Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@pohledzdruhestrany píše:
a tu dovolenou navzdory finančním problémům si prosadil kdo?
zřejmě chceš slyšet že já
@pohledzdruhestrany píše:
a tu dovolenou navzdory finančním problémům si prosadil kdo?
zřejmě chceš slyšet že já
@kdochcekam píše:
Celkově ta vaše komunikace je zvláštní. Máte budovat spolu, podporovat se vzájemně, být tým, na všem se nejdřív spolu domluvit a pak se do věcí pustit. Tady to vypadá, že jen přemýšlíte, kdo bude triumfovat…to je fakt blbé. To musíte utnout. místo já ti to říkala, by měl cítit, je mi líto, že ti to nevychází, zkusíme to jinak…něco spolu vymyslíme a příště nebuď tak hrr…jestli mi rozumíš…
určitě, mě to právě nedokáže být líto, po tom, co dělá a jakým způsobem. No ale co se dá dělat?
@Nickyx píše:
zřejmě chceš slyšet že já
vidím, že jsi odpověděla i s ozvěnou ![]()
@kdochcekam píše:Možná by potřeboval fakt zvolnit a uvědomit si, že život žije teď. Že tento čas je nevratný a to že se pořád za něčím štve a je pořád nespokojený se mu nijak nezúročí. Naopak to ochuzuje vás všechny. Naučit ho zase radovat se z maličkostí…tohle nechej na příští týden, pojď, zajedem si do lesa a budeme odpočívat a pak ti s tím pomůžu, ať tě to neštve, že to nemáš hotové…nabídnout smírčí alternativu a být opora, ale ne blbá kráva, co musí bejt zticha a kývat.
Tak nevím, jestli potřebuje zvolnit ![]()
Jinde zakladatelka píše:
Nejvíc mě ale demotivuje, že po 11ti letech je to pořád staveniště.
@Anonymní píše:
Ještě jedna poznámka-partner, který neumí slevit na kompromis dobrý pro oba, ale jen pro jednoho(nebo ještě hůř nařizuje konečná ultimáta-buď anebo)není partner, ale jen pouhý sobec a diktátor
Sama sis v březnu odpověděla.
@pohledzdruhestrany píše:
vidím, že jsi odpověděla i s ozvěnou
tak takjá to ještě nedopsala-víc než jeho nápad to byl můj určitě můj nápad-tu dovolenou dětem slibujeme delší dobu(kluk má sníženou imunitu a doktor mu moře doporučuje), ale pořád jsme to odkládali, letos jsme tomu nechali volný průběh a když se mi dostala do rukou nabídka k moři do kempu do chatiček(nejlevnější co jsem našla), tak jsem byla tak nadšená, že jsem mu to poslala.Jemu se to taky líbilo, tak jsme to zamluvili a bylo. A teď ho to asi štve, že kývnul..snažím se šetřit, kde se dá, abych nezatěžovala víc rozpočet a on udělá obr oslavu třicátipětin pro 20 lidí s kýtou
to jsem nějak nepochopila, ty priority máme asi jinde
@kdochcekam píše:
Ano, rozumím, myslela jsem to tak, že si dává takové cíle, které pak není schopen dotáhnout a je permanentně nasranej…
tak nějak to taky vidím-jestli se přeceňuje-nevím, ale bere si toho moc a nestíhá to zvládat v klidu, nejhorší je, že si nenechá domluvit, aby se do toho nepouštěl-má svoji hlavu a nic s ním nehne. ![]()
@kdochcekam píše:
Nebýt nepřítel. I když on se tak bude chovat, ty nepřistup na jeho hru. Ty buď žena, která ví co chce a stojí si za tím. Pokud se urazí, tak normálně v klidu mu řekni: podívej se na sebe, jak řešíš banální neshody. Musí být po tvém jinak děláš dusno. Pojď se domluvit v klidu, ať je nám dobře doma a nehroť to zbytečně. přece si vždycky nějak poradíme, tak neblázni a pojď si dát kafe a proberem to jak se to dá řešit a jak to naplánujeme.
Pokud bude hrubej, řekni mu, že se jen ztrapňuje a ničeho nedosáhne. A až bude chtít řešit věci jako chlap, tak ať přijde. Jen aby nebylo moc pozdě.
Možná by potřeboval fakt zvolnit a uvědomit si, že život žije teď. Že tento čas je nevratný a to že se pořád za něčím štve a je pořád nespokojený se mu nijak nezúročí. Naopak to ochuzuje vás všechny. Naučit ho zase radovat se z maličkostí…tohle nechej na příští týden, pojď, zajedem si do lesa a budeme odpočívat a pak ti s tím pomůžu, ať tě to neštve, že to nemáš hotové…nabídnout smírčí alternativu a být opora, ale ne blbá kráva, co musí bejt zticha a kývat.
