Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi 21 příteli 33 a máme půl roční miminko, do školy chodím dalkově do toho se stěhujeme do Rd a všechno zatím zvládám, chce to jen si dobře rozvrhnout čas
Já to brala tak, že lepší mladá maminka než pak zjistit že ve 30 to nejde. A nepřipadá mi, že o něco přicházím chodíme na plesy do kina, zábavy.
Prosím tě, neblbni, udělej si školu a dítě pak.KOrt když přítel řekl, že počká.
Já porodila syna ve dvaceti. Dodělávám si při MD dálkově školu a musím říct, že nebýt podpory muže a babiček které si syna občas vezmou na dvě hodinky odpoledne ven, tak nevím
Je to docela honička, zvládnout mimčo, domácnost a školu v jednom ale není to nemožné ![]()
@my_nickname
no ono se to pak nekdy zas otoci naopak - s 4 mesicni bych zvladla se ucit, s rocnim ne a s 20m uz vubec ne ![]()
@Andrea.W
jinak jak uz to padlo - nejlepsi je kompromis - jit na skolu, projit aspon 2 roky, pak zacit zkouset, aby to vyslo tak nejdriv po dosazeni Bc. pak uvidis, bud plynule dokoncis nebo si das pauzu.
a souhlas s @pikola - dneska je skoro tabu mluvit o svatbe, i kdyz se planuje dite. ovsem bacha, at neskoncis jako svobodna matka samozivitelka bez vzdelani…
Taky bych pockala aspon dva roky, bc. statnice udelas s brichem a pak uvidis
mmch ja mam pri detech udelanou druhou vs a doktorat, ale bez hlidani to neni legrace, fakt bych doporucovala jedine s prizpusobivym chlapem nebo funkcnimi babickami ![]()
Za me klidne take oboji. Zvladla jsem to, denni studium a rozhodne jsem nemela lehky obor. Jedno dite jsem mela jeste pred zacatkem studia, druhe ve druhaku a treti na doktorate ![]()
Ty si chceš „komplikovat“ život ve 20? Dodělej si výšku, když na ni máš, maturita dneska nic není. Našetři peníze a nespoléhej se jen na přítele a měj nějakou praxi ![]()
@Ali-Ali píše:
@my_nickname
no ono se to pak nekdy zas otoci naopak - s 4 mesicni bych zvladla se ucit, s rocnim ne a s 20m uz vubec ne@Andrea.W
jinak jak uz to padlo - nejlepsi je kompromis - jit na skolu, projit aspon 2 roky, pak zacit zkouset, aby to vyslo tak nejdriv po dosazeni Bc. pak uvidis, bud plynule dokoncis nebo si das pauzu.
a souhlas s @pikola - dneska je skoro tabu mluvit o svatbe, i kdyz se planuje dite. ovsem bacha, at neskoncis jako svobodna matka samozivitelka bez vzdelani…
jako studujici pri zamestanni a nasledne na RD, se vsim souhlasim. Hlavne s tou svatbou ![]()
Určitě bych šla na VŠ, udělala si bakaláře, a pak se snažila o dítě. Ty tři roky už nejsou tak dlouhá doba. Magistra nebo inženýra už si můžeš dodělat kdykoliv. Při škole ideálně hledat práci, a´t máš nárok na mateřsko a uskutečnit svatbu. Jak tu někdo psal, abys pak nebyla svobodná matka bez vzdělání a peněz.
Nejdřív studuj, pak až rodina. Alespoň bakaláře, ať nemáš „jen“ maturitu.
40 je v dnešní době normální věk na dítě, tobě bude stále krásných 25.
Navíc pokud by vztah nevyšel měla bys to bez praxe, vzdělání a bez úspor v životě zatraceně těžké.
@Andrea.W Já myslím, že ti nic neuteče a je jedno jestli se přítel stane otcem v 35ti nebo ve 40ti
Pokud chceš dál studovat tak studuj a dítě si pořiďte potom. Záleží ale co chceš víc. Osobně bych teda ale nezvládala dítě a ještě k tomu studium
![]()
Tak pro dvacetileté jsou ctryricetileti starci, to chápu ![]()
Jinak ja bych si nikdy dobrovolne nekomplikovala zivot, nejdriv škola, pak deti, za 5 let stale budes mlada matka na dnešní poměry a co ti uteče, nic…jen by ses zbytecne honila v dobe kdy si ostatní VŠ studenti užívají… Ale musis zvážit sama.
Urcite bych si udelala aspon bakalare, prinejhorsim muzes jit na statnice s briskem. Vek 35 u chlapa nic neni, tri moji kamaradi se stali otci ve 38 poprve a moc jim to prospiva
tech par let uz neni rozdil, pokud je ochotny pockat s tebou
@Andrea.W píše:
Zdravím všechny. Chtěla bych slyšet všechny názory na můj problém. JE MI 20. PŘÍTELI JE 35. Chci jít na vysokou a zároveň chci dítě. Nechci, aby se můj přítel stal otcem až ve 40 letech. Vím, muž může mít dnes dítě i v 60, 70 letech, ale to jsou krajní případy a já bych si přála, aby tady byl pro své děti co nejdéle… Jde o to, že se bojím, že obojí najednou bych nezvládla. Přítel na dítko nespěchá. Řekl, že až budu chtít, dostuduji si a udělám vše, co je potřeba, pustíme se do toho. Hlavním důvodem, proč chci dítě teď, není samozřejmě jen vyšší věk mého přítele. O dítěti mluvíme už dlouho a vím, že bych si moc přála, založit rodinu. Hlavně vím, že s ním. Myslím, že jsme se oba hledali a když je někdo tak šťastný jako my dva, plánuje se to hezké, úplně samo…napište, jak byste to řešili vy..?
Po celkem nedávných vlastních zkušenostech s mateřstvím bych osobně nastoupila na vysokou, tu dostudovala a cca v pátém ročníku začala s přítelem pracovat na mimi - čili VŠ bych dodělala, ale do práce zatím nenastoupila.
Tato cesta by mi vyřešila víc věcí naráz a hlavně by mi i odpověděla na to, zda je náš vztah „pro život“ - přeci jen, za těch pět let už budeš vědět zase o něco lépe, zda vy dva jste zrovna ti, co spolu mají tvořit děti ![]()
Já bych na tvém místě měla klidně miminko. Otázka je, jestli si měla nějaké vysněné studium (třeba že chceš být doktorka) nebo chceš studovat jen pro to, abys měla titul. A že bez vysoký si po mateřský nebudeš moct najít práci? S dítětem na tom budeš asi tak stejně ať máš tutil nebo ne. Na to se můžeš vykašlat, nenech se tady strašit tím, že skončíš jako nevzdělaná samoživitelka. Bakalář je ti asi tak stejně platný jako matiruta. Jestli se milujete, dítě váš život obohatí, úplně vám změní život. Život přeci nemusíš mít naplánovaný, za pár let to všechno uvidíš jinak a třeba pak začneš studovat dálkově.