Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Potřebuju se už asi někde vypovídat.Na začátek je důležité říct, že mít dítě, byl přítelův nápad. Bohužel, jsem skoro tři měsíce po porodu a moje růžové představy o rodinném životě se začaly rozplývat. Přítel dojde z práce, 15 minut se pomazlí se synkem, pak si většinou skočí do obchodu pro 2, 3 piva a usne na gauči. A tak většinou spí až do večera, kdy ho probírám s tím aby mi šel pomoct s vaničkou. A malý se okoupe a jde spát, takže za ten den s ním moc není. Jediná jeho starost je chodit večer se psem a vynášet koše, občas zajet na nákup. Jenomže i toto mu musím 5× říkat. Koše přetékají a on to ignoruje. A potom je na mě naštvaný, že mu furt všechno opakuju a buzeruju ho a pak se hádáme. Já nevím, to chci po něm tolik? Mimochodem, malý je nespavec, přes den spí jedině v nosítku nebo když jsem vedle něj, ale i tak se snažím udržovat domácnost a přítel mi řekne, že mám přece pohodu, protože nemusím vařit (beru obědy z jídelny, jinak bych se zbláznila) a že by si to se mnou vyměnil, kdyby nemusel chodit do práce.. prostě ty klasické kecy. Přitom on doma má problém udělat cokoliv. Někdy si fakt přijdu že ho akorát se vším otravuju. Ale na co chtěl teda dítě, když teď na všechno prdí? Zas na druhou stránku, někdy umí být super.. o víkendu si ho občas i vezme do nosítka a věnuje se mu. Ale samozřejmě ho o to musím požádat. Je mi to líto.. věřím, že v tom nejsem sama, určitě je nás takových víc. Ale moc mě to mrzí, ještě když vidím jak se ostatní tatínci starají jak o miminko, tak o maminku a jsou aktivní. A malý je úžasný, miluju ho a snažím se užívat každou chvilku s ním, ale myslela jsem, že si to budeme užívat společně jako rodina. Je mně z toho na nic 😥 myslíte, že se to spraví?
Ty s nimi bydlis, ze vis, jak to chodi u jinych doma? Za zavrenymi dvermi muze byt vse jinak.
Znas to rceni Jake si to udelas, takove to mas. ![]()
Hmmm… Nemyslím, kor když každý den chlastá a pak spí do večera. To by mě štvalo.
@cecetka nebydlim.. Ale z některých párů jde cítit ta pohoda a láska. Ale vždyť o to tu nejde. Jen říkám, že je mi to líto.
@Anonymní píše:
Přítel dojde z práce, 15 minut se pomazlí se synkem, pak si většinou skočí do obchodu pro 2, 3 piva a usne na gauči. A tak většinou spí až do večera…
A to začal dělat až po porodu nebo to tak měl nastavené už před tím? Pokud to tak bylo před tím, tak co jsi čekala?
Víš jak se to říká: „Ženy věří, že se muži změní, ale nezmění. Muži věří, že se ženy nezmění, ale změní.“…
Pokud nic nedělal ani předtím, bylo naivní myslet, že to narození dítěte změní. Jinak chlapi jsou v péči o děti aktivnější až později, když už je z dítěte samostatnější jednotka a ne jen ležící uzlicek.
@SiriusCZ píše:
Víš jak se to říká:„Ženy věří, že se muži změní, ale nezmění. Muži věří, že se ženy nezmění, ale změní.“…
Tohle je šílený klišé.
Pochopitelně, že chlap čeká, že se žena změní, bude zodpovědná a bude se starat o rodinu.
Já mám kolegu, jehož žena se nezměnila a projevuje se to třeba tím, že s kámoškou spontánně odletěla do Řecka a nechala ho to s dvěma dětma.
A když nechápal, tak mu řekla, že si ji vzal bláznivou a spontánní, tak co se diví.
Asi by mi v první řadě vadilo, že každý den potřebuje 2-3 piva… V kolik chodí z práce?
Prestala bych delat doma vsechno krom pece o dite. Na materske si kvuli diteti, ne jako otrok. Treba se mu rozsviti, ze na nektere veci museji byt dva.
@Kriss Tina píše:
Pokud nic nedělal ani předtím, bylo naivní myslet, že to narození dítěte změní. Jinak chlapi jsou v péči o děti aktivnější až později, když už je z dítěte samostatnější jednotka a ne jen ležící uzlicek.
