Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Studený odchov
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.12.17 00:11
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
už delší dobu přemýšlím nad stylem výchovy svým a mé kamarádky.
Nerada škatulkuju, ale kdybych nás měla někam zařadit, tak já jsem spíš taková skoro až kontaktní matka - 9m dceru kojim na požádání, nosím ji hlavně v nosítku, nenechávám vybrečet. Kamarádka si „zavedla“ režim. A to tím stylem, že její dcera 5m je v kočárku, i když řve jak tur (aby si zvykla), v jídle má pravidelný režim přesně po 3hod., v noci jí dle jejích slov podá max 2× dudlika a pak ať klidně pláče. Rozhodla se pro tento styl už v těhotenství, nechce připustit, aby s ní dítě jakýmkoliv způsobem cvičilo. Nutno podotknout, že malou jsem na procházkách opravdu nikdy neslyšela plakat a trošku jí zavidim tu absolutní pravidelnost v jídle, to u nás je to trošku boj.
A teď o co jde - já ji od začátku respektuju, neměla jsem potřebu ji komentovat, je to její věc. Ale poslední dobou do mě ona začíná rýpat, jak malou rozmazluju. Dcera už je živá, chodí, tak už ji občas na procházce v parku vypustím na zem, ať si capká, nevydrží už v nosítku třeba hodinu v kuse (pokud nespí), atp. To se samozřejmě neobejde bez komentáře, že „to teda na mě by mohla něco zkoušet, by prostě seděla a hotovo“, když jsem říkala, že teď přes den začíná spát jinak než dřív, tak jsem zvědavá, jak se to ustálí, tak mi řekla: „tak snad bude spát, jak ty potřebuješ, ne? Ať se vyřve a pak se to naučí“, takhle je to teď se vším, včetně nočního kojení i jídla. Prostě má potřebu mi vnucovat, jak to dělám špatně a že děcka je potřeba všechno naučit. Ač s tím nesouhlasím, stejně mi to nasadilo brouka do hlavy, jestli na to nejdu moc „lážo plážo“? Co si o tom myslíte, hlavně zasloužilé matky - vymstí se jí ten „studený odchov“, co je možné takhle malinké děti naučit a co už je vyloženě drezúra? Omlouvám se za anonym - osobní důvody.
jestli jí to vyhovuje? No až bude mít větší dítě aby se nedivila. My vyřvávat teda nenechávali 
Hlavně malá byla dost uječená jak byla sama, stačilo si jí vzít k sobě a byl klid tak proč to hrotit 
Já nekojila takže hodně brzo děti spaly celou noc, dudlík kluci neměli vůbec, malá občas. Dcera celkem brzo přestala spát přes den, k čemu by mě bylo aby se uřvala, to by se probudila hodně protivná. At si to každý dělá jak chce ale nemá co poučovat ostatní. Já bych jí vždy zastavila v začátku a řekla že mě to vyhovuje jinak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.17 00:14
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
už delší dobu přemýšlím nad stylem výchovy svým a mé kamarádky.
Nerada škatulkuju, ale kdybych nás měla někam zařadit, tak já jsem spíš taková skoro až kontaktní matka - 9m dceru kojim na požádání, nosím ji hlavně v nosítku, nenechávám vybrečet. Kamarádka si „zavedla“ režim. A to tím stylem, že její dcera 5m je v kočárku, i když řve jak tur (aby si zvykla), v jídle má pravidelný režim přesně po 3hod., v noci jí dle jejích slov podá max 2× dudlika a pak ať klidně pláče. Rozhodla se pro tento styl už v těhotenství, nechce připustit, aby s ní dítě jakýmkoliv způsobem cvičilo. Nutno podotknout, že malou jsem na procházkách opravdu nikdy neslyšela plakat a trošku jí zavidim tu absolutní pravidelnost v jídle, to u nás je to trošku boj.
