Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@adam75 tak u nás ve školce a v mém okolí jsou nejproblémovější ti s klasickou autoritativní výchovou a dáváním na zadek…
Ono je to spíš o tom, že vychovávat se musí umět jak klasicky, tak s respektem nebo yvsvětlováním a nepovede se to někdy oběma druhům rodičů.
Tak jsem řekla manželovi že si nepřeji aby takhle mluvil s našimi dětmi a uznal že udělal chybu a že nebude mluvit sprostě. Tak jsem ráda.
@Krewetka Tak to je hlavní, že jste si to ujasnili
Koukala jsem na tvůj profil a ty jsi ze Železného Brodu? Já jsem ze Semil ![]()
Mě by zajímalo, proč by z rovnocenné výchovy měli vzejít lépe vychované děti. Za prvé rovnocenná? To je teda pěkná blbost…jak rovnocennou? Kde má dítě nějakou zodpovědnost za sebe? No…až v 18-ti, to se pak můžeme bavit o rovnocenné výchově, ale do té doby za dítě zodpovídá rodič pokud vím. Nehledě na to, že dítě si není schopno domyslet důsledky svých činů a malé děti mají problém rozpoznat, co je správné a co špatné, neví co je bezpečné a co nebezpečné i když jim to nakrásně říkáte a vysvětlujete. Pro ně to jsou prostě jen slova. Nehledě na to, že do roka (ne-li mnohem víc) věku dítěte zaručeně si můžete šetřit síly s vysvětlováním, protože ono vám prostě nerozumí, nechápe…neříkám, že je nutné dítě mlátit, to rozhodně ne, ale rodič je prostě rodič, ne kamarád ani rovnocenný partner. Rodič se prostě musí poslouchat a né protože děti chtějí, ale protože musí. Chápu, že idea dnešní doby je ta, že to dítě dělá, protože chce né protože musí, a věřím, že u určitých submisivních a lehce ovladatelných typů dětí to funguje, ale pokud si to budete chtít vyzkoušet na temperamentním a svéhlavém jedinci tak pohoříte jak sirka. Tam se prostě musí striktně a přísně, protože pokud k takovému dítěti budete přistupovat rovnoprávně, protože vy jako dospělí si můžete dělat, co chcete, ale musíte počítat s důsledky a protože je znáte, tak to neuděláte, ale dítě to nechápe a neví o tom, a svéhlavý jedinec si obvykle myslí, že on má vždy pravdu nezávisle na tom, co říkáte vy - takže pokud budete chtít takové dítě vychovávat na stejném principu (tedy rovnocenný partner), vychováte z něj akorát pěkného spratka.
Je to rok zpátky, co jsem řešila podobný problém. Jeho nálady vůči dítěti vysvětloval tak, že měl blbý den v práci, něco se mu nepodařilo apod. Škoda, že jsem se s ním tehdy nerozešla…
@aklusim píše:
Nehledě na to, že dítě si není schopno domyslet důsledky svých činů a malé děti mají problém rozpoznat, co je správné a co špatné, neví co je bezpečné a co nebezpečné i když jim to nakrásně říkáte a vysvětlujete. Pro ně to jsou prostě jen slova. Nehledě na to, že do roka (ne-li mnohem víc) věku dítěte zaručeně si můžete šetřit síly s vysvětlováním, protože ono vám prostě nerozumí, nechápe…
Dítě je schopno od půl roku domyslet nebo instiktivně porozumět důsledkům svých činů, pokud ten instinkt dokáže rodič vypěstovat. Kolikrát to dokáže lépe než dospělý. Stejně tak dítě dokáže vyhodnotit nebezpečí, pokud je mu zprostředkována zkušenost. To je prokázáno rovněž od lezounů, už ti tohle dokážou. Ano, slova nezabírají, když půlročnímu dítěti řekneš, že tahle věc pálí, je mu to fuk, když mu ale zprostředkuješ tu zkušenost (ne tím, že ho popálíš, ale že mu umožníš se popálit, přiměřeně), pochopí to velmi rychle a dále dokáže samostatně vyhodnocovat. Samozřejmě jsou výjimky, kterým rodiče občas říkají „sebevrazi“, tam je potřeba poněkud odlišné práce. Ale co jsem pozoroval, tak většina dětí „sebevrahů“ netrpěla vrozenou poruchou sebezáchovy, ale právě absencí zprostředkované zkušenosti ve velmi nízkém věku (protekcionismem).
