Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, pojdete me uklidnit ze mate nekdo taky doma vecne vztekajici se dite.Nasi budou ted 2 roky a ja uz jsem z ni totalne vycerpana. Nikdy nebyla extra hodny dite, ale to co predvadi posledni dobou je vazne des. Kamkoliv vlezem, tak vsude sami hodny deti a jen ona furt rve a vzteka se. Uplne nenavidim jak sebou flakne na zem a jeci.Na druhou szranu, kdyz jsme samy doma tak dokaue byt zlata, ale i obycejnej nakup uz se pro me stava horor. Nekdy je uplne v pohode, jindy prijdem do obchodu a jeci od zacatku do konce.Blby je ze jeste nemluvi, takze dost casto ani nevim proc se vlastne zacla vztekat.Doma to resim tak ze si ji nevsimam a do 10ti minut je klid. Jenze kdyz sebou sekne venku, tak to dost dobre nejde.Dat ji na zadek taky nepomaha.Ka jsem se tak tesila jak si budu druhou materskou uzivat a misto toho uz se ponalu bojim vylizt z baraku
.Vcera jsme se vydali na vanocni trhy, to byl zas horor, kdyz pul hodiny hystericky rvala ze nechce rukavice, tak jsme sli domu a zkasenej den meli vsichni ![]()
Naše ve dvou letech taky moc nenamluvila, od necelých 2,5 chodí do školky a dost se to zlepšilo. Jen u nás je to obvykle naopak, zlobí doma a venku je jak zlatíčko, kde ji chce každý domů. Zkusila bych pořešit, jestli má své pohodlí.. Není jí moc vedro, nekouše ji čepice? Co jí dát do ruky něco na zabavení? Klíče, hračku, nakrajenej kus jabka, pití a podobně.. Občas ta naše hysterčí taky, kdyby to bylo častěji, tak asi vyrostu.. Jinak k příhodě s rukavicema, bych ji nechala jít bez nich..
Mám to dvakrát
mají (26m)a rada je jen jedna-vydržet ![]()
Vždycky vysvětluju, třeba proč jdeme tudy a kam musíme, proč děláme tohle, pořád melu a většinou se dohodnem. Ovšem jak začnou hysterčit jen tak z plezíru, kvůli nějaké banalitě a nejde to slovně tak přiletí facka, zařvu a je klid. Není problém vyřešit např. rozsypané kostky „pojd sebereme je spolu, nic se neděje“ ale jak začnou hysterčit, rvát se, kousat se a ječet, tak to jde po zlém. Zajímavé jak rychle to přejde a je klid.
Je to únavné, nesnáším vybíjení emocí, řev, nervozitu a tedt o mám doma dvakrát a nic nenadělám
jen vydržet a bude líp. ![]()
P. S.: rukavice apod. už neřeším, říkám si"však přijde až mu bude zima, není hloupý
"a funguje to. Když budou nemocní tak to přežiju, ale nestalo se, že by mrzli dlouho. ![]()
Bylo období, kdy jsem zcela vážně zvažovala možnost, že odvezu tříletého syna exovi a ujedu a odmítnu ho převzít zpět. Bylo to totální zoufalství, kdy byl řev absolutně kvůli všemu.
Vlastně ani pořádně nevím, kdy se to začalo zlepšovat, někdy kolem 4-5 let. Nicméně musím říct, že teď je mu 6,5r a je úžasnej. Opravdu většinu času sluníčko. Jen se nesmí nudit, to vystrčí růžky a dokáže být dost otravný, ale jak říkám, většinu času je fakt báječný.
Říkám si, že když tento přerod zvládnul můj satanek, tvoje to určitě zvládne taky
Člověk se musí snažit vidět hlavně ty dobré stránky a patřičně je ocenit, ono je to pak mnohem optimističtější. Okolí neřeš, kdo nezažil, nepochopí.
Starsi ditko mi predvadelo na verejnosti valeci sceny, kds sopel tekl, slzy a sliny taky vsude, dite rude vzteky… Neco chtelo, ja nedovolila a svih na zem. Nikdy jsem neustoupila. Vzdy jsem nechala vyrvat. Nijak jsem scenu vuci ditku nekomentovala. Maximalne jsem se lidem omluvila, ze obtezujeme. By jsi se hodne d8vila, kolik lidi mi rikalo, ze meli doma to stejny. Pak jsem objevila komunikacni metodu s. a.l. v.e. od Naomi Aldort. A do tydne bylo po problemu.
@Anonymní píše:
Bylo období, kdy jsem zcela vážně zvažovala možnost, že odvezu tříletého syna exovi a ujedu a odmítnu ho převzít zpět. Bylo to totální zoufalství, kdy byl řev absolutně kvůli všemu.Vlastně ani pořádně nevím, kdy se to začalo zlepšovat, někdy kolem 4-5 let. Nicméně musím říct, že teď je mu 6,5r a je úžasnej. Opravdu většinu času sluníčko. Jen se nesmí nudit, to vystrčí růžky a dokáže být dost otravný, ale jak říkám, většinu času je fakt báječný.
