Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Ženskou nemá určitě, to vím, protože s ním by žádná nevydržela. Já chodím do práce, hned od té doby, co malá mohla do školky. Kvůli času jsem si chtěla hledat nejdřív něco na zkrácený úvazek, ale to mi pořád omílal, jak málo vydělám, tak to mi mohlo taky secvaknout, jak mu šlo nejvíc o peníze.
Tady se teda hluboce pleteš, protože pro tu, pro kterou se bude prezentovat, jako velkej „podnikatel a stavitel“ bude někdo úplně jinej, než pro tu po které hází polena, ať už z jakéhokoliv důvodu…
@ontar píše:
Není to dobrá situace..z tvého pohledu se on zbytečně honí za nákladnýma a zbytečnýma přestavbama a z jeho pohledu mu nepomůžeš a vrcholem tvých starostí je, jakou barvu trička vybrat pro děti a dát si zmrzlinu a naštvaný a nešťastný jste oba dva…s tou dovolenou ti asi chtěl udělat radost, ale ve stavu, kdy to doma nefunguje to nemusí dopadnout dobře..ale, jak z toho je dobrá rada drahá..tu nemovitost, kterou přestavujete máte ve společném vlastnictví? Máš dost vysoký vlastní příjem? Určitě byly ze začátku špatně nastavené životní priority a nebo se postupem času změnily..
Přesně tak, ty naše pohledy jsou vystižené přesně. Dovolená-když ho nebudu dráždit větama typu já to říkala, je v pohodě, takže výlety a dovolené zvládáme s docela pohodovou atmosférou. Záleží jen na tom, jak se chovám já, co přejdu a co nepřejdu. Jinak jsme manželé, dům je psaný na něj, já mám příjem nic moc velký, ale na uživení stačí. Kam jít bych měla, pomoc od rodiny taky(matka ani táta ho nemusí od začátku.) Priority máme každé jiné ale děti máme ve stejné důležitosti. Jen ta představa o společně stráveném času je u každého jiná, podle mě je moc zaměřený na přestavbu domu na úkor času stráveného s dětmi. Ale nechtěla jsem mu vyčítat, že je pracovitý, každopádně nemá žádné kamarády(on neměl teda nikdy, ale alespoň známé, do hospody už nechodí, což jsem mu příčítala k dobru, ale to taky není moc dobře, že neupustí.
@jankajj Já vlastně nevím. Už ho asi nemiluju, i když ho mám zarytého ještě hluboko pod kůží. Je to můj první chlap, jediný chlap, milovala jsem ho určitě, pak ho začala i nenávidět. Svým způsobem se na něj pořád těším, je pro mě hodně důležitej. Znám ho už tak moc, že ho dokážu pochopit, proč se tak chová, ale nějak to neumím pořád zatím využít v náš prospěch. |Dlouho jsem měla pocit, že už mě nemiluje, ani nemá rád a když jsme se o tom bavili, prý mě má pořád hluboko v srdci(i za to, co jsem mu už udělala
).No o takovýhle druh zvrácené lásky nestojím, kdy se jeden den milujeme a druhý nenávidíme, je to náročné. Vlastě už jsem se několikrát v duchu přistihla, že se pomalu smiřuju s tím, že půjdu o něj, ale odkládám to a dávám si ultimáta, až budou děti větší a nebude to tak komplikované s organizací denních povinností. Takhle si to nedokážu představit, jak by to mohlo fungovat. Kolikrát se nedokážeme domluvit teď a co teprve až začne kopat kolem sebe a teprve zuřit ![]()
@ontar píše:
Tady se teda hluboce pleteš, protože pro tu, pro kterou se bude prezentovat, jako velkej „podnikatel a stavitel“ bude někdo úplně jinej, než pro tu po které hází polena, ať už z jakéhokoliv důvodu…
Vlastě by to možná bylo dobře, kdyby někoho měl, alespoň by mě to ujasnilo moje věčné dilema a nakoplo by mě to k jasnému odchodu
@Anonymní píše:
K dětem by se takhle nikdy nechoval, on je miluje
a tebe nemiluje? Ze začátku se přeci k tobě tak taky nechoval
nikdy nevíš v co se to rozjede. Píšeš, že je toho na něj moc, ale je otázka, jestli bude zase lepší období, nebo jestli je to ten typ, co stejně furt musí něco dělat a má toho skoro pořád nad hlavu.
