Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedělala bych předčasné závěry. Chlapy mají s těhotenstvím obecně problém. Najednou je vedle nich žena, která vypadá jinak, chová se jinak než ta, kterou si braly. A pokud jsou ta ženy ještě mírně hysterické, což prostě jsou, tak je to pro ně teprv záhul. Prostě neví, co s tím. Vydrž a uvidíš.
Teď se to nějak vyrojilo tyhle konverzace..
Byl na tebe takový i předtím, měl tendenci nevnímat tvoje potřeby, ignorovat je, shazovat tvoje problémy? Pokud ne, tak bych se snažila co nejvíce fungovat samostatně a u toho bych se řádně citově odpoutala šetřila si peníze, kdyby se to do budoucna nespravilo. Samozřejmě, že na nějaký jeho povel bych mu nic tahat nešla
, jen bych se obrátila a nereagovala. Četla jsem tu nedávno příspěvek že partner těhotenství neprožíval a nezajímalo ho skoro nic a po porodu otočil.
Takže bůhví.. prostě zkus vydržet, co nejméně se s ním při a starej se hlavně o sebe ![]()
Jo a pohlídala bych si, aby mě taky viděl na mobilu, nevnímala bych. Ono to na některý typy funguje ![]()
Chlapi to neřeší. Já mám v sobotu termín a nemáme ani koupenou postýlku. Nikdy se neptá, jak jsem dopadla na vyšetření, nemůžu ho dokopat jít na matriku.. občas se teda mazlí a povídá s břichem. To je vše. Považuju to za normální.
@Anonymní píše:
Ahoj, potrebovala bych poradit. Jsem ve 3.trimestru tehotenstvi. Muj manzel je ke mne chladny. Na vse mi říká, ze to tehotenstvi nemam hrotit. Přitom jen obcas se jen tak zamracim, kdyz se mi mimco bolestive zabori do kuze. Jinak ani jedna stížnost. Když mi hrozili predcasnym porodem, tak rekl, ze to doktori rikaji vsem matkam a at mu jdu v 8.mesici pomahat tahat nejake veci. Kazde rano je minimalne 2 hodiny na telefonu a nebavi se. Vecer je zase na pocitaci a taky se mnou nekomunikuje. Pritom po nem nic nechci. Nic mu nevycitam. Chtela bych jen trochu lasky a opory. Vecer mi uz ani nechce davat pusu na dobrou noc a me se v hlave honi, jak zustanu v budoucnu na mimco sama
Ale chceš - chceš, aby byl s tebou, aby si tě všímal. A je chyba, že se bojíš mu to vyčíst, říct mu na rovinu, co tě trápí. Neumím si představit žít s někým, komu se bojím říct, co mě trápí, co mě na něm štve, co se mi nelíbí. Tohle přece nevzniklo až teď v těhotenství. Proč mu to neřekneš - bojíš se ho?
@Petula306 píše:
Chlapi to neřeší. Já mám v sobotu termín a nemáme ani koupenou postýlku. Nikdy se neptá, jak jsem dopadla na vyšetření, nemůžu ho dokopat jít na matriku.. občas se teda mazlí a povídá s břichem. To je vše. Považuju to za normální.
Ale normální to není, promiň…
@ivašot. Tak co by měl dělat? Je doma jen o víkendu, máme hromadu práce.. nebudu se stresovat jestli koupil to nebo ono, co nám ještě chybí a tak.. prostě pohoda. Vyhovuje nám to oběma ![]()
@Meredithx píše:
Jo a pohlídala bych si, aby mě taky viděl na mobilu, nevnímala bych. Ono to na některý typy funguje
Zajímavý je, že tohle je napadne až jako poslední nebo taky vůbec
Můj chlap to zas prožívá až moc. Když malej v břiše kope, tak je na mě nalepenej a pořád dokola říká jak to můžu vydržet, přitom ja už to ani kolikrát nevnímám
na vybavicku máme ještě čas, ale to pořád řeší co a kam a ať už si konečně vyberu co chci nakoupit. Když sem si pochovala staršího syna tak mi hned vycetl co se s ním tahám, že to nemůžu (má 15kg), ani malý nákup me nenechá nést, prostě že mě dělá úplného lazara
já bych zas byla ráda, kdyby byl trochu min pozorný, neříkám aby byl úplně chladný, protivný, nezúčastněný, ale nemusel by to prožívat víc než já, kolikrát mám pocit že asi moje hormony prelezly na něj ![]()
@Petula306 píše:
@ivašot. Tak co by měl dělat? Je doma jen o víkendu, máme hromadu práce.. nebudu se stresovat jestli koupil to nebo ono, co nám ještě chybí a tak.. prostě pohoda. Vyhovuje nám to oběma
A ty by ses ho taky nezeptala, jak mu dopadlo vyšetření u doktora?
