Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@TopSecret Na to, že jsem ten „chlap“ v našem vztahu, jsem si už celkem zvykla.. Já jsem sama o sobě dost dominantní.. Na druhou stranu mě štve, že není schopnej taky jednou bouchnout do stolu no.. Dlouho mi trvalo, než jsem ho vůbec přesvědčila ke společnému bydlení, protože se k tomu zkrátka neměl. A myslím, že v jeho 35 letech to je celkem anomálie..
Dávám vám maximálně jednu sezonu, než tchýni přimícháš jed do kafe nebo zdrhneš.
@Anonymní píše:
@TopSecret Na to, že jsem ten „chlap“ v našem vztahu, jsem si už celkem zvykla.. Já jsem sama o sobě dost dominantní.. Na druhou stranu mě štve, že není schopnej taky jednou bouchnout do stolu no.. Dlouho mi trvalo, než jsem ho vůbec přesvědčila ke společnému bydlení, protože se k tomu zkrátka neměl. A myslím, že v jeho 35 letech to je celkem anomálie..
No nevim. Je to tvuj zivot
my ti tady radit nemuzeme. Ale takovej chlap pro zivot. Pro rodinnej zivot-nic moc. Jen aby jednou nebylo pozde.
@unuděná nebo ona mě. Jsme obě stejné povahy.. To bude ještě srandy kopec ![]()
@TopSecret Já vim, ale nemám jediný důvod se rozcházet. A ani nechci. Miluju ho a chci s ním bejt..
Se nám ta diskuze trošku zvrtla a ubrala se úplně jiným směrem ![]()
Stěhovala jsem se taky za přítelem po 2,5 letech vztahu, protože v jeho městě byli daleko nižší náklady na bydlení než v Praze a zdědil byt..Nejprve jsme byli v nájmu a během toho rekonstruovali ten byt. Taky jsem si ze začátku nebyla tak uplně jistá, hlavně z toho důvodu, že jsem byla z domečku v Praze, kde mám všechny kamarády a rodinu a najednou pojedu do „cizího“ města a ještě do bytu..Ale na dojíždění jsem si zvykla, byt jsme si udělali dle našeho a za rodinou jezdím pravidelně, protože v Praze stále pracuju.
takže si myslím, že pochyby jsou normální, když se stěhuješ jinam a je to „velký“ krok. Nevím jaký máš vztah s tou mámou, ale jestli dobrý, tak to třeba bude v pohodě. Každý je jiný, ne každý musí cítit super pocit že se k sobě stěhuje, podle toho neusuzuj, že to je špatně. Nenech se rozhodit řečma, že to nevydrží…Hele třeba my se teď budeme brát a žádné požádání o ruku neproběhlo, prstýnek nemám, prostě jsme si to řekli, že když čekáme mimčo a jsme už spolu ve svým že se teda vezmem.
A to když někde řeknu, tak zvláště u holek se setkávám s nepochopením. Ale je to přece naše věc, nám to vyhovuje a víme jak to mezi sebou máme. Takže pokud jinak cítíš že je vše ok, proč to hrotit, dopadne to dobře, hlavně nestresovat ![]()