Jak tu píše někdo před mnou, na dovolenou bych nejel, kdybych byla ve stresu jestli si můžu koupit třeba blbou zmrzku ![]()
Co třeba párová terapie, kdyby už nebylo jiné cesty. Zkusit to naposledy řešit. Odle mě je neunosný takhle žít, zničí tě to psychicky a ty děti až budou větší to stejně uvidí a přenese se to i na ně.
@Hanka_S_V píše:
a tebe nemiluje? Ze začátku se přeci k tobě tak taky nechovalnikdy nevíš v co se to rozjede. Píšeš, že je toho na něj moc, ale je otázka, jestli bude zase lepší období, nebo jestli je to ten typ, co stejně furt musí něco dělat a má toho skoro pořád nad hlavu.Jak tu píše někdo před mnou, na dovolenou bych nejel, kdybych byla ve stresu jestli si můžu koupit třeba blbou zmrzku
Co třeba párová terapie, kdyby už nebylo jiné cesty. Zkusit to naposledy řešit. Odle mě je neunosný takhle žít, zničí tě to psychicky a ty děti až budou větší to stejně uvidí a přenese se to i na ně.
Nevím, jestli mě ještě miluje, miloval určitě, takže máš pravdu, že co není, může ještě být. Až ho někdy děti hodně zklamou, taky se k nim takhle hnusně může chovat. Nevím proč, ale je mi ho trochu líto. Je v hloubi duše asi hodně nešťastný a tohle je výsledek. Chodili jsme kdysi do rodinné poradny, neúspěšně. Teď už by určitě nešel. Teď jdu já sama..
@Anonymní píše:
Přesně tak, ty naše pohledy jsou vystižené přesně. Dovolená-když ho nebudu dráždit větama typu já to říkala, je v pohodě, takže výlety a dovolené zvládáme s docela pohodovou atmosférou. Záleží jen na tom, jak se chovám já, co přejdu a co nepřejdu. Jinak jsme manželé, dům je psaný na něj, já mám příjem nic moc velký, ale na uživení stačí. Kam jít bych měla, pomoc od rodiny taky(matka ani táta ho nemusí od začátku.) Priority máme každé jiné ale děti máme ve stejné důležitosti. Jen ta představa o společně stráveném času je u každého jiná, podle mě je moc zaměřený na přestavbu domu na úkor času stráveného s dětmi. Ale nechtěla jsem mu vyčítat, že je pracovitý, každopádně nemá žádné kamarády(on neměl teda nikdy, ale alespoň známé, do hospody už nechodí, což jsem mu příčítala k dobru, ale to taky není moc dobře, že neupustí.
Tak tato věta naprosto mění situaci a jak jsem si zprvu myslel, že jsi ženská, která chudáka přepracovanýho manžela nepodrží, tak teď to vidím tak, že si hraje na svém baráku a odčerpává rodinné kapacity ve prospěch svého osobního majetku a ty tahanice, co se do toho dalo v manželství, to by teda byla síla..a jak se staví k tomu, aby to napsal i na tebe? Kdyby né, tak bych začal chystat zadní vrátka a spíše vrata…
Mně to dost smrdí. Náznaky násilí proti tobě, zastrašuje tě abys neodporovala, tvojí rodině se nelíbí od začátku, nechce chodit do poradny, neumí si v klidu sednout a promluvit, jste manželé a dům je jen jeho, přitom máte dluhy oba..?
Dost smrdí sám o sobě fakt, že on nemá žádné přátele. To vypovídá o něm hodně.
