Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
"Trápení" se synkem a sebou samou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
9.3.22 19:30
"Trápení" se synkem a sebou samou
Ahoj, jsem tu nová. Dlouho jsem váhala jestli mam napsat ale nakonec jsem se rozhodla že už to v sobě dusit nebudu, a také doufám ve vaší radu. Bylo by to na dlouho 
Syn 7 let vždy byl citlivější protože jsem se o něho vždy báli, mame 1 dítě…
Jak rostl a měl 4,5,6 věděli jsme že je přecitliveli všeho se bál byl hystericky když jsme mu měli dát čípek nebo bůh chraň doktor, odběry katastrofa.
Měl vždy něco nebo spíše bylo mu vždy něco co nebylo „běžné, normální“ měl před 2 lety pocit že nemá vzduch protože bylo V ZOO dusno, přerostlo to až to takového extrému že jsme navštíví všechny dr protože vyvádět museli jsme otvírat okna skakal na místě ze nedýcha. Na nic sw nepřišlo je alergik bral aerius a prešlo to cca po půl roce. Byla jsem ale na dně psychicky je těžké to vše psát ale dávalo nam to zabrat.
Měl všelijaké TIKY vždy neco jiného vše přestalo po měsíci dvou..
Pak dlouho vse ok kromě jeho povahy precitlivosti samozřejmě když ho neco bolelo tak koukni posvítit…
Pred Vánoci snědl nevhodnou stravu z restaurace přišlo zvracení vysoké teploty, hospitalizace v 1.00 ranu do 4.00 nez jsme si lehli, kapačky apod po 3 dnech jsme byli doma.
Po ccq týdnu začal mít pocit na zvracení říkal ze bude zvracet (nezvracel) měl až ataky panicke… Ma to každý den ne ataky ale říká tomu mam TEN POCIT a boji se ze bude zvracet, do toho si vzpomněl že když byl menší mel pocit ze nema vzduch takze ma teď 2 POCITY při každém se bojí uz ale nevyvadi.. Užíváme bachovky zatím měsíc mame na 3 měsíce. Ja jsem uz psychicky vyčerpaná protože do toho všeho ma ještě TIKY hmkani… Mate prosím vas někdo podobné děti? 
co děláte jak k nim přistupujete? Co mam zmeniť.. Snažím se opravdu moc po každé stránce ale zatím nic moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.3.22 19:35
@Reneesme píše:
Ahoj, jsem tu nová. Dlouho jsem váhala jestli mam napsat ale nakonec jsem se rozhodla že už to v sobě dusit nebudu, a také doufám ve vaší radu. Bylo by to na dlouho
Syn 7 let vždy byl citlivější protože jsem se o něho vždy báli, mame 1 dítě…
Jak rostl a měl 4,5,6 věděli jsme že je přecitliveli všeho se bál byl hystericky když jsme mu měli dát čípek nebo bůh chraň doktor, odběry katastrofa.
Měl vždy něco nebo spíše bylo mu vždy něco co nebylo „běžné, normální“ měl před 2 lety pocit že nemá vzduch protože bylo V ZOO dusno, přerostlo to až to takového extrému že jsme navštíví všechny dr protože vyvádět museli jsme otvírat okna skakal na místě ze nedýcha. Na nic sw nepřišlo je alergik bral aerius a prešlo to cca po půl roce. Byla jsem ale na dně psychicky je těžké to vše psát ale dávalo nam to zabrat.
Měl všelijaké TIKY vždy neco jiného vše přestalo po měsíci dvou..Pak dlouho vse ok kromě jeho povahy precitlivosti samozřejmě když ho neco bolelo tak koukni posvítit…
Pred Vánoci snědl nevhodnou stravu z restaurace přišlo zvracení vysoké teploty, hospitalizace v 1.00 ranu do 4.00 nez jsme si lehli, kapačky apod po 3 dnech jsme byli doma.
Po ccq týdnu začal mít pocit na zvracení říkal ze bude zvracet (nezvracel) měl až ataky panicke… Ma to každý den ne ataky ale říká tomu mam TEN POCIT a boji se ze bude zvracet, do toho si vzpomněl že když byl menší mel pocit ze nema vzduch takze ma teď 2 POCITY při každém se bojí uz ale nevyvadi.. Užíváme bachovky zatím měsíc mame na 3 měsíce. Ja jsem uz psychicky vyčerpaná protože do toho všeho ma ještě TIKY hmkani… Mate prosím vas někdo podobné děti?
Co konkrétně znamená “snažím se po každé stránce”?
U jakých odborníků jste už byli a co doporučili? Pediatr, neurolog, dětský psycholog…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.22 19:51
Byl vždy citlivější, protože jsme se o něj báli… Čili jste kolem něj tak skákali, že kluk teď nedává běžný život?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.22 19:52
Nejefektivnější řešení je rodinná psychoterapie.
