Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem v šoku…můj manžel dnes řekl našemu 8 týdennímu synovi, aby držel hubu ![]()
Tak jsem se do něj pustila, že to jako nemyslí vážně a on, že jo, že malej pořád kňourá a já ho tahám a rozmazlím ho…
Dost jsme se pohádali, manžel třísknul dveřmi a odešel do práce…
Manžel měl špatný vztah s otcem, hodně ho bil a manžel vždy tvrdil, že takový být nechce. Možná přeháním, ale nezačíná zrovna dobře…
A já??? Jsme spolu 6 let a až na nějaké drobné neshody, které se vždy vyřešily, problémy nemáme, nepodvádí mě, nebije mě…
Normálně bych asi brečela, ale dnes? Jediné co mě napadlo, že jakmile budu mít malého zapsaného v pasu, odjedu s ním k našim a bude. Žijeme v Irsku už přes 2 roky a nic moc mě tady nedrží…kromě manžela teda.
Zřejmě jsem si poprvé od synova narození uvědomila, že jsem máma…
Určitě to nebude tak horké a večer se omluví…
Jak by jste se zachovaly? Řešíte podobné s partnery?
Ahojky, a nemůže to být žárlivá reakce manžela na malého, že se ted věnuješ jen miminku a jeho „zanedbáváš“? Myslím v komunikaci, projevech drobných něžností (nemyslím intimně).
Oni chlapi někdy dost těžko nesou, že už nejsou jedinými v očích svých žen.
I kdyby se večer neomluvil, zkus si s ním o tom v klidu popovídat ![]()
Já jsem si teď jen vybavila toho „tatínka“, co zabil své 2m dítě, protože plakalo a on se nemohl koukat na TV
Dostal 18let. Manželovi vysvětli, že je tomalý nevědoucí človíček, který má ve svém životě jen jedinou jistotu a to je náruč jeho rodičů. Jeho nervová a trávicí soustava není dokončená, proto může být miminko nevrlé a může ho i několik měsíců bolet bříško.
Dětský pláč je prý největší stresor, obzvlášť muži ho špatně snášejí. nošením dítě nerozmazlíš, naopak mu dáš jistotu, že je tu máma pro něj a vyroste z něj zdravě sebevědomé dítě, které tě zas až tolik nebude potřebovat neustále za zadkem ![]()
Pokud je má dítě zapsané v RL otce, tak pozor, bez jeho souhlasu ho nesmíš jen tak bafnout a odvést ze země!!! Bylo by to klasifikované jako únos a úřady by byli plně na straně otce, dokonce by ti mohli dítě i odebrat a svěřit do péče otce, pokud by za to on bojoval! Takže pozor veliký na to.
Ahoj,ber to asi i trochu tak,že tak malé mimi je záhul pro všechny,hlavně,když člověk není zvyklý na dětský pláč-někde jsem četla,že dětský pláč vyvolává ty nejstresovější pocity-hlavně když není k utišení.Pak se někdy stane,že člověku rupnou nervy.Já tedy někdy i na malého houknu,aby přestal,i když vím,že mě nechápe.Ono u něj už taky začíná období vzteku.Uvidíš,jak se to bude projevovat dál,a pak se podle toho zachovej ![]()
Jo já vím, mám kupu kamarádek, kde manžel nedělá ani polovinu toho, co ten můj a s dítětem si nehraje apod.
Jen mě překvapila i moje reakce, že jsem hned přemýšlela, co bych tady nechala, co bych poslala, co bych si vzala atd. Cítím se tady sama…
Mamka má od září novou práci, takže nebyli. Nejdýl v březnu bych chtěla jet já.
Já si myslím, že to tak horký nebude, že se omluví nebo možná opravdu trochu žárlí…
Je zajímavý jak se člověku změní priority, když se mu narodí dítě.
My jsme tady kvůli penězům, třeba zdravotní péče je tady na nic…
Teď už chápu kamarádku, její manžel vyloženě natáhl přes obličej jejich 4 letému synovi a jí to tak vytočilo, že manželovi natáhla zase ona. On jí začal nadávat a že se rozvede, ona je v 17. týdnu těhotná a řekla mi, že jí to je jedno, jestli se rozvedou…že hlavní je, že má děti.
