Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co delat misto biti???
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.9.06 07:56
Mám jen poznámku k tomu plesknutí „v afektu“. Podle mně je to přirozené, geneticky podmíněné chování. Stejně jako to proč v krizové situaci (autonehoda, živelní pohroma…) člověk nejdřív jedná - odstraňuje akutní nebezpečí, až pak myslí, hroutí se, pláče atd.
Sama jsem to na sobě pozorovala. Když bylo malé 8m (ještě nechodila), byli sme na plavání, po lekci jsem ji v herně jako obvykle položila na koberec aby si hrála, starší děti se hemžily mezi miminy pod dozorem rodičů, prostě jako normálně. Když se k nám přiblížil chlapeček (tak 1,5-2 r) s košíkem kostek nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost jen jsem to periferně vnímala a když ten košík obratně, bleskově a schválně otočil nad obličejem vzhůru ležící Bobinou tak jsem vystartovala, hošíka drapla za ruku a pleskla jsem mu přes zadek, zařvala na něj „to ne“ a pustila ho. Ani nekvik a utekl, ale z naší vzájemné neverbální komunikace mi bylo jasné, že pochopil, že na tohle mimino už nezaútočí. Až pak jsem chytla ječící malou a uklidnila ji.
Nejsem žádná akční matka ochranitelka, konfliktům se snažím vyhnout, tohle jsem udělala v afektu, instinktivně a když sem to zhodnotila zpětně, naprosto správně. To, že chlapeček má stejně starou sestřičku, které se rodiče kvůli drobnému postižení věnují více než jemu jsem se dozvěděla až později, a stejně si myslím, že to dopadlo líp, než kdybych v dané chvíli zjištovala, čí to dítě je a žádala od rodičů aby zakročili dle svého přesvědčení a zvoleného typu výchovy.
Takže, když vám ruka uletí neděste se, je to vzorec chování, který je našemu druhu vlastní a spolu s dalšími vzorci nám pomohl dožít se těchto požehnaných dob.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
18.9.06 13:02
No neviem Baro, mna by si asi nenadchla, keby si plesla mojmu synovi, nemyslim, ze si jednala „naprosto správně“. Nestacilo by chlapceka iba odstrcit, pripadne na neho este zakricat? Predsalen je to cudzie dieta, nemozes vediet, ci mu tym neublizis, moze mat prave na zadku nejaku bolacku… 
Gabika
- Citovat
- Upravit
18.9.06 13:43
Ahoj holky,
tak to tak pročítám a nevím,nevím,mně přijde,že se nad tímhle strašně moc hloubá.Že se moc dopodrobna pitvá,jak se na to dítě bude dívat zleva,zprava,jestli plácnout,nebo ne,jestli to ublíží dětské dušičce nebo ne..
Jsou dva důvody,kvůli kterým svoje dítě plácnu-když někomu(i mně) ubližuje a u silnice(kdy mi náhle vběhla do silnice-že prý se rozhlídla).
Myslím,že se okolo toho dělá moc velká věda.Prostě za velký prohřešek je jasný trest-na někoho zabírá domluva,na někoho odměna,na někoho plácanec.Na nás zabírá všechno v různých situacích.
Bára teď čím víc je Vojta aktivní,tím víc jí bere hračky a ona mu občas ublíží-někdy jen tak,aby zjistila,co se bude dít.Sama mi to na sebe chodí napráskat.Když je to jen pošťuchování,stačí domluva.Když je to něco opakovaného-dostane na zadek,případně-ona ho bouchne knížkou,já ji taky,ať ví,že to bolí.A vždycky se mu musí omluvit za to,co provedla.
Jak bych byla ráda,kdyby stačilo jedno klidné napomenutí!Halt to na nás neplatí(ne vždy),takže musí nastupovat radikálnější a přísnější metoda.Lepší dát mantinely podle někoho moc tvrdé než žádné,v tom mám jasno.
Ještě co na nás platí-moje story o tom,že Ježíšek má pro Báru seznam dárku,je jich hrozně moc a když něco provede,tak se jí jeden dárek škrtne.Tak vždycky zkoumá,jestli je to na škrtnutí nebo ještě ne.
