Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dvouleté dítě - vzteklé a nespavé
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
29.12.10 19:49
Dvouleté dítě-vzteklé a nespavé
Ahojky maminy
mam dvouleteho chlapecka,presne 10.ledna mu budou 2 roky a uz to trva dlouho a porad se vzteka,kdyz neni po jeho,tak ze vsim mlati, a ted zacal,ze si dupne nohou,snazim se toho nevsimat si,ale nekdy mam uz nervy na dranc a to cekame jeste prirustek na cerven 
taky mi ted prestal spavat pres den a mame problem,ze nechce usnout beze mne a vubec nechce vecer spat,chodi spat pozde a spi se mnou v posteli,i kdyz usne v obyvaku na gauci,tak ho prenesem do postylky,v tu chvili se vzbudi a rve,uz si rikam,ze jsem asi spatna mama 
Holky mate taky nektera tenhle problem hlavne s tim spanim,ze ditko spi s vama v posteli a odmita postylku,po pravde na jedne strane jsem rada,ze uz nechce postylku,o jednu starost mene,kdyz cekame druhe,ale zase spi porad s nama v posteli a to taky neni dobry 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.12.10 19:58
Viděla bych to na vynucování si pozornosti. Moje zkušenost je, že čím víc jsem v pohodě já, tím víc je v pohodě malej. A s tím spaním je to blbý, to bohužel nepůjde bez toho, aby plakal, když mu nedovolíte spát s vámi. Asi bych s ním šla vybrat nějakou velkou novou postel pro velké kluky, třeba to pomůže. Dodala bych mu odvahy, že on je už veliký a tak musí spát v posteli pro velké, v té svojí. No nevím, nemám zkušenost, ale třeba by to pomohlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.10 20:02
mame zatim rozkladaci gauc a moc dobre se na nem spi a vysvetlujeme mu porad,ze uz je velkej kluk a musi spinkat ve sve posteli,to je nejhorsi,ze kdyz ted neni tatinek doma,nebo dolach na horach a on prijde domu,tak maly se od nej ani nehne a kdyz mam uz konecne nejaky rezim s nim,tak je to hned pryc 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.10 20:03
a jeste s tou posteli on si prave z ni zleze a prijde k nam do postele ,uz jsme to zkouseli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.10 20:04
U nás je to jak přes kopírák co popisuješ. Trvá to asi tak od roku a půl, malému budou v červnu tři a je to čím dál tím horší. Většinu dne tráví válením se po zemi a řevem. S příchodem malé se to trochu zlepšilo, dost se jí věnuje, má ji moc rád, ale jinak je děsně vzteklej. Řeším to tak, že ho pošlu vyřvat se do pokojíčku (už jde i sám) a prostě to ignoruju. Je na něm vidět, jak prostě jen neumí zvládnout ty emoce. Denní spaní si odboural po odejmutí dudlíku teď začátkem prosince a v noci spí cca od 21h do 4-4:30 ráno, pak přijde a možná by u nás ještě usnul, ale nepovolím mu vlézt k nám, takže lítá po bytě a dělá borčus. Uspávání večer je tak na hodinu. Už to neřeším, říkám si, že do puberty to snad přejde.
Přeju pevné nervy, ale poradit nedokážu, sama nevím jak na něj, klasické rady nezabírají, nežijeme v běžné domácnosti, ale ještě s prarodiči (a prababičkou) a nějaký estivil či podobné věci nepřichází v úvahu, protože jeden z nich vždy zakročí. To samé se vztekáním.
Příspěvek upraven 29.12.10 v 20:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.10 20:05
Taky jsem zvědavá na rady. Naše malá má 21 měsíců a už má svoji postel v pokojíčku s 5-letou sestrou. Manžel usíná u ní, ale i tak se jednou týdně v noci probudí a chytá hysterčák, že chce MAMIKU. Tak nakonec skončí u mě. Udělali jsme to tak, protože postýlka v ložnici je nyní připravená pro další miminko 
Ale asi to bude o zvyku, chce to čas. My ji dáváme spát vedle cca měsíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.10 20:09
Dvouleté dítě je už dost velké na to, aby se některé věci daly vysvětlit - třeba to, že na spaní a především na usínání je jeho postel. Nezlob se, ale není trošičku problém ve Vaší nedůslednosti? Třeba to usínání v obýváku na gauči mi tak připadá. V tomto věku už by měla platit nějaká základní a neměnná pravidla - po příchodu zvenku se myjí ručky, jí se u stolu, usíná se po večerníčku v postýlce, atd, atd, podle Vašich zvyků a představ. Ale princip je v tom, že z těch pravidel neustoupíš. Takže když chceš, aby usínal večer ve své posteli, prostě nesmí dojít k tomu, že vyměkneš a vezmeš ho do obýváku na gauč. V tomhle věku už chápou dost a dost, je to jen o naší důslednosti…
S tím vztekáním zkus ještě vydržet, ono je to těžké, ale v tomhle období na to má nárok, „batolecí puberta“ - tím projdou všechny. Ale zase je podle mne potřeba důslednost - když něco nedovolíš, tak opravdu nedovolíš, a nesmí si to vyvztekat. Jakmile jednou se vztekem dosáhne svého, pochopí, že tudy vede cesta a bude v ní pokračovat. Když svého nedosáhne, časem se zklidní.