Nebo alespoń tvoje psychoterapie. Když se naučíš pracovat se svou vlastní úzkostí, bude daleko jednodušší to naučit i svého syna. To je přesně to co teď potřebuje.
Mimochodem jak ne na tom z vývojového hlediska a co říkal neurolog? Jsou jeho problémy jen psychického rázu?
A nebo zanedbáváš péči a řešíš to jen placebem -tedy těmi bachovkami? Ty jsou veskrze naprd, stejně jakékoliv další přírodí doplňky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
9.3.22 20:04
Úzkostná maminka a syn v podstatě hysterické projevy?
Ale chce to samozřejmě vyšetřit na leccos, nejen psychiku.
- Citovat
- Upravit
9.3.22 20:08
Přijde mi, že to přebírá od vás.
Začni řešit svoje úzkosti. Dokud nebudeš v klidu, on taky ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.22 20:10
Mám kluka taky velkou ciťu.. Není takový extrém jako váš, ale je citlivý hodně. Vše nové ho rozhodí. A taky měl tiky. Buď pocit, že má neustále mokré rty, tam si utiral pusu do rukávu až měl celý odřený ret, to přešlo, tak chodil snad co pět minut čůrat…To přešlo a před nedávnem začal kulit oči a to už jsme byli s chlapem hodně špatní, protože to opravdu vypadal jak malý blázen. Nakonec jsme o tom vůbec nemluvili a přestal, teď to udělá málokdy. Taky je první, vymodkeny, strach o něj byl. Z části povaha a z části za to určitě můžeme my. Dcera je druhá, ta „péče“ i ní nebyla taková a je úplná pohodarka. Syn se teď taky lepší. Na. Hodně pomohlo trávit čas tak, aby byl zábavný a šťastny, neměl čas se moc nudit a vymyslet. Je teď spokojený a je to vše o mnoho lepší. Tiky už nemá. My jsme taky víc v pohodě a hlavně ho prostě tolik nezkoumej
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.3.22 20:13
Tvůj syn se necítí v bezpečí. Klid, pohodu, vyrovnanost potřebuje cítit hlavně od svých nejbližších. Přemýšlej nad tím, jak doma vytvořit pohodovou atmosféru. Mluv s ním o tom, co ho stresuje, čím se trápí a proč. Ujisti ho, že je vše v pořádku. Je potřeba mu najít skvělého psychologa!
- Citovat
- Upravit
9.3.22 20:19
A mezi vámi dospělými je vše v pořádku? Jak se stavíš k jeho hysterii? V klidu ho obejmeš nebo začneš šílet taky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.22 20:34
Já nebudu chytračit, ale mě to přijde, jakoby tou nemocí a tím, co ho bolí- říkala jsi, že nic nezjistili, že prostě má rád, že se kolem něho točíte a je středem pozornosti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.3.22 20:39
Existuji psychologove, co pracuji s celou rodinou.
Doplnit by to mohl dobry homeopat a k navozeni psychicke pohody casto zabira vetsi sepeti s prirodou - kontakt s hlinou, rostlinami, zviraty, prace venku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tuhy_LU
16.3.22 08:36
Popovidej si se synem až bude mít náladu a bude v klidu. Dej mu pocit, že všichni stojíte za ním a, že ho chráníte. Hlavně musí cítit, že je s vámi a v bezpečí. Ono se to jistě spraví. Nikdo nevíme jak se on cítí…hodně lásky malému, pohodu a klid a bude líp ❤️️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.22 20:47
@Reneesme Ahoj, mám stejně starou dceru. Já úzkostná, ona vymodlená, do 5 let byla jedináček. „Pocity“ řešíme od jejích 3 let. Začalo to jejím fanatickým hlídáním toho, zda se ji nerozepla náušnice. Pokračovalo strachem z toho, že ve školce v šatně nebude moct najít poutko u bundy. No a následovaly (jak stárla) promyšlenější a děsivější pocity - např. „že zahodí plyšáka naschvál do silnice i když nechce“ a „že ji hlavička říká, ať zabije sestru“… některé strachy se pak také týkaly zdraví (to jsme vždy oběhali veškerá vyšetření). Vždy se něco objeví, ona to fanaticky a intenzivně řeší cca měsíc až dva a pak to zmizí. Je úzkostné povahy. Já též. Navštěvovaly jsme psychologa- jak já, tak dětského ona. Výsledkem bylo, že podstata je (přesně jak tu někdo psal) ve mně - dokud budu mít úzkostné projevy já, ona je bude mít také. Na ní (dle dětské psycholožky) nebylo úplně co „léčit“- mám na sobě pracovat já. Poslední tak rok je to mnohem lepší. Já jsem se (díky psycholožce) naučila nenechat se sebou tou úzkostí tolik vorat a dcera začala být v mnoha ohledech dokonce nad věcí… samozřejmě - obě se v tom ještě čas od času plácáme, ale alespoň je vidět, že to opravdu funguje 
. Tak neváhejte s terapií - ty děti si nezaslouží ten hnusný pocit sevřeného žaludku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
