Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci dítě, přítel ne
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.9.10 16:43
Tak mě osobně přijde nefér od chlapa, že nechce dítě - delší čas. Chlap většinou může kdykoliv, ale neuvědomuje si, že u ženy to tak neni, že je lepší mít děti - první dítě například okolo 30 a ne někdy kolem 40 věku, až chlap se bude jakože cítit 
Můžu ti říct, že by mně osobně toto hodně štalo, kdybych 10 let měla vztah a pořád nic a výhledově taky nic.
Nevím jak bych to řešila, ale asi už velkým nátlakem, například že neberu HA, oznámím a hotovo. Nevím je to těžko.
Slovo necítí si myslím že v jeho věku je, že spíš nechce 
že mu vyhovuje váš životní styl. Necítit se může i ve 40, 50 letech.
Přeju, abyste to brzo vyšešili 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymnice
9.9.10 16:45
noooo…tak já k tomu můžu říct jen jedno…ač jsem podle lékařů totálně zdravá, přímo učebnicový příklad toho, jak by zdravá žena měla být…tak přesto jsem otěhotněla po dlouhých více jak 5ti letech snažení a to dokonce s pomocí lékařů…nechci strašit, ale když se to bude odkládat a pak si dva v 35ti řeknou, že jdou na to…tak to třeba nemusí vůbec jít, nehledě na to, že se zvyšujícím věkem ženy neklesá jen její plodnost, ale je tam větší pravděpodobnost vývojových vad a potratů…asi bych se snažila to příteli rozumně vysvětlit, že to opravdu není rozumný - čekat. já začala se snažením v 26ti letech…když mi v 31 loetech přišli na to, že si vytvářím protilátky na embryo a tělo ho vypudí, tak mi doktor dost netaktně naznačil, že jsem po třicítce vlastně už za zenitem a co bych chtěla, že z biologického hlediska je to vlastně logický…dřív se rodilo v 18ti a v padesáti se umíralo…dneska máš v padesáti 15ti letý dítě, který jde teprve na střední…ale to prý naše tělo nezajímá…říkal můj moc milý pan doktor, kterýho jsem raději vyměnila…
- Citovat
- Upravit
9.9.10 16:48
Monduell to je přesně ono. Člověk odkládá a pak si naplánuje, že ve 30 do toho vlítnou a nejednou zjišťuje, že to nejde, následuje x let čekání a snažení a než se ženská rozkouká táhne jí na 40. Chlapům tohle prostě nedochází.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.10 16:53
Tak já jsem měla vztah - 7 let, samozřejmě jsem asi tak kolem 26roku, když všechny moje kamarádky už začaly mít děti taky chtěla po příteli miminko, bylo mi řečeno to samý, co tobě, že není ještě připravený na to mít dítě a tak to šlo asi tak 3roky.Nakonec jsem ho poslala k vodě, protože jsem nebyla šťastná, našla jsem si jiného přítele a s tím jsem měla mimčo prakticky hned asi tak po 6ti měsících.A můj bývalý přítel si našel jinou slečnu a když se ho teď po těch letech zeptám,kdy budou mít svatbu nebo děti, tak mi bylo řečeno, co to je, to se maže na chleba?Takže u něho žádná změna a kdybych zůstala tenkrát s ním, tak dítě bych ještě teď neměla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.10 17:07
Vzpomněla jsem si na jednou svojí kamarádku, To je přesný. Ona měla po škole, peníze na byt, prostě všechno směřovala pomaličku k tomu, aby založila domácnost, rodinu. Nikdy se tím netajila. Sice to byla „pařička“, holka do nepohody, ale jasně říkala, jednou chci mít „normální“ rodinu. Kluk se k tomu neměl. Na všechno měl spoustu času. Dodělat školu, natož se shánět po bytě, natož rodinu … ???? Ne že by furt chlastal, to nechci tvrdit, ale prostě pořád nějaká akce byla důležitější. Po nějakém čase (cca tři roky) ona prostě otěhotněla. Náhle. Prý!!! Samozřejmě, že si tu svatbu a dítě zařídila sama a takhle. Obrečela to, že její přítel a budoucí otec samým šokem se ještě ten den opil, prootže to prostě nemohl vstřebat. Natož aby skákal tři metry štěstím vysoko a běžel pro ppugét růží. Druhé dítě si po čase pořídila úplně stejně. Z toho milého kámoše (z našeho pohledu) se stal zatrpklý kluk, spoutaný povinnostmi, které sice odvádí, ale děsně nerad. Bydlí všichni u rodičů, protože na to, aby dotáhl bydlení pro svou rodinu, na to má prostě ještě furt fůru času a strašně se mu do toho nechce .....
