Strašidelné historky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@Morska vila
To máš jedno, márnice, hřbitov, nebo masna, to je všechno stejný, tam zpravidla nikdo o život nepřišel. Kde bych nechtěla bydlet, je nějaké popravčí místo, nebo třeba u jatek. To by mi opravdu vadilo.
Jinak bydlím vedle hřbitova, dost blízko, mezi plotem zahrady a hřbitovem je proluka asi 3 metry. A nikdy jsem v souvislosti s tím nic zvláštního nezažila. Jinde ano, jsem dost senzitivní, ale na hřbitově je klid, tam si málokdo nosí negativní emoce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Morska vila
Můj chlap mi tohle („to si jen namlouváš“) říkával taky, dokud neměl jednou, dokonce za bílého dne pocit, že na něj někdo sahá a prochází jím 
ten den „utekl“ do práce raději dřív a od té doby mi věří. 
Mimo to jsi mi připomněla, že se nám (mě a sourozenci) v dětství v noci otevírala vždycky šatní skříň, kde jsme mívali oblečení. Táta ji zajistil pak takovou tou „patentkou“ (nevím, jak se tomu říká), ale otvírala se dál. 
Skončilo to, až když naši skříň přestěhovali jinam. Jinak se mi často zdávalo o tom, že někdo z blízkých ve snu zemřel a potom třeba za dva dny, za týden zemřel doopravdy. Byla jsem tou dobou v pubertě, podělaná a ani jsem nechtěla chodívat spát. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vím že to bude znít směšně i vtipně ale- bylo mi tak 12 let, vstala jsem ráno do školy, čistila zuby, připravila tašku, šla na záchod… My měli WC a hned vedle vanu, sedím koukám a na vaně se sama od sebe zakejklala poloprázdná flaška od šamponu, což byl první a poslední nevysvětlitelný úkaz, co jsem kdy viděla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ropucha 02 Hřbitovy mi vůbec nevadí, tam je klid. Jo to by mi také vadilo popravčí místo, a nebo koncentrační tábory. Tam bych nemohla.
@ClassicGirl Jo, že si to jenom namlouvám. Jo ty sny mám také někdy, když má někdo umřít. jenom se mi o tom člověku zdá, že si s ním povídám jenom obyčejně věci. Mám plno takových historek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
moc mě to zajímá 
Taky se k vám přidám, dodnes nějak nevím, co si o celé situaci myslet. Před 6ti lety nám zemřela v domě prababička, jsme hodně velká rodina a já jsem strašně vděčná babi a moji mamině, které se obě byly schopné o prababičku starat 24/7. Ona si přála zemřít doma a tak se jí i splnilo, ve svém milovaném prostředí. Tenkrát zrovna v našem velkém dome nikdo nebyl. Jen já a zmíněná babi s prababičkou. Milovala jsem ji a měla ji jako mámu. Bylo to pro mě hrozné, byla jsem poslední kdo ji viděl živou, kdo se s ní rozloučil. Zemřela krásně, 91 let a ve spánku. Nejvíc, co si kdo může přát. Ale pro mě to bylo strašné..no..co vám budu vyprávět. Odešla má milovaná prababička.
Po nějaké době se do jejího bytu nastěhovala moje sestra s manželem a dětmi, my s partnerem bydleli vedle nich a rodiče dole. Máme obrovský dům. Dole sklep, nahoře půda. Sestra několikrát s hrůzou.. slýchávala, jak Babiččino chodítko, které jsme umístili nahoru na půdu, slyší. Pořád stávala na chodbě u dveří na půdu a poslouchala chodítko, jak se šourá po podlaze úplně stejně, jako s ním chodila babička. Já jsem bydlela vedle, nikdy jsem to neslyšela, ale na půdu jsem od té doby chodit nemohla..nikdy jsem ani strach neměla, neměla jsem důvod..protože vím, že mě měla strašně ráda, vždy říkala, že já jsem její nejmilejší 
..ale sestra udělala pár bludů v životě, hlavne svojí svatbou a myslím si, že ta babička ji tím možná chtěla trošku vyprášit kožich, ale kdo ví… osobní zkušenost nemám. Jen sestřin pes..neustále štěkaval do rohu v místnosti..ale jak říkám, kdo ví…
- Citovat
- Upravit
@Nelel12
No ty kráso..i kdybych věděla, že to byl můj milovaný příbuzný, co mě měl rád, tak představa že slyším chodítko v noci se šourat, tak bych se asi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
