Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zakladatelka: Ale je to celkem jedno. Záleží mi na vnímání té situace.
@Anonymní píše:
Zakladatelka: Ale je to celkem jedno. Záleží mi na vnímání té situace.
potom nemůže být věk dítěte „jedno“.
1. Podle mě pocit nespravedlnosti a vztek, který se pak přelije v lítost.
2. Skutečný důvod, proč nemůžu jít mi pomůže lépe se smířit s realitou. Vysvětlit, proč to rodiče nechtějí, abych věděla, že to není proto, že jsou naštvaní na mě.
Nemyslím, že v tom okamžiku nějaký úplatek může pomoci negativní pocity překonat.
To je strašně o vnímání každého jedince. Našim dětem dovolujeme výjimečně počítač a jim by stačilo, kdybych jim dovolila do něj odpoledne čučet. Taky by záleželo jaký kamarád - jak moc blízký, jak moc dlouho o té oslavě věděli a jak moc se těšily… atd.
@acimedaca píše:
1. Podle mě pocit nespravedlnosti a vztek, který se pak přelije v lítost.
2. Skutečný důvod, proč nemůžu jít mi pomůže lépe se smířit s realitou. Vysvětlit, proč to rodiče nechtějí, abych věděla, že to není proto, že jsou naštvaní na mě.
Nemyslím, že v tom okamžiku nějaký úplatek může pomoci negativní pocity překonat.
Přesné ![]()
Navíc si to může to dítě ssebou nést „celý život“.
@Anonymní píše:
Představte si, že jste dítě nebo že se jedná o vaše dítě. Chcete jít na oslavu narozenin svého nejlepšího kamaráda, moc se těšíte. Rodiče vám na oslavu bez pádného důvodu nedovolí jít. Tak se ptám:
1. Budete mít negativní pocity? Jaké budou převažovat, lítost, zlost, jiné? Nebo vám to bude jedno?
2. Co by muselo následovat, aby se pocit změnil na pozitivní? Úplatek, zajištění náhradního programu - jakého? Nebo byste byli spokojeni s tím, že vám rodiče řekli, že ke kamarádovi na oslavu nepůjdete a budete doma? Co by vám museli říct, abyste nebyli přinejmenším naštvaní?
nedojde ani k A, pokud na to není extra důvod, takže asi tak - beru z pocitu mého syna..
jinak pokud už zakážu tak bez satisfakce. Vždycky to má důvod. A vim, že je naštvaný a smutný, ale nese následky svého jednání.
@martina.se píše:
nedojde ani k A, pokud na to není extra důvod, takže asi tak - beru z pocitu mého syna..jinak pokud už zakážu tak bez satisfakce. Vždycky to má důvod. A vim, že je naštvaný a smutný, ale nese následky svého jednání.
Kdo nese následky svého jednání? Dítě, které chce jít na plánovanou oslavu nebo rodič, který mu to bez pádného důvodu (čímž myslím ne jako trest za nějaká alotria, nekoliduje s odjezdem na rodinnou dovolenou, kamarád nejede v drogách atd.). Opravdu by tvůj syn byl úplně spokojený s tím, že chce jít na oslavu a ty mu řekneš ne, budeš doma? Stačil by mu jako důvod to, že ty jako rodič máš právo veta, nebo by potřeboval ten reálný důvod a jaký by to třeba mohl být?
@Anonymní píše:
Kdo nese následky svého jednání? Dítě, které chce jít na plánovanou oslavu nebo rodič, který mu to bez pádného důvodu (čímž myslím ne jako trest za nějaká alotria, nekoliduje s odjezdem na rodinnou dovolenou, kamarád nejede v drogách atd.). Opravdu by tvůj syn byl úplně spokojený s tím, že chce jít na oslavu a ty mu řekneš ne, budeš doma? Stačil by mu jako důvod to, že ty jako rodič máš právo veta, nebo by potřeboval ten reálný důvod a jaký by to třeba mohl být?
však jsem taky napsala, že jak píšeš - bez pádného důvodu, by zákaz nedostal.. asi jsi mi nepochopila.. to, co píšeš, by se nedělo, pokud by k tomu nebyl extra důvod, tak jsem to i napsala.. reálný důvod? průšvih ve škole, šikana a pod.. něco hodně vážného.
