Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Co delat misto biti???
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.9.06 10:57
No Báro, a o tom to je, že každá máme jiné metody, přístupy a hranice. Myslim, že jsi správně měla jít za onou maminkou a situaci měla řešit ona. Já bych tomu dítěti naplácala (myšleno kdyby to udělalo moje cizímu, naplácám mu sama) a tobě bych ještě vynadala. Afekt neafekt. Ale to je můj názor.
A co se týče poznámky o vychovanosti, obávám se, že v případě 2letých dětí nelze mluvit o nevychovanosti, protože to je tak, že děti jsou vychováni rodiči, rodiče jim stanovují hranice, ale ty děti taky zkouší, co můžou, objevují sami sebe a svoje možnosti a u rodičů zjišťují, co můžou a co ne. A je to pak na rodičích. O nevychovanosti se dá mluvit u školáka, možná ve školce.
Ale to je věc názoru.
A Salečko, souhlasím, původně jsem to tam chtěla dopsat taky, že si myslím,že Terík Šarlotku nebila, ale plácla a to je opravdu rozdíl.
G
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
19.9.06 11:35
BaroF- tým, že som napísala, že by som dieťa odstrčila som sa nevyjadrila presne, nemám to vo zvyku, mala som skor na mysli to, že by som ho drapla za ruku a odtiahla o dva metre ďalej a tam na neho zrevala presne také NIE, ako si zrevela ty, takže k uřvaným matkám by som to neprirovnávala, jedine, že by si sa medzi ne so svojím výkrikom radila aj ty. 
To, ako sa k tomu postavili rodičia toho chlapčeka nie je celkom predmetom diskusie.
[quote:90814b980c]Pokud bych nabyla dojmu, že rodiče z jakýchkoli důvodů chování svého potomka razantně potrestat nehodlají, třeba proto, že mají jiný názor na výchovu nebo tak, podala bych na ně trestní oznámení na policii, udala je na socce a soudně z nich vymáhala každou korunu léčebných výloh (společně se zdravotní pojišťovnou), ušlé mzdy za paragrafy, bolestného a dalších škod.To snáď nemyslíš vážne!? Komu to prospeje? Tvoje dieťa sa skor vylieči? A žalovala by si ich preto, lebo to dieťa ublížilo tvojmu? Alebo preto, že nebolo potrestané tak, ako ty považuješ za správne? Má im sociálka odobrať dieťa, pretože ho NEMLÁTIA? Takže tým, že to nahlásiš kam sa len dá a budeš mámiť z jeho rodičov prachy to cudzie dieťa dostane kvalitnejšiu výchovu? Chápem, čo je veľa, to je veľa, to ti neberiem, len nechápem, komu tvoja následná agenda pomože… okrem nášho HDP, keďže pri tom zamestnáš toľko ľudí, ale koli tomu to asi nerobíš…
Gabika
- Citovat
- Upravit
19.9.06 11:43
A ještě jednu věc BároF: kdybych šla do důsledku, tak tím, že plácneš cizí dítě, si koleduješ o policajty ty. Nevim, jak si to pak představuješ ve školce.
Pořád o otm přemýšlím a opravdu si myslím, že i když to té mamince nevadilo, jiné to vadit bude. Považovala bych za normální onoho škůdce odvést k rodičům a ať si to vyřídí sami. A není tvůj problém, že rodič jeden je na kafi a druhej kojí. Prostě to musej vyřešit oni a je na nich, jestli dítěti naplácají, nebo to vyřeší domluvou.
Navíc nemá cenu se o situaci bavit, protože my tam nebyly a nevíme, jak to bylo, jestli sis to napsala, jak to bylo přesně, nebo jestlis něco nepoupravila, takže těžko soudit.
G
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 13:04
Gabika,
k tvým dotazům:
To snáď nemyslíš vážne!?
Ano, myslím.
Komu to prospeje?
