Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@AstraG už to bude brzy pátý rok, jsem v péči psychiatra i psychologa
@brumi píše:
@AstraG už to bude brzy pátý rok, jsem v péči psychiatra i psychologa
ty jo, pak dej vědět jestli je na to důchod, jestli se mi nebude chtít pracovat tak to taky zkusím
![]()
dělám si srandu, ty jo o tom jsem ještě neslyšela, to musí být hrozné, to jsi i rodila doma?
Nejsi anonymní.
Podle profilovky se ti to objevilo na mateřský? Co radí doktoři? Přijde mi to taková ta izolace na mateřský, věsměs všechny mají strach z návratu do běžného režimu. Některé víc, některé míň. Radím na sobě pracovat, přece se neodepíšeš ve třeba 30 letech mezi 4 stěny. Mysli na své děti, určitě nebudou chtít sedět s maminkou doma. Věnuj jim péči, kterou si zaslouží a prožij s nimi krásné dětství, ať mají na co vzpomínat. Ať si tě napamatují jako neurotickou úzkostlivou hromádku neštěstí. Vyraž s nimi na zmrzlinu, podívat se na mašinky atd
Taky jsem si neuměla představit návrat zpět, ani jsem nechtěla, doma mi bylo nejlépe. A zvykla jsem si. Nemám ráda cizí lidi a denně s nimi musím komunikovat, nerada jim koukám do očí. A už vůbec nerada telefonuju s cizíma lidma, ale když musím, tak to přežiju ![]()
@Doe_Jane moíc vtipné to opravdu není, být 24 hod ve strachu. Ne v nemocnici ale šla jsem domů hodně brzy a pod tunou sedativ at to vydržím
@AstraG no koukám že mi to tu háže profil, no o už nadělám
. Bohužel tyto problémy se objevily ještě před těhu
@brumi ahoj. Beres leky?? Jakou psychoterapii mas? Na tyhle strachy vyborne funguje kognitivne behavioralni psychoterpie. Kdy postupne zacnes podnikat expozice - od tech nejmensich, kdy zacnes sama chodit ven - treba jen kolem baraku, az po ty nejvetsi-jizda mhd apod… vim, o cem mluvis… mela jsem to same, ale v te nejhorsi fazi, kdy jsem se bala opustit domov nastesti jen kratkou dobu. Nicmene neschopenku jsem mela asi na 3 mesice a pak se pomalu zacala vracet do prace, ze jsem kombinovala home office.. hele, i ted nekdy bojuju se strachem, ale funguju:.. chodim do prace, chodim sama po meste, zvladam jezdit mhd, chodim rada do spolecnosti, na nakupy… takze ono to jde!!! Nevzdavej se. Uzkosti jsou svine, co se ti snazi nakukat scenare, ktere se nikdy nestanou… je to tezke, ale stoji za to zit… drzim palce… a nevzdavej to a nezavirej se doma…
@Anonymní píše:
@brumi ahoj. Beres leky?? Jakou psychoterapii mas? Na tyhle strachy vyborne funguje kognitivne behavioralni psychoterpie. Kdy postupne zacnes podnikat expozice - od tech nejmensich, kdy zacnes sama chodit ven - treba jen kolem baraku, az po ty nejvetsi-jizda mhd apod… vim, o cem mluvis… mela jsem to same, ale v te nejhorsi fazi, kdy jsem se bala opustit domov nastesti jen kratkou dobu. Nicmene neschopenku jsem mela asi na 3 mesice a pak se pomalu zacala vracet do prace, ze jsem kombinovala home office.. hele, i ted nekdy bojuju se strachem, ale funguju:.. chodim do prace, chodim sama po meste, zvladam jezdit mhd, chodim rada do spolecnosti, na nakupy… takze ono to jde!!! Nevzdavej se. Uzkosti jsou svine, co se ti snazi nakukat scenare, ktere se nikdy nestanou… je to tezke, ale stoji za to zit… drzim palce… a nevzdavej to a nezavirej se doma…
ano léky užívám už dlouhodobě ale nic to nemění ![]()
Každý pokus zkusit udělat krok vpřed končí záchvatem či zcela kolapsem
Ahoj, jestliže jsi v péči psychologa a psychiatra, tak bys to především měla řešit s nimi. to sedíš s dětmi celé dny doma? A kdo je s tebou doma, když se bojíš být i sama doma? Z vlastní zkušenosti vím, že psychickou chorobu (v mém případě obsedantně kompulzivní) lze překonat silou vůle. Zakázat si to. Bez toho to nepůjde. Prostě přísný zákaz podlehnout panice, udělat krok vpřed, dávat sama sobě příkazy a zákazy a na nic jiného nedbat. Ale je fakt, že já si to vždy podchytila včas, jestli v tom již několik let žiješ, nebude to tak jednoduché. Co ti říká psycholog a psychiatr. Pokud k nim chodíš několik let a k ničemu to nevede, změň je. Anonym kvůli zdr. info.
Agorafobie se dá léčit, pokud má pacient motivaci. Pokud si z toho chce udělat „živnost“,zaujímá postoje, jaké ventiluješ ty. Invalidní důchod? Doufám, že nikdy nikdo.
A jak dlouho beres leky? Jak dlouho dochazis do terapie? Ono jde take o to, jaks to dlouho nelecila… ale da se to zvladnout;) musis zacit malickejma kruckama… a no a co, ze budes mit zachvat:) co nejhorsiho se ti muze stat?
@brumi píše:
ano léky užívám už dlouhodobě ale nic to nemění
@AstraG ze všeho, je to stašně těžké popsat co přesně, že se něco stane. omdlím, autonehoda, nikdo nepomůže, neuvidím nikdy rodinu, prostě celková panika
Ty se pět let léčíš, tzn. bereš léky i chodíš na terapie, a nemáš absolutně žádný posun?
Moc si neumím představit psychologa, který by tě měl 5 let v péči, aniž by měl jakékoliv výsledky, a nedoporučil ti jiný způsob terapie.
Dobrala ses s ním tedy alespoň toho, kde byl spouštěč té fóbie, s tím se přeci dá pracovat.
Dobrý den, omlouvám se za anonymitu, ale mám zde vícero známých a nerada by jsem aby pak lítala šuškanda. Již několik let se léčím se silnou agorafobii, nejsem schodopná jít nikam sama ani být sama doma s dětmi, jet někam mhd smrt v očíchm, brzy mi končí md a už se ted děsím jak to mám zvládnout s nástupem do práce, vůbec tam nedojedu a ten kolektiv mě děsí až do záchvatu paniky kdy doslova omdlívám. Máte s tím prosím někdo zkušenost, popř jak se taková zdrav. situace řeší, např invalidní nebo jiné možnosti? Děkuji