Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ty paraleny bys asi nepřežila bez těžkého poškození jater. Takže, buď jsi nesnědla tolik paralenů, nebo je to jinak. Pokud tedy nejsi troll, potřebuješ pomoct. Odkud jsi?
Když mi bylo sedm, mamce a jejímu novému manželovi se narodil syn můj brácha od té doby se mamka hrozně změnila. Začala nás mlátit mě a mojí sestru (9). Doslova nás mlátila za všechno, museli jsme vstávat k miminku, uspávat ho, museli jsme po škole hnedka domů, uklízet, vařit, nosit jí jídlo pod nosem, když jsme neuklidili pořádně začla nás mlátit hlava, nehlava, snídaně do postele jsme jí museli nosit. Modřiny jsme schovávali před lidi, jelikož jsme se za něj styděli. Takhle do šlo do mých 16 než jsem potkala svého prvního přítele, on a jeho rodiče si dali tu práci a začli to řešit přes sociálku trvalo to půl roku, ale nakonec soud rozhodl a já mohla bydlet s níma kde jsem byla do svých 18. Vztah sice nevydržel, ale našla jsem si dobrou práci v malém baru, kde jsem měla i svůj pokoj. Majitel hned vedle měl svůj dům. V té době jsem byla v poslední ročníku na střední, po škole jsem otevřela bar, za výčepem se učila na maturitu a dodělala svoje školu. Po maturitě, jsem odjela do Prahy, nechala se zaměstnant v nemocnici a bydlela na nemocniční ubytovně, dokud jsem nenašetřila na byt.
Před tím než jsem potkala přítele, jsem skončila dvakrát v nemocnici na předávkování jednou oo paralen(výplach žaludku), po druhé jsem našla u mamky své kamarádky antidepresiva probrala jsem se až po dvou dnech v nemocnici na kapačkach. Zkoušela jsem linku bezpečí tam sice paní vyslechla, ale žádný účinek to neměli, spíš fungovala abych se mohla jenom vypovídat. Tím jenom chci říct že ti život tímto nekončí, obrať se na socialku a svěř se jim, už jsi dost velká. Můžeš požádat o to že chceš jít do dětského domova. Můžeš jít do bezplatné rodinné centrum, který ti zajistí i odbornou péči. Po každé, když mě matka mlátila, jsem si řekla, že to dělá jelikož ona je slaboch a v životě nic nedokázala, proto mi ubližuje aby měla lepší pocit. Počítala jsem každý rok a věděla že jednou mi stejně bude 18, po tom druhém pokusu o sebevraždě jsem se soustředila na školu.
Chytnou se špatné party je snadné, začít užívat drogy taky. Na střední škole už jsem se netajila s tím jak se mamka je mě chová, našla jsem spoustu pochopením u svých přátel, u kterých jsem mohla přespat, kteří pro mě přijeli když bylo nejhůř. Mohla jsem u nich zůstat klidně týden, 14 dny dokud se mamka neuklidila.
@Kipa22 po tom co jsem je spolikala tak mě táta vzal hned k doktorovi protože se mi udelalo špatně a každých ani ne 5 minut jsem zvracela, od ty doby co si mám vzít nějaký prášek tak si ho nevemu
Zajdi na OSPOD a zkus to s nimi řešit a dej vědět, jak jsi dopadla. Kdyby byl nějaký problém, řekni a něco vymyslíme.
@Kipa22 co to je OSPOD? A nemáš fb ze by jsem napsala tam, bylo by to pro mě lepší
@Anonymní píše:
@Kipa22 co to je OSPOD? A nemáš fb ze by jsem napsala tam, bylo by to pro mě lepší
Napiš mi do tady do vzkazu.
Zdravím, předem píšu ze mi je 14 let a nějak nechci aby jste mi psali ze jsem ještě měly dítě ze je to jen puberta.
už asi od 8 let mě Mama mlátí a je na mě zla, ztratila jsem veškerou chuť k jídlu, nemůžu přijmout sama sebe takovou jaká jsem, vztah s mými rodicemi je horsi a to i se sourozenci, asi ve 12 jsem se začala bavit se špatnými kamaradmy a začala jsem užívat návykové látky, mám hodně velké psychické problémi a trpím depresí už několikrát jsem se sebepozkozovala a mám to i do teď, ani ne rok zpátky jsem spolikala víc jak 40 paralenů a hodně jsem se porezala,, občas si i týpnu cigaretu o ruku, mám hlavu plných hnusnych myšlenek a to i sebevrazebných, hodně se to se mnou horsi Mama s tátou jednou zjistili ze jsem se pořezala ale jen mi řekli ze jestli to ještě jednou udělám tak mě zbijou, já nevím co mám dělat ničím si zdraví a to celkem hodně a nevím si rady, doma se spis vůbec s rodiči nebavím a když se s nima bavím tak se maximálně s nima hádám, nedokážu ani ovládat sama sebe, když mám hodně špatnou náladu tak brecim a když už nemůžu víc tak si něco udělám, pak když si ubližuju tak si jen říkám ze to nemá cenu ze to dělat nechci ale moje tělo proste řekne ne a ještě víc přitlačim, nikomu se s tímhle nesvěřuju a když jsem ve škole s kamarády tak se musím přetvářet a skrývat všechnu bolest co v sobě mám, protože kdybych dala najevo co se mnou je tak by si toho třeba mohli všimnout učitelky a pak by ucitelka dala vědět rodičům a pro mě by to nebylo moc dobrý, už jen z důvodu ze nemám dobrý vztah s rodicemi, já už proste nevím co mám se sebou dělat prosím poraďte mi, vždyť já nejsem normální je mi teprve 14 let a strašně bych si prala abych byla normální. Prosím o pomoc.