Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja verim na 100%. Moc hezky to popisuje Anita Moorjani v knizce " Musela jsem zemrit".
@Anonymní píše:
Ahoj, trpím nemocí (nechci prosím rozebírat), mám komplexy a velmi často myslím na smrt. Někdy mi je dobře, ovšem často mi připadá, že kdyby “si pro mě přišla”, bylo by to vysvobození. Věříte, že po fyzické smrti něco je? Nebo bude jen tma? Omlouvám se, nechci znít depresivněale jistě chápete anonym. Zakladatelka
Tak především, nedělej žádnou blbost. Všechno se dá vyřešit, i ty největší problémy, které nám připadají jako konec světa. Jediná neřešitelná věc je smrt, to je jen zbytečná a konečná rezignace. Pokud jsi na tom opravdu špatně, vyhledej psychiatra, pokud máš skutečné deprese, které nemůžeš ovládat, pomůžou léky. A nevím, co je po smrti, nejsem věřící, takže pro mě je to konečná. Je to jediný život, který mám a nehodlám se ho zbytečně vzdát. A tma je také „něco“, takže myslím, že tma to také není.
Nad tímhle tématem jsem přemýšlela tolikrát…za sebe doufám, že to smrtí končí. Prostě se vypne mozek a tělo se vrátí přírodě, kde se dostane zase do oběhu. Naopak když jsem na tom zle, tak jediný, co mi zatím vždy zabránilo se zabít, byl takový ten červíček pochybností „co kdyby po smrti fakt něco bylo a já na tom byla ještě hůř“ (ano, na psychoterapii i k psychiatrovi chodím). Nicméně na nebe a peklo nevěřím, o duši mám svou představu a nevím, proč by tu měla bloudit bez těla. No, na odpověď jak to tedy je doopravdy si budu muset počkat ![]()
Jenom jedno slovo - věřím Věřím v časoprostor, věřím v několik dimenzí věřím v nekonečné konečný vesmír, který končí tam, kde je to, co se stalo před sekundou…
Ano, Anita Moorjani super. Za mě ještě Tibetská kniha o životě a smrti.
Každý by se měl přípravit, smířit, nachystat.
Po zkušenostech věřím v reinkarnaci, v sílu myšlenky, ať pozitivní nebo negativní, tedy v karmu. Jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá…
A co jsem četla, tak sebevrazi to mají po „smrti“ těžké. To reagují jen Roxy… nevím, zda přemýšlíš „udělat blbost“
Já nad smrtí taky přemýšlím, a myslím, že by h žádnou blbost neudělala… prostě je fajn, být připraven, vždy a všude.
Výborné jsou třeba rozhovory s Moodym s překladem nebo rozhovory se Stanislavem Grofem, psychiatrem českého původu.
Výborné jsou knihy od Mily Tomášové…ale není to pro každého.
Nebo je fajn se každý večer pomodlit 1 krátkou modlitbu z Noveny odevzdanosti od Dolinda Ruotolo.
Taky mi nebývá někdy nejlíp, ale tohle pomůže. ![]()
Nevěřím, dle mého je smrt proste konec. Je to asi hodně o nastavení člověka, stejne víme všichni stejný nic, tak si každy vybere, co mu sedí
Smrt je konečna. Je to
jako kdyz usneš a spíš hlubokým spánkem… taky hovnajs víš ![]()
@Tichošlápek píše:
Nevěřím, dle mého je smrt proste konec.
naopak, je to začátek ![]()
kdo si počká, ten se dočká
@Borrealis píše:
naopak, je to začátek![]()
kdo si počká, ten se dočká
Jak myslíš
tyhle debaty nemají moc smysl ani osobně, natožpak po netu. To nemyslím zle, jen jsou to vse jen osobní spekulace ![]()
tak ono…nemají smysl…zakladatelka se ptala na názor, tak odpovídám
někdo odpovídá tak, někdo onak, a? a co, a nic ![]()
za sebe, nemohu říct že věřím, já to vím
vím že to zní divně, ale takto to mám — životní, osobní zkušenosti
opakované ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, trpím nemocí (nechci prosím rozebírat), mám komplexy a velmi často myslím na smrt.
zakladatelko, a jde o vážnou nemoc? hodně vážnou?
z čeho máte obavy? ze samoty? strach o blízké? strach co bude pak?
lidi se hodně bojí prázdnoty, toho že budou někde ve tmě, v osamění…nebo toho že nevědí do čeho jdou / což neví nikdo, jistě /
někdo lpí na životě víc, někdo méně…mít obavy je normální a patří to k procesu zrání…
Přál bych si aby to smrtí končilo, ale bohužel tomu nevěřím.
Věřím ve vnitrodruhovou reinkarnaci směřující ke konečnému příjemnému cíli, ať už je to cokoli.
Strach z toho, ze smrt není konec mi dosud ani v těch nejhorších chvílích nedovolil udělat nějakou “blbost” přesto, ze jsem tomu byl jednou víc než dost nakloněn.
Ahoj, trpím nemocí (nechci prosím rozebírat), mám komplexy a velmi často myslím na smrt. Někdy mi je dobře, ovšem často mi připadá, že kdyby “si pro mě přišla”, bylo by to vysvobození. Věříte, že po fyzické smrti něco je? Nebo bude jen tma? Omlouvám se, nechci znít depresivně
ale jistě chápete anonym. Zakladatelka