Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ne nekupujeme na co si ukážou dárky k vánocům, na svátek a narozeniny, občas něco malého a to jen mimořádně pokud si zaslouží
Kupuju synovi to, co má smysl. Knihy dostává i tři za měsíc, nemrzí mě koupit třeba drahé Lego, protože vím, že to má smysl, baví ho to a rozvíjí ho to. Naopak když chtěl nějakou šílenost typu jednorožec kadící sliz za dva litry, tak má prostě smůlu. Většinou na takovou blbost stejně sám brzy zapomene. Taky jsem nekoupila takové to veliké jezdící auto, kde se děti jen vozí a „čumí“, ale není mi líto investovat do pěkného kola.
Kupujeme co uzname za vhodné že potřebuji či je užitečné. Jak tu píše @Adrasteia, klidně drahé lego, nečekame na narozeniny, nebo kolo ale zase ne každou blbost při návštěvě obchodu. Knížky klidně často, nebo nějaká hra na rozvoj apod..
Mam to podobne ako @Adrasteia. Nekupujem detom veci, co si myslim, ze su blbosti. Radsej jednu zmyslupnu kvalitnu hracku ako 10 somarin.
Mame ctyrletaka, „vetsi hracky“ kupujeme pouze k Vanocum, svatku, narozeninam nebo jinym prilezitostem, jinak jen vyjimecne a spis to co se prida nebo potrebuje, napr. ted hracky na zahradu… Jinak za vhodne chovani a kdyz se hezky zepta, kdyz jsme v obchode a chce nejakou drobnost, blbustku. Prestoze si myslim ze nerozmazlujeme kupovanim hracek, ma jich habadej, ono se to casem nasbira i od babicek atd. A z vlastni zkusenosti muzu rict, ze kdyz toho ma ditko mene, hraje si vic, nez kdyz ma kazdou blboat co si umane, stejne skonci v koute. Takze kupujeme jen to u ceho jsem si jista ze si vyhraje. Dopredu bych zadne hracky nekupovala. ![]()
Já většinou kupuju to, co sem jako dítě neměla a chtěla, asi si tím trochu kompenzuju svoje dětství, mě rodiče nikdy nekoupili to co sem chtěla. Když chce syn nějakou drobnost tak ji koupím klidně i jen tak, a když něco odmítnou koupit tak se zmíní babičkam a dostane to od nich. Ale zas musím říct že není rozmazleny, věci si váží, nic neničí, hračky si uklízí, umí se dělit, půjčuje je kamaradum… Ale ve chvíli kdy by z něj začínal být rozmazlený spratek, který se topí v hrackach, ničí je, neuklizi a je sobecky tak bych kupovat jen tak přestala…
Kupujeme to, co my uznala za vhodné, zároveň se tím směrem snažíme upoutat i dítě. Pokud chce koleje, domluvíme se, jaké, aby to nějak pasovalo do toho, co už máme. Pokud o něčem mluví opakovaně a dlouho, tak taky vymyslíme způsob, jak jim to dopřát. Ale vše kupujeme jen k svátku, narozeninám, vánocům… jen tak kupujeme jen blbiny typu babovky, kačenku do vany apod. Ale taky jen pokud se nám rozbije, ztratí apod. 10 jich doma mít nebudeme.
@KaZeAd píše:
Hezkou neděli všem![]()
Zajímalo by mě, co vše dopřáváte svým dětem?
Kupujete všechno, co si vaše děti přejí (mladším hračky, starším telefony…atp), za předpokladu, že si to můžete dovolit?Já sama mám zatím malé miminko, vyloženě bídu s nouzí netřu, nejraději bych mu už naobjednávala hračky na 10 let dopředu
Jaký je na tuto problematiku váš názor? Co vám přijde tak nějak v normě dětem dopřát, aby to nebraly jako samozřejmost, ale zároveň nestrádaly?… ale přemýšlím, jak z dítěte nemít rozmazleného spratka
Kupujeme co má smysl, dceři kupuji odborné knihy do biologie, protože úspěšně soutěží prozatím na krajské úrovni. Taky krásně kreslí, tak dostala uměleckou výbavu za cca 10 000. To jsou dobře investované peníze. Nějaké hovadiny nekupujeme žádnému z dětí, na to případně mají kapesné.
