klid, buď ráda za dítě
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci se vypsat
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.6.12 15:42
Manžel to zkousnul, máte krásný a zdravý dítě…chápu, že to v tobě pořád je a asi pořád bude. Buď šťastná a užívej si. Hlavně aby manžel nezačal blbnout a vyčítat ti to. Dopadlo to vlastně dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ArankaC.
6.6.12 15:58
Já myslím, že důležité je, že to dopadlo dobře. Máte dítě, manžel to zkousnul, rodina si myslí, žes byla na oplodnění, není co řešit. Myslím, že je nepravděpodobné, že by si tvoje dítě začalo s jeho dětmi a když mají jen jednoho společného rodiče, podoba zřejmě nebude nijak zásadní. Koho by to taky napadlo, že… Netrap se již tím, co se stalo. Teď už to nemá cenu řešit.
- Citovat
- Upravit
6.6.12 16:16
S ohledem na děťáko tuto situaci stejně budete muset jednou vyřešit. Z mého pohledu má dítě právo vědět pravdu a nebýt nuceno hrát hru dospělých před okolím. Je jen na vaší volbě jak a kdy se mu to rozhodnete sdělit, ale určitě život přinese podobné dotazy…Už s ohledem na ně, bych tedy budoucnost plánovala s co neméně tajemstvími a věřila v to, že lásku bude mít jeho pravý tatínek a biologický otec nebude tabu…
Tvůj muž to vzal hezky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.12 16:18
jestli ti manžel odpustil tak bych si stim hlavu nedělala 
užívej si miminka je to dar
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.12 16:18
Nevidim důvod, proč by mu měli říkat, že spermie je někoho jinýho…aspoň já bych to neříkala. Průser pak nastává při nějakejch transplantacích a tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.12 16:21
Neresila bych to a byla stastna za ten dar… Manzel je v pohode a to je hlavni…
Nekdy v zivote veci maji byt jinak, nez si planujeme… A pravda nekdy neni ta spravna vec, muze ublizit!
Vnitrne se s tim srovnej, neres co bude, az az az … Res co je ted.. A ted mas muze a dite a vse ostatni jde stranou!
Drz se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Peťulka2608
6.6.12 16:25
Obdivuji tvého manžela, že ti nic nevyčítal a vše překousl.. a taky je důležité, že má dítě rád, jako by bylo jeho vlastní.
Teď už je pozdě si něco vyčítat a myslet na to co možná někdy bude. Spíš bys měla myslet na to, co je teď. Že i přesto všechno s tebou manžel zůstal, že máte krásné zdravé dítě..
Vem si, že byste měli dítě adoptované, nebo bys měla dárce sperma..Vždyť to by bylo to samé, taky by někde po světě chodili ostatní sourozenci a stejně tak by se do sebe mohli zamilovat… Tak si tím nelámej hlavu a kašli na minulost a budoucnost, mysli na to, co je nyní…
- Citovat
- Upravit
6.6.12 16:35
Obdivuju tveho manzela. Ja bych te kopla do riti.
Moc nechapu proc si to musela rict tomu druhemu. Pisnicce o VVV neverim, myslim ze jsi chtela videt jestli se z tebe neposadi na zadek.
Příspěvek upraven 06.06.12 v 16:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.12 16:36
Taky si myslím, že pokud to manžel vzal, tak je všechno v pohodě, stejně kdybys otěhotněla s dárcem, tak by to bylo stejné. Jeho dětmi a tvým dítětem se netrap, to není moc pravděpodobné. Ohledně pozdější pravdy dítěti - nevím… nejspíš bych to neříkala, k čemu by to bylo? Nebo někdy v dospělosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.12 16:55
Tak stejně bys nikdy neměla manželovo dítě, vždy by bylo něčí cizí, s tím by se taky musel sroovnávat celý život. Tohle je ještě problém s nevěrou,ale možná mu to ulehčilo rozhodnutí, vyřešila si to za něj a on to vzal, to klobouk dolů. Dítě bude podobné Vám, bude odkoukávat manželovi postoje, jeho řeč těla a podobně. Vzhledově bych to vůbec neřešila, budeš ho oblíkat a česat ty, nemyslím si, že to někdo pozná. Jen se s tím musíš vyrovnat ty, protože ty jsi na tom teď špatně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.12 16:59
