Chci žít jinak než manžel

Anonymní
28.7.21 12:33

Chci žít jinak než manžel

Dobrý den, potřebovala bych poradit nebo vědět názor na to co mám dělat když jsem si uvědomila že chci žít úplně jinak než můj manžel.
Měla jsem docela blbé dětství ( vlastně celou dobu co jsem u ni žila 23 let) mamku jsem musela za každou cenu poslechnout jinak řvala mlátila mě, byla jsem hodně zakřiknutá. Takže jsem nikdy si neudělala vlastní názor na věc, skoro do teď jsem nevěděla co chci, co ráda dělám jaké jsou mé sny atd.
Pak jsem potkala manžela, byla jsem šťastná, vše co řekl jak chtěl tak to bylo a je do dneška. Máme dva kluky 3 a 6 let, jsou to zlatíčka. Akorát jsem začla na mateřské trpět depresemi začala jsem jsem chodit do psychologa.
No a tady nastává problém začala jsem vidět že takhle nechci žít. Manžel chtěl koupit barák tak jsme ho koupili ( jak už jsem psala byla jsem zvyklá se přizpůsobit plnit přání druhých) takže chtěl dobře tak jsme koupili, chtěl pořídit kozy, husy, slepice ok, bylo po jeho.
Teď ale jsem si uvědomila že radši bych chtěla být v bytě, cestovat a ne doma, manžel neví co se děje když mu říkám že chci žít jinak. Říká že přece jsme ten život viděli stejně, ale já jen převzala jeho názor, protože jsem nevěděla kdo jsem. Další věc chci se malovat, on je velice vždy nerad jak se maluju a já bych radši se malovala kupovala hezké oblečení, byla fiflena jooo přiznám se chtěla bych žít takto, malovat se žít ve městě a dávat úspory na dovolené a ne na opravy baráku nové slepice a žrádlo pro dobytek
A navíc ani ten dům není pěkný, všude slepice husy sutě a bordel. Jak já to tu nemám ráda, jak z toho ven. Sex se mi taky s ním nelíbí. Když tak přemýšlím ze začátku mě přitahoval ale sex se mi nikdy s ním nelíbil, vždy jsem se přetvařovala a teď to mám je to čím dál horší, nechci s ním spát, nevím co dál.
Jinak manžel je moc hodný, kluky má rád stará se o nás hezky, nikdy neřval jak moje máma nikdy se na mě nezlobil, jen chudák myslel že máme stejnou představu o životě a já zatím nevěděla co chci a přizpůsobila jsem se všemu co chtěl a teď jsem nešťastná, vygradovalo to jak jsem byla dlouho mateřské za sebou, mladší teď půjde do školky, snad bude líp. Já nevím co teď, chtěla bych žít jinak navíc on je introvert a já nevím jestli je to kvůli té mateřské ale myslím si že jsem spíš extrovert, chci být s lidmi ne sedět doma. Co byste radili, odejít nemám sílu kvůli klukům, to bych asi nemohla, hodně ho mají rádi hrajou fotbal chodí na hřiby, nemůžou se dočkat kdy přijde z práce. No ale já jsem nešťastná, teď jak si představím že půjdu do práce a pak jen doma sedět a starat se o všechno je mi hrozně, jsem nešťastná.
Kdyby Vás napadlo jak z toho ven, poraďte.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9739
28.7.21 12:39

A to je takový problém si najít vlastní koníčky apod co ti v životě udělají radost? Najít nové přátele apod.? Fakt vidíš jedinou variantu rozbít rodinu a odstěhovat se a chodit pařit a žít ten supr singl život? Jako pro manžela to musí být krutá kudla do zad a šílená zrada. Zvlášť, když celou dobu stojíš za ním, na jedné vlně a děláte věci společně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22797
28.7.21 12:41

Od manžela bych zatím neodcházela. Začni chodit do práce a uvidíš, jak se to vyvine. Máš aspoň práci, která tě baví? Jako první bych řešila ten sex. A manželovi se nediv, že se diví. X let mu jen přikyvuješ a teď bys chtěla obrátit život vzhůru nohama.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22392
28.7.21 12:43

