Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co jsem udělala špatně? Byla jsem zamilovaná jen do manžela
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.5.11 22:18
Nic, udělala jsi dobře, že jsi ze vztahu odešla. Najdeš si přítele a poznáš, že minulý vztah je pouze minulost, nebudeš na něj tak myslet. Já osobně bych se nenechala takto omezovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.11 22:20
Chyba je vidět to, ale přehlížet to…
Ale už s ním nejsi..... udělalas dobře…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.11 22:28
jsi sikovna! jsem rada,ze jsi to nenachala zajit daleko ,protoze vetsinou zeny tomu podlehnou a boji se udelat krok ke zmene! drzim Ti palecky at si najdes sveho prince ktery Te bude milovat ne vlastnit!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.5.11 23:09
díky holky. Já vim máte pravdu. Odešla jsem já po jedné hrozné hádce. Nejdřív sliboval lámal zpět zkoušel po dobrým po zlym. Pomohli mi rodiče. Když jsem jim to líčila co tak řekli že za žádnou cenu zpátky já byla srab asi bych se i vrátili ale pošlušně jsem poslechla. Po pár měsících to vzdal. Máma pořád říkala holka neblbní ted slibuje maže med ale za chvíli to máš to samí a ještě ti to dá sežrat že si odešla, Ale přesto pořád mám fotky a když slyšim nějakou písníčku z te doby pořád mě to píchá u srce. Zájemci o mě i byli ale já ho pořád nemůžu vyhnat z hlavy i když se takhle choval, tak jsem raděj sama 
- Citovat
- Upravit
11.5.11 07:12
Dobre si urobila, ze si od neho odisla, urcite si zasluzis lepsieho chlapa…
Ono, chce to cas zabudnut… Tie fotky (a ostatne) daj prec, aby Ti ho zbytocne nepripominalo a venuj sa inym cinnostiam… Zabudnes, neboj, len teraz sa Ti to momentalne zda tazke… drzim palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.11 08:17
Podle toho co píšeš na závěr ho máš pořád v srdci. Je to tak v pořádku. Ale důležité je, že jsi odešla a ještě důležitější je, aby ses už nikdy nevrátila. Teď na něj myslíváš a brzo se ti stanou ošklivé vzpomínky minulostí a budeš myslet jen na to pěkné. Ale hlavně potkáš nové lidi a mezi nimi bude i tvůj budoucí partner. Přepni na režim optimismu a radosti. Máš svého drobečka, který ti naplní živit a to je to hlavní…ostatní už zařídí osud…:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
ahoj holky. Potřebuji se trocho vypovídat. Byla jsem zamilovaná v životě jen jednou a to do svého manžela před ním jsem sice už pana nebyla ale žádné vztahy to moc nebyli. Až pak se objevil On. Byla jsem celkem mladá kolem 20ti když jsme se seznámili on o 5let starší zkušenější. Byl tři roky v zahranicí uměl jazyk chtěl začit studovat VŠ. První dva roky super žádnej mráček až na to že sem si všimla že má takovou samotářskou povahu nebo stačila mu být se mnou když ho občas kamarádi pozvali tak se mu moc nechtělo a když už sme někam šli tak i když jsem se bavila se muselo jít domů jak on zavelel. Po nějaké době mě taky přestalo bavit s ním jen doma a tak jsem občas vyrazila s kamarádkama se kterýma jsem se skoro po čas naší zamilovanosti málo stýkala. Byli jsme domluveni že třeba příjdu ve 12 ale párkrát jsem se opozdila a už mi voval a kolikrát nedával sprostě co tam kde s kým mam a tak. Začala se čim dál víc projevovat jeho žárlivost ještě jsem si pořád myslela že je to o.k. Prostě jsem to neřešila ale štvalo mě to. V době když jsem si uvědomila že ho miluju ale tohle omezování a přehnané žárlení mi opravdu nevyhovuje a chtěla to ukoncit jsem přišla do jiného stavu. takže mítsto rozchodu byla svatba. Ale toto vše bohužel pokračovalo mělo vzestupnou tendenci a když došlo na facky po pár letech tak jsem šla. Rozvod byl boj a hodně náročný na psychyku mojí i mého dítěte. Ale nakonec je malá se mnou i když ji chtěl mít on. Ted už mam odstup dvou let ale pořád to bolí nadávám si že jsem to nepoznala na začátku jakou ma povahu že jsem si na začátku prožila ráj a nakonci peklo. Já zatim nového partnera nemám protože i přes to všechno ho asi stále mám ráda ale za zádnou cenu spátky nechci vim že se nikdy nezmění má to v povaze. Nejsem masochistka mlátit se nenecham a potřebuji taky nějakou svobodu ve vztahu a pocit že si věřime. Prostě by to nefungovalo a na doživotí se zavřít doma jenom proto že se mu honí hlavou co kde asi dělam když mě nemá na očich a nikdo mu to nevymluví že to není pravda tak to fakt ne. Já všechno tohle vím ale zase když nežárlil byla s nim ohromná sranda věděl jak na mě měl mě přečtenou dokázal vymyslet výlety a originální překvápka nebyla nuda. No to je asi co mi chybí a i když ho bude mít nějaká jiná tak budu asi hodně smutná. Tak nevim je to zmantený možná mě pochopíte. Jo a ještě chci dodat že je stále uraženej on a komunikuje minimálně takže ani moc nevim jak ted žije.