@Padre Paolo píše:
Dítě je schopno od půl roku domyslet nebo instiktivně porozumět důsledkům svých činů, pokud ten instinkt dokáže rodič vypěstovat. Kolikrát to dokáže lépe než dospělý. Stejně tak dítě dokáže vyhodnotit nebezpečí, pokud je mu zprostředkována zkušenost. To je prokázáno rovněž od lezounů, už ti tohle dokážou. Ano, slova nezabírají, když půlročnímu dítěti řekneš, že tahle věc pálí, je mu to fuk, když mu ale zprostředkuješ tu zkušenost (ne tím, že ho popálíš, ale že mu umožníš se popálit, přiměřeně), pochopí to velmi rychle a dále dokáže samostatně vyhodnocovat. Samozřejmě jsou výjimky, kterým rodiče občas říkají „sebevrazi“, tam je potřeba poněkud odlišné práce. Ale co jsem pozoroval, tak většina dětí „sebevrahů“ netrpěla vrozenou poruchou sebezáchovy, ale právě absencí zprostředkované zkušenosti ve velmi nízkém věku (protekcionismem).
to teda není, nedokáží to v plné míře ještě ani puberťáci a je to dáno vývojem mozku, proto je i trestní hranice od 15 a ne od 5.
Jo, přesně, a nejde přece jen o to aby si dítě neublížilo, ale aby se naučilo slušně chovat a neubližovat ostatním, a to z žádný svojí zkušenosti moc nezíská
@terien píše:
to teda není, nedokáží to v plné míře ještě ani puberťáci a je to dáno vývojem mozku, proto je i trestní hranice od 15 a ne od 5.
@Allee píše:Na to bohatě stačí výchova osobním příkladem. Malé dítě dokonale napodobuje naše klady i zápory. Když budeš dítě reaktivně mlátit, bude se chovat stejně. Pokud budeš poctivě zdravit, bude dítě zdravit taky. Pokud budeš mluvit sprostě, bude tak mluvit i dítě. Pak abys ho to odnaučila, musíš používat ty „výchovně ochočovací“ metody.
Jo, přesně, a nejde přece jen o to aby si dítě neublížilo, ale aby se naučilo slušně chovat a neubližovat ostatním, a to z žádný svojí zkušenosti moc nezíská
@terien píše:
to teda není, nedokáží to v plné míře ještě ani puberťáci a je to dáno vývojem mozku, proto je i trestní hranice od 15 a ne od 5.
hranice trestnosti je vyšší proto, že odpovědnost za chování dítěte do tohoto věku nesou primárně rodiče, a pokud svým příkladem nebo chybami ve výchově vychovají zmetka, to dítě za to ještě nemůže.
Prosím o zachování anonymu, nechci si dělat zle v rodině. Moji přezdívku znají.
Do doby, než jsem měla vlastní dítě, tak jsem mlčela, protože bych mohla dostat argument. Sama děti nemáš, tak neraď. Teď už mám kloučka, tak se ptám, jestli je tohle normální výchova nebo je to už hraniční?
Bratr a jeho žena nenechají své dítě samotné téměř dýchat. Mají o něj strach a hodně to na něj přenáší. Kluk se všeho bojí. Jsou mu 3 roky a 7 měsíců. Nikdy nebyl ve vodě sám (s kruhem, na podložce ani s rukávky) jen v náručí mámy. Na kole s malými kolečky ho také nenechají (jen na odrážedle), když si sedne na traktor se šlapkami, tak ho tlačí nenechají ho jet samotného ani po zahradě, kde je jen rodina. Nemůže sám ani zalívat záhonek malou konvičkou, jeho máma stojí pořád metr od něj. Bojí se babičky, která má zlomenou ruku, tak musí i v těch vedrech nosit svetřík, aby neviděl ortézu. Když má odřené koleno (poprvé za život) musí mít dlouhé kalhoty, aby to neviděl, protože se toho bojí
. Budou mu čtyři a ještě nikdy nebyl u babičky celý den a nikdy nespal mimo domov a co huř, jeho máma s ním spí doteď v pokojíčku, mají tu postel s vysouvacím šuplíkem, tak spí pod ním, asi aby nespadl… do školky teprve půjde, ale dětí se dost straní. Jsou jen oni tři brácha jeho žena a kluk, s nikým jiným nejsou. Na telku se nedívá, protože to kazí oči atd. je toho hodně. Jednou jsem vzala synovce na hřiště a koukala jsem jako puk
čekala jsem, že když nebude s mámou, tak se odváže, jenže u každé prolejzky řekl, na tohle nepůjdu, na to jsem ještě malinkej (třeba prolízačka z provazů), na skluzavku nejdu, pálí od sluníčka
za hodinu se ptal po mamince, i když tam byl jeho táta. Je mi ho moc líto. Je to jedináček a tak mi přijde úplně izolovanej
. Nejradši bych si promluvila s bráchou, ale asi na to nemám koule ![]()
Co rict, delaji z nej trubku a prokazuji mu tim medvedi sluzbu.
