Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozumím ti. Měl si už tu úžasnou myšlenku nechat pro sebe. Musíš si najít nějakou cestu v rámci obranného mechanismu, jak to zpracovat. Třeba, že osud. Osud to tak chtěl, že jste další dítě mít neměli, protože by bylo třeba nemocné. A ten osud si jako pomocníka vybral manžela, aby to odmítal.
Tak ono až teprve někdo něco ztratí, tak teprve třeba přehodnoti že by to vlastně chtěl… To jak reagoval partner mi nepřijde nijak hrozné. Stalo se… Buď ráda za dvě úžasné a zdravé děti. Někdo nemá ani to, nebo má děti nemocné, nebo nejde počít… Zkus si na tom najít to hezké a na partnera se nezlob. Třeba si to fakt uvědomil že by to šlo až když to příroda zařídila, to je normální a běžné..
Ještě pořád si můžete pragmaticky říct, že i po čtyřicítce to dítě mít můžete, jako mnoho jiných párů. Třeba to nevyjde, ale třeba jo, ale hlavně budeš moct být klidná, že jste to aspoň zkoušeli, anebo si to třetí ještě společně hezký užijete, když už manžel změnil svůj odmítavý názor.
Partner se nakonec taky těšil, tak to taky nějak musí zpracovat. Ono v těhle situacích je těžké říct cokoli, aby to nebylo zraňující.
Příspěvek upraven 22.06.22 v 20:05
Muj nazor je, ze tu vetu, ze by jste treti zvladli, nemyslel manzel vubec vazne. Pokud ti to rekl po samovolnem potratu, mozna te chtel utesit a citil pocit viny a proto placnul tohle.
Asi sam netusi, co to v tobe vyvolalo a jak se tim ted trapis.
@Kfětoslava a proč si to měl nechat pro sebe? To mě na nas ženských fascinuje. máme problém s tím, že chlapi s námi nechtějí mluvit a blablabla, a pak když mluví tak je to špatně.
Pro toho chlapa v té dané chvíli, kdy ho zakladatelka začala přemlouvat na 3. Dítě to nebyla vhodná chvíle. bohužel takové věci se prostě stávají. Teď zase není vhodná chvíle u ní. To je holt život no. Někdy to prostě nevyjde a trápit se něčím co „by mohlo být“, to fakt nemá cenu.
Aspon nekdo je normalni a nechce si porizovat ve 40 dalsi dite
A jeste bych tedy k tomu rekla, ze dite by meli chtit oba rodice a ne pouze jeden. Pokud pro tebe jje a bylo treti dite tak dulezite, tak sis mohla najit nekoho, kdo ho bude s tebou chtit. Je zbytecne se stavet do role obeti.
Potrebujes si to zpracovat, nejaka psychoterapie by urcite pomohla.
@Bobule321 píše:
@Kfětoslava a proč si to měl nechat pro sebe? To mě na nas ženských fascinuje. máme problém s tím, že chlapi s námi nechtějí mluvit a blablabla, a pak když mluví tak je to špatně.
Pro toho chlapa v té dané chvíli, kdy ho zakladatelka začala přemlouvat na 3. Dítě to nebyla vhodná chvíle. bohužel takové věci se prostě stávají. Teď zase není vhodná chvíle u ní. To je holt život no. Někdy to prostě nevyjde a trápit se něčím co „by mohlo být“, to fakt nemá cenu.
Měl si nechat pro sebe, že byla chyba, že to v mladém věku bojkotoval. Čemu teď pomůze, že přiznal, že to byla chyba?
Musíš to v sobě uzavřít. Tvůj muž další dítě evidentně nechce. Sice nechápu, že takhle přehnaně startoval.
Ale stojí další dítě za rozpadlý vztah? Máš dvě zdravé, šikovné děti doma. Tak hledej další možnost, že s dětmi třeba budeš pracovat nebo se zapojíte do pěstounství.
Založ si nadaci, která se bude dětem věnovat. Vím, že to nenahradí touhu po dalším vlastním dítěti. Ale je to možnost, jak s dětmi pracovat. Vždyť to je taky bezva. Můžou ti denně přinášet radost do života
.
@Jana525 měla rozbít rodinu, aby ji někdo jiný udělal třetí dítě? ![]()
@Koko23 píše:
@Jana525 měla rozbít rodinu, aby ji někdo jiný udělal třetí dítě?