Nějak nerozumím tomu, proč by rodiče zakazovali dítěti bez pádného důvodu jít na oslavu jeho kamaráda. A pokud k tomu ten důvod mají, tak proč to dítěti adekvátně nevysvětlit?
Myslím, že se v dítěti budou mísit vztek, lítost, pocit nespravedlnosti a moc si nedovedu představit, co by se to mohlo přetavit v něco pozitivního.
Nejsem zas tak stará
, takže ti to napíšu z pohledu dítěte:
1. bude převažovat zlost
2. úplatek záleží v jaké výši - pokud by to byl nový iPhone, tak bych se s tím asi smířila, i když bych pořád byla trochu naštvaná, pokud nějaká hračka za pár stovek, tak rozhodně ne; náhradní program - musel by být o dost lepší nebo by se muselo jednat o situaci, která je dlouho domluvená a nejde odložit - například zájezd na hory/k moři - pak bych pochopila, že rodiče dají přednost tomu před oslavou, prostě by to muselo být něco, co by mi vynahradilo nejlepšího kamaráda + pocit, že o něco přijdu, když nepůjdu na jeho oslavu.
Jinak já jsem byla dost racionální dítě, takže pokud mi rodiče vysvětlili rozumný důvod, proč něco nejde, tak jsem to obvykle pochopila. Máš nějaký rozumný důvod? Nešel by domluvit kompromis - například dítě tam bude do x hodin, pak si je osobně vyzvedneš? Jj i chápu, že máš třeba jiné plány, které ti přijdou důležitější, ale uvědom si, že tvé dítě to zas tak nezajímá - vidí to, že je to jeho nejlepší kamarád, který by se mohl naštvat, když nedojde na jeho oslavu, navíc ostatní tam budou a budou si o tom povídat a tvoje dítě bude mimo. Já si celkem živě pamatuju, jak kamarádka měla oslavu a když jsem se pak potkali s kamarádkami, co tam nebyly, dali jsme jim to celkem sežrat. ![]()
Asi bych dítěti v první řadě řekla proč tam nemůže a věřím, že bych byla pochopena. Nemyslím si, že by někdo zakazoval oslavu bezdůvodně
.
@Elenloth @Liliana08 Svým dětem bezdůvodně oslavy nezakazuju. Právě proto, jak píšete, taky si myslím, že oslava, na kterou se těší s kamarády, je pro ně důležitá a aby tam nemohlo, musel by pro to být ten pádný důvod, který bych mu vysvětlila, že se nedá nic dělat. Ale pokud by měla být důvodem např. jen lenost rodiče tam dítě zavést, tak osobně, kdybych byla tím dítětem, cítila bych určitě lítost a naštvání. Tak se ptám, jestli to mají ostatní stejně. A dle názvu diskuze - jak by bylo možné dítě opravdu zmanipulovat, aby bylo opravdu bez negativních emocí, i když vlastně rodiče ho svévolně připravili o něco, na co se těšilo. Dělat to nebudu, situaci, která vznikla nechci popisovat.
Představte si, že jste dítě nebo že se jedná o vaše dítě. Chcete jít na oslavu narozenin svého nejlepšího kamaráda, moc se těšíte. Rodiče vám na oslavu bez pádného důvodu nedovolí jít. Tak se ptám:
1. Budete mít negativní pocity? Jaké budou převažovat, lítost, zlost, jiné? Nebo vám to bude jedno?
2. Co by muselo následovat, aby se pocit změnil na pozitivní? Úplatek, zajištění náhradního programu - jakého? Nebo byste byli spokojeni s tím, že vám rodiče řekli, že ke kamarádovi na oslavu nepůjdete a budete doma? Co by vám museli říct, abyste nebyli přinejmenším naštvaní?