Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě a psychická manipulace
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
4.12.17 12:40
- Citovat
- Upravit
4.12.17 12:58
Já si myslím, že bude převažovat zlost a lítost, hlavně pokud se jedná o oslavu nejlepšího kamaráda. Další věc je ta, že snažit se změnit pocit tím, že mu dáte „úplatek", tak to taky není zrovna vhodný přístup. Pokud na oslavu chce jít, tak o náhradní program nebude mít zájem, alespoň si to myslím. Když už zakázat, tak mít pádný důvod. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.17 13:06
Proč chceš přetavovat něčí pocity? 
prostě bude naštvanej, lidi občas bývají naštvaní patří to k životu. J
Asi je jasný, že z tohohle radost nedostaneš… tvůj přístup je hodně zvláštní. To se tak děsíš naštvání že chceš uplácet nechápu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.17 13:10
Tak jako dítě bych byla asi naštvaná. Taky pochybuju, že kdyby mi naši něco zatrhli, tak by mi následně dělali náhradní program nebo dávali úplatky… 
Ale nějak si nemyslím, že v reálu by k tomuto jaksi vůbec došlo… Pokud je dítě pozvané, tak u nás teda není automatické, že se oslavy zůčastní, protože dostalo pozvánku, ale nejdřív se to prokonzultuje s rodičem. A na prvním stupni teda rodičové telefonicky účast potvrzují… 
Jako co za typ rodiče by pak bez vysvětlení a bez nějakého vážnějšího důvodu oslavu zatrhnul?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
4.12.17 13:14
@Anonymní píše:
@Elenloth @Liliana08 Svým dětem bezdůvodně oslavy nezakazuju. Právě proto, jak píšete, taky si myslím, že oslava, na kterou se těší s kamarády, je pro ně důležitá a aby tam nemohlo, musel by pro to být ten pádný důvod, který bych mu vysvětlila, že se nedá nic dělat. Ale pokud by měla být důvodem např. jen lenost rodiče tam dítě zavést, tak osobně, kdybych byla tím dítětem, cítila bych určitě lítost a naštvání. Tak se ptám, jestli to mají ostatní stejně. A dle názvu diskuze - jak by bylo možné dítě opravdu zmanipulovat, aby bylo opravdu bez negativních emocí, i když vlastně rodiče ho svévolně připravili o něco, na co se těšilo. Dělat to nebudu, situaci, která vznikla nechci popisovat.
Myslím, že situaci, kdy by rodiče prostě pronesli bezdůvodný zákaz z pozice autority, už pozitivně zmanipulovat nejde. To by na to rodiče museli chytřeji a buď si nějaký uvěřitelný důvod vymyslet, nebo vymyslet tak zábavný náhradní program (nebo dárek), že by se dítě nakonec rozhodlo samo. Ale rozhodně to nepodávat rovnou jako zákaz.
No každopádně je to všechno 
a dítěte s takovými rodiči (ať už natolik línými nebo autoritativními, nebo naopak zdatně manipulujícími) by mi bylo líto.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.12.17 13:20
Omlouvam se predem za román, ale myslím, že stojí za to, jej přelouskat, TAKŽE VZPOMÍNKA NA MÉ DĚTSTVÍ…Tohoto jsem si užila dost. Pokaždé, když jsem byla pozvána na nějakou oslavu, nebo jsme měli s kolektivem domluveno, že půjdeme třeba na městské slavnosti, na kolotoče atd. Pokaždé jsem tento plán sdělila matce hned jak jsem se to dozvěděla a vždy byla její odpověď „Uvidíme.“ Ptala jsem se každý den, odpověď stále stejná, když jsem se zeptala proč mi neodpoví jednoznačně, tak že prý si to musí rozmyslet. Ona prostě neměla důvod proč ne, ONA ČEKALA, AZ SE DO TOHO DNE NĚJAKÝ VYSKYTNE. Kolikrát už se mě ptala kamarádka jestli tedy přijdu, nebo ne, protože její máma plánovala občerstvení, množství zákusků atd. Případně se domlouval odvoz a tedy volna místa v autě a já prostě nemohla odpovědět. Jednou už jsem opravdu byla dva dny před akcí nervózní a tak jsem dotyčnou, jejíž rodič byl ochoten nás někam odvézt a pak zase přivézt, pozvala k nám a ta se moji matky zeptala s tím, že jí podávala číslo na rodiče, ať si třeba promluví i s nimi, ať ví od dospělých co a jak. V ten moment matka odfrkla, že „proč mi to vůbec dáváš, však ona tam stejně nejede“. Když jsem se s údivem ptala proč, řekla mi, že teď se to řešit nebude. Bylo mi trapně, kamarádce jsem se omluvila a doprovodil ji domů. Po návratu mne samozřejmě zajímala odpověď. A jak jsem psala již dříve, čekala na nějakou chybu a podržte se, „VČERA JSI NEVYNESLA KOŠ A PO MNĚ CHCEŠ ABYCH TĚ NĚKAM PUSTILA?“. S brekem jsem se zavřela v pokoji.