Potřebujete manželskou poradnu, vyjasnit si svoje životní postoje a najít kompromis. Možná by ipomohlo, aby s manželem promluvil tvůj psycholog a vysvětlil mu tvou proměnu. Odejít můžeš vždycky, ale nejspíš by sis to dost vyčítala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.7.21 12:43
@divine woman píše:
Od manžela bych zatím neodcházela. Začni chodit do práce a uvidíš, jak se to vyvine. Máš aspoň práci, která tě baví? Jako první bych řešila ten sex. A manželovi se nediv, že se diví. X let mu jen přikyvuješ a teď bys chtěla obrátit život vzhůru nohama.

Já se nedivím, je mi to líto, já vím že on za nic nemůže, problém mám já. :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
28.7.21 12:48

Dobrý den, myslím, že takové situace se v životě stávají. Je dobře, že jste si uvědomila jakým stylem byste chtěla žít a nemyslím si, že byste měla setrvávat v manželství, které tohle nenaplňuje a ve kterém jste nešťastná. Měla byste být s někým, kdo vás podporuje, kdo vás rozvíjí a kdo vidí váš společný život nějak stejně. Máte spolu sice děti a chápu, že o to víc je to těžší, ale myslete v životě hlavně na sebe. Jak vaše děti porostou, budou vidět, že si s manželem nerozumíte a že jste nešťastná… Zkuste vaši vizi s tou manželovou nějak spojit, najít nějaký kompromis, možná zkusit i párovou terapii, zkuste na tom ještě zapracovat. Pokud se to nezlepší, dejte od toho ruce pryč a jděte si žít život, jaký chcete! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6
28.7.21 12:50

Ahoj, většinou na toto přijdou ženy, co se po dlouhé mateřské vracejí do práce, že vidí život jinak, ale jestli ty toto prožíváš už teď a trápíš se tím, není to dobře. Radit ti nemůžu, to musíš ty sama. Ale mohu ti říct, jak jsem to měla já. Jsem rozvedená, manžel mě opustil když dětem bylo 5 a 2 roky. opustil mě proto, že chtěl žít jinak a né ve stereotypu. Trpěla jsem hodně, moc jsem ho milovala. Ale stalo se, chtěl se rozvádět a užívat. Po 3 měsících rozloučení ho to přešlo a chtěl zpět k rodině, ale mě už to nešlo vrátit zpět, představa, že opět pak nikdy zjistí, že chce žít jinak. Ano říkala jsem si, že kvůli dětem bych měla s ním žít znovu, zkusila jsem to 2 x. Ani jednou jsem nebyla šťastná a rozhodla se definitivně odejít, rozvést se, přesně jak to chtěl on. Jsem rozvedená, děti vystudovaný, dobře vychovaný a nestrádaly, že jsem byli neúplná rodina. Snažila jsem se dělat mámu i tátu najednou a klaplo to. Ono totiž, když zůstáváš ve vztahu jen kvůli dětem, je špatně, děti vyrostou a tobě utečou nejlepší roky života a hlavně ty děti to vnímají, že není vše ok. Lepší žít odděleně a vycházet spolu slušně. Hlavně se neukvapuj a třeba až nastoupíš do práce bude vše jinak. A doktor ti říká copak?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2096
28.7.21 12:50

Úplně jednoduše: on chtěl kozy a slepice, tak ať on se o ně stará, pokud s tim má problém, dala bych je pryč… zvířata u baráku jdou udělat i vkusně, taky máme slepice (já je hrozně nechtěla) ale nechala sem se ukecat, podmínka byla, že jich bude málo, nebude kvůli nim bordel kolem baráku a nebude nás to omezovat v normálnim společenskym životě, jsou uklizený v rohu zahrady s desingovym domečkem a žádnej kurník stlučenej z prken co se kde našlo a přítel vždycky shání kdo se o ně postará přes dovolenou - chtěl je on, takže je to jeho starost :lol: zase tim, že půjdeš do práce se ti otevřou i možnosti tvých koníčků, najdeš si kamarádky, zajdeš s nima na víno, nebo do kina, můžeš si po práci skočit na kosmetiku… je blbý, že jsi na to přišla až teď když jste v rozjetym vlaku, ale dá se najít kompromis, kde můžete mít každej kousek toho svýho. Dala bych tomu šanci jestli se to změní až se dostaneš zase mezi lidi, ale pokud ani pak nebudeš spokojená, bude lepší zkusit to každej jinde a po svym :nevim:

