Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dcera je nezvladatelná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.9.15 12:52
Mno..ziarlivost to moze byt.. doteraz bola jedna jedina a teraz sa o tvoju pozornost musi delit s dalsim clovekom a neznesie aby s tebou bola co i len sekundu.. tazko radit v takejto situacii.. zobrat ju k detskemu psychologovi.. alebo nieco podobne… v tomto uz asi ani Tvoje dobre slovo nepomoze..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 12:59
V tomhle případě mi nějaký psycholog přijde zbytečný. Pokud to dělá jen Tobě a manželovi/rodině ne, tak je potřeba zjistit, co děláš jinak. Proč si to u Tebe dovolí a u nich ne… Možná se jí věnuješ moc a nejsi jí vzácná jako ostatní…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 12:59
Období vzdoru. IMHO JE to normální - i když asi intenzivnější než obvykle.
Možná je to u vás horší kvůli povaze malé, možná kvůli žárlivosti na mimino, ale fakt se to děje.
Být Tebou, pokusím se soustředit jen na to nejnutnější - hlavně aby nikomu neubližovala.
Pokud chceš něco „udělat“, zkuste dětského psychologa, aby vyloučil, že tam nění nějaký problém, ale spíš myslím, že to nic zásadního být nemusí. Na rodinu se vyprdni. Je to běžné, že dítě zkouší doma věci, které si jinde nedovolí.
Pokud to chceš vzít jo konstruktivně, řekni si, že to je trénink na pubertu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 13:03
Tam je asi dost zasadni, jestli to dela porad nebo to dela jen tobe.
a jinak, ze k zarlivosti nema duvod - ma, tim je mladsi sestra. at uz se venujete vic jedne nebo druhe, uz to ze je doma druhe dite, je proste z detskeho pohledu duvod k zarlivosti.
k tomu detskemu psychologovi - dcera je pravdepodobne uplne normalni zarlici triletak s obdobim vzdoru. ale psycholog stejne muze pomoci - uz v tom, ze vam ukaze cestu, jak na ni. protoze pokud to ted pojmete spatne, muzou se ty problemy tahnout jeste dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 13:06
Ahoj, mam to stejne s klukem (25 mes) a mladsi jsou 3 mesice. On teda neublizuje male zamerne, ale kdyz haze veci okolo, tak ji samozrejme ublizit muze. Nevim si s nim rady, nejde to ani po dobrem ani po zlem. Mala je zlaticko, takze si myslim, ze se mu venuju dostatecne 
taky bych potrebovala poradit, jak tohle obdobi prezit (doufam, ze je to, jen' obdobi 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 13:08
Jinak jeste me zaujala veta: „Je schopná jí svalit na zem a kopat do hlavy jen aby mi ublížila. “
z cehoz mi vyplyva jednak, ze sama citis, ze ona chce ublizit tobe, ale bere to pres sestricku, protoze citi, ze to je pro tebe dulezite. a za druhe - tohle je presne typ veci, kterou absolutne netolerovat. v takovou chvili zarvat ji rovnou do obliceje, odtahnout pryc, dat „time-out“ a nechat ji vedle v pokoji samotnou, at se uklidni, proste jasne a hodne razantne dat na jevo, ze takhle ne, ale na druhou stranu taky dat pozor, aby to nebyla cesta, u ktera ma pocit, ze ji da nejvic pozornosti.
jo a nervat tak ale porad, protoze pak se v tom uz ztraci, co je opravdu dulezite a co ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 13:09
Obdobi, kdy bylo mladsimu diteti rok bylo u nas v obou pripadech dost strasny na zartleni. Dite ovladalo prostor, bralo hracky a starsi sourozenec se mohl zvencnout.
Zkusila bych nechat hlidat jefnou tydne mladsi a podniknout neco s tou starsi o samote.
Jinak ji ale nelez do zadku, nech ji rvat, venuj se i mladsimu diteti, s vysvetlenim, ze s ni jsi to ci ono tez delala. Kdyztak ji ukaz fotky, kdyz byla malinka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 13:09
@Kikuška90 píše:
V tomhle případě mi nějaký psycholog přijde zbytečný. Pokud to dělá jen Tobě a manželovi/rodině ne, tak je potřeba zjistit, co děláš jinak. Proč si to u Tebe dovolí a u nich ne… Možná se jí věnuješ moc a nejsi jí vzácná jako ostatní…?
Neviem..nemyslim si, ze psycholog je zbytocny..mozno pride na to co sa deje.. ist psychologovi nie je nieco podradne ale snazi sa vyriesit problem..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.15 13:12
@Kikuška90 nejsem si vědoma, že bych něco dělala jinak. Nechci jí nechat dělat úplně vše. Musí to mít nějaké meze. Když jí chci dát spát potřebovala bych kurty Asi jsem přísnější, ale rozhodně nejsem nějaký tyran. Studuji VŠ a tak jezdím jednou za čas pryč. Na začátku září jsem byla pryč týden a ona to špatně snášela. Dokonce řekla že jsem umřela jako náš pes Brečela, stýskalo se jí - jen co přijedu skočí mi do náruče je štastná- za hodinu už je to zase při starém. Jinak je hodně chytrá. Cokoliv jí ukážu hned umí.. Někdy je chytrá až moc.