Držím palce, ať to nějak zvládnete - a neboj, špatná máma rozhodně nejsi. Kdybys byla, tak to neřešíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.10 20:12
holky jsem rada,ze v tom nejsem sama a je to fakt narocni,taky si rikam,ze doufam,ze se to treba trochu zlepsi az se narodi druhe. Moje mamka mi rika ze maly je cely po mne,ze ja jsem nechtela spat a vymyslela jsem,akorat jsem nespala s nimi v posteli,ale mamka musela chodit ke mne spat do pokojicku a ja jsem zacala spavat normalne,az kdyz jsem zacala chodit do skoly 
tak doufam,ze maly se polepsi,nebo takhle je to desny,on je spokojeny,on si nejvic vecer hraje a je klidnej,vubec neni unavenej,uz si rikam ze je to nezmar
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.10 20:14
BohunkaP píše:
Dvouleté dítě je už dost velké na to, aby se některé věci daly vysvětlit - třeba to, že na spaní a především na usínání je jeho postel. Nezlob se, ale není trošičku problém ve Vaší nedůslednosti? Třeba to usínání v obýváku na gauči mi tak připadá. V tomto věku už by měla platit nějaká základní a neměnná pravidla - po příchodu zvenku se myjí ručky, jí se u stolu, usíná se po večerníčku v postýlce, atd, atd, podle Vašich zvyků a představ. Ale princip je v tom, že z těch pravidel neustoupíš. Takže když chceš, aby usínal večer ve své posteli, prostě nesmí dojít k tomu, že vyměkneš a vezmeš ho do obýváku na gauč. V tomhle věku už chápou dost a dost, je to jen o naší důslednosti…
S tím vztekáním zkus ještě vydržet, ono je to těžké, ale v tomhle období na to má nárok, „batolecí puberta“ - tím projdou všechny. Ale zase je podle mne potřeba důslednost - když něco nedovolíš, tak opravdu nedovolíš, a nesmí si to vyvztekat. Jakmile jednou se vztekem dosáhne svého, pochopí, že tudy vede cesta a bude v ní pokračovat. Když svého nedosáhne, časem se zklidní.
Držím palce, ať to nějak zvládnete - a neboj, špatná máma rozhodně nejsi. Kdybys byla, tak to neřešíš
dekuju za radu a taky si davam vinu na sobe,ze nedokazu bejt ne tvrda,ale razna,ze povolim a to je moje chyba,ja to priznam a prave si nevim s tim rady,ale zkusim to a doufam,ze to bude jenom lepsi a lepsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cherlly
11.1.11 23:46
Nas chlapecek 2 roky a mesic spi take s nami. je tak navykly jen kdyz byl uplne male mimi tak z bezpecnost.duvodu byla postylka castejsi,(ale neustale chovan,nosen v nosicce, uspavan v naruci tak do roku i pres den) Jak zraje a !rostl! vice spal s nami.Kdyz jsme se ho pokouseli prendat tak po roce, okamzite se budi, takze zpet do postele k nam. Ted dva roky-dostal novou velkou postel, vybere si, kde chce spat, nic nasilim, jakou chce perinu a casteji si vybira uz tu svoji postel a kdyz usne v nasi, bez problemu se necha prenest. Vse v klidu, ale je to veeelmi narocne, usinani denne s nim i odpol. Ale ruku na srdce - jak dlouho to bude trvat - par let bude chtit byt s nami a pak uz cely zivot si pojede po svym, tak si to uvedomuji ve chvili, kdy mam chut byt nastvana, jak je nauceny.Vzpominam jak v roce a pul se kazde rano budil vedle mne na posteli, dival se na mne, usmival se a cekal, a z se probudim…muj prvni pohled rano byl na usmevave dite.(jinak je to poradny rarach a neni vse tak ruzove… jako kazdy kluk)Je to obet neco za neco, tak to vnimam ja.Deti potrebuji spat s rodici, separace se docili jinak a tehdy az to ma prijit. A druhe mimi - nevim, zkusenost nemam, ale deti jsou chytrejsi nez si myslime, treba si sam rekne, kdzy mu to bude nabidnuto a pozna, ze s mimi v jedne mistnsti spat nebude…a nechce a nebo ano, pak je to jeho volba…
- Citovat
- Upravit
rampoušek
12.1.11 09:34
Ahoj mám taky čerstvě 2 letý dítko. Všechno strašně moc prožívá, smích , vztek, pláč, odchod návštěv - je to paleta emocí, já se s tím hrozně moc peru, protože navenek s manželem nejsme tak emoční a dost mě to dokáže rozhodit.
