Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, co se se mnou děje - poblázněná do jiného
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.10.12 16:37
.
Tak tady je každá rada drahá 
co já bych dala za chlapa jako ten tvůj…ale zase trápit se, to asi taky není nic moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.12 17:02
No, tak já si myslím, že všechny ty krásné věci si s ním spojuješ pouze a jen proto, že jsi nestihla najít nějakou jeho stinnou stránku, protože jste spolu prostě nikdy nežili a neřešili každodenní starosti. Bylo by dobré, kdyby sis ho přestala idealizovat a zameřila se na vztah se svým přítelem. Jinak totiž můžeš velmi snadno přijít o to, co máš, a pak třeba ještě zjistíš, že ten druhý není tak úžasný, jak se jevil při tom povídání u vína či na fotkách, co Ti posílá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.12 17:09
Je to těžký, ale utni veškeré kontakty. Fotky vymaž, telefon, cokoliv, kde bys na něj natrefila. Jinak se z toho zblázníš. Prostě aby jsi zametla veškeré stopy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Scarlett2011
29.10.12 17:20
Platonicke lasky jsou vzdycky krasne. Mame je zidealizovane, nezili jsme spolu, neprochazeli tezkymi chvilemi spolecne, neresili jsme bezne problemy spolecne domacnosti, vychovy ditete, financni problemy…
Neni divu, ze na ne krasne vzpominame. Ale melo by u toho zustat a v Tvem pripade bych spis poradila, abys na nej pokusila nemyslet, smazala vsechny kontakty, vymazala fotky a zacala se soustredit na svuj soucasny zivot, na sve dite a muze. K cemu je zit ve vzpominkach a ve snu? Treba bys po 3 letech ziti s nim byla taky nestastna, kdo vi? Proc tedy zahazovat to, co ted mas?
Sila sugesce je mocna. Kdyz se budes venovat soucasnosti a svoji rodine a uvedomis si, jake stesti Te potkalo, ze je mas a prestanes se utapet v minulosti, vzpominkach, casem se budes citit lepe. 
Myslim, ze v podobne situaci je spousta lidi, jen je obcas dobre pouzivat i rozum, ne jen srdce. 
- Citovat
- Upravit
29.10.12 17:58
Ono to s tím srdcem a rozumem není až tak jednoduchý. Můj expřítel cca před 4 lety, když jsme se rozešli (já jej vyhodila-důvody nejsou podstatný), si našel jinou přítelkyni. Ona jej svedla ze svých sociálních důvodů a on…k tomu se hned dostanu. On si ji vzal, mají spolu roční dítě, on koupil domek kde spolu bydlí (to dítě si „zařídila“ ona, aby si jej udržela - to vím.). On mě občas kontaktuje, i přijede nečekaně na návštěvu. Resumé - on mi říká a já vím, že mluví upřímně, že i když je s ní, že pořád myslí denně na mě - celou dobu. Že je nešťastnej, že by chtěl žít se mnou, že mě miluje a ji má „jenom“ rád. Mívá občas myšlenky, že to doma všechno skončí a já vím, že kdybych chtěla, že to udělá. Ale já nechci, zařídil si novej život a má nějakou odpovědnost, chci aby ji měl. Takže chápu některé příspěvky a pocity těch, kdo mají doma třebas i skvělého partnera, ale srdce je táhne jinam. Neříkám tímto, že člověk by měl jít za svým srdcem a pálit mosty, ale to pouto bývá mnohdy silné a může trvat i zbytek života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.10.12 18:33
Nj takovej je život… Co já bych za takovýho chlapa dala a ty máš hned dva Tady nejde nic moc poradit 
Jestli seš do toho druhého zamiovaná, tak to s ním zkus a nebo ho úplně odstřihni. Žádný smsky, žádný fotky, prostě nic a ono to časem třeba přejde. Ale třeba taky ne… Těžko radit v takových věcech 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.12 08:12
Ano, tohle, co píšete je všechno pravda, ale není to vůbec taj jednoduché. Já jsem si kontakty na něj vymazala a pokaždé, když napsal, vše jsem hned mazala, abych nemohla reagovat. Tohle bylo celé těhotenství a ještě rok po. Ničemu to nepomohlo. Stejně jsem na něj myslela kudy jsem chodila.
To, že s ním neřešim starosti všedních dní a mám ho asi trošku zidealizovaného to vím také. Říkám si, že kdybych mu měla každý den vařit a prát mu ponožky, bylo by to jiné. Možná, že bych na tom byla o dost hůř, protože můj přítel je opravdu nejlepší člověk na světě.
