Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Divné pocity
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.7.09 12:46
Divné pocity
Ahojky,mám dotaz, teda spíš prosbu.Potřebovala bych slyšet váš názor..
S přítelem jsem už skoro 9 let.Chodím s ním od 16ti.Miluju ho, to vím.Před rokem a půl mi začali rodit a vdávat se kamarádky,mě to strašně chytlo a my ted máme začít s přítelem rekonstruovat.Bydlím s ním skoro 5 let.A strašně bnych chtěla miminko.Zoufale strašně!!!
Ale on nechce až se dostaví.Chápu to, že chce aby miminko přišlo do nového, i já bych to tak chtěla,ael něco se se mnou děje.Mám pocit, že mi něco chybí a že mi to ani přítel nedává, když si chovám miminka, je mi skvěle, a když je uspím a nakrmím ještě skvěleji!A pak zas přijdu domů kde mě čeká s prominutím"jen" přítela je mi z tohoo smutno, ani milovat se mi s ním nechce, v práci mě to nebaví, prostě nevím kam se mám zařadit a na co tady na tom světě jsem.Nic mě nebaví a ke všemu se musím nutit.
Takhle se cítím, ale nevím co s tím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.7.09 12:55
Takhle přesně jsem to měla před 1,5r. Musela jsem si pár měsíců se snažením počkat, jinak bych neměla nárok na mateřskou. Záchrana byla tady emimino, šmírovala jsem holky v diskuzích co prožívají jako těhule, snažilky.
Myslím, že přítel je 1)velmi zodpovědný, 2)dítě chce, to je fajn, někdy o tom chlapi ani nechtějí slyšet.
A snažit se můžete začít před dokončením. Nebo vám rekonstrukce bude odhadem trvat dýl jak 9 měsíců? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 13:01
Já vím, máš pravdu.Jo a mimochodem todle já dělám taky, to šmírování:)
Strašně ráda si o dětech čtu občas mi půjčí kamarádka Betynku a nebo přímo vyhledávám kamarádky s dětma.Aspoň takhle mi to pomáhá a pak si zas říkám, že až začneme stavět a bude tu ten stres tak na to trochu zapomenu a budu se těšit jak se hýbe domeček 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 13:28
Já to měla taky tak, najednou to přišlo a já strašně chtěla být těhotná 
…na jak dlouho ta rekonstrukce vypadá?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 13:39
Jojo to jsou normální pocity. Jestli dobře počítám je ti 25 nu věk na první dítě akorát, ale pokud člověk nemá do čeho to dítě přivést, tak je možná lepší počkat. My jsme rekonstruovali opravdu dlouho a jsem ráda, že to bylo bez mimča. Mohla jsem tak pomáhat a ty stresy kolem toho, by asi pro mimčo nebyly taky dobré. Ve mě se ty pocity různě střídaly, bylo období, kdy jsem fakt dítě chtěla hodně, pak najednou bylo období, že jsem děti nějak nemusela a pak se to zas vrátilo k prvnímu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 13:44
já to tak měla odjakživa, vždy jsme chtěla děti a hodně. Docela dlouho jsem si počkala na pravého tátu a pak už to šlo ráz na ráz… Patříme k těm co na to až postaví dům rozhodně nečekali, počali jsem obě naše děti do podnájmu 1+1 a mezi tím se stavěl teprve náš dům… Měli jsme strach že kdybychom třeba čekali až bude dům atd. že se třeba dětí pak už nedočkáme…
Je tu myslím dost snažilek co ti potvrdí že děti se mnohdy nevyplácí odkládat moc dlouho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 15:49
Ja jsem zacala chodit s nynejsim manzelem v 19. Po roce jsme se nastehovali spolu na podnajem, napred s jinymi pary, pak sami. Po letech se porad sestry a jeho maminka doptavaly, kdy bude miminko, ale my jsme jen rikali, ze az po svatbe. Dost me to trapilo, vedela jsem, ze si ho chci vzit, ale on nechtel ani slyset. Ze by byl dobry tata jsem byla taky presvedcena, s neteri delal vylomeniny a ja jen sledovala, jak si s ni dokaze hrat. Po nejake dobe jsem tema svatba uz neresila. A pak, bylo mi 29, jsem na vanoce dostala jmenovku na dvere se spolecnym jmenem. Vubec jsem nevedela co rict. Vdavala jsem se dva dny pred triceninama a byla desne stastna. Klarka se narodila dva roky po svatbe, a to jsem spis oznamila, ze prestavam brat prasky, ze chci otehotnet. Trvalo to pul roku. S touto dobou jsem pocitala, ale stejne, kdyz manzel mesic co mesic se ptal, jak to ze nejsem tehotna, trosku jsem zacinala nervacit Rekla bych, ze se tesil vic nez ja, tehotenstvi desne prozival 