Sice je dětská dušička moc křehká věc,ale já osobně si myslím,že když my máme snést spoustu proječených scén a nesplnění proseb a příkazů,proč by oni nemohli snést jeden plácanec na prdelku?Pokud má maminka děťátko ráda,dává mu to najevo a aktivně spolu tráví čas,tohle rozhodně jejich vztah nenabourá.Naopak si myslím,že si o mantinely dítě říká tím,že zlobí a čeká:Tak co ty na to,zvládneš mě,nebo už budu pánem já?
Jitka a koťata
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tattiana
18.9.06 14:04
ahojky holky, tak já na plácnutí dítěte nic špatného nevidím. Naopak mám z okolí mnoho příkladů, kdy by jedno plácnutí udělalo větší pořádek, než domluvy typu:„Mám Ti tady udělat ostudu??“ a tahat řvoucí a protestující dítě pryč a pak mu „domlouvat“. Myslím, že domluvou už se mnohdy moc nevyřeší. Mám 2 děti a plácání beru jako výchovný prostředek.
Maminku, která plácla kluka v herně na bazéně, vůbec neodsuzuji ale naopak si myslím, že reagovala pudově a asi správně.
Kdysi jsme bourali na kole, manžel se sedačkou a v ní 2,5letá dcera a první co bylo, že jsem v tom šoku vytáhla z batohu mobil,zavolala pomoc a komunikovala s operátorkou po telefonu a pak teprve jsem se rozklepala a došlo mi, co se stalo… Tomuhle se asi říká „ochranitelské sklony vůči rodině“.
Ahojky I.
- Citovat
- Upravit
18.9.06 14:14
souhlasím s Jitkou.
K tomu plácnutí cizího dítěte. No, nevim, jak bych koukala, kdyby cizí ženská plácla moje dítě, pud nepud. Zařvat v afektu pochopim, ale cizí dítě plácnout ne. Odstrčit, odsunout a vyřídit si to s jeho maminkou (i když některé se často chovají, jak když dítě u sebe nemají a tak nic nevidí a tak nevěří). Tohle si podle mě můžeš dovolit pouze u dětí, s nimiž a jejich maminkami se scházíš, znáte se, jestli mi rozumíte, jak to myslím.
Nevim, co by ona maminka udělala v situaci, kdy nám na návštěvě jedna holčička shodila mojí dceru ze schodů apod.
To byla jen vsuvka k tomu plácání cizích dětí.
Jinak jak jsem psala, musim říct, že dneska se pořád říká neplácat, nesmíte, týráte tím dítě, ubližujete. Jenže váš selský rozum vám řekne, že by bylo efektivnější a lepší plácnout a najednou se v tom plácáte vy sama s ohledem na to, co by řeklo okolí? Myslím, že dneska už to není jako dřív, kdy nám rodiče pleskali za každou blbost. A souhlasím s Jitkou, co musíme vydržet my? A kolik toho vydržíme, než jim plácnem? Sice tomu třeba nerozumí, ale ty mantinely se dát musí. A když pak dlouho zkoušíme držet, o kolik víc dítěti plácnem, než kdybychom mu dali hned v případě, kdy to je vhodné?
Pokud prostě někdo dítě nemlátí a nedává za nesmysly (vyložené, protože jinak to je zas v kompetenci rodičů, co za výprask stojí), nemam proti tomu nic a nikoho nesoudím…
G
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.06 14:16
No to jsem ráda, že je jsou tu i maminky normální a vědí, že vše bohužel pokaždé domluvou řešit nejde. Nebo my jako maminy se to snažíme, ale bohužel to u našich dětiček vždy nefunguje a musí příjít plácnutí po zadku. Je to tak 1 měs co jsme se podobné diskuze účastnila a bohužel jsem byla označena za tyranku dětí a moje výchovné metody za pozastavující 
některými maminami. Většinou to byli maminy s jedním ještě pomalu miminem, takže jsem to hodila za hlavu a jen jsem si říkala: jen tak dál děvčata, vše jim jen vysvětlujte,vše jim dovolte, stále se na usmívejte, nezvyšujte hlas a hlavně je netrestejte 
oni vám to ty vaši andílci pak hezky vrátí i s úroky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.06 14:34
Ahoj holky,
já to řeším tak, že pokud nezabírá vysvětlování a domlouvání a situace se pořád opakuje, přichází na řadu plácnutí, ne velké, ale aby si uvědomil, že toto se opravdu nedělá (to mám radu přímo od psycholožky). Poslední dobou se mi ale často stává, že při domlouvání a dokonce i plácnutí se Áda směje nebo si zakryje uši jako že nic neslyší nebo zakryje oči jako že nic nevidí (to má naučeno z říkanky o bramboře 
). Jen mu vysvětlím, že to není sranda, ale jemu je v tu chvíli úplně jedno co mu říkám. Co to znamená? Je to jen obdobím nebo dělám něco špatně? Stává se to taky někomu?
