Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chlubení se úspěchy x srovnávání malých dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.3.22 20:39
Nejlepší řešení? Vypouštět to, jedním uchem tam, druhým ven. Problém je vaše dítě, které to proste bude pořád poslouchat a vnímat. Nebo si teda důrazně v soukromí promluvit se členy rodiny, že vám to vadí, vysvětlit důvody - operovat hodně vaší dcerou, že ona z toho bude mít trauma, že o ni tu do budoucna jde. Ale obávám se, že to asi nepomůže. No a pak samozřejmě dceři zvyšovat sebevědomí tím, že ji budete chválit, podporovat apod. Znám dva případy v různých rodinách. První případ - protože dcera byla v rodině taková nedoceněná, matka se jí to snažila kompenzovat tím, že ji hodně chválila, bránila atd. Dceru tak nakonec rozmazlila a i teď v dospělosti jí u matky pořád v podstatě cokoli projde. Druhý případ - v rodině se pořád porovnávaly dvě holky - sestřenice. Byl mezi nimi věkový rozdil dva měsíce. Výsledek? Dnes už dospělé spolu nekomunikují, totální nevraživost, před tím soupeření mezi oběma… Takovéto srovnávání v rodině je největší zlo. Moc mě to mrzí, že to tak v rodině máte. Je to peklo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 20:53
Jak jako „srovnávání, která už co umí“ je mezi nimi 4letý rozdíl 
Jak může 3,5 leté dítě konkurovat 7,5 letému?
Spíš je to tím, že jedna je na piedestalu a o druhou až takový zájem není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
7.3.22 20:55
Není to jen o tvým pocitu? Hele, vem si to z druhé strany. Kdyby se stavělo rovnítko mezi naučení básničky a lyžováním, tak by se zase to druhý dítě cítilo dost divně. Mám doma čtyřletou a sedmiletou holčičku a nepřijde mi divný, že tu sedmiletou momentálně chválí víc, prostě je za co. Vidím žárlivost ze tvé strany a měla by sis dávat pozor, aby jsi to nepřenášela na dítě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.3.22 20:59
@Giovanna1 píše:
Nejlepší řešení? Vypouštět to, jedním uchem tam, druhým ven. Problém je vaše dítě, které to proste bude pořád poslouchat a vnímat. Nebo si teda důrazně v soukromí promluvit se členy rodiny, že vám to vadí, vysvětlit důvody - operovat hodně vaší dcerou, že ona z toho bude mít trauma, že o ni tu do budoucna jde. Ale obávám se, že to asi nepomůže. No a pak samozřejmě dceři zvyšovat sebevědomí tím, že ji budete chválit, podporovat apod. Znám dva případy v různých rodinách. První případ - protože dcera byla v rodině taková nedoceněná, matka se jí to snažila kompenzovat tím, že ji hodně chválila, bránila atd. Dceru tak nakonec rozmazlila a i teď v dospělosti jí u matky pořád v podstatě cokoli projde. Druhý případ - v rodině se pořád porovnávaly dvě holky - sestřenice. Byl mezi nimi věkový rozdil dva měsíce. Výsledek? Dnes už dospělé spolu nekomunikují, totální nevraživost, před tím soupeření mezi oběma… Takovéto srovnávání v rodině je největší zlo. Moc mě to mrzí, že to tak v rodině máte. Je to peklo…
Přesně to jsou ty následky, kterým se chci vyhnout. Žárlení, nenávist, nedůvěra, odpor a to nejhorší pocit méněcennosti a nízkého sebevědomí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.3.22 21:02
@PaníBovaryová píše:
Jak jako „srovnávání, která už co umí“ je mezi nimi 4letý rozdíl
Spíš je to tím, že jedna je na piedestalu a o druhou až takový zájem není.
Ano, jedna je na piedestalu a je to v jejich rodině v pořádku. Problém mám s tím, že to negativně ovlivňuje dceru. Nevím jak se k tomu pořádně postavit. Řekněme, že i kdybych jim to řekla narovinu, oni to úplně nepoberou…
- Citovat
- Upravit
7.3.22 21:04
Hele to že to tvoje dcera vnímá je jen tvoje projekce.
Zároveň není to tak že mluví o vnučce, co tam není a u druhé rodiny mluví o tvé dceři?
Navíc teda srováváš nesrovnatelné.
A teda to co zvládá dítě není odznak úspěšnosti jeho rodičů, žejo.
Není možné, že svoje vlastní pocity nejistoty a potřeby ocenění se tak nějak vtělili do pocitu, že dotyčný/á protežuje jednu vnučku a tebe nemá rád/a?
Pak to samozřejmě chce nejdřív ošetřit svoji vlastní psychiku.
Praktickým řešením je pak nekonflikntě a nekonfrontačně popsat dotyčnému to, co vyvolává jeho chování u tebe.
