Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem vztekla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
krecik.dzungarsky
2.3.22 19:21
Nikdo ti nebrání v tom, aby sis našla terapeuta a pracovala na sobě. Dobré je, že si uvědomuješ, že s tebou není něco v pořádku.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.3.22 19:25
@krecik.dzungarsky píše:
Nikdo ti nebrání v tom, aby sis našla terapeuta a pracovala na sobě. Dobré je, že si uvědomuješ, že s tebou není něco v pořádku.
Nejhorsi je ze to je ten problem, stydim se jit za terapeutem a nevim, jak se toho studu a strachu zbavit.:-/
- Citovat
- Upravit
2.3.22 19:40
Já teda z pozice terapeutky obdivuju každého, kdo má odvahu si sám před sebou přiznat, že něco nezvládá a obzvlášť týká-li se to výchovy dětí. A kolikrát je pro mě inspirující upřímnost s jakou jsou někteří klienti schopni k sobě přistupovat, zejména asi proto, že se většinou, protože pracuju především s dětmi s poruchami chování, setkávám u rodičů s pravým opakem. Pokud se chceš zaměřit jen na zlepšení rodičovských kompetencí, tak to je zakázka s níž se lze obrátit na nejbližší Středisko výchovné péče - čekací lhůty jsou krátké a veškeré ambulantní služby jsou bezplatné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.22 19:44
Kdyz zacinas citit, ze uz vybuchnes, bez se napit vody.
Jinak musis byt vyspala, najezena, jinak nestresovana atd…(coz se mi vzdy zdalo nemozne)
Pak si udelej nejakou zachrannou formulku, kterou si zacni opakovat(vers basne napr., pisen), to odvede mozek trochu jinym smerem.
Zmen prostredi, klidne vem dite pod pazi a odnes ho do jineho pokoje.
Vysvetli mu proc, tak reagujes, a ze te to mrzi. Vyzvi ho at ti hned rekne, ze zvysujes hlas, ze se mu to nelibi.
Promysli si v klidu i jine zachranne body.
Ty vis ze tak reagujes podle vzorce z minulosti a nekdy staci si uvedomit, ze kdyz se dite v tehle situaci zachova jak nesmi, ze se nic nestane a vyhnes se konfliktu.
V knihovne je na tohle tema hodne knih, mohli by ti taky pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
krecik.dzungarsky
2.3.22 19:46
@Anonymní píše:
Nejhorsi je ze to je ten problem, stydim se jit za terapeutem a nevim, jak se toho studu a strachu zbavit.:-/
Profesionální terapeut nikoho nehodnotí ani nesoudí. Je tu od toho, aby ti pomohl se v sobě zorientovat. Můžeš si najít například terapeuta přes online platformu, na trhu jich máme hned několik, ale stojí to holt peníze. Můžeš to vyřešit třeba i tím, že si necháš vypnutou kameru nebo v rámci prvního kontaktu můžete třeba jen chatovat, i to někteří terapeuti nabízí. Některé pojišťovny přispívají částečně i na online terapie.
- Citovat
- Upravit
krecik.dzungarsky
2.3.22 19:53
@PaniLiskova píše:
Já teda z pozice terapeutky obdivuju každého, kdo má odvahu si sám před sebou přiznat, že něco nezvládá a obzvlášť týká-li se to výchovy dětí. A kolikrát je pro mě inspirující upřímnost s jakou jsou někteří klienti schopni k sobě přistupovat, zejména asi proto, že se většinou, protože pracuju především s dětmi s poruchami chování, setkávám u rodičů s pravým opakem. Pokud se chceš zaměřit jen na zlepšení rodičovských kompetencí, tak to je zakázka s níž se lze obrátit na nejbližší Středisko výchovné péče - čekací lhůty jsou krátké a veškeré ambulantní služby jsou bezplatné.
Jako že rodiče dětí s přidruženým problémovým chováním jsou horší, než rodiče zdravých dětí? A vyprávíš tahle moudra třeba i rodičům autistických dětí, kteří se svým dětem věnují takovým způsobem, o kterém se rodičům standardních zdravých dětí ani nezdá a za přidružené problémové chování svých potomků skutečně nemohou. Vau, tak o takovou terapeutku bych si neopřela ani kolo. Jsi velmi profesionální 
.
- Citovat
- Upravit
krecik.dzungarsky
2.3.22 20:02
Zakladatelko, terapeuta vybírej pečlivě. Musíte si vzájemně lidsky sednout. A bohužel i mezi těmito profesionály se najdou lidé, kteří se profesionálně nechovají. Hodně štěstí 🪲 🍀.