Mně, finanční náhrada alespoň zčásti kompenzuje škody, které bych utrpěla. Rodičům delikventa, třeba by jim došlo, že do výchovy jim cizí lidi kecat nemůžou, ale zodpovědnost za činy jimi vychovávaného a dozorovaného dítěte je taky jen jejich. V konečném důsledku snad i tomu dítěti, čím dříve pochopí, že mrzačení jiných se netoleruje, tím líp.
Tvoje dieťa sa skor vylieči?
Ne.
A žalovala by si ich preto, lebo to dieťa ublížilo tvojmu? Alebo preto, že nebolo potrestané tak, ako ty považuješ za správne? Žalovala bych je proto, že jsem já a moje dítě v přímém důsledku jejich zanedbání povinností utrpěla škodu a proto, že mně nedokázali přesvědčit, že si toho jsou vědomi a že se to v budoucnu nebude opakovat.
Má im sociálka odobrať dieťa, pretože ho NEMLÁTIA?
Nevím. Odbor péče o mladistvé nebo jak se to dneska jmenuje není jen od toho aby děti někomu odebíral. Jako jedna z mála institucí má právo se rodičů na výchovu svých ratolestí ptát, radit, dokonce žádat, prostě to co ty jako jednotlivec nesmíš.
Takže tým, že to nahlásiš kam sa len dá a budeš mámiť z jeho rodičov prachy to cudzie dieťa dostane kvalitnejšiu výchovu?
Doufám, že ano. Takhle je to v právním státě zařízeno a ty jako dotčená osoba nemáš jinou legální možnost jak věc ovlivnit pokud selže dohoda se zodpovědnými.
A o úřední a občanskoprávní mašinerii se neboj, ti lidi jsou tady od toho a jsou dobře placení z našich daní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 13:09
Mila BaraF, nic ve zlem. Me se neco takoveho nestalo, ze by jine dite hodne ublizilo memu. Ale myslim, ze nemuzes neco takoveho udelat. Vlastne nad tim premyslim od vcera. Mela jsi sve dite zvednout a prohlednout a chlapecka „dotahnout“ k rodicum, at si to vyridi.
A to o te zalobe je uz trochu moc a vypada to, ze jsi stale v afektu a nebo prave ty ta hasteriva. Promin, ale z toho posledniho prispevku to tak vyznelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 13:17
Bara F, koukam, ze to je jen hypoteticka otazka. Jeste ke vsemu blbe a rychle ctu. Takze pokud zaloba neni reakce na kosticky, ale na shoyene dite, tak se omlouvam. Koukam, ze mi prisel majl. Ze by tva reakce:-)
Kazdopadne kvuli kostickam bych kluka nemlatila, ale zajimala by me reakce jeho maminky. Pri shozeni ze schodu bych asi bohuzel jecela.
Jdu se kouknout na tvou reakci. Ale jeste jednou sory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 13:48
Holky,
myslím jsme se odlkolonily od tématu zda je špatné dítě plácnout.
