Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Opravdu to přeháním?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.10.12 22:14
Podle mě nepřeháníš, chovala bych se stejně. Manžel se chová jako arogantní sobec, promiň… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.12 22:15
Myslím že manžel je vůl-s prominutim ale mírnější výraz mě nenapadá. podle všech jsme děsnej ras na holky ale to že běhají a maj hračky všude (krom kuchyně tam nesmí hračka vubec) neřeším jsou to přece děti. a to že se od nemocnice bojí se mi zdá divný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.12 22:19
Chovala bych se stejně jako ty. Starší dítko ujišťovat, že ho máte stejně rádi jako mimi, hodně mazlit, hrát si, povídat, dávat najevo zájem. Děti jsou na toto citlivé a ne každé příchod sourozence vezme v pohodě. Je to obrovská změna a v té malé makůvce je najednou plno rozporů se kterými se nějak musí vypořádat, chce to čas a pochopení. S mužem je to už horší, chlap žárlící na děti a dávající více najevo přízeň jednomu na úkor druhého jse kapitola sama o sobě a je to těžké řešit. Asi bych to řešila nějakou odbornou literaturou na toto téma, ať si přečte, aby pochopil. U mě by byly na prvním místě děti a chlap ať si remcá jak chce 
Příspěvek upraven 29.10.12 v 22:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.12 22:20
Tvůj chlap je ješitnej a arogántní blb! Omlouvám se za upřímnost, ale žárlit na svoje vlastní děti je ta největší ubohost, ty se jako matka chováš správně 
. A já bych se chovala stejně jako ty, asi je na čase i doma udělat pořádek a řádně si promluvit. Napadá mě jedna myšlenka, proč si tvůj muž dělal děti, když se k nim chová jako k cizím?? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
colafit
29.10.12 22:20
Podle mě to přehání manžel. Je úplně normální, že děti chtějí být s rodiči. Dítě potřebuje cítit bezpečí a jistotu, a to obvzlášť, když se narodí mladší dítě.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.10.12 22:24
On mu možná něco nakecal můj mladší brácha a jemu se to jen časem nějak rozleželo v hlavě… o ten strach mi zas tak nejde, já jsem se taky bála kdečeho a dlouho jde mi spíš o toho manžela…
Já jsem byla ta, co chtěla děti, on zas tolik ne a mám trošku pocit, že mu leze na mozek to, že nikam nemůžeme a že svůj čas už tolik nevěnuju jemu, ale lítám kolem dětí… Manžel vyrůstal v rodině, kde rodiče stáli za prd, nikdy nezažil nějaký společný vejlety, společný hraní a tak (na tohle jsem měla já dětství úžasný) a chtěla bych, aby to tak měly i moje děti, ale manžel to asi „neumí“. Táta na něj byl přísnej, když koukal na televizi, všichni kolem museli chodit po špičkách a on se snaží podobné věci praktikovat i doma (vadí mu, že syn křičí, když je na pc-třeba na facebooku a syn něco chce, tak nejde, ale dohraje si hru, vyloženě hledá situace, kdy ho může za něco sprdnout a kdy ho může prudit),což mě dost vadí a věčně se kvůli tomu hádáme… 
- Citovat
- Upravit
29.10.12 22:24
ALe tohle si musis rozhodnout sama. Ja jsem matka herodes, ja jsem ten, kdo je se vsim hned hotov. Kluky jsem u sebe v pelechu mela kazdeho asi jednou, jen opravdu v nouzi. Ale je pravda, ze nocni desy resi tatinek, protoze jeho maji v noci radsi, umi vic uklidnovat, je pro ne vzacnejsi, vidi ho malo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.12 22:25
@Helii píše:
Chovala bych se stejně jako ty. Starší dítko ujišťovat, že ho máte stejně rádi jako mimi, hodně mazlit, hrát si, povídat, dávat najevo zájem. Děti jsou na toto citlivé a ne každé příchod sourozence vezme v pohodě. Je to obrovská změna a v té malé makůvce je najednou plno rozporů se kterými se nějak musí vypořádat, chce to čas a pochopení. S mužem je to už horší, chlap žárlící na děti a dávající více najevo přízeň jednomu na úkor druhého jse kapitola sama o sobě a je to těžké řešit. Asi bych to řešila nějakou odbornou literaturou na toto téma, ať si přečte, aby pochopil. U mě by byly na prvním místě děti a chlap ať si remcá jak chce
manžel syna ve věku mladšího dítěte taky miloval, protože hodně spal, neodmlouval, nedělal bordel…
- Citovat
- Upravit
29.10.12 22:26
Souhlasím s odpověďmi ostatních. Je ale třeba to řešit dřív, než to na starším dítěti zanechá následky. Někdo radil literaturu, přidávám psychologa, protože mě žádná konkrétní kniha nenapadá. Zkusila bych si s ním sama sjednat achůzku, aby mi poradil, co dělat. Nevím, jestli bys chlapa přemluvila k něčemu, o čem je přesvědčenej, že to není třeba (podle něj je asi jeho chování v pořádku - a to je nejhorší).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.12 22:27
@jizvíková píše:
ALe tohle si musis rozhodnout sama. Ja jsem matka herodes, ja jsem ten, kdo je se vsim hned hotov. Kluky jsem u sebe v pelechu mela kazdeho asi jednou, jen opravdu v nouzi. Ale je pravda, ze nocni desy resi tatinek, protoze jeho maji v noci radsi, umi vic uklidnovat, je pro ne vzacnejsi, vidi ho malo
syn v noci vyžaduje mě… ví, že táta je se vším hned hotovej a že to moc neřeší a taky moc dobře ví, že ho přes den většinou prudí a nadává mu za každou blbost… neříkám, že nejsou chvíle, kdy se mu nevěnuje, ale to negativní prostě převládá… syn mi i sám od sebe říká, že pojedeme na výlet, ale jen já, on a mladší dítě, tatínek že zůstane doma, protože by se zlobil a tak… 
- Citovat
- Upravit
29.10.12 22:28
CO se týká hraček, tak nějak nechápu. My máme z obyváku a kuchyně vyloženě hračkárnu. Hračky ani neuklízím, jelikož je malý po probuzení stejně hned vytahá. Manžeovi to vůbec nevadí.