A teď o co jde - já ji od začátku respektuju, neměla jsem potřebu ji komentovat, je to její věc. Ale poslední dobou do mě ona začíná rýpat, jak malou rozmazluju. Dcera už je živá, chodí, tak už ji občas na procházce v parku vypustím na zem, ať si capká, nevydrží už v nosítku třeba hodinu v kuse (pokud nespí), atp. To se samozřejmě neobejde bez komentáře, že „to teda na mě by mohla něco zkoušet, by prostě seděla a hotovo“, když jsem říkala, že teď přes den začíná spát jinak než dřív, tak jsem zvědavá, jak se to ustálí, tak mi řekla: „tak snad bude spát, jak ty potřebuješ, ne? Ať se vyřve a pak se to naučí“, takhle je to teď se vším, včetně nočního kojení i jídla. Prostě má potřebu mi vnucovat, jak to dělám špatně a že děcka je potřeba všechno naučit. Ač s tím nesouhlasím, stejně mi to nasadilo brouka do hlavy, jestli na to nejdu moc „lážo plážo“? Co si o tom myslíte, hlavně zasloužilé matky - vymstí se jí ten „studený odchov“, co je možné takhle malinké děti naučit a co už je vyloženě drezúra? Omlouvám se za anonym - osobní důvody.
Podle tve definice se povazuji take za spise kontaktni matku. To, jakym zpusobem pristupuje k diteti tva kamaradka, je mi trochu proti srsti, a to nejsem zadna eko-bio-supermatka.
Muj nazor je, ze dite je osobnost a neni duvod ho extra omezovat ve vecech, ktere mi nevadi. Na vetsine veci se se synem (22m) dohodneme, spoustu veci si dela po svem - rozhodne si v parku tapka, jak chce, nedodrzujeme rezim, ani pevne doby jidla atd.
A pak jsou veci, ktere opravdu potrebuji, aby fungovaly - napr. aby se nenatlaskal sladkym (ani ovocem) pred obedem, protoze pak neji.
Nebo aby uz v tomto veku sam usinal, protoze si take potrebuji odpocinout a ne travit kazdy vecer hodinu uspavanim.
Takze jsou veci, za kterymi si stojim, ale vzdy to ma nejaky duvod - a duvod " aby se mnou necvicil" nebo „protoze jsem to rekla“ pro me neni duvod. Pak to dite jen tupe posloucha ze strachu, a takovy vztah s ditetem ja nechci.
Kamaradce bych rekla, ze si to budu delat po svem, ze mam odlisny nazor. Ona to s tebou pravdepodobne mysli dobre, chce ti ulevit, poradit, pomoci. Ale mne osobne by takove chovani vadilo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.12.17 00:18
@Markéta80 píše:
jestli jí to vyhovuje? No až bude mít větší dítě aby se nedivila. My vyřvávat teda nenechávali
Ještě musím dodat, že ona prostě nepřipouští, že jsou různé děti, že některé jsou klidnější a samostatnejší, jiné zase potřebují více pozornosti. U ní je vše černobílé - řve? Tak je to fakan. Nevychovaný. Že chce jíst, mazlit, hrát si? Pokud to. matce nevyhovuje, tak je to špatně. Možná se ještě bude divit, pokud se její dcera časem bude živější. Jestli teda nebude zakřiknutá. Tak puberta ukáže 
- Citovat
- Upravit
2.12.17 00:20
Ahojky. Me by to teda drtilo. Vychovavam Vasicka stejne a myslim, ze ty to delas takhle spravne, pokud chces mit dobry vztah plny duvery se svym ditetem i do budoucna. Sama jsem studenym odchovem a nechalo to na me dost negativni nasledky, neverim si, nemam cile, psychicke problemy, trauma, spatne jsem se uvila, samy strachy, uzkosti, do 7 jsem se pocuravala. Zkratka ja rozhodne, to co dela vase kamaradka nedoporucuju. A nejsem si jista, zda takove kamaradstvi ma smysl, muze to fungovat jen pokud se budete vzajemne respektovat, ale me by v tom bylo neprijemne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 00:22
Z takového stylu výchovy je mi na 
. Asi je to tím, že jsem sama studeně odchovaná a svoje děti naopak beru téměř rovnocenně. Ne samozřejmě ve všem, ale jejich názory a potřeby se snažím respektovat (pokud to není fakt nějaká šílenost) a případně hledat kompromis. S lidmi, kteří mají opačné názory na výchovu, se snažím do debat nepouštět, nebo je uzavírání stylem ty to máš, já tak, obě jsme spokojené, tak je to jedno, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 00:22
Buď ráda, že si dcerce,,maminkou", dětství má jen jedno a ty ji malou také jenom chvilku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.17 00:23
@Limi123 píše:
Podle tve definice se povazuji take za spise kontaktni matku. To, jakym zpusobem pristupuje k diteti tva kamaradka, je mi trochu proti srsti, a to nejsem zadna eko-bio-supermatka.Muj nazor je, ze dite je osobnost a neni duvod ho extra omezovat ve vecech, ktere mi nevadi. Na vetsine veci se se synem (22m) dohodneme, spoustu veci si dela po svem - rozhodne si v parku tapka, jak chce, nedodrzujeme rezim, ani pevne doby jidla atd.