Nejdřív k Miri:ač si tě moc vážím a jsi mi blízká,v tomhle s tebou nemůžu souhlasit.Plácnutí po zadečku není to stejné jako bití,to jsou dvě rozdílné věci-já to dělám jako Gábinka:Bára má na výběr-řeknu jí,nech toho,nebo tě plácnu po zadečku-jedna,dva a . . většinou přestane,takže ani nemusím.Bití je,když dítě surově napadneš v afektu-takové to mlácení hlava nehlava.Tohle,prosím,do jednoho pytle neházej,to bych se snad i urazila 
A k tvým přesvědčením,že dítě NIKDY neuhodíš-já je měla taky,ještě když bylo Báře něco do roka,pořád..pak přešly dva roky noa ve třech letech-klasické období vzdoru,šla moje předsevzetí do háje.Nemysli si,že jsem nezkoušela i jiné metody:stát v koutě, zákaz TV, křik,domlouvání…s doumlouváním to mám tak:půl hodiny domlouvání=jeden plácanec po zadku.Když do ní pl hodiny hučíš,vysvětluješ a ona pak udělá bléblé,a bouchne Vojtu znovu, no tak sorry,ale prostě ji plácnu na zadek,ona se rozeřve,uprdne,jde se vyvztekat do pokojíčku a pak přijde,Vojtu pohladí a omluví se(na tom trvám-většinou se chce pomazlit,tak ji nepomazlím,dokud se mu neomluví).Víš,kdybys měla dvě děti a jedno nad tři roky a řekla,žes to starší v životě nemusela plácnout,že tě na slovo poslechne,nikdy neublíží mladšímu,nevběhne do silnice,nedělá opičky,nepředvádí se…tpak klobouk dolů.Jsou i takové výjimky,dokonce je znám,kámoška má holčičku,kterou někde po:,–(í a ona tam sedí a kouká a je hrozně hodná a skoro vůbec se jí nevzteká,ale zas…mně osobně to přijde takový dítko bez šťávy,ani nevím,jestli bych doma chtěla.Holt já jsemtemperamentní,tak nemůžu čekat dva bulíky.Nějak si myslím,že potřebujou ukázat,kdo je silnější-jako v klasický smečce a když jsi s nima celej den,do toho uklízíš,pereš,vaříš a snažíš se s nima dělat aktivity,tak u nich respekt mít musíš.Prostě to ti malí prevíti budou zkoušet pořád.
A ještě k tomu,co psala Bára:já nevím,asi bych cizí dítě neuhodila,protože by mi to vadilo taky,kdyby to udělal někdo mýmu.Myslím si,že moje děcka vychovaný jsou,ale nedám ruku do ohně za to,že by Bára někoho nešťouchla nebo tak-koukám,jaký teď dělá pokusy s Vojtou.Určitě bych byla rozčílená a žádala nápravu.Tamty další reakce,který popisuješ,už mi přijdou-promiň-krapet hysterický.Musíš se smířit s tím,že někdy někdo i cizí tvýmu mazlíkovi ublíží-to je prostě život-ve školce,na písku a tak,nemůže být ve skleníku,tak se kvůli tomu tak nečil.
Tak,jsem se rozepsala,ale nějak mi to nedalo.
Jitka a malí marodi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 17:29
Ahoj Jituska, vobec nie je v mojom umysle ta urazit, ved ja mam tvoje nazory tiez rada. Tu sa ale asi nezhodneme. Vyzera to tak, ze mam inu definiciu bitia. Placanie my doma pouzivame ako hru a vsetci sa na tom smejeme. Najlepsie vtedy, ked je mala na styroch a ja ju placnutim po zadku nastartujem a ona vyrazi dopredu. Samozrejme placanie po holej ritke po kupani a tak. Neviem si predstavit, ze by som toto pouzivala ako vychovny prostriedok, lebo ju to vzdy rozosmeje. Mozno aj preto, ze to neboli. Ja si predstavujem (mozno mylne), ze aby placnutie zabralo, musi zaboliet, alebo stipnut, alebo nieco podobne. No a to ja uz chapem ako bitie, hoci po nom nemusi zostat klobasa na zadku. Ja mam zatial len jedno dieta, aj to vo veku, ked to este nie je najhorsie, hoci rozky uz vystrkovat zacina. Viem si predstavit, ze to musi byt zahul s dvoma capartmi, ale prave preto sa chcem pokusit od zaciatku nabehnut na vychovny system, ktory by dieta bolo ochotne akceptovat bez toho, aby sa ma balo, malo pocit ponizenia atd. Hovoris, ze uz si skusala vselijake triky a nic poriadne nezabralo. To tzv. pozitivne rodicovstvo, ktore som zatial nemala prilezitost vyskusat si v praxi, je zalozene na systeme par krokov, ktore treba pouzivat v komunikacii s dietatom. Tie kroky maju svoje poradie a to je v knihe samozrejme vysvetlene. Ja som na tieto knihy prisla na slovenskom fore a vela mamiciek tam pisalo, ze to naozaj funguje a deti reaguju uz na prve pokusy o zmenu spravania u rodicov. Jituska, skoro kazdy sa mi vyhraza, ze tieto iluzie mi popadaju ako domcek z kariet, ked mala trocha podrastie. Nevravim, ze som a budem stopercentna, ale toto je mozno jedina oblast v mojom zivote, kde sa o to budem snazit zo vsetkych sil.