@Šarlota4 je to tak zlatej kluk. Je to od nich úplná opičí láska. On nemůže sám ani dýchat. Můj manžel říká, kolena už měl mít dávno rozbitý a jezdit na kole má taky už umět a co víc, tak v těchto vedrech řádit v bazénku atd. Oni mu nedovolí nic, protože se o něj opravdu hodně bojí. A co hůř, tak se od nás úplně izolovali od tý doby, co mám mimčo. Tak jsem si řikala, že kdy je jedináček, tak bude mít bratránka a malýmu jsou skoro 4 měsíce a viděli ho 2×. Dokonce jsem mu i říkala, že náš kluk má ještě jednoho strejdy a počtnou rodinu z manželovi strany s hodně malými dětmi, ale jejich nemá nikoho. Opravdu jsou oni tři a ještě její máma, jinak nikdo ![]()
Chudák.
Taky mi to nepřijde OK. Ale těžko říct, co se s tím dá dělat. Když si s bráchou promluvíš, jistě to sdělí ženě, ta si je nejspíš výchovou jistá, takže se to nakonec obrátí proti tobě.
Snad až bude ve školce a ve škole, trochu se to zlepší. Škoda že ty návyky z dětství se už překonávají asi těžko. ![]()
Je to jejich dítě, nepleť se do toho.
Mé dítě poprvé samo u babičky ve 3,5 letech, moje sestra spala v 8 letech s mamkou v posteli, nyní je jí 24 a bydlí sama, bude se sestěhovát s přítelem, je VŠ, a a jinak zcela normální. Telku jsem doma zapli v srpnu 2013. Moje dcera chce na každou odřeninku náplast. S obrázkama. Nebojí se lidí se zlomeninou, ale každý den se ujišťuje, že nikdo neumře. Prostě to právě řeší v hlavince. Kruh je hodně nebezpečná věc, nikdy bych ho nekoupila. Lepší je vesta. Já se v bazéně nekoupu vůbec. Ani v horku. Nesnáším sluníčko. To vůbec nevycházím ven, ale vedro miluju. A všichni mi také říkali, že malá na mě visí či obráceně. A teď miluje babičku. Mě tedy taky. Snad@Anonymní píše:
Prosím o zachování anonymu, nechci si dělat zle v rodině. Moji přezdívku znají.Do doby, než jsem měla vlastní dítě, tak jsem mlčela, protože bych mohla dostat argument. Sama děti nemáš, tak neraď. Teď už mám kloučka, tak se ptám, jestli je tohle normální výchova nebo je to už hraniční?
Bratr a jeho žena nenechají své dítě samotné téměř dýchat. Mají o něj strach a hodně to na něj přenáší. Kluk se všeho bojí. Jsou mu 3 roky a 7 měsíců. Nikdy nebyl ve vodě sám (s kruhem, na podložce ani s rukávky) jen v náručí mámy. Na kole s malými kolečky ho také nenechají (jen na odrážedle), když si sedne na traktor se šlapkami, tak ho tlačí nenechají ho jet samotného ani po zahradě, kde je jen rodina. Nemůže sám ani zalívat záhonek malou konvičkou, jeho máma stojí pořád metr od něj. Bojí se babičky, která má zlomenou ruku, tak musí i v těch vedrech nosit svetřík, aby neviděl ortézu. Když má odřené koleno (poprvé za život) musí mít dlouhé kalhoty, aby to neviděl, protože se toho bojí. Budou mu čtyři a ještě nikdy nebyl u babičky celý den a nikdy nespal mimo domov a co huř, jeho máma s ním spí doteď v pokojíčku, mají tu postel s vysouvacím šuplíkem, tak spí pod ním, asi aby nespadl… do školky teprve půjde, ale dětí se dost straní. Jsou jen oni tři brácha jeho žena a kluk, s nikým jiným nejsou. Na telku se nedívá, protože to kazí oči atd. je toho hodně. Jednou jsem vzala synovce na hřiště a koukala jsem jako puk
čekala jsem, že když nebude s mámou, tak se odváže, jenže u každé prolejzky řekl, na tohle nepůjdu, na to jsem ještě malinkej (třeba prolízačka z provazů), na skluzavku nejdu, pálí od sluníčka
za hodinu se ptal po mamince, i když tam byl jeho táta. Je mi ho moc líto. Je to jedináček a tak mi přijde úplně izolovanej
. Nejradši bych si promluvila s bráchou, ale asi na to nemám koule
Jsem zvedava jak tvoje dítě bude jezdit v necelých 4 letech na kole, řádit na provazové prolézačce nebo se klouzat na rozpálené skluzavce
nebo to spaní (spím v posteli skoro s pětiletým a je to krásný, když mě ráno probudí)
Ale jinak mi zo taky přijde jako trochu přehnaně úzkostlivá výchova. Můžeš si s nimi zkusit promluvit, ale nejspíš to k ničemu nebude.
To že se bojí sádry mě taky nepřekvapuje. Je to pro něj neznámá věc. Netuší jak to babičku bolí/nebolí, vo to vlastně je. Musí si to srovnat v hlavě.
Spoustu věcí pochopis, až budeš mít starší dítě.
Příspěvek upraven 01.08.15 v 20:01