- Citovat
- Upravit
2.3.22 20:05
@krecik.dzungarsky píše:
Jako že rodiče dětí s přidruženým problémovým chováním jsou horší, než rodiče zdravých dětí? A vyprávíš tahle moudra třeba i rodičům autistických dětí, kteří se svým dětem věnují takovým způsobem, o kterém se rodičům standardních zdravých dětí ani nezdá a za přidružené problémové chování svých potomků skutečně nemohou. Vau, tak o takovou terapeutku bych si neopřela ani kolo. Jsi velmi profesionální
Já se obávám, že to bylo možná myšleno tak, že když má dítě diagnostikováno poruchu chování, je u některých rodičů pak tendence hledat důvod svých někdy neadekvátních reakcí v ‘nemoci dítěte’. A nezvládají si přiznat někdy i svou chybu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.22 20:11
Zakladatelko, někdy jsem měla podobný pocit. Snažila jsem se hledat odpovědi v knihách (např. Maminko, nekřič!, Respektovat a být respektován…) z každé jsem si něco vzala. Nejvíce mi pomáhá si začít v hlavě zpívat uklidňující píseň a v krizi říci synovi, že se maminka moc zlobí a jde se na minutku vedle uklidnit, abychom si pak mohli o všem v klidu promluvit… zda je to dobře či špatně…ale myslím, že lepší než na něj začít řvát. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.22 20:36
@krecik.dzungarsky píše:
Jako že rodiče dětí s přidruženým problémovým chováním jsou horší, než rodiče zdravých dětí? A vyprávíš tahle moudra třeba i rodičům autistických dětí, kteří se svým dětem věnují takovým způsobem, o kterém se rodičům standardních zdravých dětí ani nezdá a za přidružené problémové chování svých potomků skutečně nemohou. Vau, tak o takovou terapeutku bych si neopřela ani kolo. Jsi velmi profesionální
S PAS vůbec nepracuji, ty patří mezi poruchy psychického vývoje, pracuji především s dětmi s poruchami chování, to je úplně jiná diagnostická kategorie. Nikde jsem nepsala, že jsou něčí rodiče horší, často se však jedná o rodiče, kteří třeba zneužívají NL, páchají trestnou činnost, velmi často nemají o děti zájem a nemají vůli pracovat na změně u sebe, obviňují (a obvykle trestají) dítě. Oni sami mají obvykle též dost „naloženo“, proto jsem ráda za každého rodiče, který má nějaký náhled a navíc kapacitu pracovat na nějaké změně. Je to takto srozumitelnější??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
krecik.dzungarsky
2.3.22 20:36
@Černá dáma píše:
Já se obávám, že to bylo možná myšleno tak, že když má dítě diagnostikováno poruchu chování, je u některých rodičů pak tendence hledat důvod svých někdy neadekvátních reakcí v ‘nemoci dítěte’. A nezvládají si přiznat někdy i svou chybu.
To je možné, ale terapeut by neměl takto pejorativně dehonestovat jakékoliv své vlastní klienty. A to ani pod rouškou anonymity a už vůbec ne ve veřejném prostoru.
- Citovat
- Upravit
2.3.22 20:49
Tak to bohužel funguje, že stará traumata se často odhalují když vlastní děti dorostou do toho věku, kdy to rodiče nezvládali.
Cestou ven z toho cyklu, tedy aby si dítě netraumatizovala tak jako to postihlo tebe je psychoterapie. Nic moc jiného, no.
pro začátek mrkni do téhle knížky a pokus se být sama na sebe laskavější a dávat si pozor na svoji únavu - budeš pak lépe zvládat těžké momenty.
https://www.melvil.cz/…-scita-rany/
Není tvoje vina že tvoji rodiče nezvládli svou roli, není tvoje vina, že se trauma propisuje do tvého současného života.
Jenže s tím bohužel musíš žít a potřebuješ se s tím naučit zacházet tak, aby si to trauma nepředala dál no.
držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.3.22 20:51
Jinak teda nejjenodušší je zkusit začít třeba tady, kde to bude praktické a lektoři umí právě se vztekem a agresí i v důsledku traumatizace toho kdo je agresivní fakt skvěle pracovat.
osaháš si jak to vypadá, osmělíš se a pak se můžeš zeptat na kontakt na někoho v místě tvého bydliště, s kým by bylo dobré pracovat dlouhdobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
2.3.22 20:54
Mě kdysi z nasí…aní se vyléčil můj kůň, který se extrémně bál. Ani jsem nic nemusela dělat, stačilo, že jsem se naštvala a utíkal - klidně se mnou na něm, nebo přes plot, nebo klidně přeběhl po mě. Uklidnil se, až když jsem se naučila si žádné divné chování nebrát osobně a nevztekat se. 500kg živé váhy je dost dobrý argument se okamžitě a bez výmluv ovládnout . Dítě jsem měla až pak a musím říct, že mě nevytáčí, prostě to beru tak, že je to ještě dítě 
. Možná si najít něco, kde ty emoce vyjdou na povrch a bude se dát s nima pracovat a nebude u toho dítě? Co třeba nějaký sport?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj maminky,
Uz od malicka jsem nemela moc vesele detstvi a prijde mi ze se zacinam chovat k synovi jako moje mama ke me.
Jsem vybusne povahy a obcas jsem prisnejsi nez bych mela byt.
Poradite mi prosim jak ovladat vztek nebo kam chodit s ovladanim vzteku protoze jsem uz ze sebe zoufala a nestastna:-/
Moc dekuji za rady