Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj zakladatelko,
já sice takovou nebo podobnou situaci neznám. Jen je mi líto Tvého přítele i jeho dcery. Otázka však je, jak to tehdy vůbec bylo mezi Tvým přítelem a mezi jeho partnerkou, proč šli od sebe, proč mu odmítala právo na vl. dítě, apod. Je jasné, že Tě to trápí, mně by to asi taky nedalo spát. V podstatě souhlasím s holkama, abys to moc neřešila. A je fakt, že bych to asi ani moc neřešila, pokud nechce Tvůj přítel. Ale nesouhlasím moc s tím, že to tak úplně není Tvůj problém. Pokud jsi se svým přítelem, je docela logické, že Tě trápí i jeho starosti. To zase nechápu já názor, že bych se neměla starat o starostí svého přítele/muže…
Já osobně bych třeba opatrně zkusila rozmluvit svého partnera, aby se aspoň svěřil a vysvětlil spoustu otázek „proč?“. Pokud by o tom nadále nechtěl mluvit, kašlala bych to a nechala tomu volný průběh.
A pomalu bych se začala připravovat na to pomyslné zazvonění u našich dveří, až jednou dcera zjistí (jakýmkoliv způsobem), kdo je její biologický otec. A jestli jsem dobře četla, že v okolí je spousta lidí dobře informována, kdo je biol. otcem té dcery, bude zajímavé, kdo a jak jí tuhle skutečnost vyklopí. Ale v tom případě bych nechtěla být v kůži té její matky…
Dekuji Vam vsem za Vase nazory.Resit to urcite nebudu. Dekuju, ze jsem mohla alespon s nekym o tom mluvit. Chci se ted soustredit na poceti nase miminka a jestli jednou zazvoni tak ji s otevrenou naruci prijmu. Jak to bude resit ona uvidime. Mejte se pekne a moc vsem dekuji ![]()
Tak mi to nedalo na tohle nereagovat…
Já jsem totiž v přesně ve stejné situaci jako matka dcery tvého přítele, není napsaný v rodném listě, viděl ji naposledy v jejím 1. roce ( dnes ji budou za měsíc 2 roky) a přiznám se, ani já jsme nebyla dvakrát happy, když se tu tehdy ještě objevil a předstíral o ni zájem, takže jsem tomu zrovna nepomáhala, aby se s dcerou vídal, ale NIKDY jsem mu to nezakázala…ted mě všechny odsoudíte, ale já vám vysvětlím proč to tak bylo a je…
Dotyčný mě opustil v 5. měsíci těhotenství…nechal mě na vše samotnou…jistě, to ještě neznamené, že mu neumožním dceru vídat…ale po tom, co se narodila ( bohužel o 2 měsíce dříve, protože jsem se z nervů trošku sesypala a skončila v nemocnici), mě osočil, že asi malá ani není jeho a že se nechce napsat do rodného listu…já ho tehdy prosila, i přes jeho mamku, protože jsem si neuměla představit, že tam malá bude mít v kolonce otec:neuvedeno, přišlo mi to jako dost ponižující…on si stál na svém, že malá není jeho, ale že až se udělají dna testy, tak pokud bude jeho, tak se tam dá zapsat…dna testy se udělaly, ale já si to po té době rozmyslela a přišlo mi, že otcem opravdu není ten, kdo zplodil, ale kdo vychovává…on mě tehdy neustále naháněl, at ho tam zapíšu, platil na ni, ale co se jeho zájmu týče…našel si 10 minut jednou za 3 týdny a to ještě večer po 19.hodiěn a strašně se divil, že už jde malá spát, nebo, dkonoce že už spí…pak jsem si našla přítele, se kterým jsme dodnes a stará se o malou naprosto úžasně…a ON je pro dceru tátou…když to zjistil její bio otec, přestal platit a pak i navštěvovat…takže se na mě nezlob, ale pokud nevíš, co tam kdysi bylo, tak to těžko můžeš řešit, když teda opomenu, že to opravdu není tvoje starost…i když mi to z tvé strany příjde jako milé…
Věřím, že se v budoucnu třeba setkají, ale to už zas budou mít oba úplně jiné názory a pohledy na svět.