To ti to manzel skutecne nevycita (musim rict, ze si to nedovedu predstavit)? Pokud ne, tak skutecne bud rada za to, jak to je a nepremyslej nad budoucnosti. Pokud ale citis, ze jsi za to neustale trestana, tak je opravdu mozne reseni udelat radikalni rez a zacit „znova“ jen s miminkem. Dovedu si predstavit, ze za urcitych okolnosti by to v tve situaci mohlo pomoct. Na to jsi ale napsala malo podrobnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.6.12 17:43
Holky dekuji,ja svoje detatko miluji nadevse,je to opravdu dar z nebes,jsem vekove uz na hranici,takze jsem pripadne vyvojove chyby resila a tehotenstvi jsem si poctive odlezela v nemocnici,prijde mi to vuci manzelovi nefer,ale jak jste psaly,on by nikdy nemel sve vlastni pokrevne dite a postavil se tomu opravdu jako chlap.Jenom mam pocit,ze i jeho to trochu zere,nejaka nevera se neresi,vse se toci kolem miminka. Potrebovala jsem to poslat dal,dostat to ze sebe.Detatko nema nasi krevni skupinu,tak i z toho mam do budoucna strach…asi je lepsi neresit co bude a moc se tim zabyvam…to budou jeste hormony…dekuji vsem
- Citovat
- Upravit
6.6.12 19:45
@Anonymní píše:
Holky dekuji,ja svoje detatko miluji nadevse,je to opravdu dar z nebes,jsem vekove uz na hranici,takze jsem pripadne vyvojove chyby resila a tehotenstvi jsem si poctive odlezela v nemocnici,prijde mi to vuci manzelovi nefer,ale jak jste psaly,on by nikdy nemel sve vlastni pokrevne dite a postavil se tomu opravdu jako chlap.Jenom mam pocit,ze i jeho to trochu zere,nejaka nevera se neresi,vse se toci kolem miminka. Potrebovala jsem to poslat dal,dostat to ze sebe.Detatko nema nasi krevni skupinu,tak i z toho mam do budoucna strach…asi je lepsi neresit co bude a moc se tim zabyvam…to budou jeste hormony…dekuji vsem
Ale pokud rikas, ze ses bala kvuli veku tak mluvis o trisomie 13, 18 nebo 21 a s tim prece nema zadna tatinkova historie co delat.
Takze si porad myslim to same.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky,chci se tady vypsat,nosim to v sobe dlouho a dnes na mne vsechno padlo.mam manzela,jsme spolu dlouho…pres 10 let.Zazili jsme hezke i horsi casy,mame se radi jako partneri.Jeste pred nasi svatbou manzelovi diagnostikovali azoospermi a ani po MESA/TESA nenasli u nej zadne spermie,do toho mne tvrdili ze mam spatna vajicka a nebudu most spontane otehotnet.Zvladli jsme to,spolehali jsme na moderni medicinu a nejak jsme to neresili…byli jsme jeste mladi. Po letech,kdyz jsem zacala uvazovat nad IVF s darcovskym spermatem,manzel zacal couvat,ze je pry lepsi adopce a tak,povetsinou jsme to zametli pod koberec a zase nejakou dobu jsme se o TOM nebavili. Jednou jsem si v jeden krasny zimni vecer vyrazila s kamoskou na drink,drinku bylo vic jak by slusna holka snesla,do toho jsem se zapovidala s docela pohlednym klukem a samozrejme skoncila u nej doma.Kluk mel zrovna manzelku a dite na horach,noc byla vasniva,antikoncepci jsme neresili,mela jsem dg.neplodnost a rano jsme se odebrala domu jako by nic. O nic neslo,jedna vasniva noc,vsechno by bylo v pohode kdybych nezjistila,ze jsem tehotna.Mela jsem z toho obrovskou radost a zaroven velke obavy.Otce ditete jsem nechtela zpocatku kontaktovat,ale nakonec jsem mu to rekla z obav o mozne vrozene vady plodu.Chtel abych sla na potrat co jsem radikalne zamitla,nejvic mne dostala jeo veta „ja se rozvadet nebudu“ jako bych ho chtela dostat do chomoutu jak nejaka 16 leta holka.Je pravda , ze je ze zamozne rodiny,ale jako clovek za moc nestoji.Manzelovi jsem pravdu davkovala po kouskach,jmeno spolidele jsem mu nerekla a ani mu ho nikdy nereknu,nevidim v tom duvod.Tehotna jsem byla jiz s manzelem,vsem jsme rekli,ze se nam povedlo IVF a vsichni byli stastni.Narodilo se nam krasne,zdrave detatko ale stejne ve mne hloda hrozny pocit.Je mi ze mne,z cele te situace tezko.Tizi mne to jako balvan,nejradeji bych se odstehovala daleko.....Potkavam casto matku"darce",ted je taky tehotna,cekaji kazdou chvilku miminko a ja se nemuzu ubranit strachu ze jednou pozna,ze me dite a jejich deti jsou si podobne,ze je tam neco vic,nez jen detska naklonost,ze nedejbuh si po X letech neco spolu nezacnou,ze HO budu muset jednou potkat a podivat se mu do oci…Jak jsem psala chci se jenom vypsat a doufam,ze se mi ulevi,nikomu se nemuzu zduverit…