Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj maminky,
co učíte roční pračky. Ve smyslu pápá, paci paci, takhle je veliký, mrk mrk, jak se máš - tak nak všelijak… ![]()
Asi jsem dítě nic cíleně naučila. Dělaly jsme co jí baví to jest koukání do knížek stavení kostek koukání z okna a pořád jsem o všem mluvila nebo jsem si s ní jakoby povídala. A ona na to nějak reagovala.
Ona nikdy cvicenou opicku dělat nechtěla básničky a písničky začala dělat až ve školce a když bylo představení tak se taky sekla že neeee
Jinak standart jak jsi veliká, paci paci pacicky, kolo kolo mlýnsky. Kutali se zezhora, jak co dělá kočka je cici pejsek je haf ( baf) atd
Klasika jak píšeš paci paci, jak jsi veliký, odnést plínu do koše, něco mi podat…posbírat třeba kolíčky, stavěli jsme kostky, koukali z okna, dělali letadýlko, která moja, milovala baf že jsem měla ruce přes obličej, koukali do knížek na zviřátka a učili se zvuky haf haf mňauu… pomáhala mi vytáhnout prádlo z pračky… jakože, tak nějak
. Takovéto jakože „zapojovaní do práce“ doma ji bavilo asi nejvíce.. vytahnout všechny hrnce z linky a tak.
Můj 11m umí akorát pápá a placnout si. Ještě zvládá schovat si obličej a dělá baf
… víc nic… netlačíme na něj v ničem. Hodně si hrajeme, koukáme z okna, lozí po bytě, stojí u všeho možného a ve všem se vrtá. Ke všemu si povídáme a ukazujeme
Náš 15měsíční syn umí paci paci, pápá, jak jsi velikej a jak kašle babička.
Moty moty mu moc nejde a mluvení bojkotuje, takže nějaký baf baf a mňau neexistuje. Ale rád vysává, umí pustit vysavač, a zametá, „rovná“ plínky, krmí králíky, mícháme spolu slepicím, jinak krámování všeho druhu a baví ho to i uklízet zpátky. Nedávno „okopával“ s babičkou jahody, prostě zkouší dělat to, co děláme my.