Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To je tak blbý… Zkus to napsat méně okatě. Sbiras materiál na článek?
Tohle sis měla promyslet, když jsi muže brala zpět, zda takovou psychicky náročnou situaci zvládneš. Určitě jsi si nemalovala, že to bude zalité sluncem. Vím, že není jednoduché přestat žárlit, ale bylo by to nejlepší, co můžeš pro rodinu udělat.
@Anonymní píše:
Zdravím…
Jsme spolu 7 let, máme 4 letého syna…byli jsme od sebe chvilku, pauza, poté návrat, jenže partner si udělal bokem dítě, vstřebala jsem, říkal, že to byla chyba, ale co už se dalo dělat, zkusila jsem odpustit, protože ji opravdu nemiloval..ikdyz se i o ní stará finance kvůli dítětiDoteď se to dalo, platil a 2× týdně viděl, posílala fotky pořád, nějak jsem to s pomocí psychologa davala…
Jenze prcek má 2 roky teď a partner ho chce víc a víc, s naším synem mají hezký vztah, ale cítím, že tady je to jiné. Tenhle chlapeček je naprosto paf z tatínka, což mu lichotí. A tak hlídá 3× týdne třeba sám, že si ho veme a do toho ho ještě 3× týdne přiveze, aby si spolu hráli apod. A já upřímně sprostě asi žárlím…Sleduju jak se spolu mazlí, tuli…což s naším nejde, malý nechce, pro něho tatínek není žádné terno
Náš syn mu pořád půjčuje hračky, on u nás vždycky udělá takový neporadek..náš syn ho pořád necim krmí a dává mu dobrůtky. Když se má rozdělit ten malý, tak neexistuje…
Jsou chvilky, kdy ho zbožňuju, když to zvládám, ale teď je toho moc a není dne, kdy by o něm nemluvil…do toho se hádáme, protože já je začnu srovnávat, že náš malý ve 2 už dávno chodil po schodech, není lakomý a pak je z toho hádka…Co mám dělat? Mám to v sobě dusit nebo mu vždy říct, co cítím, ikdyz to není vždycky hezké? Hlavně když mám své dny, tak probecim 4 dny…A to s náma ještě nejezdí na výlety, dovolené…třeba se to zlepší..
Nebo jdu sama s malým do ZOO a on tam přijede s tím prckem za náma místo aby přijel sám…pro mě je to zkažené, protože se nevěnuje našemu synovi na plno. Já jsem s naším malým a on se stará o druhého.
Jinak, ten malý mě má moc rád, hraju si s ním, dělám srandičky, nechce od nás odjet, ale…U našeho syna mu vadilo, že za ním běhám, že po mě natahuje ruky…ale to co předvádí on teď…
Další dítě bych chtěla, ale ale…
Děkuji, jen jsem to chtěla někde ventilovat, on by mě zabil
Partnera chválím, že se o ty děti stará.
Jsou i pánové, kteří mají několik dětí s několika maminkama a kašlou na ně.
No, možná ten návrat k němu nebyl dobrý nápad, když to vidíš takhle, ale zase váš syn bude smutný, když se rozejdete.
Další dítě bych v téhle situaci nepořizovala, ale každého věc…
A počítat s tím, že časem, až se budou řešit prázdniny, dovolené, bude u vás chlapeček častěji.
@Alriga píše:
To je tak blbý… Zkus to napsat méně okatě. Sbiras materiál na článek?
Nechápu…nenávidím ho, ale i miluju a nevím jestli se na to radeji nevykašlat než toto pořád v hlavě řešit
Já bych to asi nedala a nemá to nic společného s tím chlapečkem, ono je to asi fajn děcko, ale pro mě by to byla neustálá vzpomínka na nevěru…navíc ženský - matky v sobě mají zakódované, že nejdřív chlap miluje je a časem je už tolik nemusí, pokud miluje jejich děti, tak potom když člověk vidí, jak se vlastní dítě musí dělit s cizím dítětem, není to pro matku jednoduchá věc…i když rozumově si dokážu obhájit, že mít doma navíc dítě ničemu nevadí, tak nějak psychicky bych to prostě nedala…
Chodíš k psychologovi, pokračuj v tom. Za mě úplně nepochopitelné a zavrženíhodné uvažování, i když se to asi snažíš nějak potlačit. Chudák chlap.
@Anonymní píše:
Nechápu…nenávidím ho, ale i miluju a nevím jestli se na to radeji nevykašlat než toto pořád v hlavě řešit
Ano, osobně bych ti nejspíš přesně toto doporučila, i když chápu, že to musí být těžké. Protože celou situaci zjevně nezvládáš, děláš mezi dětmi rozdíly a na to nevlastní máš evidentní averzi. Averzi, která s léty nezmizí, bude se jen zhoršovat… a ve finále na to doplatí jen a jen oba kluci.
Tvůj partner má DVĚ děti a je správné, že mezi nimi nedělá rozdíly a snaží se věnovat oběma stejně… i když tobě se to nelíbí.
Buď to budeš muset přijmout, nebo se rozejít. Takhle se v tom budeš strašně utápět.
