Bojkot denního spánku

Ahoj holky,

dneska mi total ruply nervy. Dceři je 16m, v podstatě do 15m spala jen v kočárku (venku), jinak to neslo, případně nositko, které už nemam. Nikdy ale nebyl velký problém, do kočárku šla rada a pak usnula.

Na začátku leta mi začala usinat na ruce, poměrně rychle, při povídání pohádky a zpívání. Pak jsem ji položila do postele a spala 2-3h.

Po cca 2 týdnech tu máme ale opět jinou situaci a to tu, ze do kočárku se nedá dat, na ruce byt nechce, když ji dam do postele a povídám pohádky, poslouchá a pak začne dělat blbiny.

Pak usne až pozdě (na ruce) a odpoledne probreci, protože je unavená.

Dneska jsem ji zas nosila po byte, nic. V posteli říkala asi 5 pohádek, nic, jen sranda. Už bylo skoro 14h a já vedela, ze je to špatně a dala ji do kočárku - rvouci jak blázen. A mne ruply nervy a řekla jsem ji (důrazně), ze toho mám dost, ze nebudu denně řešit to, ze nechce spat a kdesi cosi. Bylo mi ji úplně lito Každopádně po 5 min usnula a bude spat určitě 2-2,5h.

A já se ptám co s tím. To je normal ze dítě sabotuje veskere snahy o spánek ale spat potřebuje a spi dlouho? Kdyby spala 30 min tak chápu, ze už asi spánek nepotřebuje, ale tak to není.

Je mi strašně lito to dělat na sílu jako dnes, mám z toho depku a nechci aby usinala po tom, co řve jak tur. Ale asi ani není cesta ji vyjít vstříc a dívat se, jak je unavená a nechat ji až do večera bez spánku? Ona nikdy neodpadne sama od sebe…

A co dělat když všechno odmítá? To nošení na ruce a spaní v posteli vypadalo, jak ji vyhovuje, ale ted si tu hlavu nepolozi a po chvíli me začne odtahovat, do kočárku se dá dat leda za řevu a silou