A pak jsou veci, ktere opravdu potrebuji, aby fungovaly - napr. aby se nenatlaskal sladkym (ani ovocem) pred obedem, protoze pak neji.
Nebo aby uz v tomto veku sam usinal, protoze si take potrebuji odpocinout a ne travit kazdy vecer hodinu uspavanim.
Takze jsou veci, za kterymi si stojim, ale vzdy to ma nejaky duvod - a duvod " aby se mnou necvicil" nebo „protoze jsem to rekla“ pro me neni duvod. Pak to dite jen tupe posloucha ze strachu, a takovy vztah s ditetem ja nechci.
Kamaradce bych rekla, ze si to budu delat po svem, ze mam odlisny nazor. Ona to s tebou pravdepodobne mysli dobre, chce ti ulevit, poradit, pomoci. Ale mne osobne by takove chovani vadilo.
Asi to vidíme stejně - jak píšeš, jsou věci, přes které nejede vlak, např. když huláká v autosedačce, tak ji samozřejmě nevydělám. Vím, že to nemyslí špatně, ale někdy ty její názory hraničí až s povyšováním.
- Citovat
- Upravit
2.12.17 00:23
Stanovit dítěti hranice jde i bez toho, aby mu člověk zavedl vojnu. Z mého pohledu je nejlepší zlata střední cesta. Vnímat potřeby dítěte a zároveň vnímat svoje potřeby. Dítě by se mělo přiměřené věku učit, že maminka není otrok. A matka by neměla dítě považovat za panenku na hraní, kterou si vezmu jen když mám chuť.
Z mého pohledu už se blíží tomu druhému extrémů kojení devítiměsíční na požádání, takto „velké“ dítě už z mého pohledu má sníst plnou porci jídla a neudyndavat se třeba co hodinu u prsa (pokud není třeba nemocné, nerostou zuby atd.) Na druhou stranu bych nestala dvě a půl hodiny po předchozím jídle nad řvoucími dítětem s tím, že má mít hlad až za půl hodiny a teď si jen vymýšlí.
Přiměřené, intuitivně, neobetovat se kompletně dítěti, ale zároveň mu neubližovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.17 00:25
@Anonymní píše:
Ještě musím dodat, že ona prostě nepřipouští, že jsou různé děti, že některé jsou klidnější a samostatnejší, jiné zase potřebují více pozornosti. U ní je vše černobílé - řve? Tak je to fakan. Nevychovaný. Že chce jíst, mazlit, hrát si? Pokud to. matce nevyhovuje, tak je to špatně. Možná se ještě bude divit, pokud se její dcera časem bude živější. Jestli teda nebude zakřiknutá. Tak puberta ukáže
Tohle ke teda extrém, tady bych já osobně její společnost nevyhledávala. Pro mne je tohle týrání, aby dítě nedostalo najíst, když má hlad 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.17 00:26
@Anonymní píše:
Ještě musím dodat, že ona prostě nepřipouští, že jsou různé děti, že některé jsou klidnější a samostatnejší, jiné zase potřebují více pozornosti. U ní je vše černobílé - řve? Tak je to fakan. Nevychovaný. Že chce jíst, mazlit, hrát si? Pokud to. matce nevyhovuje, tak je to špatně. Možná se ještě bude divit, pokud se její dcera časem bude živější. Jestli teda nebude zakřiknutá. Tak puberta ukáže
No, nechtela bych mit kamaradku za maminku
Rodice si obcas musi take trvat na svem, ale tohle je opravdu extrem.