Říkám si, že když tento přerod zvládnul můj satanek, tvoje to určitě zvládne takyČlověk se musí snažit vidět hlavně ty dobré stránky a patřičně je ocenit, ono je to pak mnohem optimističtější. Okolí neřeš, kdo nezažil, nepochopí.
Presne, ja uplne nesnasim ty pohledy okoli. A kdyz se ji snazim odnekud rvouci odnyst, tak kazdymukolem koho projdu a ten komentuje jak rve, bych nejradsi dala pesti
.Kdyz udela scenu mezi lidma, tak se snazim okamzite opustit prostor
A jinak do 4 let, to nemuzu prezit
@Trinetka ono tak uplne o ty rukavice neslo, by si holt nasla neco jinyho.Ona totiz nesnasi vse
cepici, salu, rukavice, zimni boty.Kdyz jsem ji dala poprve zimni bundu hodinovej rev. Kombinezu jsem se zatim odvazila ji jen zkusit.
Radu nemám, ale soucítím. Syn mi občas takovou scénu udělá i teď, a to mu na jaře bude 6. ![]()
@Ivana 85 je to normální.. když jsme venku, drapnu za flígr a odnesu - když nejde za ruku, prostě si ho hodim přes rameno
ale u nás je to v klidu, zatím žádné ležení na zemi a vztekání nebylo.. doma trucuje sám- zaleze si do pelechu a vystrčí zadek
to se mnou cca minutu nemluví.. za trest
Hele, klid, ono se to nezblázní a všechny děcka to přejde
Taky čekám až to přejde, když to na píďu přijde, tak si taky nevím rady. Už jsem aspoň postoupila, že se nezpotím až na zadku, ale s kamennou tváří čekám než to přejde
. Minulý týden ječela v obchodě cizí holčička a Týnka jen koukala, možná jsou děti domluvené, že ječí vždy jen jedno ![]()
Mám 2 uvztekance, staršímu je 5.5 a kolikrát ho to ještě chytne a ještě k tomu je drzí, což chytá i mladší…To ječení (fakt šílený, až zalíhají uši) už z duše nenávidím, svírá se mi z toho hrdlo a nejraději bych vraždila, protože to není občas, ale každý den několikrát. Oba začali okolo 18. měsíce. Vztekají se doma, venku ani tak ne. Otrávit celý den dokážou taky. Nejhorší je, že nás dokážou i „rozeštvat“ s manželem - jsme pak prostě naštvaný všichni.
Nesnásim tyhle scény v obchodech nebo na ulici. Taky jsem zažívala a nechápala jsem vlastně proč. Protože jsme na dceru fakt hodný ( i okolí mi říká, že jsem extrémně hodná maminka), ale zároveň důsledný. Když řeknu " ne", tak to dodržím a nenechám sebou cvičit.
Jako ten půl rok od 18 do 24 měsíců byl hororovej a tekli mi nervy. Ted začíná spíš odmlouvání a určování hranic a cítím, že je teď daleko důležitější neustoupit. Občas je strašně težký rozlišit, kdy je dítě opravdu smutný a potřebuje pomazlit a kdy mě prostě obyčejně vydírá a zkouší, kam až mě může dostat. Manžel navíc z dcery totálně vyprděnej, tak je to težký no.. Ale přejde to a přijde něco dalšího
Mluvit začala taky začala až ve 2 letech. Jsem ráda, že konečně vim co jí s.ere. ![]()
@Adinka_2012 no co myslis, my vcera jeli domu zhadany. Protoze on to samozrejme rikal ze bude delat sceny a zbytecne jsme jeli tak daleko atd atd.Po otazce proc s ni neco neudelam jsem mela chut je zabit oba dva
![]()
Taky jsme si tím prošli. Teď mu je 3,5 roku a je to mnohem lepší. Venku už se většinou neválí. Ve 2 letech se válel vlastně pořád. Za cestu 500 metrů to zvládl i 30× (dělala jsem si čárky a vypisovala důvody - nepodařilo se mu kopnout do kamínku, podařilo se mu to a kamínek spadl do kanálu, zaštěkal na něj pes, nebyl tam pes…). Takže jsem ho připoutala do kočáru a byl klid.
V obchodě u nás platilo a platí, že si vybere 1 věc a tu si nesl a dobrý.
Jak jsem se ho venku dotkla, tak kousal a kopal, takže jsem ho přesunula někam, kde na něj nikdo nešlápl a čekala jsem. Bohužel si zásadně vybíral kaluže. Někdy mlátil hlavou do chodníku.
U nás nejvíc pomohl 100% režim. Jak ví, co kdy bude a nic se nemění, tak se vzteká o hodně méně.
U nás syn ve 2 letech byl zlaté dítě, každý ho chtěl.. Teď za posledního půl roku kdy mu budou na jaře čtyři roky, obrovská změna.. všude ječí, řve, umíněný..Na nákupy když jdu, tak jedině bez něho, když mám zařízené hlídání nebo je dopoledne ve školce.