Já se to snažím, být mu přítelem a oporou, naučit se ho mít zase ráda, zapracovala jsem na jednom odpuštění, co ve mě bylo dlouho a pochopila jsem, jak to myslel. Hrozně se mi ulevilo a byl mi zase blíž, měla jsem ho radši. A byla šťastná, že to bude teď lepší. A místo toho má teď nějáké blbé období a jen na mě slovně útočí a hledá na mě chyby. Už fakt nevím, zas mě to koplo zpátky. Nemám sílu a chuť se pořád obhajovat. Prošla jsem si těžkým obdobím(potrat) a on na to nebere vůbec ohledy, ryje dál. Já fakt nemám už víc lásky, co bych mu mohla dát, nevím, kde ji vzít.
@ontar píše:
Bez slyšení druhé strany, je to debata naprosto o ničem..v hádce je každý přesvědčený, že on má tu jedinou pravdu…
Ahoj, cítím to stejně…
Musíme si prostě promluvit, v klidu, říct si, co nás trápí a co nám vadí, že není důvod si ubližovat a co chceme změnit. Oba dva. Kdysi mi řekl, že na něco u mě reaguje možná přehnaně agresivně, protože jsem v tom celá jeho máma a štvalo ho to už dlouho, tak to ventiluje na mě, ale já jsem prostě taková. Neumím změnit povahu.(Jsme i s jeho mámou stejné znamení). Jeho rodiče procházeli když byl asi 10tiletý krizí, otec zahýbal a hádali se doma. Zajímavé je, že on se zastává doteď táty(prý mu k tomu mám a dávala asi důvod, není to chyba jeho ale obou),jeho starší bratr zase drží s mámou. Něco tam má špatného asi z dětství ![]()
@ontar píše:
Typoval bych že chlap chce něco dokázat a vybudovat a pomalu, ale jistě mu to přerůstá přes hlavu a občas mu ujedou nervy..měl by se vykašlat na nějaké rekonstrukce, vykašlat se na živnost, vykašlat se na drahé dovolené, přestat být rozlítaný a uklidnit se, najít si nějaký pohodový zaměstnání a nebo se hodit na pracák, určitě začít zase kouřit..to uklidňuje a hlavně, část těch starostí přenechat manželce, aby místo datlování na eM začala dělat něco užitečného…
S tímto přesně souhlasím ![]()
Omlouvám se, že anonymně…ale trošinku-opravdu trošinku jsem v tomto poznala svého manžela ![]()
My jsme spolu 20 let máme dvě děti, on se kvůli mě rozvedl, je o 20 let starší…a museli jsme si vzít hypotéku, abychom vyplatili bejvalku z baráku, který je taky v rekonstrukci-už hodně dlouho
můj manžel je hodně pracovitej chlap-až moc, taky rád tvoří hodnoty, na rekonstrukci jsme donedávna neměli moc peněz, můj manžel je zásadně proti všem půjčkám-takže i hypotéku, abychom vyplatili jeho bývalou si vzal s velkou nelibosti, protože jsme od ní chtěli mít klid-dělala opravdu velký zle…no a můj muž se před třemi roky rozhodl jít pracovat do Německa, abychom si finančně polepšili, zbavili se hypo a něco našetřili atd…vzhledem k tomu, že potřeboval na dojíždění do práce hodně spolehlivý auto-koupili jsme lepší, ale samozřejmě na úvěr-zase s velkou nelibostí(věděli jsme, že v německu nám vyřídí časem dětské přídavky, dostaneme je zpětně a z toho splatíme úvěr na to auto) a od té doby je manžel taky v tom psychickém stavu, kdy je toho na něj moc…ale on to v krizových chvilkách přiznává-náročná práce, dva úvěry, barák stále nedodělaný a nikdy ani nebude, protože to je mega barák, navíc bydlíme ve městě v pronajatém bytě, takže často slyším od manžela, kolik mu je let, nic za ním není vidět, že barák není dodělaný, byt ve kterém bydlíme není náš a přiznám se, že jsme si poslední dva roky dopřáli dovolenou v Řecku a manžel bilancuje, že „už“ 3 roky pracuje v Německu, šel tam, aby jsme se zbavili dluhu a my jsme si dluh ještě přidělali a nechápe-KDE VŠECHNY TY PENÍZE JSOU???