Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Chema jednoznačně je horší, ale kombinace obou je asi nejhorší
Ahoj, chemo je určitě horší, je to do žíly a koluje celým tělem. Radioterapie se cíleně zaměřuje na postiženou oblast - ośoba se neozařuje celá. Rozhodnutí, ale stejně záleží většinou na lékaři, který druh léčby je vhodnější ![]()
Mám rodinou zkušenost s obojím. Samostatně je horší chemo, i když je spousta typů, prostě ti pouští jed do těla. Ozařování je „jen“ místní záležitost. Jak už bylo zumíněno víše, nejhorší je kombinace obojího.
Táta jezdil jen na ozářky. Chemo je vždy větší zátěž pro tělo.
Jen pozor na to, že na některé kmeny nemusí ozářky stačit a je chemo nutná!
Při chemoterapii tělo doslovně balancuje na hraně onoho světa. Pro velkou část buněk je chemoterapie smrtící, účelem je zabít právě ty rakovinné, které kromě lavinovitého bujení se vyznačujou ještě vyšší citlivostí na některé chemické preparáty. A vždycky je při aplikaci snaha nepřehnat dávky (i druh aplikované léčby), aby druhotné poškození zdravých buněk v organismu, především nervových a krvetvorných, bylo pokud možno - žádné. Ale zas a znova se vždycky přesvědčuju, že lidi jsou v boji s tou potvorou rakovinou pořád na začátku.
Jinak ozařování, pokud je provedené směrovaně z více zdrojů, připomíná někdy malou popáleninu. Mělo by se taky podobně jako popálenina hojit. Ovšem ve stádiu metastáz (a taky u některých specifických druhů) není možné cíleně ozářit všechno, co pro tělo představuje tu smrtelnou hrozbu.
Naštěstí nemohu posuzovat z vlastních zkušeností, ale ze dvou zdrojů vím, že s pacienty víc zamávala ozařování, je to skutečně případ od případu jiné, jde o to, jaká chemoterapie se dává, co se ozařuje, liší se dávky záření /tzv. adjuvantní a kurativní/… Vím o 2 případech, v obou byl primární bronchokarcinom s metastázami, že pacientky hůř snášely záření. Ono taky, když září např. ženské orgány a mozek je pro tělo dost zásadní rozdíl.
Každopádně každá léčba má svá specifika, jak a proč, medicína jde dopředu, bohužel není všemocná, na druhou stranu pokroky dělá někdy neskutečné. Je ovšem vždy na rozhodnutí pacienta, zda chce danou léčbu podstoupit, v některých případech, kdy i lékaři považují za případ beznadějný, je to jen zhoršování utrpení a dobití člověka v poslední dny života, takže jsou případy, kdy to ti dotyční odmítnou (z veřejně známých osob to byla např. Věra Galatíková, která vědoma si své fatální diagnózy nechtěla se zbytečně trápit). V tom mají bohužel někdy lékaři rezervy, že „léčí přes mrtvoly“, za každou cenu, i když sami vědí, že šance, že by to pomohlo, jsou mizivé. ![]()
Betty, přesně jak píšeš…
Ozáření byť i části nervové soustavy dokáže s osobností člověka zamávat víc než samo sdělení diagnózy. Naštěstí moje tělo přímou zkušenost s rakovinou taky nemá.
Betty ja mam spis tu zkusenost, ze pacienti (ci jejich rodiny) se zoufale dozaduji lecby, ktera uz nema smysl… Ono ozareni mozku u pacienta s metastazami osobnost moc nezmeni, protoze tu uz zmenily ty metky. Kolikrat se to potom spis na chvilku zlepsi, ikdyz to vic asi dela soubezna kortikoterapie.
no kazdopadne si myslim, ze tyhle uvahy a jine cerne vize bychom si mohli nechat na jinou diskusi.
Zakladatelko: ma to smysl. Pokud lekar doporucil oboje, dela to s nadeji, ze dojde k vyleceni. paliativne se spis jenom zari. Nikdo nezaruci vitezstvi, ale sance zivot za ten boj stoji.
Akorát se mně tlačí na jazyk související téma: diagnózy ohrožující život a poloprázdná kasa našeho zdravotního byznysu…
Jasně, já jsem už z úvodního příspěvku neměla pocit, že by zakladatelka řešila problém s rakovinou v tak kritické fázi, tam jsem se spíš dostala sama vlastním nekontrolovaným rozvojem asociací k tématu. ![]()
Já jsem nemyslela, že by záření měnilo osobnost, ale že ty dvě konkrétní ženy to tak hodnotily, že se cítily hůř, taky rodina, že po záření byly jak trosky. Je ovšem otázka, co bylo příčina, to je taky pravda.
Já asi být v kůži zakladatelky, která tuto problematiku léčby řeší, bych se snažila najít si lékaře z oboru, kterému budu věřit (např. pracoviště, na které mám dobré reference od někoho apod.), případně konzultace z více míst. Bohužel v našem zdravotnictví platí důvěřuj, ale prověřuj.
Mám ve své blízkosti příklad úspěšně léčené rakoviny, bohužel s nálezem na nervové soustavě, nicméně bez recidiv… Schopnost pracovat ani schopnost založit rodinu to neovlivnilo. Dokonce ani schopnost řídit auto a pilotovat sportovní letadlo.
Máme v rodině jeden problém, který se bude řešit ozářkama a možná i chemou. Co je pro tělo horší? Myslím, pokud se bude muset podstoupit „jen“ jedna léčba