Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pravdou je, že když jsme spolu začínali, tak partner byl docela sobec a hlavně ve vztahových věcech „šlapal jako slon v porcelánu“. Sám přiznal, že k sobě potřebuje někoho, kdo se mu bude hodně přizpůsobovat. Což je pravda, protože když „klapu podle něho“ a „s ničím nemám problém“, tak se mi celkem věnuje a umí být i pozorný. Snažím se být trochu objektivní, vím, že na jeho matku před ním útočím (ale pouze ve smyslu, že s ní nechci bydlet, ne že bych jí nechtěla pomoci), což asi není příjemné. Člověk má vlastního rodiče často idealizovaného a vidí ho v úplně jiném světle. Jeho matka opravdu není zlá nebo zákeřná, ale je nesoudná, myslím, že jí vůbec nedochází, že bych chtěla mít s partnerem úplné soukromí. Představa, že si nebudeme moci ani vyměnit názory, aniž by to neslyšela jeho matka, mě dost děsí. Ale partnerovi to tak nejspíš vyhovuje, protože on se hádat přece vůbec nechce ![]()
O minulém víkendu jsme se kvůli tomu, že tam nechci být, po x-té pohádali a doteď spolu skoro nemluvíme. Že by se vrátil ke mně a matku tam nechal, to pro něj vůbec nepřichází v úvahu…,takže mě staví před volbu buď on a bydlení ve společném domě s jeho matkou a často i jeho dětmi nebo si můžu zůstat tam kde jsem. Když si to po sobě čtu, tak ta volba je poměrně jasná…
@1Argo píše: Více
Volba je jasná. A co dělá když ho neposloucháš na slovo jako pejsek?
Že by se vrátil ke mně a matku tam nechal, to pro něj vůbec nepřichází v úvahu…,takže mě staví před volbu buď on a bydlení ve společném domě s jeho matkou a často i jeho dětmi nebo si můžu zůstat tam kde jsem. Když si to po sobě čtu, tak ta volba je poměrně jasná…
Ano, volba je jasná. Taková ultimáta do vztahu rozhodně nepatří. A to, jak tě vlastně totálně odstřihl od možnosti mluvit do společné budoucnosti, mluví za vše. Je to sobec. Nakonec zůstane s matinkou na Vysočině sám a s očima pro pláč. Tam se totiž žádná rozumná ženská nenastěhuje.
@KKK85 píše: Více
pračku i chápu dřív to v barákách bylo že byl třeba sklep a tam prádelna a společná pračka
Tam je možný jen rozchod. Pak bych asi zapracovala na svém vnímání toho, že není problém být chvilku sama.
@1Argo píše: Více
No, jemu je fuk co ty chceš. Přijde mi, že potřebuje někoho, kdo mámu zabaví a případně se postará. Je jasný, že takový soužití vyžaduje pravidla, jinak to prostě nemůže fungovat. On ve všem vidí jen tohle -A když jsem partnerovi řekla, že se budou muset předem nastavit jasná pravidla, jako např., že se nechci s jeho matkou vídat každý den, nechci, aby k nám nahoru pořád chodila a měla jsem ji všude za zadkem, tak mi řekl, že jsem vůči ní nenávistná a ať si jí to řeknu sama, on jí prý nic takového říkat nebude. Takže být tebou, tak volím rozchod. Tam by to stejně časem dospělo tak jako tak.
@1Argo píše: Více
Ze rikas, ze chces soukromi a klid, neni útočení na jeho matku.
Sam se od tebe odstehoval, ze se neciti jako doma, ale ty na takove rozhodnuti narok nemas, to sermuje rozchodem.
A tobě nějak záleží na společném bydlení? Co to nechat jako vztah na pohodu - užívat si spolu volno a relax, domovy ale nechat oddelene. Tobě odpadne starost o chlapa a jeho matku, on bude mít taky klid s matinkou.
@1Argo píše: Více
ty vogo… a ja si pripadala odstrcena a partnersky ukrivdena ze si muj bejvalej do spolecnyho bydleni sam koupil gauc…
a ty premyslis nad tim ze ten tvuj zaridil komplet svuj vlastni zivot podle sebe a sve matky… ![]()
nezlob se ale to neni tvuj partner… a i kdyby se usporadanim zalezitosti naprosto presne trefil i do tveho vkusu a prani, tak princip je porad stejnej…
drz pusinu a krok nebo odejdi… nooo, premyslim jakemu cloveku by tohle vyhovovalo?
Tohle to ve tvem veku a pri tve evidentni dusevni pricetnosti preci fakt neni treba. A je to uz fakt usmevne, ze vubec uvazujes jestli chces jit i do spolecne pracky
, no u 20lete by clivek tu nsivitu a hloupost jeste chapal.
Mluvilas o tomhle se svymi dospelymi detmi? Od toho te jako svou mamu preci musely hned odradit a varovat - pred silenym prekopanim sveho zivota.
A taky jak tvoje prace na „vysocine“, no problem?
@1Argo „Za mě je to o to složitější, že nejsme manželé a ani nemáme (a nebudeme mít) společné děti.“
A opravdu neni normalni, aby takhle matka „pecovala“ o sve 50lete decko a resila, v cem mu peres. Vezmi nohy na ramena a najdi si samostatneho dospeleho normalniho chlapa, ne tuhle atrapu a mamanka
@1Argo píše: Více
To si porid radsi psa nez tohle co mas ted ![]()
@unuděná píše: Více
Uz jen vubec ze o tom obetovani uvazuje je odstrasujici a o tom to je chytracko jedna! Evidrntne kdyz nechapes psany text, tak se do toho neplet.
Zakladatelko já bydlím s manželem a jeho otcem v jeho domě. Mám i svůj dům, ten pronajímám. Nepatří mi tady ani klika od dveří, ale nikdy mi to nikdo nedal na jevo.
Po těch letech mohu říct, že jsem tady spokojená. Jsou tady dost často i manželovy menší děti.
Nemůžu říct, že bych neměla soukromí, dům je velký, je kam utéct.
Tchán je fajn chlap, má rád svůj klid, svoje koníčky, do nikoho se nemontuje a to samé očekává od ostatních.
Co mě trochu štve, je že si pouští občas nahlas televizi a dupe po schodech jak slon.
Máme společný vchod a si nečistí boty, takže tam denně uklízím, ale ten vstup využívané všichni. Má malého psa a ten sem občas vleze bez pozvání, někdy štěká. Má hlučného kamaráda se kterým hrají na trubku 1 pátek v měsíci hodinu, dá se to přežít.
Nejsou to věci, kvůli kterým by mi stalo za to, se s ním hádat a dělat zle. Jemu na nás určitě taky vadí dost věcí a neprudí.
Máme společný vstup a každý svoje patro. On když něco chce, vždycky klepe a čeká až se ozveme. My to děláme stejně. Máme nějaká pravidla, respektujeme se a tolerujeme. Občas se společně navečeříme, když potřebuje nakoupím mu, on pohlídá děti.
Dívej, ono to jde, ale fakt je to o toleranci, respektu a těch pravidlech. Pokud nejste stejně naladění všichni zúčastnění, jdi od toho.