takže si myslím, že i bývalá přítlkyně tvého přítele k tomu asi měla nějaké důvody a pokud po něm ani nechce peníze, tak to možná bylo něco podobného jako u nás…víš, proč není v tom RL?proč se rozešli?platí jí nějaké peníze na dítě?to je třeba zjístit, abys to mohla aspon trošku pochopit…
a ještě jedna věc, já bio otci své dceři NIKDY nezakázala ji navštěvovat, stále bydlíme na stejné, místě, kde se mnou bydlel i on, takže v podstatě může přijít kdykoliv, ale on prostě přestal chodit ze své vlastné vůle…prostě nechtěl…ale taky věřím, že svým známým, své současné partnerce dokáže tvrdit, že já mu to zakázala…třeba je to tak i u toho tvého…pokud ne a chce jí vídat, může se obrátit na soud, i když po 8 letech je to opravdu zvláštní a i soudy se na to tak budou dívat…
nepřihlášená j.
Tady Anonym 3 s podobnou zkušeností ![]()
Za sebe můžu říct, že oni to ti chlapi mají asi jinak. Toho mýho ani nenapadlo, že by holka mohla být jeho a to fakt není nezodpovědný pošuk. Prostě to bral tak, že kdyby byla jeho, tak by mu to její matka řekla. Ono to bylo tak, že chodil dlouho s holkou, pak šel na vojnu a najednou holka na něj neměla čas, věčně jí něco vadilo a věčně byla v trapu, takže mu začínalo být jasné, že je to pasé, ale ona,že ho pořád miluje. Pak jí potkal a ona, že se musí rozejít, prý se bude vdávat a ukázala na břicho. Pro manžela to bylo vyřízené, až já jsem se ho ptala, kdy s ní spal naposledy a on, že měsíc před rozchodem. Když jsem mu řekla, že je dost možné, že dítě je jeho, tak to vzal na vědomí, ale neřešil, s tím, že dítě otce má a hotovo. Mně to samo v hlavě leželo a hodně jsem to začala řešit, když nám dítě nešlo, ale manžel to vždy odbyl slovy, že když ho nevychovával, tak že jeho otec není a kdyby madam náhodou dorazila, že se s ní moc mazat nebude, kdyby mu tenkrát řekla, že dítě je jeho, že by si jí vzal, ale když si vybrala někoho jiného, tak je to její volba.
Ono ve finále jsme se později dozvěděli, že se otec kluka, který si jí vzal, někde chlubil, že dítě je jeho
, takže já už jsem naprosto v klidu. Navíc manžel zodpovědně provozoval chráněný sex, tak ta pravděpodobnost byla fakt malá.
Upřímně a kdo ví přesně, čí to „vaše“ dítě je. Přece jen je málo ženských ,které se dobrovolně vzdají alimentů ![]()
Nicméně tě dobře chápu, jsme nádoby přemýšlivé, musíme si to v hlavince přechroustat
Hlavně se přesvědčit, že manželovi je to fuk a tudíž nehrozí žádné nebezpečí ![]()
Radúno - ale zakladatelka právě nepíše, že by si s tím dělal přítel starosti..Možná je s tím více smířený než ona..
Nicméně už je to vyřešeno..
Přeji jí hezké miminko ![]()
Ja ji nechci borit jeji svet!!!!!
Jenom jsem chtela s nekym o tom mluvit a zeptat se jestli je tady nekdo takovy kdo ma podobny zkusenosti.
Nechci to nejak resit a delat ji nejake trauma.
Jen na to musim mylset. Vim, ze by ji to ublizilo. Nejsem bez citu. Jen jsem si o tom tady chtela popovidat treba s nekym kdo je treba v takove situaci nebo s nekym kdo by me trosku pochopil. Opravdu nemam v umylu neco borit. A chapu, ze tata je ten kdo dite vychova ne ten kdo ho splodi!!!