Nech sa ti prdolkovia co najskor uzdravia a hlavne nech posluchaju.
Miri
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 17:30
plácání
Tak mi to nedá nenapsat.Nejdřív k tématu .Svoje děti plácnu pokud si navzájem ubližujou nebo ublíží někomu cizímu .Jinak co se týče zlobení řeším domluvou ,no ne že by to zabralo 
Báro F :no nad tvým počinem a názorem pouze kroutím hlavou .Chápu ,že o své dítě máš strach ,kdo by neměl.Ale nikdy bych si nedovolila uhodit cizí dítě ,a pokud by někdo uhodil mé otočila by se mu huba kousavým dozadu.Kdo měl v tom incidentu dostat přes pysky byl ten tatínek ,no ale na toho sis netroufla tak to schytal ten delikvent …to je název pro dítě:(.
No možná změníš názor až budeš mít víc dětí ,já jako mono matka měla taky jiné názory a kdo ví třeba až jednou budeš kojit ,tvůj miláček po někom hodí kámen .No doufám ,že ne, tvoje dítě bude jistě způsobně sedět a všechny hladit a pusinkovat .
Neříkám ,že neokřiknu cizí dítě ,ale pouze mojí kamarádky která má dva kluky ,jeden LMD se změnami na mozku ,tam nemá cenu cokoliv vysvětlovat ,ten druhý do něho se vkládá naděje že bude jinej,tak je rozmazlen .Pokud mi hází po holkách kameny zakročím ,ale jen proto,že vím ,že jejich maminka už nemá někdy sílu donekonečna to opakovat .Já je napomenu a je po zlobení .Také naopak pokud moje holky cokoliv provádějí a moje domluva nepomůže zasáhnou kamarádky .Včera v metru dokonce Arab ,aby Terka seděla a necourala po vagoně .Takže asi tak. Možná jsou nevychovaný ,prostě maj ze mě bžundu ,ale jinak máme krásnej vztah.
Majdalenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 17:37
Miri,
mohla bys mi prosím napsat, jak se ty knihy o kterých se zmiňuješ jmenují. Já už fakt nevím, jak docílit toho, aby Davídek věděl co je zakázané, všemu se jen směje.Díky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 18:21
MIRi,
tak ti ještě musím odpovědět:nejdřív k plácání jako součást hry-to jsem se zařekla,že nikdy,poté,co mi neteř v rámci „hry“ubalila takovou,že se mi hlava otočila.Když jsem se bránila a chytla jí ruce,tak mi ještě švagrová říkala,ať ji nedráždím,že se pak rozdovádí a nezná míru.Děti opravdu nepoznají,do kdy je to ještě legrace a od kdyuž je to surovost-oni si takhle hráli,že se navzájem plácali a pošťuchovali,ale když to pak udělala mojí batolící se Báře,tak jem se dost ohradila.Každé dítě si to zkouší-tahat za vlasy,bouchat do rodičů a tak,ale po tom jse tvrdě šla-plácla jsem přes ručičku(hrůza,děs,žejó?),ale Bára a teď už ani Vojta to nedělají. A mě to pak už ve dvou letech legrační u švagrové nepřišlo.