Tedy " jsem ráda že je KAčenka šikovná a mám z ní radost, ale zároveň když o ní tak pořád mluvíš, když jsme na návštěvě my, tak mě to trochu mrzí, protože bych byla asi víc v pohodě, kdyby si věnoval/a pozornost té vnučce co tu je, ne té co tu není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.22 21:05
@Janli píše:
Není to jen o tvým pocitu? Hele, vem si to z druhé strany. Kdyby se stavělo rovnítko mezi naučení básničky a lyžováním, tak by se zase to druhý dítě cítilo dost divně. Mám doma čtyřletou a sedmiletou holčičku a nepřijde mi divný, že tu sedmiletou momentálně chválí víc, prostě je za co. Vidím žárlivost ze tvé strany a měla by sis dávat pozor, aby jsi to nepřenášela na dítě.
To mi je té mladší líto, protože než vyroste do fáze, kdy bude vzhledem k věku, fyzickým a mentálním vlastnostem srovnávání objektivní, bude ta mladší nesnášet tu starší a možná i vás. Vždy je za co pochválit. Pro každého je úspěch něco jiného.
- Citovat
- Upravit
7.3.22 21:07
@Anonymní píše:
Ano, jedna je na piedestalu a je to v jejich rodině v pořádku. Problém mám s tím, že to negativně ovlivňuje dceru. Nevím jak se k tomu pořádně postavit. Řekněme, že i kdybych jim to řekla narovinu, oni to úplně nepoberou…
tak až ti řeknou, že naučit se ve 3 letech písničku není úspěch ke chlubení, tak jim normálně asertivně řekni, že podle tebe je. Nemusíš jim nic obhajovat, tak jak oni nic neobhajují tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.22 21:14
@Ou píše:
Hele to že to tvoje dcera vnímá je jen tvoje projekce.Zároveň není to tak že mluví o vnučce, co tam není a u druhé rodiny mluví o tvé dceři?
Navíc teda srováváš nesrovnatelné.
A teda to co zvládá dítě není odznak úspěšnosti jeho rodičů, žejo.
Není možné, že svoje vlastní pocity nejistoty a potřeby ocenění se tak nějak vtělili do pocitu, že dotyčný/á protežuje jednu vnučku a tebe nemá rád/a?
Pak to samozřejmě chce nejdřív ošetřit svoji vlastní psychiku.
Praktickým řešením je pak nekonflikntě a nekonfrontačně popsat dotyčnému to, co vyvolává jeho chování u tebe.
Tedy " jsem ráda že je KAčenka šikovná a mám z ní radost, ale zároveň když o ní tak pořád mluvíš, když jsme na návštěvě my, tak mě to trochu mrzí, protože bych byla asi víc v pohodě, kdyby si věnoval/a pozornost té vnučce co tu je, ne té co tu není.
Jedná se o návštěvu, kde jsou přítomny obě dvě děti.
- Citovat
- Upravit
7.3.22 21:19
@Anonymní píše:
Jedná se o návštěvu, kde jsou přítomny obě dvě děti.
Jak časté ty návštěvy jsou a jak přesně se projevuje, že to tvou dceru negativně ovlivňuje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.22 21:19
Taky máme v rodině a právě z toho důvodu se s nimi nestýkáme. Stačí nám to chlubení z doslechu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.22 21:21
@ivašot. píše:
Jak časté ty návštěvy jsou a jak přesně se projevuje, že to tvou dceru negativně ovlivňuje?
Je pak smutná, skleslá, uzavřená.
- Citovat
- Upravit
7.3.22 21:25
Nevěřím, že to 3,5 lete dítě vnímá, to jsou tvoje pocity. Ale pokud ti to vadí, schazejte se oddělene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Jak reagovat v rodině, kde se neustále hovoří o úspěšnosti jednoho dítěte z jedné rodiny a úspěchy druhého dítěte (druhá rodina - našeho)jsou brány jako něco nevyjíčmeného. Holky mají mezi sebou rozdíl 4 roky. Dceři je 3,5 roku. Snažím se na to nějak nereagovat, ale trápí mě, že vyzdvihují úspěchy jednoho dítěte a na dceři jde vidět, že už jí toto nepřímé protěžování a porovnávání není také příjemné. V průběhu návštěvy se dostaneme do fáze, kdy po výčtu co už všechno Kačenka (Kačenka byla na závodě a vyhrála 3. místo, kačenka měla samé jedničky, kačenka už umí lyžovat, kačenka je nejlepší ze třídy v plavání.) Řeknu, že dcera se naučila novou písničku, že se naučila sama zapínat zip, počítat do 10, že se naučila poznávat nové písmenko, tak okolí tím opovrhuje a dává najevo, že toto rozhodně není žádný úspěch k chlubení. Nevím jak na tuto,,srovnávací a chlubící,, situaci nejen před dcerou reagovat. Nechci se dostávat do fáze srovnávání, která už co umí. Návštěvy nejsou časté, pro shledání s jinými členy je nechci odpírat.
De