Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý večer maminky, píšu ohledně své dcerky, která má 25 měsíců. V posledních dnech se dost změnila v chování. Všeho se hrozně moc bojí, vadí jí, když pere pračka, když jsou zavřené nebo otevřené dveře, když cokoliv létá ve vzduchu, když něco plave, kolikrát je to i bez příčiny. Jsou to šílené hysterické záchvaty, vyzkoušela jsem varianty, že se nemá čeho bát, že je to v pořádku i variantu zvýšeného hlasu i vzítí na ruky, žádná nezabírá. Trvá to někdy i hodinu a někdy několikrát za den. Máte někdo podobnou zkušenost prosím, můžete mi poradit jak jí pomoci? Podotýkám, že nevím o ničem, že by se jí přihodilo něco zlého, jen se bohužel nedovím nikdy co se děje, když je u jejího otce 350km daleko. Nebo je to jen její takové období? Děkuji.
@Venu může to být období, ale intenzita a četnost situací, jak je popisuješ, by mě asi donutila vyhledat odborníka, jelikož se může jednat o nějakou poruchu či rys..symptom..nechci v žádném případě strašit, možná to odejde jak přišlo..ale chtěla bych slyšet názor někoho erudovaného ![]()
U nas je to stejne..boji se hlucnych veci..zvirat..much..vos a tak..nekdy i cizich deti..myslim ze ma takovou povahu a casem to prejde..holky reknete mi na co odbornika???
@Aony píše:
U nas je to stejne..boji se hlucnych veci..zvirat..much..vos a tak..nekdy i cizich deti..myslim ze ma takovou povahu a casem to prejde..holky reknete mi na co odbornika???
to ano, TOHLE je běžné u takto starých dětí…ale fobie z věcí plavajících a létajících je dost specifická
navíc zakladatelka píše, že někdy příčinu ani nezná a hlavně, že je problém dcerku vůbec uklidnit. Vosu běžně odeženeš a děcko si hraje dál..ale pokud je víc jak půl hodiny vyklepané, může to mít mnohem hlubší kořeny..
Příspěvek upraven 20.08.15 v 20:35
Muze to byt reakce na tvoje uzkostne chovani nebo otcovo ci s kym se jeste styka. Deti nasavaji emoce a hodne je zrcadli. Treba ja se bojim vos a nejstarsi z vos hysterci hodne a je to mnou, bohuzel. Hodne si davam pred detmi pozor, abych na ne strachy neprenasela, zbytecne nevytvarela dojem, ze je neceho treba se bat, tudiz deti jsou u doktora ci zubare v klidu, statecne nesou ockovani, snazim se nedelat divadlo kolem drobnych zraneni, jen ty vosy nejsem schopna zvladnout, tak vysilujou se mnou.
Neni u otce prehnane uzkostliva babicka, pritelkyne? Pokud ty jsi v klidu, muze byt zdroj tam.
No a jinak muzou byt deti citlive, bojacne, staci nejaka pohadka, neco nekde zahlednou, zaslechnou, vylozi po svem.
Urcite neni dobre dite zastrasovat nebo popirat jeho pocity, na toto je vynikajici knizka „Jak mluvit, aby deti poslouchaly“ a vicemene se tam presne takove situace resi a dle autorky prave to popirani pocitu ditete vede k hadkam, hysterakum a potvrzeni a naslouchani k uklidneni ditete.
A muj syn 2 a 3/4r se boji zraloka
Ne ze by nekdy nejakyho videl, asi to ma z nejake pohadky typu Hleda se Nemo.
Tak synovi je sest a zavrenych dveri hmyzu atd se boji porad taky nevim co s nim
Období vos a mravenců máme za sebou a nebylo to ani tak hrozné. Nikdy předtím se pračky a těchto dalších věcí nebála, spadlo to jako kámen z čistého nebe a jede to jako urvaný vagon a říkám si někdy kde na to opravdu chodí. Ráda se koupala, chodili jsme na koupák do bazénu, byla nadšená a najednou se nechce koupat, dostane hysterický záchvat, že jí vadí špunt ve vaně, že plave a ona nejde prostě zastavit, okupta ji ale musím, sprchu uplně nesnáší. Vysvětlovala jsem jí, že špunt nevadí, že drží vodičku, že je to v pořádku a nic se neděje, že neplave, prostě v ten moment nevidí a neslyší. Mne to docela děsí, protože až takhle to nikdy nedělala. Známá se mne ptala jaké jsem měla těhotenství, že jsem pocity mohla přenést na ni, bohužel většinu těhotenství jsem kvůli jejímu otci probrečela, tak jestli je pravdy na tom, že jsem to přenesla na ni, ale zase si říkám, že by se to tak vystupňovalo až teď. Ona je trošku bojácná, ale chodíme do kroužku od roku mezi děti, i v rodině máme spoustu malých dětí, ale celkem si s něma vyhraje. Právěžě já nedělám z bolístek nebo něčeho takové divadlo, snažím se být tvrdá, aby byla trochu otrkaná.
Nerada bych ji tahala někde po psychologických poradnách, ale trvá to skoro týden a je mi jí líto, že jí nedokážu pomoci, vyčerpává to ji i mne a netuším jestli to mám řešit nebo to nechat tak ještě nějakou dobu. Taky jsem vypozorovala, že je často jakoby roztěkaná, není tak nějak ve svém vnitřním klidu.
@Venu nejsem psycholog tak nechci házet něco do větru, ale z psychologie mám státnice a občas jsem v literatuře na podobné „záchvaty úzkosti“ narazila. Nemusí to být nějaká pojmenovatelná nemoc…může to být třeba jen následek něčeho, nebo naopak příčina..pokud se vám nechce běhat po doktorech, zkus třeba zavolat do nějaké privátní ambulance, nech si dát k telefonu odborníka a popiš to..ano, bez osobního kontaktu je těžké něco analyzovat, ale alespoň se dozvíš, zda tento problém spadá ještě do kategorie běžně se vyskytujících a mizících strachů v rámci vývoje dětské psychiky. ![]()
@Venu píše: . Právěžě já nedělám z bolístek nebo něčeho takové divadlo, snažím se být tvrdá, aby byla trochu otrkaná.
A nejsi na druhou stranu tedy prilis tvrda? Prilis autoritativni neempaticky rodic nevychova tvrde odvazne dite, spis naopak.
Bydleli jsme v dome s klimatizaci v prostredi, kde jela skoro cely rok, automaticky se zapinala. Zhruba okolo tech dvou let se najednou malej zacal bat, vzdycky, kdyz se zapnula, tak za nama bezel se schovat. Nebylo to ani hlasite, ani nijak jinak strasidelne a byl na to zvykly od miminka. Asi je to nejake obdobi okolo tech dvou let. Po par tydnech to samo odeznelo.
Moje dcerka kolem dvou let taky mel takove chvilky, bala se otevrenych dveri, plakala kdyz zustaly otevrene, bala se sedet na zachode (do te doby nemela problem), bala se japonske steny (nebo jak nazvat ty posunovavci pevne zavesy). Kdyz se hybaly, pri pruvanu, uplne hystercila! Ale trvalo to jen chvili, to obdobi, snad mesic, a pak uz klid.