V postýlce teda spí, ale sám neusne, často ze spaní brečí, Estevila bohužel zkoušet nemůžeme, přestává nám z rozrušení dýchat, avšak snažím se v ostatních věcech moc nepovolovat a hodně určovat hranice, doporučil nám to přímo neurolog.
Zkusila bych vytrvat, je to boj a velký a ne vždy to vyjde, nám se nedaří třeba odbourat dudel, noční buzení a pití z flašky se savičkou - to mám 5 dní vypil jen 200 ml, takže jsme to museli vzdát, už to ohrožovalo jeho zdaví.
Utěšuje mě, že jednou z toho vyroste 
- Citovat
- Upravit
22.7.11 23:03
Dobrý den, řeči o důslednosti a principech nejsou vždy na místě. Mám 2,5 letou holku, od miminka strašně špatně usínala a spala jen přes den a málo. Snažila jsem se režim nějak upravit, ale ač jsem dělala vše, co mi jiní radili, nepodařilo se. Je to zoufalství, usíná několik hodin, většinou usne kolem půlnoci, ať už spí přes den či ne. Navíc je závislá na mých vlasech, pořád uzlíčkuje a motá a je to nesnesitelné. I když ji dám na prdel či vysvětlím, ona jinak neusne vůbec. Je hysterická, nejde s ní ani hnout, zavřít ji do pokoje už taky nehrozí, je vyděšená. Měli jsme hodně špatný porod a prý to s tím souvisí. Takže maminy, kterým děti pěkně spí, nemohou vůbec posoudit něco, co nezažily:-). Samozřejmě je to i ve výchově, ale také v dětech samotných. Proto představa druhého dítěte u nás nehrozí, skončila bych na psychině:-). Mějte se a držte se Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.11 23:06
Dobrý den, řeči o důslednosti a principech nejsou vždy na místě. Mám 2,5 letou holku, od miminka strašně špatně usínala a spala jen přes den a málo. Snažila jsem se režim nějak upravit, ale ač jsem dělala vše, co mi jiní radili, nepodařilo se. Je to zoufalství, usíná několik hodin, většinou usne kolem půlnoci, ať už spí přes den či ne. Navíc je závislá na mých vlasech, pořád uzlíčkuje a motá a je to nesnesitelné. I když ji dám na prdel či vysvětlím, ona jinak neusne vůbec. Je hysterická, nejde s ní ani hnout, zavřít ji do pokoje už taky nehrozí, je vyděšená. Měli jsme hodně špatný porod a prý to s tím souvisí. Takže maminy, kterým děti pěkně spí, nemohou vůbec posoudit něco, co nezažily:-). Samozřejmě je to i ve výchově, ale také v dětech samotných. Proto představa druhého dítěte u nás nehrozí, skončila bych na psychině:-). Mějte se a držte se Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taona
23.7.11 09:21
Ahoj, měli jsme to podobně jako Cherlly. Syn přešel z postýlky k nám kvůli nočnímu kojení, úplně mi připomnělo, jak Cherlly psala o prvním pohledu ráno. Taky tak, probudila jsem se, malej rozzářenej, řekl mama a podal mi brýle. Když se narodila dcera, uspávala jsem ji na gauči, usínala u kojení. Pak jsem ji přenesla do postýlky. Na noční kojení jsem si ji vzala na menší postel v ložnici. Bylo to tam jak v noclehárně, ale nám to nevadilo. Když měly děti tak rok a půl a dva a kousek, začaly spávat na šířku na velké posteli spolu. Pohádka a ležení s nima, dokud neusnuly. První roky dětí jsou nenahraditelné a rychle to utíká a jsem ráda, že jsme si to takhle užili. Ležení u nich, dokud neusnuly, přestalo až někdy po třetím roku mladší. Tulíme se večer po přečtení chvíli, pak odejdu a teď už usnou sami. Vyřvávat jsem nenechávala. Dcera občas přijde v noci k nám, že se jí zdá strašidelný sen. Tak zůstane do rána.
Záleží na každém, jak si to zařídí a co komu vyhovuje.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