To na výchovu je větší ras. Ale to spíše na to, když si malý něco vymýšlí nebo chce dělat něco nebezpečnho. Je mu 22m.
Ale to co, jsi popsala ty ( vadí mu hračky v obýváku, to že křičí, běhá, skáče, drobí… ) by manžel teda neřešil. Je to děcko, má mít taky nějakou volnost a spokojené dětství. Jestli chtěl manžel něco poslušného, měl si pořídit psa 
S tou postelí zatím nevím. Ale já bych asi neměla srdce ho nechat v pokojíku, když se tam bojí. Nedávno se malý nad ránem vzbudil a plakal, asi se mu něco zdálo. Dala jsem si ho k sobě do postele, kde spal do 8,15. Manžel se jenom podivil, co tam dítě dělá, ale nevadilo mu tam.
Nadruhou stranu, kdyby večer místo ležení seděl, asi by to syn taky dostal vysvětleno - třeba vypnutím té pohádky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.12 22:29
Tak já mám teda dítě jen jedno, ale je v podobném věku jako tvé starší, má přes 2 roky, v noci se budí a my ji uprostřed noci položíme k sobě do postele a spí s náma - částečně je to z pohodlnosti, ale taky proto, že malá se občas opravdu budí s křikem a bojí se a chce se tulit… a můj se na to tváří dost normálně, od doby, co do něj moc nekope, už mu to ani nevadí 
a přes den nebývá sama v pokoji skoro nikdy, asi jsem až moc opatrná, ale ráda vím, co dělá, aby se nezranila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.10.12 22:30
@janica252 píše:
Tak já mám teda dítě jen jedno, ale je v podobném věku jako tvé starší, má přes 2 roky, v noci se budí a my ji uprostřed noci položíme k sobě do postele a spí s náma - částečně je to z pohodlnosti, ale taky proto, že malá se občas opravdu budí s křikem a bojí se a chce se tulit… a můj se na to tváří dost normálně, od doby, co do něj moc nekope, už mu to ani nevadí
syn se budí vyloženě s brekem a navíc manžel má teď noční a v noci tudíž není doma…
- Citovat
- Upravit
29.10.12 22:31
Já bych saturovala napřed potřeby dítěte, pak teprve chlapa. Taky mám ráda svůj klid, ale dítě prožívající strach a nejistotu je záležitost, kterou řeším jako urgentní a dítěti vyhovím přesně tak, jak potřebuje ke znovunabytí pocitu bezpečí a jistoty. Vždy se vše dalo po docela krátkém čase zas do starých kolejí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Předem se omlouvám za anonym, ale chodí sem rodina a nechci, aby věděli, že tohle řešíme…
Jsem vdaná a mám dvě děti (2,5 roku a 3 měsíce). Starší se snažím zapojovat do péče o mladší, hodně se starší věnuju, ale prostě žárlí. Od narození mladšího sourozence začalo být starší dítko plačtivý, začalo dělat naschvály, aby jsme si ho všimli. Manžel preferuje mimino a na staršího má myslím na jeho věk trošku přehnané nároky (vadí mu hračky v obýváku, to že křičí, běhá, skáče, drobí…) Už dříve neměli úplně nejlepší vztah, protože manžel má pocit, že mě mu děti berou. Poslední dobou vyloženě hledá blbosti, za které by mu mohl vynadat nebo „jednu střihnout“. Starší nedávno s nemocí skončilo na dva dny v nemocnici (tam s ním byl otec, protože já kojím). Od návratu domů se bojí (vždycky bylo srabík). Budí se v noci a brečí, že má v pokojíčku velkou mouchu a že se bojí, chce mě jako matku, protože otec je se vším hned vyřízený. Tak jsme mu začali nechávat otevřené dveře v pokojíčku a rozsvíceno na chodbě, když usíná, vysvětlujeme, má plyšáka, co ho ochrání, ale i přes to všechno se v noci budí (a když ne v noci, brečí večer než usne a ráno hned po probuzení taky). Manžel teď má noční, tak jsem si starší dítko nastěhovala do postele, kdyby se vzbudilo, když v noci třeba kojím, aby v pokojíčku nemuselo být samo, než bych pro něj došla (a taky z vlastní pohodlnosti, abych se lépe vyspala). Večer jsem ho dala do naší postele, pustila mu pohádku, nechala otevřené dveře a svítit, ale díkto u pohádky sedělo a neleželo a asi 3× na mě zavolalo.. to se manželovi nelíbilo a tak mi udělal scénu, že ho tohle opravdu nebaví a že stále jen ustupuje dětem… Opravdu to tak přeháním a mám ho i přes jeho strach nechat v pokojíčku, jak tvrdí manžel? A opravdu je tak hrozný, že ho nechám hrát si tam, kde jsem já a nenutím ho být samotné v pokojíčku (samozřejmě přes den)?