@kdochcekam píše:
určitě to zvládneš a on si ledacos uvědomí. Nebude to druhý den…bude to třeba nějaký týden trvat, než přijde na tu změnu, protože pán je dost zahleděný do sebe a svým plánů…ovšem jakmile si to uvědomí, tak ty to poznáš, protože se něco stane. Buďto znova zaútočí nebo naopak ocení to, že jsi žena, kterou poznal a ne puťka, kterou z tebe málem udělal. Kvůli sobě a dětem to určitě udělej. Bude si tě vážit, když si ty sama sebe budeš vážit. Dobře si rozmysli svá rozhodnutí, protože pak si za nimi budeš stát nebo hledat kompromis s mužem. Ale není důvod vzdávat se vlastních názorů. V tu chvíli třeba zavládne klid, ale při další příležitosti to bude o to horší. Pokud se nechce na ničem s tebou dohodnout, tak nejsi jeho partnerka a ať si dělá co chce. Výhrůžky o rozvodu a střídavce bych brala jako projev slabošství a zoufalství. Zoufalí muži dělají zoufalé činy…A to mu klidně řekni., Že se chová jako zoufalec a je na nejlepší cestě, aby se ti definitivně zhnusil.
Je to pravda, že dřív jsem byla jiná a do takové se zamiloval. A vím, že takové ho přitahují. A teď, po tom, co ze mě je(a já ze sebe bohužel nechala udělat),tak se sebou nejsem spokojená. Nestojím si za svými rozhodnutími(protože jsem měla pocit, že nemám jinou možnost), dost mě to děsí, kam až jsem to dopracovala. Ono bylo pro mě hrozně těžké najít tu hranici, kdy ustoupit a kde už ne. Snad to zvládnu. Bude to boj teda.
@Anonymní píše:
Musíme si promluvit, ale myslím, že mi nepřizná, co ho trápí. Mám takový pocit, že si chce hrát pořád na hrdinu a mě bere jako nepřítele a tomu nepřizná svoji slabost. Spíš si na just bude stát za svým. Takže nevím, jestli to bude mít nějáký smysl. Ale zkusím to.
Mam dojem, jestli ho nedrazdi to, ze jdes proti nemu. I kdyz jsi s nekteryma vecma nesouhlasila (treba zminovana rekonstrukce), mela bys ho v tom podporit a povzbudit. Ty veci uz jsou rozjete a nema smysl mu rikat „ja ti to rikala“.
@Pomka píše:
Mam dojem, jestli ho nedrazdi to, ze jdes proti nemu. I kdyz jsi s nekteryma vecma nesouhlasila (treba zminovana rekonstrukce), mela bys ho v tom podporit a povzbudit. Ty veci uz jsou rozjete a nema smysl mu rikat „ja ti to rikala“.
Určitě, je úplně nepříčetnej, když mám jinej názor. Ale to je normální, že každý máme jiné názory. Nemůže čekat, že ho podpořím v něčem, s čím prostě nesouhlasím. To já teda neumím. A to je právě ten kámen úrazu. Snažím se neříkat mu já ti to říkala, ale někdy jsou prostě situace, kdy to ani říct nemusím a ví to. A nelíbí se mi, když mi vyčítá, že ho v tom přitom vůbec nepodpořím-jak může ode mě čekat podporu, když ho nezajímal můj názor a jel si svojí? Nebudu mu za to nadávat, ale utěšovat ho teda neumím.
@Anonymní píše:
Určitě, je úplně nepříčetnej, když mám jinej názor. Ale to je normální, že každý máme jiné názory. Nemůže čekat, že ho podpořím v něčem, s čím prostě nesouhlasím. To já teda neumím. A to je právě ten kámen úrazu. Snažím se neříkat mu já ti to říkala, ale někdy jsou prostě situace, kdy to ani říct nemusím a ví to. A nelíbí se mi, když mi vyčítá, že ho v tom přitom vůbec nepodpořím-jak může ode mě čekat podporu, když ho nezajímal můj názor a jel si svojí? Nebudu mu za to nadávat, ale utěšovat ho teda neumím.
a tu dovolenou navzdory finančním problémům si prosadil kdo?
@pohledzdruhestrany píše:
a tu dovolenou navzdory finančním problémům si prosadil kdo?
zřejmě chceš slyšet že já