Je to chlap, ale tohle by si dovolit neměl… ![]()
Já bych mu to určitě netolerovala! ![]()
Myslím, že to manžel tak nemyslel, určitě hned jak to dořekl, tak ho to mrzelo. Když mi malý plakal v kuse až do 4měs., tak jsem taky párkrát utrousila strašný věci! Jakože ho prodám apod. (Berte to prosím s rezervou!) a manžel se taky na mě díval hodně škaredě a já to chápu, ale ten pláč je vážně velký stres, každý to snáší jinak-JÁ hodně špatně…
Nechápu. Aby držela hubu jsem dceři řekla poprvé tak po čtrnácti dnech neutuchajícího řevu (byly jí dva týdny). Jinak bych ji musela uhodit, prostě to nešlo vydržet. Každého hormony nezpacifikuijí na úplný hadr na podlahu. A klidně jí to řeknu i dnes, moje duševní homeostáza občas potřebuje ventilaci vzteku.
Jestli si myslíš, že kvalitní partneři čekající na hysterku s děckem čekají na každém rohu tak uvažuj o útěku. Bacha, pokud manžel není Čech tak je to únos nebo zavlečení dítěte, na to jsou úřady dost háklivé.
Tak já se přiznám, že jsem to svému synovi řekla taky, když mu byly 3 týdny a už 4 hodiny v kuse řval a já nevěděla důvod..A při tom ho absolutně miluju.Byla jsem utahaná, vystresovaná a ruply mi nervy a tak jsem mu řekla to samé, co tvůj manžel..Celý druhý den jsem si to vyčítala..Taky si pamatuju, že manžel jednou hlídal, malej zas x hodin v kuse řval a manžel praštil do vaničky vedle postele..Okamžitě jsem na něj vyjela a při tom to byla jen ta samá reakce co moje.První dítě je hroznej nápor na nervy a nezvyk, neusuzovala bych z toho, že bude jako jeho táta nebo něco podobného..
Mého manžela taky táta řezal a když fláknul do té vaničky, ani mě nenapadlo, že by se mohl potatit, to fakt nehrozí.
Barique,
fakt je ten, že člověk je teď plný toho případu s tím dvouměsíčním děťátkem o kterém se tu už někdo zmiňoval a přiznám se, že jsem okamžitě zbystřila.
Ovšem na druhou stranu si pamatuji, že moje prvorozená dcera když nespala těch svých pár minut, tak jen plakala a plakala a bylo to neskutečně stresující
!
Asi bych si s manželem večer v klidu sedla a vysvětlila mu vše, co se malého týče.Je to pro něj nové a ještě neni se svou rolí(zdá se) plně sezdán!
To, že malý pláče může mít hromadu příčin, od bolení bříška přes úzkost
!
Určitě si vše vyříkáte.Užívejte miminka a měj se v té dálavě prima.
Apropos v Dublinu mám spolužačku
!
Já si uvědomila, že díky tomu, že jsem se stala matkou, začala jsem číst svým dětem myšlenky. No, to umíte taky. prostě víte, kdy mimi kňourá, že se nudí, nebo že má hlad. Ne vždy, ale většinou vám to dojde a problém vyřešíte. A taky jsem si všimla, že tohle chlapi prostě nemají. Dítě bečí, a tak řeší, že má hlad, že chce mámu, že potřebuje vyměnit plínu, ale už ho nenapadne, že tend robek může být unavený, že chce klid, tmu, nebo naopak rozptýlení, hračky, barvy … a pak mám pocit, že ty nervy, že to ten chlap náhle neví, neumí, ho donutí k neksutečnému vzteku sama na sebe, ale řeší to útokem na dítě. Pokud to teda není případ typu toho magora, co s eprostě pán chtěl dívat na televizi, ovšem to je jiná. No a pochopitelně taky chlap vždycky bude mámin mazel, jen ve svých dvaceti a více tuto roli přebírá žena/přítelkyně/milenka, aniž to tučí. A jakékoli odložení na vedlejší kolej nevyzrálý chlap nemusí rozchodit. Trošku to pak může vypadat, jako když si máma domů přinese druhé dítě a junior pak mimi píchá do očiček a háže po něm autíčka.
A ono je fakt, že ikdyž nemůžu ani slyšet a číst o jakémkoli týrání dětí, natož ty zprávy na Nově vůbec dokoukat, tak už mi taky párkrát doma ruply nervy, ne že ne …
To bude dobrý. Je asi třeba si promluvit, teda spíš o něm než o mimi, myslím, že to byl úlet, kdy volal o pomoc (já chci bejt taky obletovanej, proč se tu toleruje jen ten řev dítěte a o mně ani slovo). Teda po chlapsku, ne po „žensku“ - řekni mu, že je skvělej táta, kterej pro vás dělá víc než ostatní a že … prostě jak to cítíš. A že je ti moc líto to, co mu ráno ujelo. Myslím si, pokud zvolíš správnou chvíli, že se sakra zastydí a už se to (snad!!!) nikdy nestane.
![]()
On je můj manžel takovej, že mu to někdy ulítne, ale ne fyzicky.
A kde se stal ten případ? Neslyšela jsem o tom…