Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,
mám takovou netradiční otázku. Je tu některá z vás, která lituje toho že v období puberty byla až moc hodná? Relativně dobré známky, minimum poznámek, žádné párty, vylomeniny a nic podobného? (Bez toho, aby vám to rodiče zakazovali).
Momentálně mi je 21 a byla jsem přesně taková. Hodná holčička s dobrým prospěchem a žádnými průsery. Teď toho trochu lituji, jelikož nemám vlastně žádné zážitky, které bych mohla vyprávět a na co bych mohla vzpomínat. Žádné takové ty vylomeniny, nad kterými bych se teď mohla smát jsem nedělala a jsem na sebe trochu naštvaná, že jsem byla tak bezproblémová.
Já jsem měla pubertu hodně divokou. Hádky doma, párty, drogy.. Naštěstí jsem z toho vyrosla. Něčeho lituju, něčeho zase vůbec😀 Ve 21 letech jsi ještě mlaďunká, můžeš to všechno dohnat! ![]()
Tak já to mám zas naopak. Liskla bych si za to, jak jsem se v pubertě chovala ![]()
V jednadvaceti jsem vymetala festaky, studovala, chlastala myslivce s colou a kourila hasis. Vsechno muzes jeste dohnat ![]()
Měla jsem to taky tak, nejsem zas o tolik starší, nicméně já si v rámci „puberty“ udělala dvě děti (v 19 a 21). Nikdy jsem nepila, nekourila, nebrala drogy. Udělala jsem gympl, dálkově výšku, vdala se, pořídili jsme si byt, dům, mám dobrou stabilní práci… Jsem ve věku, kdy mé spolužačky začínají po škole pracovat, přemýšlí nad vztahy… Pro většinu jsem si nic neužila. Já zatím nemám ten pocit. Dělala jsem pár věcí, o kterých nikdo nevi, takže o tom vyprávět nesmím. Prostě vždycky všem říkám, že jsem v zásadě děsně nudný člověk ![]()
Myslím, že jsem byla něco mezi. Žádná špatná parta, nějaký vylomeniny, ale kamarádky jsem měla a občas jsem byla držkatá, že mi přilítla i facka. Sem tam jsem byla „důležitá“, že jsme si kupovaly kusovky v trafice a někde schovaný kouřily a tak.
Ale že by mi něco chybělo, nemyslím si. Spíš jsem taková hodná holka asi povahou. Nevyužila jsem ani toho, že jsem mohla přijít o panenství na přelomu 15/16 let, takže asi tak ![]()
@AdelaMaty01 Ahoj,
to vypadá, že jsi úplně stejně nechutně seriozní a nudný člověk, jako já
.
Nevím, jestli je to prostě Tvé přirozené chování, tak je dobře, že jsi to období tak prošla. Ano, jistě, všichni někdy přemýšlíme, o co jsme se v životě ochudili, protože jsme se rozhodli nějací být, nebo prostě nějací jsme. A je přirozené o tom přemýšlet, pochybovat. Ale určitě bys byla celá jiná, pokud bys měla jiné zážitky. A jinak bys působila na své okolí. Takže ve své podstatě, všichni jsme tomu jací jsme obětovali to, jací nejsme a nějaké zážitky, zkušenosti nám chybí, a nějaké zase máme, které chybí ostatním. Co je dobře a co ne se těžko soudí, ale mně je sympatické, jakou cestou jsi šla. Nemyslím, že je na ní cokoliv špatného, a nemyslím, že ti ještě život nedá tolik dobrodružných poznání a zkušeností, že bys měla pro něco nezažitého smutnit.
Já jsem byla hodna pubertacka. Téměř do dvaceti jsem si nejraději četla. Nicméně moje nejlepsi zážitky přišly později, ale k vyprávění teda taky všechny nejsou ![]()
Pokud si hned neporidis dítě, mas na zážitky ještě spoustu času.
@AdelaMaty01 píše:
Ahoj,
mám takovou netradiční otázku. Je tu některá z vás, která lituje toho že v období puberty byla až moc hodná? Relativně dobré známky, minimum poznámek, žádné párty, vylomeniny a nic podobného? (Bez toho, aby vám to rodiče zakazovali).
Momentálně mi je 21 a byla jsem přesně taková. Hodná holčička s dobrým prospěchem a žádnými průsery. Teď toho trochu lituji, jelikož nemám vlastně žádné zážitky, které bych mohla vyprávět a na co bych mohla vzpomínat. Žádné takové ty vylomeniny, nad kterými bych se teď mohla smát jsem nedělala a jsem na sebe trochu naštvaná, že jsem byla tak bezproblémová.
Byla jsem absolutne bezproblemova a JSEM NA TO HRDA. Nevim, proc bys chtela byt problemova, kdyz ti to prirozene slo jinak. Za vylomeniny se snad sostava nejaky metal?
Měla jsem klidnou a v pohodě pubertu. S rodiči mám odjakživa dobré vztahy, hlavně s mamkou. Do žádný party jsem nepatřila, na diskotéky nechodila, nikdy jsem se neopila, že bych si něco nepamatovala.
Ale zážitky můžou být i bez vylomenin - kina, divadla, festivaly, výlety, dovolené, různé koníčky, kurzy,…
Takže spíš jen záleží na tom, jaký si ten život uděláš a rozhodně to není tím, že by jsi byla „až moc hodná puberťačka“.
@Anonymní píše:
Já jsem měla pubertu hodně divokou. Hádky doma, párty, drogy.. Naštěstí jsem z toho vyrosla. Něčeho lituju, něčeho zase vůbec😀 Ve 21 letech jsi ještě mlaďunká, můžeš to všechno dohnat!
Jsi normální? Lepší slušná dívka, než puberťák, který fetuje.
Trošku lituju. Byla jsem hodná holka, introvertní, nejraději sama na procházce nebo zalezlá s knížkou. Nicméně od 18 do 21 let jsem díky kamarádkám navštívila bezpočet plesů, diskoték, vesnických zábav. No, okna byla, chodívala jsem domů i za světla
Ale prakticky jsem tam jenom tancovala nebo nasávala, to bylo všechno. První pusu, vztah, ztrátu panenství jsem zažila na vysoké, byla jsem ještě starší, než jsi ty. Drogy jsem nikdy nebrala, nekouřila. Zážitky mám z té doby spíš hodně díky různým dobrovolnickým akcím a studentským párty na VŠ, na několikadenní fesťák jsem se zatím nikdy nedostala - což je asi to, co mě dodneška štve nejvíc. Takže základní rada zní - val na fesťák a o zážitky máš postarané! ![]()
Rozhodně vše můžeš dohnat a nejsi stará
V tvém věku jsem sice měla vymetenou každou diskárnu v okolí, nicméně se stále vyjukaně rozhlížela kolem sebe a objevovala, co ve mně je ![]()