Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Mám druhaka. Už si s ním nevím rady. Nechce dělat žádné úkoly a procvicovani už vůbec ne. Je to na dlouho, aby si k tomu sel vůbec sednout. Vzteká se, brečí, bouchá vecma. Dělá přesně to, co nemá. Mají úkolů málo. Mám pocit, že pokud by těch úkolů bylo víc, možná by si zvykl. I když možná by to bylo ještě horší na mé nervy. Dneska jsme seděli hodinu nad něčím a neudělal skoro nic. A pokud ano, tak blbe. Je mi ho tak líto, když brečí. Nechci toho po něm moc. Zkoušela jsem to po dobrém, po zlem. Vypadá to, jak když to na mě hraje, zkouší vymyslet vše, aby to nemusel delat, ale opravdu nešťastný, slzy mu tečou. Opravdu tak všechno nenávidí? Možná to je tím, že mu to nejde, přijde mu to těžké, ale vůbec mi nedává šanci mu to vysvětlit, pomoct mu. Máte nějakou radu?
V kolik hodin ty úkoly děláte? Nemůže být už unavený?
Kamarádka začala dělat asistentku k dítěti na ZŠ, že si odpočine z vedoucí pozice ve školství.
Je zděšena, jak jsou děti nemotivované, nesoutezive, nic je nebaví, nejsou zvídavé a tím pádem samozřejmě hloupé.
A teď či je to vina…?
Zato perfektně ovládají mobily, tablety a paří hry.
V dalším extrému je velká asocializace, děcka nesportují, nemají záliby, potažmo nemají čas, poněvadž mobil jim prirostl k ruce.
Ať mě tu každý odsoudí, ale je to nástroj který je užíván nadbytečně… Z toho potom vznikají různé poruchy, protože děcka se nudí, mají absťák, jsou na médiích závislé. Běžné činnosti jsou pro ně opruz a důvod ke vzteku.
Nesoustředí se a dělají dramata z běžných věcí.
To co popisuješ, decka dělají, ale ty jsi rodič a něco jako slzy v tomhle ohledu a v tomhle věku je nástroj vydírání.
Až ho budeš nutit, aby dodělal alespoň ZŠ, tak ti leccos dojde.
@Anonymní píše:
Mám druhaka. Už si s ním nevím rady. Nechce dělat žádné úkoly a procvicovani už vůbec ne. Je to na dlouho, aby si k tomu sel vůbec sednout. Vzteká se, brečí, bouchá vecma. Dělá přesně to, co nemá. Mají úkolů málo. Mám pocit, že pokud by těch úkolů bylo víc, možná by si zvykl. I když možná by to bylo ještě horší na mé nervy. Dneska jsme seděli hodinu nad něčím a neudělal skoro nic. A pokud ano, tak blbe. Je mi ho tak líto, když brečí. Nechci toho po něm moc. Zkoušela jsem to po dobrém, po zlem. Vypadá to, jak když to na mě hraje, zkouší vymyslet vše, aby to nemusel delat, ale opravdu nešťastný, slzy mu tečou. Opravdu tak všechno nenávidí? Možná to je tím, že mu to nejde, přijde mu to těžké, ale vůbec mi nedává šanci mu to vysvětlit, pomoct mu. Máte nějakou radu?
To je těžké. Druhák ti přerostl přes hlavu a ty si s ním nevíš rady. Tady jedna rada nebude stačit. Potřebuješ pomoc odborníka, který bude znát širší souvislosti a naučí tě vychovávat své dítě. Pokud není pozdě.
@1Pears1 píše:
V kolik hodin ty úkoly děláte? Nemůže být už unavený?
Jak kdy. Ale je to asi jedno. Nechce nikdy. Ani dopoledne. Večer spolupracuje kolikrát lépe než třeba dopoledne.
Motivace a samozřejmě odměny a tresty a procvičování každý den kromě pátku a soboty
a zkus vysvětlování obráceně, ať to zkusí vysvětlit on tobě
někdy to zabírá…
U nás se taky nechce, ne že by to neuměl, ale objektivně těch úkolů ze školy je naopak hodně…No u nás platí buď sladká odměna nebo telefon, buď mu ho nechám déle, když neodmlouvá a úkoly jsou hotové, když to nechává navečer tak telefon po určitém čase zabavím
jako zkouší to pořád dupne si občas nožičkou, ale vzhledem k tomu, že by měl ještě problém s učitelkou, tak se vždycky podvolí…
@Trojlístek píše:
Kamarádka začala dělat asistentku k dítěti na ZŠ, že si odpočine z vedoucí pozice ve školství.
Je zděšena, jak jsou děti nemotivované, nesoutezive, nic je nebaví, nejsou zvídavé a tím pádem samozřejmě hloupé.
A teď či je to vina…?
Zato perfektně ovládají mobily, tablety a paří hry.
V dalším extrému je velká asocializace, děcka nesportují, nemají záliby, potažmo nemají čas, poněvadž mobil jim prirostl k ruce.
Ať mě tu každý odsoudí, ale je to nástroj který je užíván nadbytečně… Z toho potom vznikají různé poruchy, protože děcka se nudí, mají absťák, jsou na médiích závislé. Běžné činnosti jsou pro ně opruz a důvod ke vzteku.
Nesoustředí se a dělají dramata z běžných věcí.
To co popisuješ, decka dělají, ale ty jsi rodič a něco jako slzy v tomhle ohledu a v tomhle věku je nástroj vydírání.
Až ho budeš nutit, aby dodělal alespoň ZŠ, tak ti leccos dojde.
Jak jsi to myslela, že mi leccos dojde? Myslíš, že nemám o své dítě zájem?