U me byl trosku rozdil v tom, ze materske pudy se dostavily az asi pul roku po svatbe, takze tak dlouho jsem netouzila Jen jsem vzdy vedela, ze dite chci, ale ten muj chlap nechtel (nebo spis rikal, ze nechce a delal drsnaka). Preji ti, at to u vas dopadne podobne, at driv nebo pozdeji. Hlavne na nej netlac, at ti neutece
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 20:34
takove rekonstrukce ja nevim prijde mi to jako vymluvy…me kamaradce taky chlap rekl ze dite az bude mit ona svuj byt na ktery cekala uz dva roky a byt zatim stale v nedohlednu…zili v podnajmu.nakonec ji za tri mesice opustil.zeptej se ho narovinu zda dite chce nebo ne at je k tobe uprimny.rozumim ti,taky jsem si zacala znicehonic moc dite prat akorat s tou vyjimkou ze muj chlap taky 
nezlob se mozna trochu tvrdy,ale muj uprimny nazor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 20:40
My si první dítě pořídili do 1+1, ale nebyl výhled na změnu v dohledné době.Kdybych věděla, že stačí počkat pár měsíců (tipuju, že rekonstrukce léta netrvá), určitě bych si radši nejdřív zařídila bydlení.Zdá se mi to rozumné a logické, stresy a provizoria v těhotenství a pak s miminkem nejsou nic moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 20:43
judycum my si dite poridili primo do garsoniery a o stehovani jsme nepremysleli.pak ale nahodne jsme dostali nabidku vymenit byt za vetsi a kdyz bylo male mesic a pul stehovali jsme se…ale natolik jsme to dite chteli ze i s tim ze s nami bude bydlet jen v te garsonce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 20:49
Erdito , však já jsem psala, že jsme si první dítě pořídili do 1+1, věděla jsem, že větší bydlení výhledově nebude a nechtěla jsem čekat několik let i když jsem byla mladá..Bydleli jsme tam se synem šest let.Já jsem ale chtěla říct, že pokud bych měla před sebou plánovanou a časově omezenou rekonstrukci, tak bych radši pár měsíců počkala, nepřipadá mi to jako výmluva, ale jako logický, rozumný krok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 20:54
ale tehotenstvi se ji nemusi zdarit okamzite nezapominej muze klidne trvat i rok(nechci strasit,je to jen priklad)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 20:59
To jistě může, to člověk nikdy dopředu neví (může to trvat taky roků deset, že)…jen jsem reagovala na to, že mi naplánovaná rekonstrukce nepřipadá jako výmluva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 21:04
me zase prave jo diky tomu co jsem psala v mem predeslem prispevku..ale jak rikam kazdy ma na to jiny pohled a nazor ale podle me v chuti do miminka vetsinou nestoji nic v ceste kdyz ho oba chteji.takove pockame az to..a az bude…a potom kdyz si udelam…jako fakt PROMIN ale proste NEEE.pak az vse bude hotove krasne dokoncene tak jeste zjisti ze nekdo z nich mit dite nemohou ne?hnusny priklad ja vim.tak proto pisu jak pisu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.7.09 21:10
Můj manžel nikdy nebyl z myšlenky na dítě nadšený, ani poprvé ani podruhé, vždycky impuls přišel ode mě a chvilku jsem ukecávala.Je skvělý táta, jeden z nejlepších jaké znám.
Myslím, že není jediný chlap, naopak bych řekla, že to tak má většina.Musí si na tu myšlenku zvyknout a ujistit se, že se to zvládne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