Tery
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.06 15:27
Terry obávám se, že bude hůř:) U nás na vůbec reakce na vše, s čím nesouhlasí, jsou příšerné xichty, mračení, jak když měchce zabít:) Nebo naopak ten výsměch. Je to asi normální vývoj a důležité je postavit se k tomu tak, že ať se směje, ale ty si musíš stát za svým. teda to je můj názor.
Slunečnice, některé maminky ten názor mají, ať si mají. Ale jsem alergická na to, když někdo někoho soudí, protože to dělá jinak. Každý máme o všem jiné přesvědčení, co je správné a jak na to, každý má své hranice, které dodržuje an ikomu to nevysvětlíš. Důležitá je tolerance. Říct svůj názor, ale nenutit ho, respektovat názor ostatních a nemyslet si, že víme všechno právě my nejlépe.
Další fakt, který si některé maminky neuvědomují je ten, že každá maminka má jinou povahu a taky nevydrží, co jiná. Proto se jedna ovládne a dokáže vysvětlovat donekonečna, jiná hned plácne. Pokud to má meze, nevidim v tom problém. Samo, když na plavču vidím maminu, která malou holčičku, ještě kojence, mydlila a řvala na ní, že jí zdrhala, že nechtěla plenu, tak jsem se pozastavila i já. Nebo mydlit za počůrání se apod.
Ale v některých věcech to prostě jinak nejde.
Můžem říct to, co v ostatních sporných diskusích - nesuďme, nekritizujme, buďme tolerantní.
Gabča
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.06 15:37
Tery. Vitkovi je 22m a kdyz ho placnu a nebo zakricim. Nikdy neplace nebo se netvari ukrivdene. Vzdycky se usmiva a neco mele a dela si sve.
Rikam si, jestli vubec chape, ze jsem ho trestala. A nebo ze je mu to asi fuk?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.06 15:43
Terry jen mi to připomnělo, někdy se mi zdálo, že Báru plácám často a někdy fakt to bylo hraniční.
U někoho jsem postřehla metodu do 3 a pak trest. Spočívá to v tom, že když něco dělá, co nemá, nebo necce poslechnout a je to důležité, to, co má udělat, tak začnu hlasitě počítat do tří a když neposlechne, plácnu. Většinou do 2 přestane. Okolí se mi sice tlemí, ale ono to v 90%případů funguje. Jen musela nejdřív zjistit, oč go.
Jinak naše malá hysterčí i spíš za takové pohlazení, ona je taková hysterka hysterická:) Někdy stačí i pohled, aby se rozječela.
G
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.06 20:58
Terry, u nás je to stejné. Můžu Davídkovi říkat donekonečna, že to nesmí. Jen se směje, pak zvýším hlas, zase jen smích. Nakonec plácnu přes ruku a reakce stejná, hrozně se tomu směje, odběhne a za vteřnu zase mlátí do televize. Říkám si, jestli vůbec tomu rozumí, že dělá něco zakázaného. Zajímalo by mě, jak to řeší ostatní maminky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
18.9.06 22:06
Derido,
ak sa smeje, tak by som usudzovala, ze to proste nechape, ze ho takto trestas zbytocne. Neda sa vo vseobecnosti povedat, ako to teda treba riesit, pokial robi, co nema, tak ho proste zo zakazanej zony nasilu odniest, dorazne so zdvihnutym prstom povedat NIE. A samozrejme opakovat dovtedy, kym to neprestane robit. To mi pride primerane jeho veku (ak som si spravne vsimla, ma len cosi cez rok).