Tak můj manžel se taky s břichem neňuňal…přesto když mi těhotenství přinášelo zdravotní „komplikace“, tak se zajímal a byl mi oporou. Od menších neškodných až po složitější…rozhodně mě neusazoval, ať nepřeháním. Na druhou stranu, když je mu špatně, tak se taky zeptám se zájmem, donesu čaj, stavím se v lékarně…to mě přijde normální přiměřený vzájemný vztah. To není o prožívání těhotenství
Na místě zakladatelky…nepíše vůbec nic o tom, jaký byl vztah předtím. Jestli je tohle chování změna…neb se právě „nečekaně“ partner těhotenstvím nezměnil ![]()
@ivašot. Asi jo. Ale já mu nesděluju, kdy jdu do poradny. Je to pořád to stejný - všechno v pořádku, váhový odhad,… ví, že být něco špatně, zavolám.
@Anonymní píše:
Ahoj, potrebovala bych poradit. Jsem ve 3.trimestru tehotenstvi. Muj manzel je ke mne chladny. Na vse mi říká, ze to tehotenstvi nemam hrotit. Přitom jen obcas se jen tak zamracim, kdyz se mi mimco bolestive zabori do kuze. Jinak ani jedna stížnost. Když mi hrozili predcasnym porodem, tak rekl, ze to doktori rikaji vsem matkam a at mu jdu v 8.mesici pomahat tahat nejake veci. Kazde rano je minimalne 2 hodiny na telefonu a nebavi se. Vecer je zase na pocitaci a taky se mnou nekomunikuje. Pritom po nem nic nechci. Nic mu nevycitam. Chtela bych jen trochu lasky a opory. Vecer mi uz ani nechce davat pusu na dobrou noc a me se v hlave honi, jak zustanu v budoucnu na mimco sama
bud v klidu. muj chlap byl u prvniho uplně stejný… nevedel do ceho jde, videl doma jen tlustou matronu a bal se že třeba už tak hnusna zustanu navždy
bal se jak to všechno zvladneme jestli to bylo dobre rozhodnutí, co po něm všechno budu chtít apod…nakonec když zjistil že po něm nic nechci a že jeho život to až tak významně nepoznamenalo tak byl v pohode a ted u druhýho už byl i v tom tehotentsví daleko příjemnejsi a milejší! ale v tom prvnim tehotenství jsem taky i někdy brečela po nocích že co jsem to udělala za blbost dítě s takovým ignorantem ![]()
@Petula306
Tobě to možná vyhovuje, ale my tu řešíme zakladatelku, které bohužel ne.
Mě osobně by to také nevyhovovalo, jsem důsledný člověk. ![]()
Ahoj, potrebovala bych poradit. Jsem ve 3.trimestru tehotenstvi. Muj manzel je ke mne chladny. Na vse mi říká, ze to tehotenstvi nemam hrotit. Přitom jen obcas se jen tak zamracim, kdyz se mi mimco bolestive zabori do kuze. Jinak ani jedna stížnost. Když mi hrozili predcasnym porodem, tak rekl, ze to doktori rikaji vsem matkam a at mu jdu v 8.mesici pomahat tahat nejake veci. Kazde rano je minimalne 2 hodiny na telefonu a nebavi se. Vecer je zase na pocitaci a taky se mnou nekomunikuje. Pritom po nem nic nechci. Nic mu nevycitam. Chtela bych jen trochu lasky a opory. Vecer mi uz ani nechce davat pusu na dobrou noc a me se v hlave honi, jak zustanu v budoucnu na mimco sama