Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co se rodiny týče, tak to proste řekni....... Možná tě reakce překvapí. Svagrova je taky z homofobni rodiny a dlouho nám taky říkala, že jezdí „za kamarádkou“ nakonec přiznala barvu a všichni to vzali....... Dnes se navštěvují a vše je ok
Co se tyce mateřství tak to je blbý, ale nikdo nemůže mít vše......... Když nedokážeš žít s chlapem, tak se musis smířit s tím že rodinu mít asi nebudeš, pokud si to teda nezaridis jinak(to mimochodem svagrova taky řešila)
Jsi kdo jsi a máš právo být šťastná. MYslím, že lidi mají víc problém s homosexuály než s lesbičkama. A jako žena si ty spermie vždy nějak obstaráš takže miminko není problém. Pro dítě je rozhodně lepší mít dva milující rodiče než rodiče jednoho - to má dnes snad každé druhé dítě. Já osobně vidím problém v tom když dítě mají dva homosexuálové ale u dvou lesbiček žádný problém nevidím.
Ahoj, ja jsem lesbička a pritelkyni chapu ze ji to vadi
Na tom ze se milujete neni preci nic spatneho:) Urcite bych to rekla. Je mozne ze to doma vi (citi)
@Staworowski a pořídila si teda svagrova to dite? Proc bych ho mit nemohla? Jsem plodna žena a spermie se sehnat dají. Myslíš že morálního hlediska? Pises, nikdo nemůže mit Všechno. Ale ja nechci o nic více než má většina lidi - zítra milovanou osobou a mit spolu (vychovávat spolu ) dite /deti
@Staworowski a pořídila si teda svagrova to dite? Proc bych ho mit nemohla? Jsem plodna žena a spermie se sehnat dají. Myslíš že morálního hlediska? Pises, nikdo nemůže mit Všechno. Ale ja nechci o nic více než má většina lidi - zít s milovanou osobou a mit spolu (vychovávat spolu ) dite /deti
Máme v praci lesbičku a kazdymu je to uplně jedno, jestli je na holky, na kluky nebo na obojí. Podle mě je nejtěžší se s tim srovnat pro toho člověka, ktery je gay. Pak asi rodiče a prarodice a vsem ostatním je to úplně jedno. A pro rodinu by mělo být důležité, zda jsi v životě šťastná a jaký jsi člověk.
Ahoj.
a/ Nenech se do ničeho tlačit. Coming out je jen Tvé rozhodnutí. Vím, že partnerku miluješ, ale v tomto směru musíš být sobec. Pokud na „přiznání barvy“ nejsi připravená, můžeš nést některé negativní reakce až přehnaně špatně.
b/ Odsouzení od okolí samozřejmě může přijít, ale z mé zkušenosti většinou Ti nejbližší v Tobě vidí hlavně člověka, kterého milují a on miluje je, a orientace je až na druhém místě. Takže možná nakonec zjistíš, že ta nejistota je jen v Tvé hlavě.
c/ Mateřství se vzdávat nemusíš. Podívej se na dokument Nerodič - tam dvě lesbičky řešily taktéž početí „od dárce“. A ještě někde jsem viděla dokument o dvou českých lesbičkách, které si pořídily dvě děti přes nizozemskou kliniku - tuším holčičky věkově docela blízko, a dokonce od stejného dárce.
Držím palce. Lesbička sice nejsem, ale v rodině máme dvě. ![]()
Nebál bych se toho, naopak se pak budeš možná cítit lépe, svobodněji. Mě by to jako otci nevadilo.
Z mého pohledu jsou na tom lesbičky o dost líp, jak gayové. Společnost je, myslím, obecně líp přijímá, přiznám se, že i mně se z líbajících nebo jinak se mazlících chlapů navaluje, nemluvě o sexu
Samozřejmě že rozumem chápu, že si zaslouží pochopení a určitá práva atd. Navíc jsou to často fajn kamarádi, pár jich znám, ale nemůžu si pomoct, na první signální mi milostné projevy u gayů přijdou nechutné. U holek je to v pohodě ![]()
I jako matka (zatím jsem teda těhotná) bych mnohem lépe nesla lesbickou dceru, než gaye syna, už kvůli mnohem menšímu problému s vnoučaty, resp s jejich pořízením ![]()
Neboj se, navíc jednou to stejně bude muset ven…
Když to vezmu jako matka. Kdyby moje dcera byla lesbička, milovala bych ji pořád stejně. Bylo by mi to sice líto kvůli ní samotné, že to bude mít v životě těžší a kvůli vnoučatům, ale mé city by to nikterak nezměnilo.
Zrovna tak kdyby žila s ženou kolegyně z práce, můj vztah k ní by to neovlivnilo.
Co se týče děti neporadím. Nějak na to nemám vyhraněný názor…
Tak k tomu přiber kytku, dobré víno a oznam to nejbližším. Ostatním (kolegům v práci) to může být šum a fuk, takže těm to oznamovat nemusíš.
Už od puberty randim jen s holkama. Ale téměř nikdo to o mě neví. Jen mamka, se kterou jsem zila do svých 20 let. Ta se moc nijak k ničemu nevyjadřuje, moc neprojevuje názor, přijde mi, že moc žádný nemá. Otec a jeho strana rodiny -prarodiče, teta, strejda, bratranci to o mně neví. Je mi 26 let, už se to tutla blbe, když se každý kolem mne vdává anebo aspoň bydli se svým partnerem. A j jako porad někde „litam s kamaradkama“.
Už chci přestat lhat, i v práci, ale bojím se reakci. Otec a jeho rodina na to mají dost nepěkný nazor. Moc se tím trápím, bojím se odsouzení, posměchu. Na druhou stranu už chci přestat lhat a skrývat, kdo jsem. Mam přítelkyni, ktera je starší, má svou orientaci vyreenou a vadi ji to, že ja ne. Chceme spolu začít bydlet, takže říct už bych to prostě mela. Taky moc Toužim po dětech a nevím, co s tím. Jít do toho se ženou? Finančně jsme na tom ok, ale ze sociálního hlediska? S mužem stastna byt nemůžu(párkrát jsem zkusila, vždy fiasko )… vzdat materstvi se nechci. Budu ráda za jakýkoliv názor /zkušenost.