No pokud je to pro ni natolik zasadni tema, jak to tu stavi, tak ano. Kazdy mame to naplneni zivota v necem jinem, zakladatelka zrejme ve trech detech. A naplnit svuj potencial je pro kazdeho jedince velmi dulezite, aby byl spokojenyv zivote.
@Anonymní píše:
Ahoj,
jdu si pro radu, jak sama v sobe zpracovat, ze nebudu mit treti dite.
Zacnu tim, ze mam 2 krasne zdrave deti na prvnim stupni ZS. Zhruba od dvou let mladsiho jsem obcas s manzelem zavedla debatu na dalsi miminko. Vzdy byl kategoricky proti, i kricel, nepripoustel vlastne ani tu debatu. Chtel mit uz klid. Respektovala jsem.
Po me ctyricitce jsem neplanovane otehotnela. Diskuze o tom jak se zachovat byly bourlive. Kdyz uz jsme se rozhodli dite si nechat, vyresila to priroda za nas. Ale pak manzel prohlasil neco, co mu neumim odpustit. Rekl, ze ho to mrzi, ze jsem mela pravdu a dalsi dite bychom byvali taky zvladli. Zaroven jsme si ale pragmaticky rekli, ze je nam obema pres 40 a ze uz do toho planovane nepujdeme.
Ale od te doby mam v sobe prisernou zlobu a vztek. Bylo to pro me hrozne dulezity, velky tema.. a resila jsem to vcas.. ale dokud se s tim dalo neco delat, byl strasne proti. Kdyz uz s tim rozumne nic delat nejde, da mi za pravdu. Treba bychom to dite stejne nemeli, ale mohli jsme to aspon zkusit..
Jak to v sobe zpracovat? Chci byt rozumna, mam 2 krasne deti, v jinych oblastech fungujeme docela hezky, nic nam nechybi.. ale jsem na nej porad strasne nastvana, temer denne brecim a citim se podvedena..
Chováš se jak hysterka. A nemáš chlapovi co odpouštět. Nic ti neudělal.
A hlavně, chápu, že nechce na starý kolena další dítě. Tak se vzpamatuj a hodně rychle.
Treti dite by urcite neco stalo. Co tak ty finance utratit za peknou dovolenou - s manzelem a detma. Nemyslim zadnou valecku u more, ale nejaky treba poznavaci road trip. Aspon prijdes na jine myslenky a uvedomis si, ze s miminkem bys trcela prevazne doma. Se starsima detma uz se da hodne co podnikat.
A taky bych se zacala vic venovat sama sobe - fitko, masaz, vikend s kamaradkama. ![]()
Ahoj,
jdu si pro radu, jak sama v sobe zpracovat, ze nebudu mit treti dite.
Zacnu tim, ze mam 2 krasne zdrave deti na prvnim stupni ZS. Zhruba od dvou let mladsiho jsem obcas s manzelem zavedla debatu na dalsi miminko. Vzdy byl kategoricky proti, i kricel, nepripoustel vlastne ani tu debatu. Chtel mit uz klid. Respektovala jsem.
Po me ctyricitce jsem neplanovane otehotnela. Diskuze o tom jak se zachovat byly bourlive. Kdyz uz jsme se rozhodli dite si nechat, vyresila to priroda za nas. Ale pak manzel prohlasil neco, co mu neumim odpustit. Rekl, ze ho to mrzi, ze jsem mela pravdu a dalsi dite bychom byvali taky zvladli. Zaroven jsme si ale pragmaticky rekli, ze je nam obema pres 40 a ze uz do toho planovane nepujdeme.
Ale od te doby mam v sobe prisernou zlobu a vztek. Bylo to pro me hrozne dulezity, velky tema.. a resila jsem to vcas.. ale dokud se s tim dalo neco delat, byl strasne proti. Kdyz uz s tim rozumne nic delat nejde, da mi za pravdu. Treba bychom to dite stejne nemeli, ale mohli jsme to aspon zkusit..
Jak to v sobe zpracovat? Chci byt rozumna, mam 2 krasne deti, v jinych oblastech fungujeme docela hezky, nic nam nechybi.. ale jsem na nej porad strasne nastvana, temer denne brecim a citim se podvedena..