…a abych se dostala „k jádru pudla“ manžel je frustrovaný a dost často si to všechno taky vybíjí na mně-sice ne způsobem, který popisuješ ty-u nás je to takové „nevinné“ my máme jinak hezký vztah, můj manžel je hodný, citlivý chlap, ale chvílemi je to prostě takové, že třeba naposledy předminulý víkend jsme se pohádali kvůli tomu, že jsem vyhodila jeho košili, kterou nenosil už tak 6 let a stále tu ležela-prostě ječel v tu chvíli, kdy to zjistil-jako smyslů zbavený, že ho tím, že mu něco vyhazuju za jeho zády-zrazuju atd…a já jsem mu v klidu, úplně v klidu řekla, že košile není ten pravý důvod, proč křičí a je nepříčetný-věděla jsem, že v tu chvíli to prostě byl spouštěcí mechanismus všech jeho úzkostí a frustrací-i když on sám to v tu chvíli tak cítí a věří tomu, že košile je problém a já v tu chvíli jsem pro něj nepřítel, který ho zrazuje, ale je to jen proto, že on si v tu chvíli nechce připustit, že jenom potřeboval ulevit tlaku
a já se mu do krámu hodím vždy…a takhle je to u Vás-prostě to tak vidím ze svého úhlu pohledu, že tvůj manžel není despota, opravdu v jádru je to možná hodnej, citlivej chlap, ale je prostě natolik zoufalej, že už ani sám neví, co je správně a bohužel sklouznul k tomu nejhoršímu-že za své neúspěchy viní toho nejbližšího a to je manželka…prostě v tobě našel terč…
Můj manžel by se nikdy nesnížil po mně něco hodit, nebo vztáhnout ruku, radši bouchne kamkoli pěstí a zhmoždí si klouby, ale občas ve chvíli svého „zoufalství“ když mu řeknu, aby se trochu zklidnil, že všechno bude lepší a že všechno spolu zvládnem, tak on sám sebe obviní, že je nervák, ale že to má ze mě
tak tohle už je opravdu patologický a ve mně taky vždycky všechno na chvíli "umře " bolí mě to, že chlap, kterej mě miluje je schopen tohle vypustit z pusy, jen proto, že není schopen přiznat svojí slabost a chyby…ale naštěstí můj chlap o svém chování dost přemýšlí a hodně spolu diskutujeme a rozebíráme, co je špatně..on přiznal, že ho třeba hodně stresuje i věkový rozdíl a budoucnost, strach, že ho třeba opustím kvůli mladšímu atd…U něj bohužel vidím jako negativum i nedostatek sebedůvěry a sebevědomí, za to zase může jeho matka a nedostatek její lásky a pozornosti…takže shrnuto podtrženo-můj chlap má 99% kladných vlastností, takže toho 1%ní ho démona mu toleruju a pořád ho miluju, ale taky bojujeme-teda občas…
jak tu někdo píše, zkuste spolu mluvit, mluvit, mluvit, všechno je hodně o komunikaci,…přeju ale popravdě nevím co popřát-hodně štěstí? Hodně pevných nervů? Hodně síly? prostě všechno
![]()
@xsaleen píše:
Podle me je ve stresu. Z tech vsech financi, pujcek, rekonstrukce, zivnost atd… boji se, ze pokud udela chybu, prijde o vse co budoval… myslim, ze draha dovolena nebyl az tak dobry napad.. mel by polevit, odpocinout si, ale aby mel pocit, ze ho ten odpocinek muze zrujnovat…
Taky to tak vidím. Stavba je příšerný nápor na nervy, člověk neustále lítá, hlídá řemeslníky anebo je sedřený, pokud to dělá sám. Obrací každou korunu, do toho to úmrtí v rodině, a ještě přestal kouřit, to je taky síla. No a to živnostničení - vždycky říkám, že pokud chce někdo opravdu adrenalinový zážitek, může ho pořídit dá se říci docela levně - dát se u nás na živnost. Protože to je adrenalín, zákony ve kterých se nevyznají ani jejich tvůrci, úřady co buzerují, vymahatelnost práva nula nula prd.
Asi by bylo dobře vyčkat klidné chvilky, sednout si, dát s ním třeba kafe nebo skleničku a povídat si o tom, v jakém je strašném stresu a jak zvolnit, než to zabije jeho nebo váš vztah.
S tím zaměstnáním je to sice pěkné, ale nevíme, odkud zakladatelka je a jaké jsou šance zaměstnání najít. A pracák - pokud nemá on nějakou rezervu, tak z čeho budou žít? Na podporu bude mít nárok až po ukončení účetního období - tzn 03/2017. To je panečku brzda nechat živnostničení není tak jednoduché jak se zdá.