@Slečna Ferka Takže čekat a doufat že to všichni přežijeme.. Její otec byl jako dítě taky hodně nezvladatelný, ale nemám tušení jestli je možné toto zdědit
- Citovat
- Upravit
24.9.15 13:14
@Reaskiller Nemám za to, že je to podřadné. Ale pokud to dělá jen u ní, tak ostatní tu „cestu“ znají, takže stačí jen zamyslet a zjistit co ona dělá jinak (špatně).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 13:16
Zkušenosti nemám, ale pokud nechceš s malou k psychologovi, doporučuji Ti přečíst tuhle knížku http://knihy.heureka.cz/…ine-mazlish/ Možná nejdřív radši tuhle http://knihy.heureka.cz/…ine-mazlish/ Určitě s tím něco dělej, pochopila jsem to fakt správně, že ta starší dcerka kope mladší do hlavy? 
Ale nemyslím si, že jsi selhala, každé dítě se s příchodem nového sourozence vyrovnává jinak, některé lépe, jiné hůř a je těžké odhadnout, kde je ta hranice, co už je moc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.15 13:18
@Ali-Ali Já samozřejmě zakročím, ale jen co se k ní dostane tak pokračuje. Zkoušela jsem jí dát na zadek, poslat do jiné místnosti, zabavit hračku, i jí o jen normálně vysvětlit - nic nepomáhá…myslím že to dělám kvůli mě protože vždy kouká co na to říkám, a když u toho náhodou nejsem pochlubí se tím. Říká mi že jí bouchla i když to není pravda - vymýšlí si to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Theodoula
24.9.15 13:20
Řeším něco podobného, vyvrcholilo to, když mi ujely nervy, plácla jsem syna přes zadek (3,5) a on mi pěkně nafackoval… Bohužel. Má sestru (10m), není to tak hrozné jako u vás, ale taky jí občas strčí, plácne, něco na ní hodí, včera jí švihnul prutem (od té hry, jak se loví rybičky, u oka má šlinc. Přesně jako ty, se mu snažím max. věnovat, aby nežárlil, necítil se odstrčeně, pomazlit ho, pochválit. Snažím se, když někdo mluví o malé, vyzdvihnout i jeho přednosti atd. Ale je to boj, jako u vás. Myslím, že zkouší co si může dovolit, je se mnou nejvíc, takže zkouší kam až může zajít… Pomáhá mi být důsledná, když řeknu něco skálopevně, jde to… Jak vycítí nejistotu z mé strany, už protestuje a to třeba tím, že se vzteká, kope kolem sebe, křičí na mě… Snažila jsem se s ním domlouvat, ale zjistila jsem, že je kolikrát klidnější, když mu oznámím, co a jak prostě je a nedávám mu stále na výběr… Takže mi bojujeme tak, že jsem důsledná, dodržujeme režim, věnuju pozornost jemu, ale vysvětluju, že stejně tak se starám i o sestřičku… Jo a jak pozná, že jsem v koncích, že už nevím kudy kam a nebo spěchám, je to o to horší. Já už ho kolikrát úplně nenáviděla, je mi líto, že to píšu, ale opravdu… Teď se snažím s ním trpělivě pracovat. Přeju hodně sil Pevné nervy a zachovat klid, vždyť je to jistě zlatý dítě, jen nás holt zkouší… 
- Citovat
- Upravit
24.9.15 13:26
@Theodoula No říkala jsem si, že jestli spolu zvládneme tohle, už zvládneme všechno. Samozřejmě je úžasná a já jí miluju, ale kéž by měla čudlík a já jí mohla na chvilku vypnout 
Rodina jí zbožňuje takže si jí často půjčují alespoň na procházku a to mi hodně pomáhá. Jinak už bych asi byla na psychiatrii..A neboj už jsem taky dostala pár facek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Už jsem v koncích tak si jdu pro radu sem. Zrovna jsem přišla s dcerou od lékaře, a stydím se je mi hrozně. Dcera se chová jak blázen. Budou jí v lednu 3 roky. Má sestru 1 rok. Cokoliv po ní chci na vše řekne Ne. Nic nechce dělat. já se snažím jak můžu ale prostě číst ne, stavět hrad ne! Tak pojd budeme si hrát-ne! Vím že se jí nemám ptát ale pokud jí nutím dělat něco co nechce stane se z ní divoch. začne řvát, bouchat do mladší dcerky nebo do mě. Je schopná jí svalit na zem a kopat do hlavy jen aby mi ublížila. Mě začne škubat vlasy nebo prostě jen lehne na zem a řve tak. že jsem tohle nikdy neslyšela. Ona nepláče, ona křičí. Vše co vidí se snaží rozbít. Kouše. Dokonce začala lhát. Nechápu proč to dělá, nemyslím že by to někde viděla.. Nemá důvod žárlit na její úkor zanedbávám spíš druhou dceru. Musím se jí pořád věnovat. Neexistuje abych jí nechala pár minut samotnou s druhou dcerou. Hned jí ublíží, během pár sekund. Nemůžu jít ani na záchod. U doktorky na nás všichni koukají a kroutí hlavou. Já už nemám sílu, stydím se, bojím se o malinkou a připadám si, že jsem totálně selhala. U psychologa jsme nebyly. V rodině mi to rozmlouvají, prý je normální a dělá to jen mě. U nich je hodná. Sem v koncích…