Strašidelné historky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Tak já bych mohla vyprávět, nám se pořád něco děje. Třeba nedávno jsem čistila lednici, protože byla celá začerněná. Jako pálím doma občas svíčky a vonné tyčinky, ale ne tolik, abych měla záda v lednici z vnitřní strany černé a ještě jenom obdélník přesný do dvou třetin. A okna detto. Plastové rámy oken z vnitřní části a nešlo to umýt. Vytírala jsem to tři krát a pořád z toho plastu jakoby vyjížděla černá voda. Nezjistila jsem co to bylo, ale vypadalo to divně. O tom, že nám pořád něco v noci padá ani nemluvě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@silvapoko
Joo s nočním padáním věcí mám taky zkušenosti 
ale když mi bylo asi 12-13 let, tak se stala divná věc. Máme dvougenerační dům, my bydlíme ve druhém patře a teta tehdy ještě s přítelem a mou sestřenicí jezdili každé léto k moři. Než odjeli optala jsem se tety, zda bych si mohla u nich zahrát na PC hry. Dovoleno. Tak když se mi chtělo, hrála jsem si u sestřenky v pokoji hry. Už nevím co jsem hrála, ale zabavilo mě to až do 2 ráno. Než jsem cítila jak kdyby mě něco sledovalo. Byla jsem zády ke dveřím a byly otevřené, naši už spali dávno, u nás v patře bylo ticho. Pocit byl fakt divný, donutil mě vypnout hru i PC a jít k nám si lehnout. Nu a ráno babička (bydlí v přízemí) říkala že kolem třetí v noci, se vysypala úplně celá vitrína se všemi soškami a lepším nádobím v obýváku hned vedle pokoje kde jsem hrála hry a fakt když jsme tam s mámou šli se podívat vše rozbité vitrína otevřená. brrr. jsem ráda že jsem si šla lehnout, protože kdybych to slyšela, měla bych asi určitě infarkt, dodnes jsem to nepochopila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hiavnaan Nebyl to zloděj? Představa že to byl zloděj je ještě děsivější než když by to udělal duch 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Jitulinka.1
Ne to nebyl zloděj, my vždy zamykame to by pes řval
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj holky! Jsem na emimino nová, tak snad nevadí, že se připojím k vaší diskuzi. 
U nás doma se toho dělo taky dost-a nejen u nás doma, ale i v domě u chlapových rodičů nebo u těch mých. Většinou to byla taková ta klasika - hlasité těžkopádné kroky, pocit, že mě někdo pozoruje, klepání na dveře, ale i neustálé praskání žárovek (bydlíme teď už v novostavbě, takže el. rozvody jsou nové, zrevidované) - to jsme měnili žárovky klidně i 3× týdně a klidně i v těch samých místnostech - nebo probíhalo taky často skřípění zabradlí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ClassicGirl
Nejlepší je na tuto nezvanou návštěvu křičet aby vypadla, strach je posiluje. Jsem si vybavila jak jsme tehdy s mým ex, jeho sestrou, seděli v kuchyni u jeho matky v bytě. Bylo něco kolem půlnoci, a oni dva se bavili ducharskymi historkami, samá legrace, a já jim říkám aby se tomu moc nesmali načež ex zase nějaký vtip, který nedorekl protože se ozvala taková rána do zdi, že se smát fakt přestali. Chvilku ztichli, jeho sestra se šla podívat jestli to nebyl její roční syn, kuchyň sousedila s jeho pokojem, ale ten v klidu spal, když přišla, nadávala mému ex, proč za ní hned šel že ví že to byl on, a já jí řekla, že byl se mnou v kuchyni a nikam nešel, tak dostala bobky, a šla vzbudit jejich mámu, která nám pak řekla, že se v tom pokoji oběsil muž. Nevím jestli je to pravda, ale já v tom pokoji nikdy nemohla spát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Hiavnaan
Jo, tak to věřím, že je smích přešel. U nás se také někteří smáli, ale rychle je to přešlo, když šli dolů do přízemí (po hlasitém bušení na dveře) otevřít a nikdo tam nebyl. (Upozorňovala jsem je, že za dveřmi nikdo nebude, ale hold se chtěli přesvědčit sami.) Myslím, že z takového žertování jsou už na dlouho vyléčení. 