Takže jenom jsem chtěla upozornit na to, že takhle to taky jde. Ale bacha na to, ať ti buď rovnou neuteče a nenechá tě samotnou s dítětem, a nebo třeba u tebe zůstane, ale protože to fakt nechtěl, bude se fakt trápit. A rozchod nebo rozvod bude stejně otázkou času …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.10 17:13
Necítí se připraven. To je tak laciný kec. Já bych po něm vyžadovala konkrétní důvody proč ne. Je to chlap, musí mít konkrétní důvod. Dost možná takový, který by se ti ale ani trošku nelíbil. 
Já nevím, jestli ti slíbil, že to bude za pět let a po pěti letech řekne ještě dalších pět, tak bych mu asi nic hezkého neřekla.
V každém případě bych po něm chtěla něco konkrétního, proč ještě ne. Podle odpovědi bych se asi zařídila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.9.10 17:17
Betty, mému je čerstvě 50 
Takže ho v tomhle chápu, navíc platíme vysokou hypo na malý byt, dva nájmy, já na mateřský a dítě je taky dost drahý koníček
Na peníze si stěžovat nemůžu, vydělá opravdu hodně, ale za cenu vysokého pracovního nasazení a i psychického vyčerpání. Do toho naše živé batole 
Rozumem si všechno dokážu zdůvodnit, přesto… 
Ale v situaci že bych to naše zlatíčko neměla a a nevypadalo to že v dohledné době bude bych asi šla o dům dál
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymnice
9.9.10 17:19
Lentilko - jo…plno chlapům tohlenedochází.,..oni můžou splodit dítě třeba v 70ti…ale taky si plno z nich neuvědomuje důležitý věci…že když budou mít děti ve 40ti, tak nebudou mít tolik síly s nima dělat různý sporty a tak…v 50ti už budou pohodlný…mnoho z nich z pracovního vytížení dostane infarkt a budou jen smutně přemýšlet nad tím, že mohli se svým synem hrát fotbal, ale teď na něj můžou jen koukat z lavičky, protože by je mohlo zas trefit!! a další věc je třeba adopce…když se někdo začně snažit v 35ti letech, tak se do 40ti bude snažit s pomocí lékařů a když budou chtít adoptovat, protože pak už to jinak nepůjde, tak se dozví, že adoptovat si v tomhle věku rozhodně nemůžou zdravé, „bílé“ miminko…prostě ve 30ti opravdu není na co čekat!!
- Citovat
- Upravit
9.9.10 18:07
Mně teda osobně opravdu přijde, kdž chlap řekne, že se necítí, že se jenom vymlouvá… Znám hromadu páru, kde tatinek je mladík okolo 20 a víc - neni jim těch 30 a šli do toho s nasazením, že sami chtěli.
Tím chci říct, že prostě někdo to má v sobě, že chce a někdo prostě na děti neni a pak řekne, že se necítí.
To máte stejné jako s ženami, znám hormadu, co děti ani nechtějí a ty co chtějí, tak některé mají názory, až si něco užijou, nějakou tu kariéru a tak po 35 to zkusí.
Takže každý to vidí jinak.. navíc nejvíc mně teda dojme, když někdo řekne, nechci si zkazit život když jako má někdo dítě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.10 11:25
Ještě bych zkusila přijít od gyndaře (až půjdeš pro antiko…), že se ptal, kdy chceš děti, že se ti začaly dělat nějaké cystičky, myomy, že je nejvyšší čas otěhotnět.