Ona se s malou ani nemazli, nechova ji atd.? Nenecha ji tapkat v parku? Chudak dite 
Jako jo, asi bude mit ted od male klid a pohofu, ale az bude mala velka, tak se ji to vymsti.
- Citovat
- Upravit
2.12.17 00:26
A co se kamarádky týká, ona se cítí vedle tebe nejistá, hlodá to v ní stejně jako to hlodá v tobě, jestli na to nejdeš moc lazo plazo. Proto se ti teď snaží vnutit svůj postoj a tím ho sama před sebou obhájit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.17 00:29
@Anonymní píše:
Asi to vidíme stejně - jak píšeš, jsou věci, přes které nejede vlak, např. když huláká v autosedačce, tak ji samozřejmě nevydělám. Vím, že to nemyslí špatně, ale někdy ty její názory hraničí až s povyšováním.
Tak ona se tim mozna take sama sebe ujistuje, ze to dela spravne. Kdyby si pripustila, ze to muze byt spravne i jinak, musela by si pripustit, ze mozna dela opravdu velkou chybu ona :-/
- Citovat
- Upravit
2.12.17 00:30
Podle tveho popisu jsem kontaktni matka jako ty. Neumim to jinak, nedalo by mi to. Ale zda je to jen spravne nevim. Ac se snazim byt dusledna, tak co se tyka spanku a rezimu, tak je to tragedie a asi uz nema reseni. Mozna u mladsiho (rok a ctvrt),ale u starsi, skoro 9ti lete tezko. V tomhle závidím svym nekontaktnim a „necitelnym“ kamaradkam. Narozdil ode me maji klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.17 00:36
Díky všem za příspěvky, ač si za svým postojem stojím, stejně to v člověku občas zahlodá - ne že bych schvalovala její přístup, ale spíš takové to „nemá zrovna v tomhle pravdu?“
V úvodním příspěvku jsem napsala kamarádka - vlastně je to spíš známá, jednou za cca 14 dni se domluvíme na procházku. Jinak si rozumíme. Sama má velmi komplikovaný vztah s matkou, tak bůh ví, co si s sebou nese…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Dobrý večer,
už delší dobu přemýšlím nad stylem výchovy svým a mé kamarádky.
Nerada škatulkuju, ale kdybych nás měla někam zařadit, tak já jsem spíš taková skoro až kontaktní matka - 9m dceru kojim na požádání, nosím ji hlavně v nosítku, nenechávám vybrečet. Kamarádka si „zavedla“ režim. A to tím stylem, že její dcera 5m je v kočárku, i když řve jak tur (aby si zvykla), v jídle má pravidelný režim přesně po 3hod., v noci jí dle jejích slov podá max 2× dudlika a pak ať klidně pláče. Rozhodla se pro tento styl už v těhotenství, nechce připustit, aby s ní dítě jakýmkoliv způsobem cvičilo. Nutno podotknout, že malou jsem na procházkách opravdu nikdy neslyšela plakat a trošku jí zavidim tu absolutní pravidelnost v jídle, to u nás je to trošku boj.
A teď o co jde - já ji od začátku respektuju, neměla jsem potřebu ji komentovat, je to její věc. Ale poslední dobou do mě ona začíná rýpat, jak malou rozmazluju. Dcera už je živá, chodí, tak už ji občas na procházce v parku vypustím na zem, ať si capká, nevydrží už v nosítku třeba hodinu v kuse (pokud nespí), atp. To se samozřejmě neobejde bez komentáře, že „to teda na mě by mohla něco zkoušet, by prostě seděla a hotovo“, když jsem říkala, že teď přes den začíná spát jinak než dřív, tak jsem zvědavá, jak se to ustálí, tak mi řekla: „tak snad bude spát, jak ty potřebuješ, ne? Ať se vyřve a pak se to naučí“, takhle je to teď se vším, včetně nočního kojení i jídla. Prostě má potřebu mi vnucovat, jak to dělám špatně a že děcka je potřeba všechno naučit. Ač s tím nesouhlasím, stejně mi to nasadilo brouka do hlavy, jestli na to nejdu moc „lážo plážo“? Co si o tom myslíte, hlavně zasloužilé matky - vymstí se jí ten „studený odchov“, co je možné takhle malinké děti naučit a co už je vyloženě drezúra? Omlouvám se za anonym - osobní důvody.