@Anonymní píše:
Ahoj děvčata, nevím jistě, ale začínám mít pocit, že můj muž je nějak psych. nemocný. Na něco je hrozný pedant, poslední měsíce se ho začínám bát. Máme střídavé období krizí a normálu, poznala jsem už, jak dokáže být zlý, v hádce do mě už několikrát strčil, dotlačil mě ke dveřím, hodil po mě polenem.Pak se zklidní, neomluví se a chová se jakoby nic. Prý jsem ho k tomu dohnala já, on nikdy takový nebyl. POslední dobou se hádáme i kvůli výchově dětí, přehnaně reaguje na moje rozhodování(podle něj vše špatně),mluví se mnou jak s malým dítětem a dává mi najevo povržení. Hrozně to od něj bolí, zvlášť když se snažím. Teď co jsme zaplatili dovolenou mě neustále peskuje a kontroluje, co jsem ky vybírala z účtu a píše mi hnusné zprávy, za co jsem zase utrácela(přitom jen běžné nákupy-když náhodou koupím dětem tričko apod, vždy jen ve slevě, nikam nechodím-na nehty, cvičit a pod, značk. oblečení si nekupuju a přesto se díky němu cítím, jak největšívyhazovačka peněz).Nevím, co dělat, evidentně má pocit, že je na všechno ohledně peněz a výchovy sám a že mi nemůže věřit a proto takhle kope kolem sebe.Ale žádný podnět, o kterém bych věděla, jsem mu nedala. Už nevím, co je normální a co dělám nebo nedělám správně. Myslíte, že je to normální chování chlapa v těžším období?
No a co by dělal kdybys chodila na nehty, občas s kamarádkou na vínko, koupila si něco hezkého na sebe atd? Nevím jak to doma máte ale kdyby mi chlap vyčítal každou korunu, hodil po mě polenem a celkově mi nevěřil aniž by měl důvod tak bych mu stručně a jasně oznámila že se buď hodí do klidu a nebo si může být sám
nesnáším takové to obvinování pro nic za nic, kdy si ženská bojí pomalu koupit i rohlík aby náhodou chlap neměl problém. Život máme jen jeden a proč si ho neužít. Je to hulvát teda. ![]()
@arinecka píše:
No a co by dělal kdybys chodila na nehty, občas s kamarádkou na vínko, koupila si něco hezkého na sebe atd? Nevím jak to doma máte ale kdyby mi chlap vyčítal každou korunu, hodil po mě polenem a celkově mi nevěřil aniž by měl důvod tak bych mu stručně a jasně oznámila že se buď hodí do klidu a nebo si může být sámnesnáším takové to obvinování pro nic za nic, kdy si ženská bojí pomalu koupit i rohlík aby náhodou chlap neměl problém. Život máme jen jeden a proč si ho neužít. Je to hulvát teda.
Kdyby tohle dělal pořád, už bych s ním určitě nebyla, on má tohle přehnané chování(kdy kontroluje, za co se utratilo)jen teď, jinak si normálně nakupuju a chodím ven posedět. Je to tou dovolenou, prostě jsme s tím měli počkat. Když jsem byla proti, pouštět se do té rozsáhlé rekonstrukce(z fin. a časových důvodů-já žiju pro dnešek-nevím, jestli tu budume zítra, on zas buduje na staletí dopředu),argumentoval mi tím, že na úkor rodiny to nebude, na výlety a dovolené budeme jezdit taky. No a tak asi aby si neprotiřečil, mi ji odsouhlasil. Počítal s tím, že když nebudeme teď dělat větší výdaje, normálně vyjdeme, bohužel přišla velká pálka doplatku za plyn, s čímž jsme nepočítali. Já v tom takový problém nevidím, maximálně poprosím naše, jestli by nás troškou poprvé a naposledy nezaložili, že tenhle měsíc nemáme díky velké platbě za dovolenou naši rezervu a budeme tak klidnější a za 2-3 měsíce jim to splatíme. Dovolené mi líto není, je za prima cenu, děti mají teď období, kdy si to nejvíc užijou a my s nima, klukovi moře imunolog pořád doporučuje, sice jen týden, ale to potápění ve slané vodě potřebuje. Pro něho se ale zbořil svět, najednou nevidí na té dovolené asi nic hezkého a mě přijde, že se ani netěší. Nechci ho obhajovat, chlap, kterej vztáhne na ženskou třeba jen jednou ruku u mě není chlap, tohle mám v sobě zakódované a nic to nezmění. Za jiných okolností bych si po tom okamžitě zabalila, s tím ubožákem se ani nerozloučila a pelášila pryč. Ale nejde mi to udělat, když máme dvě děti, které ho milují a on je, v některých podstatných věcech se shodujeme a pomáháme si a dokážu ho pochopit, co ho k tomu dovedlo, že byl tak nepříčetnej, že něco tak hnusného udělal. Dokážu to pochopit asi proto, že někdy v afektu bych ho dokázala vzít taky palicí po hlavě-úplně samozřejmě, tak moc mě někdy vytočí. Takže ženy vražedkyně manželů úplně chápu. Což je ale hrozné, kam až jsme to dopracovali ![]()