Příspěvek upraven 28.07.21 v 12:52

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2138
28.7.21 12:51

Mas ridicak? Praci? Konicky?
Nemuzes skloubit rodinny zivot s osobnim?
Domluvit se s manzelem, ze bys jednou za mesic vypadla na den, dva?
Nebo manzels vytahnout do divadla, na sklenicku?
Mate hlidani?
Nevidim reseni v tom, ze z tebe bude uhnana samozivitelka v pronajmu ve meste.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16454
28.7.21 12:52
@Anonymní píše:
Já se nedivím, je mi to líto, já vím že on za nic nemůže, problém mám já. :,(

Nedělej žádně velké změny. Manžela bych neopouštěla, ale řešila bych s ním ten sex.
A co se týče malých změn. Tak jako fiflena můžeš být v práci i doma. Ono je dost možné, že je to všechno jen „zelenější tráva“.
Já žiju v bytě skoro celý život. A líbil by se mi dům, zahrada, soukromí, příroda, i ty zvířata.
Ale vím, že v realitě bych to nedala.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
954
28.7.21 12:54

Nedivím se ti a chyba není v tomto případě ani na jedné straně, prostě takový je život a pocity vás obou jsou zcela pochopitelné.

Zkusila bych možná párovou terapii, pak by taky pomohlo, kdybys jezdila pracovat do města, občas si tam s kolegy užila nějakou městskou zábavu, a odreagovaná se vracela domů na statek.

Na inspiraci, mám podobný zážitek - situaci, kdy jsem se tak nějak nevědomky přizpůsobila partnerovi v tom, že jsem s ním pokaždé jezdila za jeho rodiči a kamarády (několik nikde nebyl beze mě, z jeho popudu), přičemž já jsem introvert, o ty návštěvy extra nestojím, a potřebuji být občas doma sama, abych si odfrkla (my navíc pracujeme oba z domu, takže jsme fakt byli spolu několik let až na těch pár dní, co jsem jela někam já bez něj, ale sama jsem doma nebyla x let).

Musela jsme najít slova, jak mu citlivě sdělit, že JÁ potřebuji být i někdy sama (tj že to není jím nebo nic proti němu), že vím, že jsme tak zvyklí, ale že mě to prostě už nevyhovuje, a jaké změny můžeme udělat, abychom byli obna aspoň částečně spokojení.

Viděla bych to u tebe na podobné řešení, pokud to nepůjde, pak za pomoci terapeuta nebo mediátora. Hodně štěstí :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22797
28.7.21 12:56
@Anonymní píše:
Já se nedivím, je mi to líto, já vím že on za nic nemůže, problém mám já. :,(

Omyl, problém máte vy oba s manželem a jsou v tom děti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24711
28.7.21 12:57

To je průšvih takhle „vychovaných“ holek.
Byla jsem na tom hodně podobně, od autoritativní matky sem v 17 zdrhla k chlapovi a měla sem pocit, že lepší to nebude, tak jak to je, je to dobrý, vlastně na nic jinýho nemám ani chuť, a najednou sme spolu byli patnáct let. Neříkám, že byly špatný, ale přesně jak píšeš, prostě sem si uvědomila, že chci něco jinýho. Né polorozpadlej barák, haldu zvířat, chlapa věčně buď v práci nebo na hospodářství, a já bych chtěla víc žít, trochu cestovat, jít se pobavit,… né že největší kultůrou bude kydání hnoje.
Naštěstí jsem si to uvědomila po prvním dítěti, druhé už jsem s ním nechtěla a jen přemýšlela, jak to zkloubit, abych synovi nebořila rodinu. Další mateřskou a další izolaci bych nedala. V práci se to dalo líp, víc volnosti, jezdila sem pak sama se synem, případně s kamarádkama.
No nakonec se ten vztah stejně sesypal, ex nepochopil, co mi vadí, proč nechci druhé dítě (pro mě by to byl pocit, že už se uvážu nadobro),…dnes jsou to skoro dva roky (týýýý jo), bydlím v panelákovém 1+1, syna ve střídavce a v těch volných dnech cestuju, jezdím za muzikou, užívám si toho, co mi chybělo, nemusím řešit věčnej bordel v baráku z gumáků, padající střechu, smrádek od prasat, studenej záchod v zimě a milion jiných „sra*ek“.
Mám novýho báječnýho chlapa, který sdílí moje postoje a jsem šťastná.