A takhle to bylo několikrát, ten samý scénář, pokaždé jakákoli drobnost, na kterou jsem zapomněla nebo ji dle matky neudělala dostatečně správně.
Ještě že už jsem dospělá, jen když si na to vzpomenu, tak se mi vybavuji ty pocity úzkosti. Už tak jsem měla problém se začlenit do kolektivu a kamarádek opravdu neměla moc. A takhle mi máma pomáhala 
.
- Citovat
- Upravit
4.12.17 15:08
@Anonymní píše:
Omlouvam se predem za román, ale myslím, že stojí za to, jej přelouskat, TAKŽE VZPOMÍNKA NA MÉ DĚTSTVÍ…Tohoto jsem si užila dost. Pokaždé, když jsem byla pozvána na nějakou oslavu, nebo jsme měli s kolektivem domluveno, že půjdeme třeba na městské slavnosti, na kolotoče atd. Pokaždé jsem tento plán sdělila matce hned jak jsem se to dozvěděla a vždy byla její odpověď „Uvidíme.“ Ptala jsem se každý den, odpověď stále stejná, když jsem se zeptala proč mi neodpoví jednoznačně, tak že prý si to musí rozmyslet. Ona prostě neměla důvod proč ne, ONA ČEKALA, AZ SE DO TOHO DNE NĚJAKÝ VYSKYTNE. Kolikrát už se mě ptala kamarádka jestli tedy přijdu, nebo ne, protože její máma plánovala občerstvení, množství zákusků atd. Případně se domlouval odvoz a tedy volna místa v autě a já prostě nemohla odpovědět. Jednou už jsem opravdu byla dva dny před akcí nervózní a tak jsem dotyčnou, jejíž rodič byl ochoten nás někam odvézt a pak zase přivézt, pozvala k nám a ta se moji matky zeptala s tím, že jí podávala číslo na rodiče, ať si třeba promluví i s nimi, ať ví od dospělých co a jak. V ten moment matka odfrkla, že „proč mi to vůbec dáváš, však ona tam stejně nejede“. Když jsem se s údivem ptala proč, řekla mi, že teď se to řešit nebude. Bylo mi trapně, kamarádce jsem se omluvila a doprovodil ji domů. Po návratu mne samozřejmě zajímala odpověď. A jak jsem psala již dříve, čekala na nějakou chybu a podržte se, „VČERA JSI NEVYNESLA KOŠ A PO MNĚ CHCEŠ ABYCH TĚ NĚKAM PUSTILA?“. S brekem jsem se zavřela v pokoji.
A takhle to bylo několikrát, ten samý scénář, pokaždé jakákoli drobnost, na kterou jsem zapomněla nebo ji dle matky neudělala dostatečně správně.
Ještě že už jsem dospělá, jen když si na to vzpomenu, tak se mi vybavuji ty pocity úzkosti. Už tak jsem měla problém se začlenit do kolektivu a kamarádek opravdu neměla moc. A takhle mi máma pomáhala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.17 15:19
@Anonymní píše:
@Verpa5 A proč by tam nemohlo? Jaký by byl důvod tam dítě nepustit?
Rodiče můžou mít jakýkoliv důvod od nějaké jiné plánované akce až po nemoc, ale opravdu si nemyslím, že by oslavu zakazovali jen tak (pokud tam není něco patologického). Nepochopila jsem jestli jsi rodičem, který zakazuje nebo jsi rodičem dítěte které má oslavu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.17 18:21
Tvůj ex ho tam nechce zavézt?
Řešila jsem podobné, nakonec ji vzal. Pokud by ne, nechala bych si ji ten den doma a zavezla sama .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.12.17 09:59
@Lucie_Sx Ano, uhodla jsi. Můj ex ho odmítá vzít kamkoliv. I na akce, které jsou dlouho plánované a malý se moc těší. Nechat doma nemůžu, máme styk určený soudně. Takže bohužel asi neřešitelná situace.
- Citovat
- Upravit
18.12.17 22:46
@Anonymní píše:Řešila bych písemně přes maily, vždy nabídla náhradní termín, a pak šla ukázat na ospod, aby to tam bylo zaznamenané. Ale zkušenosti se soudy nemám, tak nevím
@Lucie_Sx Ano, uhodla jsi.
.Plus bych o akcích, kam by dítě mohlo jít, ale nebude moci, doma nemluvila. Co oči nevidí, je to blbý, ale některé akce takhle vynechat jdou.
edit: ale upřímně trochu nechápu, proč tady řešíš pocity dítěte… řeš to, jak to udělat, abyste se domluvili ve prospěch syna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
@Verpa5 A proč by tam nemohlo? Jaký by byl důvod tam dítě nepustit?