Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím zkušenější maminky, jdu si k vám pro trošku uklidnění. Příspěvek bude delší, pokusím se sepsat jeho co všechno umí.
Syn bude mít zanedlouho 17 měsíců. Včera jsme byli na kontrole na neurologii a ta nás poslala k dětskému psychologovi, zmínila jsem se jí totiž, že neukazuje a v noci špatně spí. Zmínila se o ADHD, ale na to bych to netipovala. S tím spánkem je to špatné, každou noc je vzhůru - někdy hodinu, někdy až tři. Mrní se a nemůže zabrat. Vezmu ho k sobě, mazlím, zpívám. Občas musím chovat, nebo ze zoufalství použít křesílko k uhoupání. Doporučila nám eye q, což je víceméně rybí tuk, ale hledám nějakou nekomerčnější formu. Dávám mu Pediakid pro snadné usínání, ale bez efektu.
K jeho dovednostem:
Už dlouho jsem nezaznamenala žádný pokrok, proto mě ještě kor po včerejšku přepadnul trošku splín. Přes den si ukazujeme v knížkách, ale kromě psa a kočky zvířata nepozná, malujeme (to ho moc nebaví, spíš pořád uklízí a zase vyndává pastelky), zpíváme, stavíme z kostek, čteme, hrajeme na schovku, honíme se, házíme s míčem a pak mi pomáhá s praním věšením atd. Nemůžu se zbavit pocitu, že ho špatně stimuluju. Proto bych vás prosila o inspiraci co děláte s dětma vy.
S tím neukazováním, když se ho zeptám kde jsou třeba hodiny, tak se na ně povívá, ale neukáže, neukáže ani na nic v knížce, venku, ani když něco chce. Na nočníku sedět nechce, ale to neřeším.
Ach jo…miluju ho nade vše, ale asi něco dělám špatně.
Našemu je teda 15, dělá to, co tvůj, v knížkách ukazuje, ale to je drobnost myslím a doma si myslíme, že je geniální. ![]()
Na hrnec jsem ho posadila 2× a vypadalo to, jako bych ho dala nahým zadkem do trní.
![]()
S vývojem jsem spokojená. ![]()
Ale taky by mě zajímalo, jak KONKRÉTNĚ děti tohoto věku stimulovat.
@kaarcuulkaa píše:
Zdravím zkušenější maminky, jdu si k vám pro trošku uklidnění. Příspěvek bude delší, pokusím se sepsat jeho co všechno umí.Syn bude mít zanedlouho 17 měsíců. Včera jsme byli na kontrole na neurologii a ta nás poslala k dětskému psychologovi, zmínila jsem se jí totiž, že neukazuje a v noci špatně spí. Zmínila se o ADHD, ale na to bych to netipovala. S tím spánkem je to špatné, každou noc je vzhůru - někdy hodinu, někdy až tři. Mrní se a nemůže zabrat. Vezmu ho k sobě, mazlím, zpívám. Občas musím chovat, nebo ze zoufalství použít křesílko k uhoupání. Doporučila nám eye q, což je víceméně rybí tuk, ale hledám nějakou nekomerčnější formu. Dávám mu Pediakid pro snadné usínání, ale bez efektu.
K jeho dovednostem:
- umí pár slov: mňam mňam, tačí (všechno co je hezké - kytička, lístek), na tátu volá tatííí, eče (ještě), kuk, mama, baba
- když má dobrou náladu dává prádlo do pračky, odnese něco do koše, snaží se svlíknout, ale to mu zatím moc nejde
- umí paci paci, pápá, jak je veliký, vařila myšička kašičku, trošku kutálí se brambora (zakryje si oči a dělá vlak)
- venku pozná psa, kočku, auto, kytku, list a když vidí v televizi, nebo obchodě jídlo, tak hlásí mňam mňam, umí zvuky asi deseti zvířátek
- rád si jezdí s autama, nakládá je, rád míchá v hrnci a potom mi dává ochutnávat a dělá hmmmm.