Já mám pocit, že i při frekvenci - velké jen k narozeninám a Vánocům, k svátku menší a drobnosti výjimečně „za zásluhy“, nekupovat žádné nesmysly, knihy hlavně z knihovny (při frekvenci 2 do týdne by nás vystěhovaly) - už za sedm let pokoj praská ve švech i přes četné třídění, a to tam brzy nastěhujeme sourozence. A rve mi srdce, když při velkém úklidu ze dna krabice taháme věci, které ve své době nutně musely být a po pár hraních byly rychle zapomenuty, takže už se sakra snažím rozmýšlet, co pořídím a co ne. Ony babičky a tetičky docela stačí, a to už to se mnou většina začala konzultovat a raději koupí krabici Lega než pět menších zbytečností. A poté, co jsem nedávno byla nařčena, že za ten bordel vlastně můžu já, protože nebohé dítko nemůže za to, že dostává tolik hraček, mu při cestě kolem hračkářství s úsměvem připomínám, že mu budu šestřit práci s uklízením ![]()
Tak ja mam 15-tiletou dceru a kupujeme jí vlaste co chce…Asi nildy se nestalo, ze by dcera neco chtela a my by jsme jí to nedopřáli..Treba to nema hned, jak si rekne, ale casem to vzdy dostala.
Hlavne je to teda elektronika, znackove obleceni a znackove boty.
Prosim ty kecy, ze mam dceru rozmazlenou si nechte, protoze to neni pravda, ma dcera je skvela
![]()
@_.Emilyyy Já zrovna přemýšlím nad definicí rozmazleného dítěte
a jo, asi to bude dítě, které všechno dostane…nebo jak vidíš rozmazlenost ty? a je jedno, jestli někdo píše, že je rozmazlená nebo ne, to je tvoje věc a tvoje dcera…
Kupuji v zasade temer vse, co chce. Zase tolik toho nechce.
Drazsi polozky (mysleno mob. atd.), tak to s rozdelime a koupime spolecne. Bud pod stromek nebo na narozeniny, nekdy za vysvedceni atd.
Letos potrebuji pro decka na trenovani klavesy. Stoji 7 tis. + zidle, takze se asi slozime, jak budou mit narozeniny. Rozhodne nekupujeme, kdyz si ukazou, ze tohle chteji, ale padne navrh, kdyz po tom strasne touzi, tak si to zapis do dopisu pro Jeziska a on se rozhodne.
Jakze uplne nezavrhneme, kdyz neco drazsiho moc chteji, ale dame jim moznost, ze pod stromkem to bude a tam obvykle najdou to vysnene. Nebo vysvetlim, ze na urcite veci se i setri.
A nejsou rozmarni. Nejstarsi bude mit ted 11r. a chape to. Slo by to koupit hned, ale nehodlam je ucit, ze dostanou hned a vse na pisknuti.
@Adrasteia píše:
Kupuju synovi to, co má smysl. Knihy dostává i tři za měsíc, nemrzí mě koupit třeba drahé Lego, protože vím, že to má smysl, baví ho to a rozvíjí ho to. Naopak když chtěl nějakou šílenost typu jednorožec kadící sliz za dva litry, tak má prostě smůlu. Většinou na takovou blbost stejně sám brzy zapomene. Taky jsem nekoupila takové to veliké jezdící auto, kde se děti jen vozí a „čumí“, ale není mi líto investovat do pěkného kola.
Souhlasím… Syn by chtěl všechno, co vidí, kupuju jen ty smysluplné věci. Větší věci jen na svátek, narozeniny, Vánoce. Ale třeba kolo, koloběžku… koupíme když je to potřeba. Nebo naopak maličké věci typu Lego panáček z Aliexpressu koupím, když ho chce.
@Monchichik píše:
@_.Emilyyy Já zrovna přemýšlím nad definicí rozmazleného dítětea jo, asi to bude dítě, které všechno dostane…nebo jak vidíš rozmazlenost ty? a je jedno, jestli někdo píše, že je rozmazlená nebo ne, to je tvoje věc a tvoje dcera…
Rozmazleny decko si tech veci nevazi, nepodekuje, nepoprosi..