Ad k pozitivnímu rodičovství-četla jsem,taky,hrozně jsem byla nadšená a spoustu věcí i využívám v praxi(hodně se mi osvědčilo:když něco po dítěti chci,tak ji přinutím,aby se na mě dívala a nejlíp to ještě zopakovala-ušetří to spoustu křiku).Plácnutí beru jako jednu z výchovných metod,ne jako prioritu-nedělá mi potěšení ji bít,asi máš pravdu,že ji občas biju-protože když provede opravdu závažný přestupek-vždy se týká ubližování Vojtovi,tak chci,aby to bolelo.Jestli je to,že mě poslechne založený na strachu-budiž,ani mi to moc nevadí, hlavně že se nic vážného nestane jí nebo malému.Stejně je to vždycky strach,co zabrání dítěti něco provézt:strach z toho,že půjde do kouta,strach ze zákazu,strach z toho,že maminka bude smutná…
Jitka
PS:Vojtovi je hrozně blbě,buď pláče nebo spí nebo na mě visí celej den jak opička.Snad bude zítra líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.06 20:16
Derida, tu su tie knihy, dufam, ze ti pomozu. Hlavne prva sa mi velmi paci.
John Gray - Muzi jsou z Marsu, zeny z Venuse a deti jsou z nebe
Jan-Uwe Rogge - Deti potrebuji hranice
Jirina Prekopova - Deti jsou hoste, kteri hledaji cestu
Jituska, pravdu povediac, neviem si predstavit, ze to, co ja robim s Lindou(lebo ona ma neplaca), sa moze zvrhnut na nekontrolovatelnu srandu z jej strany, ale beriem upozornenie a budem davat viac bacha ako sa doma zabavame. Drzim vam palce, nech ste coskoro zdravi, musi to byt takto otrava pre vsetkych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 01:09
Ahoj!
toto je moja oblubena tema a hoci Mirijak dala sem tipy na knizky, tip na clanok tu este nie je… takze kliknite:
Netrestajuci rodicia /> Je to moja alfa-omega, clanok mam 1000× precitany a urcite si ho este niekolkokrat precitam.
Ja som za:,–(ne proti placaniu ci bitke, podla mna sa tym dieta nauci riesit konflikty a problemy nasilim a ja toto nechcem. Ostatne, ked sa tu riesi problem ublizovania druhym takym sposobom, ze tiez ublizime, aky to ma vyznam ( nesmies bit brata/sestru a cap po zadku …; dieta nechape: tak ja nemozem, ale maminka/tatko ano? )
Takze vychovavam bez bitky. Snazim sa. Je to tazke, hlavne pre cholerika ako ja (zial, castokrat kricim a strasne ma to mrzi, musim na tom pracovat). Ale musim povedat, ze to funguje…
Danik je teraz v takom obdobi, ze robi vsetko opacne, ako sa po nom chce, ale jednoducho verklikujem ako blazon, motivujem a tak. Na druhej strane, vela veci uz pochopil ( po ceste sa nebeha ) aj bez bitky.
Myslim, ze vychova bez bitky skutocne funguje, ale clovek musi byt o nej presvedceny a najma musi byt presvedceny o skodlivosti placania. Ak placanie vylucime zo zivota, tak ho prestaneme pouzivat - proste prestane existovat. Ak si vsak placnutie ospravedlnujeme ( ved je to len slabo cez plienku, ved iba vtedy, ak urobi nieco vazne ), tak to skutocne fungovat nebude.
Pre mna je placanie nepripustne, a tak to musim riesit inak. Ak mam byt uprimna, aj mna viac k vareniu teplej vecere motivuje, ked mi muz povie oooo, ako si skvelo navarila , nez keby mi mal robit kysly ksicht a vycitat, ze zase nie je navarene nic (niezeby to robil 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 15:41
Ahoj Schamko,článek se mi moc líbit a ke svému potěšením musím konstatovat,že všechny body tak nějak podvědomě činím v praxi.Kromě jediného-tím je jít se v afektu vydýchat do jiného pokoje,ten se mi moc líbí a zkusím uplatnit v praxi.Já se snažím vychovávat bez bití,to používám jen v krajní situaci,jinak by se minulo účinkem,ale pořád si stojím za tím,že občas se výchovný plácanec dát musím.Aspoň naší Báře.