Upřímně řečeno, mnozí muži děti chtějí, někdy jsou i těmi co je chtějí víc nebo dřív než partnerky, znám i případy kdy muž chtěl druhé třetí dítě a žena buď ještě ne, nebo už vůbec ne, jenže tak nějak očekávají že automaticky se postará žena protože…a pak se diví jak divizna, když se očekává péče o ty děti i od nich.
@Anna766 jo to je pravda, taky znám takové. Doma to teda nemám, muž jenom co přijde z prace dá sprchu a jde za dětmi, o víkendu pomáhá s velkým úklidem a jedem na výlety. Ale i tady vidím že se mu víc chce něco podnikat s dětma 2 roky plus, než s novorozencem. S dětma si jde skládat lego, kopat s míčem, mimino si max vzal do náručí a seděl s ním na gauči. Koupání se třeba ze začátku bál, přebalování moc nezvládal, aby se mu nedělalo špatně (i když se taky občas přemohl, když sem nebyla po ruce).
Mě by to teda hodně vadilo, hlavně teda ty piva. Jal spí v noci když prospí celé odpoledne? To já bych měla problém usnout. Každopádně se asi nezmění. Bohužel já znám 2 páry kde chlapy chtěli strašně děti a oni jeden se nestará. A to ten jeden pořád básnil jak bude malého brát na ryby, učit ho lyžovat, že mu udělá krásnej pokoj s nějakýma prolézačkama atd. Holt některý jsou prostě takový. Já mám naštěstí štěstí, můj přítel je toho názoru že děti jsme chtěli oba tak se do péče o děti budeme zapojovat taky oba.
Je chyba předpokládat, že po porodu ti začne partner víc „pomáhat“. Pokud jste před dítětem nefungovali jako dva rovnocenní dospělí lidé, tak dítě na tom nic nezmění.
Zkus to s nim v klidu probrat.
Ne ve vyhrocene situaci formou hadky, ale kjdyz je dobre a klid. Ja vim, ze se ti ten klid nechce bourat, ale jinak to nejde.
A ne tak, zemu vyctes, co vsechno nedela, ale ze takhle nejsi spokojena a potrebujes se s nim domluvit, jak budete fungovat dal.
Idealne dat prcka nekomu do kocarku a sednout si na to nekam do kavarny, abyste na sebe nervali.
@Kriss Tina ne že by se předtím předřel, ale určitě toho dělal víc a hlavně jeho přístup byl daleko víc přívětivejší. V těhotenství mně např. bylo asi 4 měsíce špatně a to každý den vařil, myl nádobí atd.. Věřím, že až bude malý větší tak to snad bude lepší, ale to jsem možná naivní.
Ahoj holky. Potřebuju se už asi někde vypovídat.
Na začátek je důležité říct, že mít dítě, byl přítelův nápad. Bohužel, jsem skoro tři měsíce po porodu a moje růžové představy o rodinném životě se začaly rozplývat. Přítel dojde z práce, 15 minut se pomazlí se synkem, pak si většinou skočí do obchodu pro 2, 3 piva a usne na gauči. A tak většinou spí až do večera, kdy ho probírám s tím aby mi šel pomoct s vaničkou. A malý se okoupe a jde spát, takže za ten den s ním moc není. Jediná jeho starost je chodit večer se psem a vynášet koše, občas zajet na nákup. Jenomže i toto mu musím 5× říkat. Koše přetékají a on to ignoruje. A potom je na mě naštvaný, že mu furt všechno opakuju a buzeruju ho a pak se hádáme. Já nevím, to chci po něm tolik? Mimochodem, malý je nespavec, přes den spí jedině v nosítku nebo když jsem vedle něj, ale i tak se snažím udržovat domácnost a přítel mi řekne, že mám přece pohodu, protože nemusím vařit (beru obědy z jídelny, jinak bych se zbláznila) a že by si to se mnou vyměnil, kdyby nemusel chodit do práce.. prostě ty klasické kecy. Přitom on doma má problém udělat cokoliv. Někdy si fakt přijdu že ho akorát se vším otravuju. Ale na co chtěl teda dítě, když teď na všechno prdí? Zas na druhou stránku, někdy umí být super.. o víkendu si ho občas i vezme do nosítka a věnuje se mu. Ale samozřejmě ho o to musím požádat. Je mi to líto.. věřím, že v tom nejsem sama, určitě je nás takových víc. Ale moc mě to mrzí, ještě když vidím jak se ostatní tatínci starají jak o miminko, tak o maminku a jsou aktivní. A malý je úžasný, miluju ho a snažím se užívat každou chvilku s ním, ale myslela jsem, že si to budeme užívat společně jako rodina. Je mně z toho na nic 😥 myslíte, že se to spraví?