Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Je ti kolem čtyřiceti, ty se plácáš s osudových číslech a platonické lásce ![]()
Taková pěkná krize středního věku u žen.
Platonický milenec myslím nemá absolutně žádný zájem si zničit vztahy v nové komunitě s vdanou paní.
A taky pamatuj, že tichá voda břehy mele, takže než si srovnáš priority, může se stát, že manžel se zařídí po svém.
Taková patetická slohovka a stačilo napsat „nudím se v manželství a líbí se mi soused“.
@Anonymní píše: Více
holka, krize středního věku jak vyšitá, maluješ si ďábelské oči, přitom ti jen vlezl na mozek nedostatek lásky a touhy… prostě jsi emočně vyhořelá, toužíš po vzrušení a tady se ti nabízí…
pokud si hodláš zničit rodinu i pověst, tak se s démonem vyspi. Spadneš do toho ještě víc a pokud máš dnes pocit, že se ti život rozpadá, tak teprve potom bude na milion kousků..
neblázni, jsi stará dost na to, abys věděla, že to jsou jen hormony.
Ono manželství z rozumu může dopadnout přesně takhle, no..
ale v klidu - nevěrami dopadají i manželství původně uzavřená z lásky.
Na tvém místě bych si ho neidealizovala a něco si o něm zjistila, není vše zlato, co se třpytí a taky bys mohla moc škaredě narazit, zvlášť, když už teď, kdy se jen náhodně potkáte, se ti jeví náladový…
PS : dětem bys tohle vysvětlovala hodně těžko..
Děkuji za všechny příspěvky. Je dobré vědět, jak se to jeví lidem. Člověka to tak nějak „probere“.
@Kryptozoo píše: Více
Přesně
. Nebo prcla bych nového souseda, je fakt sexy
.
Ajaj, a takhle to milé děti dopadá, když mají ženy vztah z rozumu 😬
@WhiteCrow píše: Více
To máš pravdu.
Ty co se vdávají z lásky, když se ji po čtyřicítce zapalují lýtka, tak řádí ještě víc. Mnohem víc. ![]()
@Anonymní píše: Více
Tvůj manžel je prima chlap, žádné problémy nemáte, vlastně se vám celkem fajn žije.
Jenže ani jeden z vás nebyl zamilovanej, žádná vášenˇ, a teď už jen nuda.
Nový soused tě přitahuje, a podvědomě cítíš že s ním by to bylo o moc jiné než s manželem. Ten sen byl s velkou pravděpodobností varování. Už jsi v tom až po uši, krůček od průšvihu.
@Anonymní píše: Více
Tohle už je na mentální coaching. Pokud chcete řadu odborníka tak napište SZ
Moje Ezo já se zatetelilo blahem, ale jinak
![]()
" život má smysl takový, jaký mu ho dáš"
A tenhle ezo příběh je přesně o tom. Vidíš v tom něco, co chceš vidět. Kdyby si nevěděla o andelských číslech, vůbec by si si to nevšímala, nebo by to souviselo s dovozem jídla, termínem, kdy chodí PPL, kdy sousedka chodí do práce, přijíždí vlak..atd.
Ale ty v tom vidíš osudové znamění
vždyť jo, proč ne.
@Anonymní píše: Více„…Před rokem a půl se mi zdál sen, že cestuji daleko vlakem a cestou se mi ve vlaku zjevuje muž, kterého jsem se strašně v tom snu bála, měl černé oči a výraz ďábla. Poté se dal se mnou v tom snu do řeči a řekl mi, že se bát nemusím, že mě miluje a už mě nikdy neopustí…“
A ta andělská čísla? Těžko říct, co v tomto případě znamenají. Čekala bych v souvislosti s někým, kdo se mi ve snu prezentoval jako ďábel, spíš varující znamení. Aby sis dala pozor. Tak možná, jestli Ti ta čísla neříkají, že dobře je to tak, jak je to teď - tedy s manželem.
Mně se prorocké sny zdály. Asi vždy tak dva dny před tím, než se události staly. A zdálo se mi přesně to, co se potom do puntíku stalo. Takže tomu věřím. Potom se mi zdály sny ne přesné, ale nesoucí určité „poselství“ a to se taky vyplnilo.
Jak píšou holky, proklepni si toho muže. Možná o něm zjistíš něco, co Tě odradí.
„…Vím, že na mě žárlí, dokáže být strašně milý a osobní a někdy je neprijemny, kouká zle a je úplně neosobní…“
Nevím, nemám z toho nejlepší pocit. Určitě nedělej nic směrem k němu ukvapeně. A když se s ním bavíš, „čti mezi řádky“, to znamená nejen to, co říká, ale jak to říká, jak se u toho tváří, jak se chová jeho tělo, prostě ty nepatrné signály…
Píšeš, že jsi nedosycená láskou, že Ti chybí blízkost, vášeň, touha… A ten muž to představuje - je to ďábel pokušitel. A můžeš pro něho být lehká „kořist“.
Říkám si, že kdyby to měl být pro Tebe ten „pravý“ osudový muž, proč bys ho v tom snu vnímala jako ďábla? A měla z něho nejdřív strach?