Už dlouho jsem nezaznamenala žádný pokrok, proto mě ještě kor po včerejšku přepadnul trošku splín. Přes den si ukazujeme v knížkách, ale kromě psa a kočky zvířata nepozná, malujeme (to ho moc nebaví, spíš pořád uklízí a zase vyndává pastelky), zpíváme, stavíme z kostek, čteme, hrajeme na schovku, honíme se, házíme s míčem a pak mi pomáhá s praním věšením atd. Nemůžu se zbavit pocitu, že ho špatně stimuluju. Proto bych vás prosila o inspiraci co děláte s dětma vy.
S tím neukazováním, když se ho zeptám kde jsou třeba hodiny, tak se na ně povívá, ale neukáže, neukáže ani na nic v knížce, venku, ani když něco chce. Na nočníku sedět nechce, ale to neřeším.
Ach jo…miluju ho nade vše, ale asi něco dělám špatně.
A řekni mi, co bys chtěla? Aby mluvil ve větách a skládal trička do komínků?
Podle mě normální vývoj. Máme 18měsíční malou a je na tom stejně.
@kaarcuulkaa co plašíš? Mám tedy od 2 m mladší, ovšem prašť jako uhoď, vše je mama, tata nebo baba.. když posadim na nočník, ječí jak když ho mučim atd.. ohledně ukazování - evidentně rozumí, vůbec bych to neřešila. Za mě děláš vše, co můžeš, dej mu čas ![]()
Podle mě je v cajku
Ale nevím jak moc nutný je to ukazování. Mám holčičku 19m, zvířata neumí žádný, ale slov řekne celkově víc. Ale zase je to holka a má doma tři ségry, ty ji táhnou
Neděláš nic špatně, každé dítě je jiné.
Synovi je 16,5 měsíce.
Umí 3 slova - táta, děda, mňam a to jen když danou věc vidí.
Umí pápá, ale ne na povel, jedině když někdo odchází, nebo mu někdo zamává, tak opakuje. Paci paci a ani nic podobného nedělá.
Vyndavá příbory z myčky, ale hází je po zemi. Vystěhovává nákup z kočáru.
Jediný povel, co zvládá je - odnes to do kuchyně na linku.
Na všechna zvířata volá titi (čiči).
V noci špatně spí, hlavně bojujeme s uspáváním.
Ukazuje, ale rozhodně ne na povel. Pokud mu řeknu, kde jsou hodiny, tak se na mě podívá a odejde ![]()
Tvůj chlapeček mi přijde šikovný. Rozhodně bych nestresovala. Pokud je sledovaný, tak bych pro svůj klid poslechla.
@Talitha ukazování je důležitý mezník ve vývoji, ukazuje, že dítě je schopné sdílet prožitky a svůj svět.
Já bych to neviděla tak černě, můj kluk začal povídat až teď ve 27 měsících, nočník pomalu už zvládáme. A ze spaním to byla vždycky hrůza, i teď se většinou tak jednou vzbudí. Ale je úplně v pohodě. Mám děti tři a každý má jiný tempo.Ale chápu, že s tím spaním je to na palici. Ale neboj určitě se to zlepší.
@Pincenza To né, do včerejška jsem měla pocit, že je hrozně šikovný. Prostě mě jenom přepadnul splín, proto jsem chtěla slyšet, že to tak má spoustu dětí. Taky bych uvítala nápady na nové činnosti, ptz děláme pořád všechno dokolečka dokola.