ALE.. nemění to nic na tom, že si neumím užívat toho co mám, protože ho mám pořád v mysli a v srdci. Už jsem přemýšlela, že zajdu někam za odbornou pomocí…
když přišel o víkendu do baru a pohladil mi po zádech, na znamení, že přišel, projela mnou taková vlna něhy, lásky, že to ani není možné… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.10.12 18:39
Ahoj, já tě plně chápu, já mám doma taky manžela, byl mi siuce nevěrný, bohužel ne bez následků, ale teď už jsme zase spolu. Jenže…já jsem se cca před rokem zamilovala „platonicky“ do jiného a nemůžu se toho zbavit. Píšeme si smsky, občas se vidíme, nic jsme spolu neměli, ale onba bysme chtěli. Je jen otázkou času, jestli z toho něco bude. Radu nemám, sama se v tom plácám…Na jednu stranu ho strašně moc chci, na druhou chci být s manželem..Je to nepichopitelný, po tom, co mi provedlo..Ale asi ho mám ráda a bojím se taky budouicnosti, abych nebyla sama. Neporadila jsem ti, jen jsem ti napsala, že v tom nejsi sama.
- Citovat
- Upravit
cher
30.10.12 19:13
Idealizuješ si ho, protože s ním nežiješ. Až s ním budeš žít a nabažíš se ho, pak zjistíš, že má i své zápory a pak budeš zakládat diskuze- Opustila jsem úžasného muže a teď mě to mrzí…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.11.12 17:23
Já vím, že si ho idealizuji… až bych mu musela prát ponožky, bylo by to asi jiné. To ale nemění nic na tom, že ho miluju
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.1.14 08:12
Ahoj, nevím, jak Tvůk příběh pokračuje…ale chci Ti napsat, že v tom nejsi sama…také zažívám něco podobného…je to rok a něco, co jsem se potkávala pracovně s jedním mužem a už tehdy jsem cítila něco silného…ale byli jsme oba zadaní…po roce…jsme si byli o něco blíž a vzájemně se svěřili, že k sobě něco cítíme oba…jenže to nedopadlo dobře…nechci psát podrobnosti…ale nemůžu na něj pořád přestat myslet…jen by mne zajímalo, jestli myslí občas on i na mě 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.1.14 09:04
Také se mi něco podobného stalo, trvalo to dva roky, ale u nás to nezůstalo jen u povídání, po nějaké době jsme se sblížili více, já měla doma manžela, vesměs mi ani nic nedělala, byl pozorný, miloval mě, vím, že by mě nikdy nepodvedl, ale já jsem pořád myslela na ´´pana božského´´. Nešlo to nijak potlačit, ať jsem dělala co jsem dělala u jakékoliv činnosti jsem na něj myslela, když jsem si kupovala něco nového, říkala jsem si, jestli by se mu to líbilo, žila jsem vlastními myšlenkami, jaké by to bylo kdyby… Nakonec jsem to nemohla vydržet, řekla jsem to manželovi, že někoho mám, postupem času to vycítil. Teď jsem s vysněným a jsem strašně ráda, za svoje rozhodnutí, i když to nebylo vůbec lehké, dlouho jsem se vzpamatovávala z toho jaká jsem strašná sv..ě.
Ale musím řříct, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života 
Bylo a je to silnější, než cokoliv jiného..
- Citovat
- Upravit
16.1.14 12:21
Ahojky, pokud je to tak jak píšeš a tvůj přítel je úžasný, tak bych se snažila házet myšlenkyjiným směrem, žádné fotky atd. zapomen na něj pa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám přítele, který je pohledný, hodný, vydělává peníze, nežárlí, miluje naší dceru, věnuje se jí a já poslední dobou nejsem šťastná.. nechci, aby to tak bylo, jenže si nemůžu pomoc
Než jsem otěhotněla, zamilovala jsem se do jiného, ale pak jsem do toho vlítla s přítelem a rázem vše s druhým utla. Pořádně jsme spolu ani nic neměli, byli to jen krásný večeře a dlouhý povídání při vínku.
je to už 3 roky a já na něj myslim každý den. Neni noc, aby se mi o něm nezdálo, když poslouchám písničky, mám je spojené s ním, když vařím, peru uklízím, myslím na něj. Několikrát jsme se viděli, ale nenechala jsem to nikdy nikam zajít, nechci přítele podvádět už jen proto, jaký je.
Teď o víkendu jsme se viděli asi po půl roce.. Nikdy jsme nemluvili o tom, co se tenkrát stalo až o víkkendu. Řekl mi, že mě chápe, že jsem zůstala s tím, v kom jsem měla důvěru a komu jsem vděčná a nechtěla mu ublížit, ale jsetli jsem náhodou neublížila nejvíc sama sobě a odešel s tím, že musí ráno vstávat.
Opila jsem se a v noci mu ještě psala sms jak puberťačka. Neodepsal.
Zlobím se na sebe, že mám doma úžasnýho chlapa, krásnou holčičku a pořád nejsem šťastná. Chybí mi.. třeba jen i to, že se na něj koukám, že ho poslouchám co mi vypráví (to uměl vždycky krásně), koukám na jeho fotky co mi občas pošle z dovči každý večer před usnutím.
Nejhorší je, že tohle asi není pobláznění a jestli ano, tak už trvá tedy pěkně dlouho
Nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit, tak to píši sem, jelikož už opravdu nemůžu dál. Vždyť já jsem jak blázen!