Je to sice lež, ale přijde mi schůdnější než otěhotnět bez jeho vědomí a koneckonců, nejvyšší čas už fakt je, navíc, pokud miminko chceš.
Být připravený asi nejde nikdy. Majda je plánovaná a chtěná a stejně jsem se po potvrzení těhotenství rozbrečela zoufalstvím, že jako co proboha budu dělat, to nemůžu zvládnout a tak… Zvládla, přítel taky, nic jiného nezbylo 
a je to krása=)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.10 11:48
Pipet píše:
Být připravený asi nejde nikdy. Majda je plánovaná a chtěná a stejně jsem se po potvrzení těhotenství rozbrečela zoufalstvím, že jako co proboha budu dělat, to nemůžu zvládnout a tak… Zvládla, přítel taky, nic jiného nezbylo
přesně jak píšeš, nad testem jsem se rozbrečela, že přeci nemůžu nést takovou zodpovědnost, že to nezvládnu a podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.10 12:55
Otěhotněla jsem před dvaceti lety,bylo mě 19 a vůbec mě nenapadlo,jak to zvládnu.Necítila jsem žádnou zodpovědnost v tom smyslu-co dál.Prostě jsem věděla,že je to běžný,mít dítě.A že se to přeci zvládne.Teprve po otěhotnění jsme s přítelem řekli,že se vezmeme a začali přemýšlet,kde vlastně budeme bydlet,co nám bude vyhovovat.Po svatbě jsme chvíli bydleli u jeho rodičů,když se syn narodil,už jsme měli koupený a komplet předělaný byt.Je pravda,že jsem naprosto neuměla vařit,nic-ale dalo se to zvládat.A hrozně ráda na tuto dobu vzpomínám-jak jsem stála u prázdného hrnce a říkala si,jak se asi může vařit polívka.Nebyl žádný internet,kuchařky jsem neměla.
A měla jsem spoustu volného času,vše jsem se rychle naučila,syn byl milionový,hodný-i když jako nedonošenec jsme byli pořád u lékařů.Seznámila jsem se v novém bydlišti s prima partou maminek,podnikaly různé výlety a akce s dětmi.Hodně jsem šila,pletla,vyšívala.Doma jsem vařila a měla vše vzorně naklizené.Když dnešní maminky řeknou,že namejí ani čas se upravit,tak to nějak nechápu.Nekojila jsem,plíny měla hadrový,topila v kamnech v kuchyni a tím se musel vyhřát celý byt.Manžel byl hodně v práci,takže jsem nějakou závratnou pomoc nemohla očekávat.Ani babičky,že by vzaly kočárek a jely na procházku,to ani náhodou.Jen asi dvakrát,ale s tím že jdou se mnou-ne že si můžu něco doma udělat.
Tím se nechci chlubit,jen prostě říct,že čím je člověk mladší,tak nepřemýšlí nad věcmi jak budou,ale jak jsou…a je to mnohem jednodušší…nedělala jsem si s ničím starosti,nešílela s výchovou ani výživou,prostě jsem si vždy udělala nějaký názor a podle toho se tak chovala.
Za dva roky se narodila dcera-to už byl fofr větší,neříkám klídeček,ale dalo se to zvládat.A po letech jsme moc chtěli třetí mimčo-ale tím,že jsem si rozumově pořád říkala…co by…kdyby…asi teď,ne…počítala jsem kolik bude dítku a kolik nám,až bude maturovat,studovat vš…pořád jsem se bála komplikací v těhotenství /první dvě těhotenství byly špatný/,porodu,vymýšlela jsem císaře,kde provedou.Manžel říkal-kdyby bylo po mém,tak už dítko dávno mluví…A já jak jsem pořád váhala,přemýšlela,tak jsem se k tomu neodhodlala.A dnes mě to mrzí.Je mě 39 let,nejsem zdravá a vím,že další dítko už nebude
A s manželem jsme šťastný i po těch letech.