Děti nejsou nemotivované a hloupé. Naopak mam kolem sebe spoustu hodně chytrých nadaných dětí. A ani mi nepřijde, že by se učily málo a nic neuměly (tento názor slyším často). Teď jsem viděla test a mně to teda přijde těžké pro druhaka.
Kolem mě má každé dítě nějakou zalibu, kroužky. Hodně jich chodí do ZUŠ a k tomu má nějaký sport, někdo i sporty dva. Mám kolem sebe i soutěživé děti a někdy až moc.
@welovefashion píše:
Motivace a samozřejmě odměny a tresty a procvičování každý den kromě pátku a sobotya zkus vysvětlování obráceně, ať to zkusí vysvětlit on tobě
někdy to zabírá…U nás se taky nechce, ne že by to neuměl, ale objektivně těch úkolů ze školy je naopak hodně…No u nás platí buď sladká odměna nebo telefon, buď mu ho nechám déle, když neodmlouvá a úkoly jsou hotové, když to nechává navečer tak telefon po určitém čase zabavím
jako zkouší to pořád dupne si občas nožičkou, ale vzhledem k tomu, že by měl ještě problém s učitelkou, tak se vždycky podvolí…
Sobota a neděle jsou právě ty dny, kdy je čas. V týdnu družina a pak kroužky - jedno nebo druhé dítě. Takže úkoly až potom. A jak je venku hezky, nesoustředí se vůbec.
@hanka.br. píše:
To je těžké. Druhák ti přerostl přes hlavu a ty si s ním nevíš rady. Tady jedna rada nebude stačit. Potřebuješ pomoc odborníka, který bude znát širší souvislosti a naučí tě vychovávat své dítě. Pokud není pozdě.
Je.
Domaci ukoly nejsou povinne, prestala bych je vypracovavat a otravovat sobe i diteti zivot.
Ja bych ty ukoly delala kazdy den ve stejnou dobu, aby se z toho stala rutina. Kdyz nejsou ukoly, tak si treba jen procvicujte cokoliv jineho. Proste kazdy den, ve stejnou dobu. Ja myslim, ze tak za 14 dni si zvykne. Ale asi by bylo potreba to opravdu dodrzovat. Aby vedel, ze se z toho nevykrouti.
@VitaminC píše:
Domaci ukoly nejsou povinne, prestala bych je vypracovavat a otravovat sobe i diteti zivot.
To mu hodně pomůže v tom, aby začal zakladatelku jako matku respektovat a učil se plnit jakékoli povinnosti. To je nejhloupější rada ever.
@VitaminC píše:
Domaci ukoly nejsou povinne, prestala bych je vypracovavat a otravovat sobe i diteti zivot.
Super rada, zvlášť pro dítě, které potřebuje procvičovat. Úkoly jsou právě od toho, aby si dítě doma látku procvičilo.
@Trojlístek píše:
Kamarádka začala dělat asistentku k dítěti na ZŠ, že si odpočine z vedoucí pozice ve školství.
Je zděšena, jak jsou děti nemotivované, nesoutezive, nic je nebaví, nejsou zvídavé a tím pádem samozřejmě hloupé.
A teď či je to vina…?
Zato perfektně ovládají mobily, tablety a paří hry.
V dalším extrému je velká asocializace, děcka nesportují, nemají záliby, potažmo nemají čas, poněvadž mobil jim prirostl k ruce.
Ať mě tu každý odsoudí, ale je to nástroj který je užíván nadbytečně… Z toho potom vznikají různé poruchy, protože děcka se nudí, mají absťák, jsou na médiích závislé. Běžné činnosti jsou pro ně opruz a důvod ke vzteku.
Nesoustředí se a dělají dramata z běžných věcí.
To co popisuješ, decka dělají, ale ty jsi rodič a něco jako slzy v tomhle ohledu a v tomhle věku je nástroj vydírání.
Až ho budeš nutit, aby dodělal alespoň ZŠ, tak ti leccos dojde.
Protože dnešní systém tu soutěživost mezi dětmi nepodporuje a nepodporuje ani srovnávání. I my máme doporučení v rámci předmětů speciálně pedagogické péče u skupinky vybírat takové hry a aktivity, kde rozhoduje hlavně náhoda. Na specce už vůbec nesmíme použít nic, co by děti srovnávalo nebo je negativně hodnotilo. Motivace musí být pouze pozitivní. Neprošel by ani bodovací systém úklidu ve školských zařízeních.
Co se týče mobilu, ve většině škol u nás je už zakázaný používat v době vyučování, i o přestávkách.
Na úkoly bych se v takovém případě vykašlala. A hledala jiné způsoby procvičování, které vy dítě víc bavily. Vzdyt se dají dělat cvičení online, procvičovat menasilne během dne při povídání s rodiči, na procházce.
Mám druhaka. Už si s ním nevím rady. Nechce dělat žádné úkoly a procvicovani už vůbec ne. Je to na dlouho, aby si k tomu sel vůbec sednout. Vzteká se, brečí, bouchá vecma. Dělá přesně to, co nemá. Mají úkolů málo. Mám pocit, že pokud by těch úkolů bylo víc, možná by si zvykl. I když možná by to bylo ještě horší na mé nervy. Dneska jsme seděli hodinu nad něčím a neudělal skoro nic. A pokud ano, tak blbe. Je mi ho tak líto, když brečí. Nechci toho po něm moc. Zkoušela jsem to po dobrém, po zlem. Vypadá to, jak když to na mě hraje, zkouší vymyslet vše, aby to nemusel delat, ale opravdu nešťastný, slzy mu tečou. Opravdu tak všechno nenávidí? Možná to je tím, že mu to nejde, přijde mu to těžké, ale vůbec mi nedává šanci mu to vysvětlit, pomoct mu. Máte nějakou radu?