Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mně přijde docela úsměvné, jak píšeš, že ostatním syn říká „správně“, že mu vysvětluješ, že ti přece „musí“ říkat maminko ![]()
Chápu, že tě to mrzí, ale sama říkáš, že dobře ví, kdo je jeho maminka. Oslovuje tě tak, jak se jmenuješ… nedělala bych z toho kovbojku
![]()
@Annyta227 píše:
@Elishka1 přítel mě volá samozřejmě jménem i když malému vysvětlujeme oba že nesmí že jsem máma tak pořád má svoje jde o to že už je to dlouho a je natolik zvyklí že mi jinak neřekne
Počkej, jak nesmím, přece se tak jmenuješ a ostatní tě tak oslovují taky, mu to jen dělá guláš, že ostatní můžou a on ne
Dej tomu čas, začne ti říkat mami, maminko, jen k tomu musí dozrát, co tak zkusit, aby ti partner, před synem řekl mamko, podle mě to tedy takto říká většina lidí v páru, že se takto začnou oslovovat před dětmi.
Pošli auto tatínkovi, podej tohle mamince, maminko podáš mu to?
@Annyta227 píše:
@weebo rozumím co tím myslíš rodina ho opravuje i přítel jenže je to moje jméno asi mi všichni nebudou říkat mami to je blbost
Samozřejmě. Osobně jsem na oslovení mamo/tato alergická (a opravdu mám v okolí páry, co o sobě mluví stylem „táta mi koupil“/ „mamo bude vecer neco“ a to jsme třeba jen ve skupině dospelych)… Nicméně před dětmi musíš volit kompromis. S mužem se oslovujeme jménem příp. Lasko atd. Oslovujeme se takto i před dítětem, ale když mluvíme směrem k dceři používáme oslovení maminka/tatínek. Pro příklad: cvaknou dveře - „Aničko, tatínek prijel“…„Odnes to prosím tatinkovi“…stejně tak i opačně…„maminka vaří, pak prijde“. Směrem k dítěti = maminka, směrem k partnerovi = jméno…takto to funguje u nás a mala opravdu rychle pochopila. ![]()
Já jsem jednu dobu říkala mýmu tátovi jménem. Byla jsem taky tak nějak malá a ani mamka si už ani nepamatuje, jak dlouho to trvalo. Důkaz je jen na rodinných videí. ![]()
A neboj, už mu jménem neříkám a je to můj táta a rok a půl děda. ![]()