ALe ako vravim, univerzalna rada neexistuje, na kazdy prehresok moze platit iny trest, zalezi na dietati.
Gabika
- Citovat
- Upravit
19.9.06 04:46
slunecnicel píše:
No to jsem ráda, že je jsou tu i maminky normální a vědí, že vše bohužel pokaždé domluvou řešit nejde. Nebo my jako maminy se to snažíme, ale bohužel to u našich dětiček vždy nefunguje a musí příjít plácnutí po zadku. Je to tak 1 měs co jsme se podobné diskuze účastnila a bohužel jsem byla označena za tyranku dětí a moje výchovné metody za pozastavující
Napriek tomu, ze s tebou nesuhlasim, povazujem sa za maminku normalnu a viem, ze vsetko vysvetlovanim riesit nejde. O to predsa vo vychove bez bitia (placanie je take jemne, skoro ospravedlnujuce vyjadrenie) vobec nejde. Tak isto nejde o dovolenie vsetkeho a neustale sa usmievanie. Nemusis zdielat cudzie nazory, ale nez nieco „hodis za hlavu“, mozno by stalo za to, trochu viac sa o tom dozvediet. Hlavne, ked ide o tvoje dieta, nie ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 08:32
Pro Gábinku od matky co zmlátila chlapečka, když napad její dítě:
- Jednala jsem instinktivně = jinak než kdybych akci promýšlela, ale podle mně správně = efektivně a přiměřeně. Kdybych na chlapečka zařvala, jen bych zvýšila již tak vysokou hladinu řevu v místnosti, bylo by to neúčinné (křik má účinek v tichu, navíc si pamatuju, jak mi uřvané matky přišly již jako malému roběti k smíchu), kdybych ho odstrčila narozdíl od mnou provedeného chvatu chytit-praštit-pustit, tak by sebou asi flákl o podlahu a případně si ublížil, spíše by ale poranil dalšího z ležících kojenců.
- Celý incident se odehrál za přítomnosti asi 10 jiných rodičů včetně maminky malého agresora. Ta se mi po akci omluvila, že při kojení klučinovy sestřičky nestihla „toho svého hajzlíka“ uhlídat a že tatínek byl bohužel příliš zaměstnán pitím kávy a já jí, že normálně cizí děti netluču, ale že jsem si prostě nemohla pomoct. Zkrátka normální společenská vysvětlovací fáze po krizi, je teda fakt, že do Kenny moc hašteřivých socek ani paní ředitelových zeměkoulových nechodí (pro první je to drahé, pro druhé málo exkluzivní) a že by to v hracím koutku shopping centra nebo na hřišti v parku u hospody neproběhlo tak hladce.
- Pokud by nějaké dítě schválně shodilo naše ze schodů, tak bych předpokládám v první fázi opět reagovala pudově tj. vrhla bych se na pomoc svému dítěti, poskytla mu první pomoc a zajistila odvoz do nemocnice.
Potrestání útočníka bych nechala na později a na jeho rodičích. Dožadovala bych se ale prokazatelného trestu. Pokud bych nabyla dojmu, že rodiče z jakýchkoli důvodů chování svého potomka razantně potrestat nehodlají, třeba proto, že mají jiný názor na výchovu nebo tak, podala bych na ně trestní oznámení na policii, udala je na socce a soudně z nich vymáhala každou korunu léčebných výloh (společně se zdravotní pojišťovnou), ušlé mzdy za paragrafy, bolestného a dalších škod.
Jsou věci, které jsou prostě moc a shazování ze schodů k nim počítám.
Takže rodiče nestřežených nevychovanců, bacha na mně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 10:34
Ahoj
Do doby, než bylo malému asi rok jsem neměla důvod k plácání po zadku(plinkách) .Teď dokáže dělat zakázanou věc dokola, než na to plácnutí dojde. Jinak bych se taky mohla zbláznit.Taky je veliký rozdíl mezi bitím a plácnutím, jak tu někdo psal.Vidím plácnutí v tom, že rukou plácnu po ruce, zadku, nebo plince dítěte. Bití vidím v tom, že má dítě obtisklou dlaň na tváři a jelita po těle.Takže bych to rozhodně neházela do jednoho pytle. To je můj názor. Mějte se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