V každém případě buď opatrná a vše promýšlej do důsledků. ![]()
Opět všem děkuji za příspěvky. Otevírají mi oči a některé názory mi dávají na situaci jiné náhledy. I ty hodně negativní komentáře beru. Vím, že některé situace popisuji pateticky jako kdyby mi bylo 13 a uvedomuji si, když zde čtu osudy mnohých žen, které měli partnera alkoholika, nestará se o děti, není ochotný ženě pomoct, finančně ji nepodpoří třeba při řodičáku, mají vážně nemocné děti…chápu, že to musí působit minimálně "bože ta má starosti ". Ale já jsem hodně duchovně založený člověk, proto mě některé věci zaráží. Vůči chlapům jsem byla vždy imunní, manžela si tak vážím, že bych nemohla podvest. Nemohla bych se mu podívat do očí. Asi musím počkat, až si ten muž najde partnerku, dlouho snad sám nevydrží. Bude mi hodně mizerně, ale preboli to a bude klid. Jinak se snad musí jeden z nás odstěhovat, protože mám strach, že se mezi námi fakt něco stane a já neodolam. Nejsem taková potvora, nechtěla jsem, aby ve mně vyvolal takovou reakci, nikdy se mi to s jiným chlapem nestalo. Já bych se rozepsala víc, ale bojím se, že mě někdo pozná. Ale ten základ, co jsem zde napsala je pravdivý. Ale dál to rozvíjet nechci, proto pouze děkuji za reakce a nediskutuji. A díky za varování.
Dobrý den. Prosím anonymně, je to pro mě citlivé téma. Žiji skoro 20 let s manželem. Máme 2 děti (11 a 14 let). Do vztahu s manželem jsem šla, protože byl velmi slušný, chytrý a přitom skromný. Měla jsem za sebou pár vztahů, vždy tam byla ze začátku zamilovanost, jiskra, ale po odpadnuti zamilovanosti jsem vždy narazila na to, že se k sobě nehodime, ten člověk mi nebyl blízký a dál to nešlo. Manzelova povaha mi seděla od začátku. Chodit jsem s ním začala, protože mi byli sympatická jeho povaha, dokázala jsem si ho představit jako milujiciho otce svých dětí a společný život. Ale nebyla jsem zamilovaná a ani on nebyl. Několikrát jsme se o tom bavili. Jeho to ale netrapilo, prý mu stačí, že mě má rád. Po jiných ženách moc nekouká, není ten typ „lovce“ a v sexu si kupodivu rozumíme. Jenže on je samotář, děti miluje a hraje si s nimi, se mnou ale svůj život, pocity atd. nikdy nepotřeboval sdílet, povídat si… Prostě takový je. Myslela jsem si, že jsem si na něj zvykla, nikdy mě nenapadlo, že bych se kvůli tomu třeba rozvedla. On tvrdí, že na mě žádné zásadní chyby nevidí a je spokojený. Ale mně to spíš připadá, že chce mít klid. Rozhovorum o našem vztahu se vždy vyhýbal. Před rokem a půl se mi zdál sen, že cestuji daleko vlakem a cestou se mi ve vlaku zjevuje muž, kterého jsem se strašně v tom snu bála, měl černé oči a výraz ďábla. Poté se dal se mnou v tom snu do řeči a řekl mi, že se bát nemusím, že mě miluje a už mě nikdy neopustí. Měla jsem najednou tak krásné pocity, nechtěla jsem se vzbudit. Nejsem cvok, vím, že to byl sen. Jenže cca za měsíc se do vsi přistěhoval muž. Okamžitě mě zaregistroval, bydlíme blízko a začaly jsme se často potkávat. Myslela jsem, že jsou to náhody. Potom se se mnou dal do řeči a úplně mě propaloval těma cernyma očima a mně se v hlavě zjevil ten muž ze snu. Tento muž je rozvedený. Od té doby, co jsme se dali do řeči, se mi zjevuji na hodinách čísla, např. 10 hodin a 10 minut, 11:11, atd… našla jsem si, že jsou to andělská čísla. Vždy, když se mi toto děje (třeba několik hodin v kuse), vím, že ho ten den potkám. Vím, že na mě žárlí, dokáže být strašně milý a osobní a někdy je neprijemny, kouká zle a je úplně neosobní. Strašně mě to mate. A samozřejmě na něj myslím čím dál víc. Drzi se zpátky, protože jsem vdaná, ale mám silný pocit, že kdybych se rozvadela, hned to na mě zkusí. Je atraktivní, mohl by si vybírat, nevím, co na mě tolik vidí, ale já si fakt nic nenamlouvam, opravdu u něj vidím a cítím to něco… Ale já do toho nechtěla spadnout. Jenže mě úplně fyzicky bolí, že ho nemůžu obejmout, být s ním povídat si s ním. Kolikrát se mi stýská a po večerech brečím. Stydím se za sebe před manželem, dětmi, kdyby tušili, co se mi odehrává v hlavě. A do toho ta čísla… pořád a pořád. Když je mi nejhůř, tak ta čísla taky vidím. A když ta čísla vidím, zklidnim se, protože vím, že ho druhý den uvidím, usměje se na mě… a ten den mi bude dobře. Když odjede na sluzebku nebo někam, tak ta čísla nevidím. Ale jak se vrátí, je to tu zase. Jako nějaká synchronizace s tímto člověkem. Nechápu to. Nevím, jak s tím pracovat, nevím, jak to udělat, aby mi byl ukradený. A mám strach z toho, že už ani nechci, aby mi byl ukradený. Mám strach, že chci něco víc, nechci ho ztratit, aspoň platonicky ne. Ale nechci rozbijet rodinu, nic patologickeho se u nás neděje, nechci dětem ani manzelovi ubližovat…