Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ahoj všichni,
už dlouhou dobu mám v hlavě myšlenku, udělat si se psem canisterapeutický výcvik. Ráda bych se dozvěděla Vaše zkušenosti a poznatky z výcviku a zkoušek. Najde se tu někdo, kdo canisterapeutický výcvik absolvoval?
Předem děkuji.
@MŠSp
Máme čubinu, která byla vyřazená z výcviku. Samotný výcvik nebyl příliš náročný (pro mě to bylo těžší než pro ni), ale zkoušky nedala ani na podruhý, je povahou sice zlatá a hotová světice, ale tak trochu lekavá, a jak zjistili, že je lekavá, v podstatě celé zkoušky byly o tom zjistit, co všechno ji vystraší). Dneska jsem ráda, že to nedala, protože když jsem viděla, jak se někdy postižené děti ke psovi dovedou chovat a jejich pečovatelé / pedagogové je neumravní nebo se o to ani nepokusí, vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě.
Absolvovala jsem canisterapeutické zkoušky se 2 psy, oba z útulku, na zkoušky jsem si je připravila sama. V podstatě pro to člověk potřebuje „jen“ základní poslušnost a pro tuto práci talentovaného psa s dobrou povahou, který miluje cizí lidi a nemá žádné agresivní tendence. Pak jsem s nimi i nějakou dobu pracovala a bylo to super. Je potřeba ale aby lidé chápali, že pejsek má vlohy pro práci s určitými typy klientů. Moje holky jsou citlivky, takže výborné k (rozumným) dětem nebo starým lidem, kteří jsou jemní a nebudou je děsit.
Naopak jiný pes třeba bude trošku tankoidní a mohl by nechtěně křehké staré lidi s papírovou kůží pohmoždit (prostě jen tím, že se na ně s láskou, ale moc silně vrhne) a ten zas díky menší citlivosti zvládne třeba dospělé lidi s mentálními problémy, kteří by mé psy vyděsili a od práce odradili.
Za sebe určitě doporučuju, je to náročná, ale krásná, naplňující a velice smysluplná práce.