Holt prostě né každý má stejné postoje a sny v sedmnácti, jako ve čtyřiceti, no… :nevim:

Neříkám „rozveď se“, jen říkám, že člověk má právo se vyvíjet. Uvidíš, až se vrátíš do práce, to často pomůže, než když je ženská trvale sociálně odstavená doma, s manželem zkus promluvit o kompromisech (méně zvěře, postupně dát barák dohromady, občas někam vyjet, s dětmi i bez nic), možná si to sedne.
Jen říkám, že i když si to nesedne, tak nic není ztraceno a dá se začít znovu ;) Jen prosím neutíkej ze vztahu do vztahu, zůstaň nějakou dobu sama se sebou, aby sis uvědomila, co chceš a co nechceš a jak to chceš ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
28.7.21 12:59
@Bubuna píše:
Ahoj, většinou na toto přijdou ženy, co se po dlouhé mateřské vracejí do práce, že vidí život jinak, ale jestli ty toto prožíváš už teď a trápíš se tím, není to dobře. Radit ti nemůžu, to musíš ty sama. Ale mohu ti říct, jak jsem to měla já. Jsem rozvedená, manžel mě opustil když dětem bylo 5 a 2 roky. opustil mě proto, že chtěl žít jinak a né ve stereotypu. Trpěla jsem hodně, moc jsem ho milovala. Ale stalo se, chtěl se rozvádět a užívat. Po 3 měsících rozloučení ho to přešlo a chtěl zpět k rodině, ale mě už to nešlo vrátit zpět, představa, že opět pak nikdy zjistí, že chce žít jinak. Ano říkala jsem si, že kvůli dětem bych měla s ním žít znovu, zkusila jsem to 2 x. Ani jednou jsem nebyla šťastná a rozhodla se definitivně odejít, rozvést se, přesně jak to chtěl on. Jsem rozvedená, děti vystudovaný, dobře vychovaný a nestrádaly, že jsem byli neúplná rodina. Snažila jsem se dělat mámu i tátu najednou a klaplo to. Ono totiž, když zůstáváš ve vztahu jen kvůli dětem, je špatně, děti vyrostou a tobě utečou nejlepší roky života a hlavně ty děti to vnímají, že není vše ok. Lepší žít odděleně a vycházet spolu slušně. Hlavně se neukvapuj a třeba až nastoupíš do práce bude vše jinak. A doktor ti říká copak?

Doktor rádi komunikovat o tom s manželem, a zatím řešíme to že se sama ještě pořádně hledám, je to hnus nevědět co člověk pořádně chce, se docela bojím co ještě o sobě zjistím, měla jsem to řešit dřív před dětmi. Ale celkově říká že já sama jsem zodpovědná za svůj život, nic konkrétního neradi

  • Citovat
  • Nahlásit
22797
28.7.21 13:03
@Anonymní píše:
Doktor rádi komunikovat o tom s manželem, a zatím řešíme to že se sama ještě pořádně hledám, je to hnus nevědět co člověk pořádně chce, se docela bojím co ještě o sobě zjistím, měla jsem to řešit dřív před dětmi. Ale celkově říká že já sama jsem zodpovědná za svůj život, nic konkrétního neradi

Pokud se stále hledáš, tak zatím zůstaň s manželem a neboř dětem rodinu. Počkej až nastoupíš do práce, ono se tím hodně změní. A takové drobnosti jako líčení zaveď hned, ať si manžel na změny postupně zvyká.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat