Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vubec bych tam prachy nedaval, ani kdyby to bylo toho pritele. Dneska se lidem neda verit, co neni na papire jako by nebylo…Tak navrhnete dedovi, ze to koupite, pulka se napise na tebe a pak tam muzes neco dat.
Šmarjápanno, JASNĚ, ŽE MU NIC NEDÁVEJ.
Je tady málo diskuzních příspěvků - „dala jsem přítelovi celoživotní úspory a on mě vypekl. já vím, byla jsem blbá, kéž bych mohla vrátit čas, ale co dělat teď?“
A ty bys to navíc dávala jeho rodině. To musí přítel pochopit.
@Rantan píše:
Vubec bych tam prachy nedaval, ani kdyby to bylo toho pritele. Dneska se lidem neda verit, co neni na papire jako by nebylo…Tak navrhnete dedovi, ze to koupite, pulka se napise na tebe a pak tam muzes neco dat.
Souhlas
No, jediné, k čemu jsme se dopracovali je to, že vše, co tam vložím já, se sepíše, prostě, že se udělá nějaká smlouva mezi náma dvěma, že pokud se rozejdeme atd., těch 500tis. mi bude muset vrátit, ale i tak ![]()
Souhlasím. Svoje peníze si nechej na svoji nemovitost a ne cizí. Nehledě na to že se můžete rozejít a pak vážně neuvidíš ani korunu…
Taky bych nic nedávala…já vím, nám se to lehce radí. Přítel se musí cítit nepochopeně, ale jednou jsou to tvoje peníze a co bude když se (neříkám že se to stane) rozejdete? Pak ti taky nemusí vrátit peníze a ani nebudeš mít kde bydlet…
Já tě chápu a mám to stejně - dala bych peníze jen do něčeho, co by bylo naše. a to doslova, nestačilo by ani kdyby to bylo jen přítelovo. chtěla bych aby všichni, co do nemovitosti vrazí peníze měli podíl… jinak nikdy nevíš. když si vzpomenu co se vyklubalo z exmanžela, který se taky dušoval a byl tak svatý, s velmi silným smyslem pro morálku a osobní čest… a kde byly u rozvodu??
![]()
na co jsme neměli papír, o to mě(a moji rodinu) oškubal, vyšel ze vztahu, ve kterým žil 4 roky jen z mých peněz (půl roku pak živil on mě ze svýho platu - já student), o cca 250 tis. bohatší a ještě mě pomluvil jak jsem ho oškubala a měla jsem ho jen na to, abych nemusela na škole pracovat a měla pohodlnej život za jeho peníze (jaký??)…
tak asi tak, no. prostě nikdy nevíš, co bude
třeba moje máma vlastní dům, ve kterým bydlíme (jsme tu v nájmu). já studuju a jsem na RD, takže hypotéku an rekonstrukci by dostal leda manžel. a ona nechtěla, aby do jejího baráku cpal peníze někdo „cizí“. takže rekonstrukce platí ona a my jí tu investici budeme splácet v podobě vyššího nájmu (cca jako by vyšla hypotéka)
Ani nápad, pokud to nebude právně na tebe napsané aspoń jako spolumajitelka, tak do toho peníze nedávej, nikdy nevíš, co se stane… i kdyby měl ty nejlepší úmysly, tak pokazit se to může vždycky a ty už z peněz nic neuvidíš…
Ja se pridavam, domek je pritelova dedy, tam je velika sance, ze o ty penize prijdes. A dum je dedy, pak bude taty, ty do toho das tolik penez a je v nedohlednu, kdy a jestli vubec by nekdy byl tvuj - nebo aspon pritele. To mi prijde jako velky nesmysl! Navic nepises, jestli ma tata sourozence, pritel sourozence, dum se ruzne podedi, cela rodina se o nej bude hadat a bude jim uplne jedno, ze tys do toho dala taky nejake penize, narok na to nebudes mit vubec zadny.
Ne nejsi divná, taky bych do toho domu neinvestovala. Leda mezi sebou něco sepsat ![]()
Vy shodnotíte domek za tvoje peníze, děda umře a rodina pěkně vydělá. Nešla bych do toho ani náhodou. K čemu ti bude papír se slibem, že ti prachy vrátí, když nic nemá a nechce si vzít ani půjčku.
Nedala bych nic!!!
Vidím to v manželově rodině. Děda, když umíral, tak chtěl, aby jeho barák měl můj manžel. Ale manželův otec je přemluvil, aby to nejdřív napsali na mamku (dědovu dceru), jelikož manžel nebyl plnoletý. Takže barák je morálně manžela, ale napsaný na tchýni. Dopadlo to tak, že tam tchýně nechává bydlet svého bráchu, který barák už totálně zhuntoval - je to alkoholik bez přijmu, barák je už od říznutý od všeho, co jde - elektrika, plyn a pod. Tchýně barák na manžela nepřepíše, takže až se to jednou stane a ona umře, tak půjde do dědického řízení, kde se o něj podělí všichni sourozenci. Takže do cizího bych nikdy svoje prachy nevrážela. Btw. o dědictví se bude dělit se ségrou, která mi dluží 70 tisíc a svůje od rodičů jako jediná dostala - garsonku.
Jo, tak ty jim máš věřit natolik, že do jejich baráku naleješ 500 litrů - celoživotní úspory, ale oni ti teda nevěřej natolik, aby na tebe přepsali kus baráku.
Přítel může své rodině věřit, protože je to jeho krev a má asi šanci postupně barák podědit. Když přítele něco malého sežere nebo ho přestaneš bavit, tak ty budeš pro jeho příbuzné jen cizí ženská a o tom, žes dala cosi do baráku, se můžeš leda tak soudit a důkazní břemeno bude na tvé straně.
Osobně bych nedala peníze ani do domku, který patří příteli. Chtěla bych na sebe mít napsaný podíl, odpovídající vloženým úsporám.
@Easinka Táta je jedináček, přítel má sestru, která žije s matkou, je ji 16. I Přítelova matka měla stejný názor jako já - přeci jen už je 2 rozvedená. I příteli kladla na srdce, ať se vzpamatuje a uvědomí si to, že já dám všechny peníze do toho domu, něco se mezi náma pak stane a co já s dětma
Jenže to je u něj ve všem, ač bude mít 1000 lidí jinej názor, on bude mít pořád ten svůj
Nevím jak z toho ven, protože já jsem na RD, už nám trochu hoří za pr… a musíme si najít jiné bydlení, tohle by bylo super, nemáme moc na to, brát si hypotéku na koupi domu…ale…pořád je tu to ALE ![]()
Ahoj ženy, tak už delší dobu řeším problém a nevím, jak z toho ven. Jde o to, že přítelův děda nám „dal“ domek, který chceme rekonstruovat. Je to vesnické stavení, kde děda vyrůstal, jezdí tam teď na víkendy. Já mám našetřeno asi 500tis. Problém je ten, že domek je napsán na dědu a tak to i zůstane. A prý až umře, přepíše se dům na tátu
Přítel mi řekl, že své rodině věří a nechápe, proč do toho nechci dát peníze. Jsem divná, že nechci peníze dát do domku, který nepatří ani příteli? Bojím se toho, že tam děda bude pořád jezdit, že si to budou nárokovat, i to, že přítel někdy v hádce nebo když se mu něco nebude líbit, řekne „To je dům moji rodiny“. Přítel to samozřejmě nechce pochopit a je na mě naštvanej, že si bude muset vzít půjčku a zaplatit to všechno sám a já ať si ty peníze teda nechám
Když, celý život žiju v domě babičky, kde se nic nesmělo, co ona nechtěla, prostě v cizím a já nechci žít celý život v cizím, kde mi nepatří ani prd
Chtěla bych NÁŠ domek, ne JEJICH
a nějak nevím, jak z toho ven…jak mu to vysvětlit, proč se mi to nelíbí. Nebo je chyba na mojí straně? 