Přijde mi vše ok, jestli ukazuje alespoň očním pohledem, tak bych to neviděla nijak hrůzostrašně. Jediné, co mě zarazilo, že umí zvuky deseti zvířátek, ale pozná jen dvě. Jestli ho ty věci moc nedriluješ jako jednotlivosti, on potřebuje postupně skládat obrázek světa, tak když udělá zvuk zvířátka, hned bych vzala knížku, a ukázala mu v ní, jaké zvířátko to vlastně dělá, jestli to zvířátko třeba papá travičku a ty kytičky, které si ukazujete venku apod. Prostě mu vyprávěj a propojuj, a nepodceňuj ho. Myslím, že spousta lidí úplně zbytečně používá na dítě pořád jen dvouslabičné zkomoleniny věcí a činností (pipi, hamá, kytí, dudu apod.) a mluví v dvouslovných zkomolených větách podmět+přísudek. My od začátku vyprávíme, když ukazujeme slunečnice, tak řekneme, že to jsou kytičky, které se jmenují slunečnice proto, protože mají rády sluníčko a jsou taky tak žluté, a ne „hele kytí“. A okolo 20.měsíce syn začal mluvit a ejhle, skoro všechno, co jsme mu kdy takhle mimochodem řekli, tak si pamatuje a už to umí i říct. To jen k té otázce „Jak stimulovat“, vykašlala bych se na příručky a prostě popisovala svět okolo sebe.
Mám 19 měs. dceru, sice ukazuje a trochu mluví. Má svou řeč, které rozumim jen já. Koza podle ní dělá ma a ovce ba
naučila se říkat tři a všechno tím pádem je tři. Ráda furt uklizi i venku drhne lavičku ubrouskem. Si myslím, že máš úplně normální dítě. Já si o tom svým myslím, jak je genialni
![]()
@kaarcuulkaa synovi bude za pár dni 19 měsíců a není na tom o moc lépe. Říká ham, máma, táta, děda, auto. Vsechno ostatni je „a“. Umí jen jeden zvuk zvirete, ale pozná jich asi 15. Ukazovat začal před měsícem. Rozumi ruzne povely typu kde je, dej a ukaž. Taky dava prádlo do pračky, umí si otevřít dveře, jezdí na odrazedle. Umí paci paci, jak je veliký, umí tancovat, dupat, ukáže jak se má. Ještě umí ukázat části těla - vlasy, uši, pusu, nohy, ruce a pupík. Ale to se mu musí chtít.
Jinak taky spatne spí už od narození.
Zrovna včera jsem mu koupila eye q, tak jsem zvědavá na výsledek.
Jinak v lednu jdeme taky na neurologii kvůli opožděné mu vývoji řeči.
@kaarcuulkaa @elot Synovi jsou teď dva, a za poslední dva měsíce dělá tak neskutečné pokroky, že tomu občas ani nemůžeme s manželem uvěřit, ale pak nám vždycky dojde, že to všechno od nás vlastně už dávno zná, akorát teď už to umí i říct. Ale je pravda, že na mě kamarádka koukala divně, když jsem na procházce s kočárkama říkala, že ten ptáček se jmenuje straka a bude tam blízko ještě jedna, protože straky vždycky lítají v páru
Nečekala jsem žádnou odezvu, ani jsem nikdy dítě nijak nedrilovala nebo nezkoušela a nechtěla, aby po mně něco slepě opakoval, no a teď po několika měsících jdeme na procházku a on řekne sám od sebe „hele, straka, bude ještě jedna, kdepak je? Tamhle je“. Kdysi jsme si ukazovali v knížce králíčka, který jedl mrkev, tak jsem hned šla do lednice, jednu vyndala a ukázala, oškrábala ji a uvařila a dala k obědu, od té doby syn bezpečně poznal mrkev. Nebo si pamatuju, jak manžel vysvětloval synovi, kam teče voda, kterou vypouští z vany. Mně to přišlo směšný, když bylo klukovi něco přes rok a jen na něj tupě zíral, ale teď jsem mu říkala, jak se mění sníh ve vodu (sněžilo u nás a sníh samozřejmě hned mizel) a že ze střechy poteče voda dolů, no a on hned „a potom do kanálu“
Děti jsou opravdu jako houby a nasávají všechno. A mezi námi, všechny ty multifunkční hračky, které je naučí anglicky počítat do deseti ve dvou letech, jsou úplně naprd, protože ten skutečný obraz světa je úplně o něčem jiném.