@Anonymní píše:
Nechápu…nenávidím ho, ale i miluju a nevím jestli se na to radeji nevykašlat než toto pořád v hlavě řešit
Tohle je vlastně dobře, není ti lhostejný.
To dítě za to nemůže, nenávidíš partnera. Neřeš dítě, jen chtěj ať se plně věnuje i společnému synovi.
@Anonymní píše:
Nechápu…nenávidím ho, ale i miluju a nevím jestli se na to radeji nevykašlat než toto pořád v hlavě řešit
To dítě za to nemůže a ty zase nezvládáš unést domnělou křivdu. Nevíš, jaka ta druhá je… Možná i to je důvod užšího kontaktu otce s druhým synem. Je to táta obou dětí, ale ty nejsi máma obou chlapců. Výchova mladšího se ti líbit nemusí, ale není to tvoje věc. Přestaň žárlit a ber věci jak jsou nebo jdi úplně od toho…
@Tarinka píše:
Já bych to asi nedala a nemá to nic společného s tím chlapečkem, ono je to asi fajn děcko, ale pro mě by to byla neustálá vzpomínka na nevěru…navíc ženský - matky v sobě mají zakódované, že nejdřív chlap miluje je a časem je už tolik nemusí, pokud miluje jejich děti, tak potom když člověk vidí, jak se vlastní dítě musí dělit s cizím dítětem, není to pro matku jednoduchá věc…i když rozumově si dokážu obhájit, že mít doma navíc dítě ničemu nevadí, tak nějak psychicky bych to prostě nedala…
Na jakou nevěru?
@karkarka píše:
Na jakou nevěru?
To byla pauza kvůli té nevěře a pak to dopadlo takto, kdyz jsme se vrátili k sobě, pauza asi 2 týdny…
Ale to už je jedno, teď řeším toho malého, ten nikdy nezmizí
Já to asi nechápu, to si upletl dítě nevěrně jinde a pak ste si dali pauzičku. Nebo byla pauzička a během toho nový (jiný) mimísek? Ať je to jak chce, rozhodně bych pokračovala v terapii a určitě nešla do druhého dítěte ![]()
Objektivně je od partnera moc hezké, že se tak stará i o druhého syna, oba kluky má rád. Ale přiznám, že bych to taky těžko nesla, možná hůř než ty a žárlila bych. Že je jeho chlapeček jiný, než váš společný, tak to prostě u dětí je. Kdybys měla více svých dětí, taky je budeš trochu porovnávat, ale nebudeš to pomalejší odsuzovat a na mazlivější nebudeš žárlit. Jenže tohle není tvoje dítě a pochopitelně se těm pocitům nemůžeš ubránit. Jsi v hodně složité pozici, probírej to dál s psychologem a drž se. Zkus si říkat, že i když ti přijde, že partner druhého syna upřednostňuje, bydlí s vámi a tak váš společný syn má pořád mnohem víc. ![]()
Zdravím…
Jsme spolu 7 let, máme 4 letého syna…byli jsme od sebe chvilku, pauza, poté návrat, jenže partner si udělal bokem dítě, vstřebala jsem, říkal, že to byla chyba, ale co už se dalo dělat, zkusila jsem odpustit, protože ji opravdu nemiloval..ikdyz se i o ní stará finance kvůli dítěti
Doteď se to dalo, platil a 2× týdně viděl, posílala fotky pořád, nějak jsem to s pomocí psychologa davala…
Jenze prcek má 2 roky teď a partner ho chce víc a víc, s naším synem mají hezký vztah, ale cítím, že tady je to jiné. Tenhle chlapeček je naprosto paf z tatínka, což mu lichotí. A tak hlídá 3× týdne třeba sám, že si ho veme a do toho ho ještě 3× týdne přiveze, aby si spolu hráli apod. A já upřímně sprostě asi žárlím…
Sleduju jak se spolu mazlí, tuli…což s naším nejde, malý nechce, pro něho tatínek není žádné terno
Náš syn mu pořád půjčuje hračky, on u nás vždycky udělá takový neporadek..náš syn ho pořád necim krmí a dává mu dobrůtky. Když se má rozdělit ten malý, tak neexistuje…
Jsou chvilky, kdy ho zbožňuju, když to zvládám, ale teď je toho moc a není dne, kdy by o něm nemluvil…do toho se hádáme, protože já je začnu srovnávat, že náš malý ve 2 už dávno chodil po schodech, není lakomý a pak je z toho hádka…
Co mám dělat? Mám to v sobě dusit nebo mu vždy říct, co cítím, ikdyz to není vždycky hezké? Hlavně když mám své dny, tak probecim 4 dny…A to s náma ještě nejezdí na výlety, dovolené…třeba se to zlepší..
Nebo jdu sama s malým do ZOO a on tam přijede s tím prckem za náma místo aby přijel sám…pro mě je to zkažené, protože se nevěnuje našemu synovi na plno. Já jsem s naším malým a on se stará o druhého.
Jinak, ten malý mě má moc rád, hraju si s ním, dělám srandičky, nechce od nás odjet, ale…
U našeho syna mu vadilo, že za ním běhám, že po mě natahuje ruky…ale to co předvádí on teď…
Další dítě bych chtěla, ale ale…
Děkuji, jen jsem to chtěla někde ventilovat, on by mě zabil