Dneska jsm jí plácla přes zadek a popíšu ti situaci:
jsme zavření všichni tři v bytě,protože jsou děti nemocní.Bára od rána pošťuchuje Vojtu,tahá ho,štípe,chytá za nohy,když leze,háže po něm hračky,všechno mu bere.Chvilku si spolu hrají a za pět minut už slyším řev.Báře se věnuju řekla bych víc než Vojtíkov,pořád jí vymýšlím nějaké činnosti,zdůrazňuju,jak je důležitá,pomáhá mi doma,mazlím se s ní.Když Vojtík spí,tak spolu modelujeme nebo barvíme.Když je vzhůru,musím se věnovat i jemu.No a od rána jí domlouvám,pozitivně motivuju tím,že na konci dne,když bude hodná a neublíží,dostane odměnu,pustím pohádku a zkrátka ji vynáším do nebes.Dále apeluji na to,že je bráška malinkej a je nemocnej.Ona kýve,hladí ho,omluví se a vzápětí to udělá znovu.Pošlu ji do kouta.Stojí,omluví se,řekne,že má brášku ráda a pak ho trefí kostkou.Dost bolestivě.To už na ni křičím,že ještě jedno to udělá a dostane na zadek.Ona pláče,kývá,chápe všechno.Vzápětí po něm hodí CDčkem trefí ho do hlavy.Takže k ní přijdu,dostane na zadek,řve jak protrhnutá,jde si lehnout, a … už hodinu si s ním hraje a je na něj hodná.Nevím,jestli je to tím,třeba i to nebude zabírat.Prostě je to krajní řešení a ona má na výběr,jestli k němu dojde.Nebiju ji v afektu.Nevím,jestli to dělám špatně,v tomhle bych docela potřebovala poradit,protožře z toho jsem smutná.je to teda jen teď,co jsme nemocný doma,jinak jsou milující bráška se setřičkou.
Prostě-myslím,že plácnutí k výchově a k autoritě patří, klidně si to ospravedlním a nemyslím si,že když já ji občas plácnu,tak že to pak bude dělat taky.Je přece spousta věcí,které rodiče dělat smí a děti ne.Já jsem například nikdy Vojtu netahala za nohy a ničím po dětech neházela a Bára to dělá.A a ni nemyslím,že bych tím nějak vztah narušila-pořád mi opakuje,jak mě má ráda.
Jestliže ti jde výchova bez „výchovnýho“,klobouk dolů.Pořád opakuju,že až budeš mít dvě děti,je situace přece jen trochu jiná-musíš je oba chránit,i kdyby to mělo být před sourozencem a Vojtu taky bolí,když dostane kostkouod ségry.Ale nechci tím říct,že to nebude fungovat-třeba jo,i nadále.Držím palce!
Jitka a koťata
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.9.06 22:53
Ahoj,
Jitusko, situaci co jsi popsala si naprosto umím představit u nás.
Míšovi se snažím co nejvíce věnovat v podobném duchu jako píšeš Ty.Míša je k Tomíkovi , v převážně většině situací, naprosto skvělej (nevím jestli jtedy jdou srovnávat, když je o min rok mladši, než Tvoje starší dcera?) a najednou mu třeba nejde něco udělat, já si ho chvilku nevšimnu (musím něco dělat) a vidím jak mu SCHVÁLNĚ jezdí přes ruce autíčkem, ne teda nějak, že by to ohrozilo život, ale přece…ví, že to nesmí…řeknu mu ať mu to nedělá, že je malinkej a bezbranej a že se to bráchovi nedělá, na to on úplně naschvál začne jezdit zase…co s tím, abych ho nemusela plácnout a pochopil, že to myslím vážně, že to nemá dělat? KDyž on to ví a dělá to naschvál? Izolovat od sebe je nechci (tím, že bych mladšího odnesla z jeho dosahu), ani ho odvádět do kouta (nemá to smysl), není to řešení.
Poraďte.
Sendy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
