Třináctá komnata
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
@janine24 píše:
Ale jde o to, že jestli je to její a jejího ega, možná by to spíš měla řešit nebo rozebrat ona
Těžko říct… Nevím proč „to“ přišlo. Co to po ní chce. Ale máme z toho hodně špatný pocit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Můžu se jen opakovat, asi je to primárně její a možná když ona nebude chtít nebo nedá první podnět ona, tak to nemusí být vůbec o tobě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky mám takovej jeden silnej zážitek, stala se nám strašná tragedie, běželo mi toho spoustu hlavou, nikomu jsem o tom neřekla a až když o tom začal mluvit manžel a řekl vlastně to, co mi běželo hlavou, tak mě úplně mrazilo, měli jsme úplně stejný myšlenky. A nikdy jsem to nikomu jinýmu neřekla, ale chtěla bych, jen nevím komu. A taky se toho trochu bojím… co my víme, jen si něco myslíme a třeba tušíme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@markytka7 píše:
Tak nad tím přemýšlím už hodně dlouho. Vlastně od smrti babičky. Když umřela tak mi 14 dnů hučelo v hlavě a potom to ustalo. Stále jsem však měla pocit, že je se mnou. To trvalo rok. Přesně po roce jsem měla pocit, že mě navždy opustila. To se opakovalo také u dědy i maminky. Minulý rok se stalo něco naprosto neuvěřitelného. Můj manžel měl dědu. Vím že si byli velmi blízcí. Manžel měl velmi zaměstnané rodiče a jeho děda se mu v dětství hodně věnoval. Děda zemřel v noci z 19. na 20. prosince 2010. S manželem jsme se dlouho snažili o miminko. Náš vytoužený Martínek se narodil 20.prosince 2011. Je možné aby s námi duše milovaného člověka zůstala po dobu 1 roku a potom se přemístila do jiného těla?
U nás se stalo to samé. Manžel měl babičku, kterou hodně miloval, starala se o něj a o jeho sestru prakticky celé dětství, protože rodiče byli příliš zaměstnaní. Zemřela před šesti lety 25. února. Letos ten samý den se nám narodila dcera… Momentálně zjišťuji čas úmrtí babičky, manžel si to nepamatuje. Od doby, kdy babička zemřela, se v rodině žádné dítě nenarodilo. Také přemýšlím nad tím, že čekala, až se bude moci do rodiny vrátit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@evinax píše:
Taky mám takovej jeden silnej zážitek, stala se nám strašná tragedie, běželo mi toho spoustu hlavou, nikomu jsem o tom neřekla a až když o tom začal mluvit manžel a řekl vlastně to, co mi běželo hlavou, tak mě úplně mrazilo, měli jsme úplně stejný myšlenky. A nikdy jsem to nikomu jinýmu neřekla, ale chtěla bych, jen nevím komu. A taky se toho trochu bojím… co my víme, jen si něco myslíme a třeba tušíme…
Tak co si na to téma udělat uzavřenou skupinu? Třeba „Třináctá komnata“? Jen bych volil trochu měkčí pravidla, není přece jenom tlachání jen tak o ničem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mimochodem, mezi narozením mojí neteře a úmrtím její prababičky (to úmrtí předcházelo Lucčino narození…) uběhlo asi 14 dní. Jestli by i v tomto případě mohlo fungovat… 
A k tomu domu (spíš velké usedlosti se váže takový příběh - už jsem ho tu párkrát psal. Už několik generací chovají slepice, ale nikdy kohouta. Říká se tam, že kohout do jejich domu volá smrt. Když někdo z rodiny přišel s nápadem pořídit kohuta, tak ho ostatní překřičeli, ať na to zapomene. A když někdo umírá (a třeba je i hodně daleko od domova…), tak některá z jejich slepic začne kokrhat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Jura007 píše:
Tak co si na to téma udělat uzavřenou skupinu? Třeba „Třináctá komnata“? Jen bych volil trochu měkčí pravidla, není přece jenom tlachání jen tak o ničem…
já bych spíš chtěla o tom mluvit s někým „živým“ 
z očí do očí, už několikrát jsem začala psát příspěvek na tohle téma, do různých diskuzí, ale vždycky jsem to smazala a neposlala. Nějak to psaný není ono, nevystihuje to tak úplně to, co mám na jazyku a vlastně ty pocity, který se vracej, vůbec nejdou pořádně popsat, chtělo by to někoho, kdo to třeba taky zažil, nebo kdo se tím zabývá, ale nikoho takovýho ve svém okolí neznám . Ale teď jsem ráda, že se najde někdo, kdo založí tuhle diskuzi, že je nás takových víc a že nejsem exot nebo blázen, aspoň to mi pomohlo, díky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Juro, jestli založíš uzamčenou skupinu dej vědět. Téma je stále zajímavější…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@janine24 Asi to se mnou vůbec nesouvisí, protože i když jsem někdy u našich, tak mně se to nestalo. Aspoň tedy zatím. 
Ale nechápu, proč zrovna ona. Ta by nikdy nikomu neublížila, všem pomáhá…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky se přidávám… 17.12.2010 jsem byla na revizi z ZT a přesně rok poté 17.12.2011 jsme si z té samé porodnice odváželi našeho malého Jáchymka. 
Někdo by možná řekl náhoda, ale já vím, že ne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