Dřív se nám sama spínala i mikrovlnka, která nebyla v zásuvce apod. Poslední léta máme ale klid - od té doby, co jsme si pořídili kočičáka. Mohla to být náhoda, ale také nemusela. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ClassicGirl
Jo tak kočky to vycítí. Třeba před lety jsem vzala svou kočku jen tak do mého pokoje, protože se i tam taky děly věci. Můžu říct že už když jsem jí vzala do baráku tak se vzpouzela, a přitom je to fakt mazlík. Vzala jí do pokoje a zavřela dveře, no páni, ta vyváděla začala u těch dveří normálně naříkat ale co mne znepokojilo víc když se zadívala nad mou postel, a pořád tam koukala pak zase pelasila ke dveřím a řvala. Tak jsem otevřela a takovou rychlostí běžela ven jak kdyby jí šlo o život, no nevím co tam viděla a radši to vědět nechci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Miluju tyhle příběhy, ale sama jsem na tohle citlivá jako dubový špalek 
Když jsem byla v pubertě, bývala jsem často sama doma přes víkend, v obrovském baráku hned vedle márnice… a nikdy se mi nic zvláštního nestalo. Teď bydlíme ve starém domě, kde údajně zemřel nějaký praprarodič (ve stejné místnosti, kde spíme teď a i jsem tu jako malá holka mívala pokojíček) a taky nikdo nic zvláštního nevnímá, kočky s náma vesele spí v posteli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@fenny
Ano, je to zvláštní, že někdo takové věci vnímá a někdo ne. Mě se takové věci děly od malička, co si pamatuju. Kvůli tomu jsem nechtěla ani spát jinde mimo domov, protože na ty „naše“ entity jsem byla už více méně zvyklá, zatímco jinde jsem měla strach. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@fenny tak to bud ráda, že se ti nikdy nic zváštního nestalo. Já bych vedle márnice nebydlela
Já se před pár lety nastěhovala do staršího domu na vesnici, který se mi strašně líbil. Byla jsem nadšená, že tam budu bydlet. Ten dům byl můj sen. Jediné co mi vadilo, byl tmavý interiér v předsíni a v prvním patře, všude obložený dřevem tmavé barvy. Ale nadšení z domu netrvalo dlouho. Každou noc jsem se budila kolem 1 hodiny ráno, s pocitem že mě někdo sleduje. Tohle trvalo tak měsíc, pak se mi začaly dít věci jako otevírat dveře, přemísťovaly se mi předměty. Jako například jsem něco psala a propisku nechala na stole, vrátím se a propiska na židli. V noci jsem často slyšela vrzat schody, a kroky v předsíni. Říkám manželovi… tady v tomhle domě straší…, ale prý si to jenom namlouvám. Že je to způsobeno průvanem a že dům je veliký a starý. Po nějaké době kolegyně z práce, která byla u mně, se mě ptá jestli se někdy nebojím v tak velkém domě a že pokaždé když je u mně má pocit, že se na ní někdo dívá v předsíni. Nechtěla jsem být za blázna, říkám jí že ne. Na to mi ona říká, ale víš že tady v tomhle domě někdo zemřel? Celkem mě tou informací vystrašila, ale neřekla jsem na to nic. Po nějaké době jsem se dozvěděla od někoho jiného, že před námi v tom domě bydlela paní, která si dělala legraci, že se jí v tom domě ztrácejí a nebo přemisťují věci. Bydleli jsme tam ještě další půlrok a pak se přestěhovali. Tu poslední noc jsem tam nespala vůbec, jelikož se mi začali otevírat dveře od skříně. Ted bydlím v domě, už přes 3 roky a tady se mi nic neděje, nic mi nemizí ani nevrže… Nemám žádné pocity, že mě někdo sleduje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