Vše bylo bez velkého přemýšlení,rozvažování,zda na to máme či nemáme a dvě děti přišly na svět.A třetí bohužel už ne.
- Citovat
- Upravit
9.10.10 23:53
Také jsem procházela tímhle přemlouváním chlapa. Já mám ještě nevýhodu v tom, že mám muže o 5 let mladšího. Nakonec svolil, že až mu bude 26, tak zkusíme. Zkusili jsme a vyšlo to. To samé na druhé mimi.Nejdřív ne, pak mě překvapil, jak sám bez ochrany, a zase to vyšlo. O druhé mimi jsem v 5. měsíci přišla, a on brečel! No a zase se dalšímu početí pak bránil 
No výsledkem je další kluk, miluje ho nedevše. Prostě chlapi jsou takoví, co naděláme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
štastná a smutná
19.10.10 20:40
Mám stejný problém.Partner31 zatím dítě nechce,kdežto já25,ani nemluvím,si připadám jak bez ruky.Stále se podle mě vymlouvá,malý byt,malé a né bezpečné auto,jindy,že si ještě můžu JÁ užívat,že pojedeme jěště do Ameriky,nemáme vlastní bydlení,nemáme našetřené,a blablabla.Jen výmluvy asi a přiznat mi,že se ještě necítí nebo něco to né,to zapírá.Kdyby měl aspon pravdu,já si nepotřebuji užívat,užívala jsem si jako studenka donedávna,byt je sice maličky a pronajatý,ale zatím by jsme se uskromnily zlehka a kolik rodiny bydlí v pronájmu,našetřená část peněz máme a výplatu jakou má on má v okolí spoustu rodin pro 4členy+když se k tomu přičte moje mateřská=30000+občas mívá nějaké brigádky a dokonce máme skřín plnou oblečení,fusaky,atd,takže v podstatě by jsme koupili jen kočárek a opravdu pár drobností.A spoustu na dítě toho můžeme mít od kamarádek.Všichni z okolí do partnera ryjí,že už by měl založit rodinu,ted mu vyloží vše pro a proti,do mě rýpají at mu domluvím,že zpohodlní,že nám to nemusí jít,atd.A já zatím bezmocně vše trpím,opravdu,protože mě to tíží,vztah máme krásný.Nejhorší na tom je,že už rok neberu prášky(tajně) a za celou dobu ani jednou pozitivní test,takže se cítím uplně hrozně.Už nevím,jak na něj,jak mu dokázat,že jsme zralí na dítě a že jeho představy jsou zkreslené.Taky když mu nějaká chytrá kamarádka naučtovala měsíční výdaje na mimi na skoro 10000,tak se ani nedivým,že se zalekl.Nikdy jsem nechtěla udělat takový podraz jako vysadit HA,ale už jsme neviděla jinou možnost a ted to zjištění,že rok a stále nic,je to v háji.Co se týká toho bydlení,tak už jsem ho neštěstí zbavila názoru,že začneme byt splácet a pak si pořídíme dítě.Co já se už kvůli tomu nabrečela,jsem beznadějná,už jsem uvažovala i ukončit vztah,ale při mém štěstí bych narazila už jen na nějakého tydýt.Já ho mám fakt ráda a to už je co říct:-)Tak co s těma našima chlapama uděláme!?:-)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.11.13 18:39
Holky tak my zse mame takovy problem ze ja miminko chci pritel taky chce ale neni na to asi uplne pripraveny.ale kdyz dojde na sex vubec se nechrani…tudiz s tim asi souhlasi a kdyz to prijde tak to prijde.moc o tom nemluvime spis jsme tomu dali volny prubeh ale je to zvlastni…nevim zda je vubec na tehotenstvi kdokoli pripraveny vsechno je poprve…mam ale obavu kdyz to prijde bude mit radost? Prece by se jinak chranil nebo aspon navrhnul at beru opet prasky nebo nejakou ochranu. a nebo to.je tak ze chce ale obavy jsou vetsi a proto se tak chova?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
