Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Výchova dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.1.14 15:34
@Padre Paolo píše:
Např. já teď velmi intenzivně „vychovávám“ svou bývalou partnerku tím, že se jí snažím nastavit právě ty hranice, kdy už nesmí zasahovat do mého prostoru a do prostoru společných dětí. A používám metodu soudního příkazu, protože dříve používaná metoda diskuse nevedla ke kýženému cíli. V principu jde ale pořád o totéž jako je plácnutí dítěte po prdýlce, když majzne sourozence bejsbolkou.
Nezlob se, ale mícháš jablka a hrušky.
Komunikaci se svou expartnerkou - nebo i partnerkou, to je jedno - nemůžeš absolutně srovnávat s výchovou dítěte rodičem. Nastavování hranic dítěti nemá nic společného s vymezováním vlastního, osobního prostoru ve vzájemném vztahu dvou dospělých. Dítě, které je „plácnuto po prdelce, protože majzne sourozence bejsbolkou“, je po té prdelce plácnuto matkou či otcem. Ty pro svou (ex)partnerku nejsi ani jedno z toho.
Vy jste dospělí lidé a vzájemné hranice si samozřejmě musíte vymezovat, ale ani jeden z Vás přitom nemůže být v nadřazené pozici. Jste partneři v dialogu, ať je vedený jakoukoli metodou - nikdy ne vychovatel vs. vychovávaný.
Ve skutečnosti právě nepochopení tohohle základního pravidla je častým důvodem pro to, že se z partnerů stanou ti „ex“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padre Paolo
4.1.14 18:10
@BohunkaP Jasně, v autoritě je rozdíl, to nepopírám, ale princip ovlivňování chování druhého je týž. Proto si myslím, že používané prostředky a metody by se příliš odlišovat neměly. Což vede spíše k tomu, že by se člověk měl ve výchově chovat k dítěti se stejnou úctou jako k partnerovi.
- Citovat
- Upravit
4.1.14 19:27
@Padre Paolo píše:
No nevím, zda to nazvat výchovou, ale určitě se oba partneři navzájem usměrňují, a je těch metod hromada, od typicky ženských jako výčitky, ponižování, nadávky, omezování, „výchovné“ odpírání sexu, večeře, obstarávání domácnosti, dusno, přes mužské, jako je agrese včetně fyzické, omezování, limitování financí apod. až po korektní jako je diskuse, případně oddělená náplň volného času. Takže myslím že ano, partneři se navzájem také vychovávají, ačkoliv to nemají „v popisu práce“ a nedělají to třeba vědomě.
no tak každý to má asi jinak 
každopádně nelze srovnávat výchovu dítěte a diskuzi v partnerském vztahu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.1.14 20:28
@Padre Paolo píše:
Jasně, v autoritě je rozdíl, to nepopírám, ale princip ovlivňování chování druhého je týž. Proto si myslím, že používané prostředky a metody by se příliš odlišovat neměly. Což vede spíše k tomu, že by se člověk měl ve výchově chovat k dítěti se stejnou úctou jako k partnerovi.
Ne, princip ovlivňování chování rozhodně není týž - resp. jistě, ano, věřím, že to leckdo dělá. Pak se ovšem nemůže divit, že jeho vztah nelze nazvat „partnerským“, že neustále řeší neshody a že jeho vztah často skončí dříve, než by si přál. Do partnerského vztahu dvou dospělých lidí žádná „výchova“ ani autorita nepatří. Nejsem pro svého muže autoritou a on jí není pro mne. Jsme pro sebe partneři - dva dospělí lidé, kteří měli to štěstí, že se jejich cesty potkaly, kteří k sobě mají respekt a úctu (to v žádném případě není stejný pojem jako autorita) - kteří spolu žijí a žít chtějí, tudíž dobrovolně a společně hledají kompromisy, aby nesešli z té společné cesty.
Jinými slovy - úcta a respekt k dítěti je jedna věc (ostatně na ničem jiném nestojí např. životní styl „respektovat a být respektován“). Ale VÝCHOVA dítěte je věc zcela odlišná od fungování partnerského vztahu a jakýmkoli způsobem ji srovnávat s fungováním vzájemného vztahu dvou dospělých lidí je nesmysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padre Paolo
4.1.14 20:39
@BohunkaP Já myslím, že máme na věc dost podobný pohled, jen to asi jinak nazýváme, čemu ty říkáš nalézání kompromisu, je pro mě druh „výchovy“, ale ne ve smyslu řízené výchovy z pozice autority, ale ve smyslu ovlivňování, usměrňování byť nechtěného. Asi by se s tebou hezky diskutovalo, ale nějak na to nemám sílu. Měj se.
- Citovat
- Upravit
5.1.14 08:52
@Padre Paolo nesouhlasím s tebou asi v ničem, výchova není ovlivňování a usměrňování, ale prostě výchova, nemá smysl to nazývat jinak. Výchova musí být z pozice autority, pokud není, vypadá to potom jako ve školách, kde se „nevychovaní“ parchanti vysmívají veřejně učitelům nebo i něco horšího. Nejsem zastánce tvrdý výchovy, to v žádným případě, ale dítě prostě musí vědět, že dospělý je autorita ne rovnocenný partner - samozřejmě to není myšleno negativně. Mám skvělou knížku o výchově batolat a tam je, že děti do cca 3 let jsou v podstatě „neandrtálnci“ a je potřeba se naučit „jejich řeč“, doporučuju, fakt to fungovalo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.14 10:12
To že třísknul dveřmi a odešel do práce se mi nelíbí. To, že se přítel choval k malému nehezky se stalo i u nás, ale vždycky jsem ho sprdla a on okamžitě zpytoval svědomí a bylo mu to strašně líto a hned se malému omlouval a v poslední době už se to neopakovalo. ZAjímavé je, že většinou ztrácí s prckem nerva když jsem doma a já to mám stejně. Totiž to, že zařveš něco takovýho je spíš volání o pomoc a je jasné že ten druhý přiskočí a o prcka se bude starat zase chvíli on. Je docela podstatné co tomu předcházelo. Jestli malý brečel 5 minut tak to není normální. Já si kolikrát taky ulevím slovně ale to až po té, co se ho snažím nakrmit a on odmítá, přebaluju ho 10 minut protože furt zdrhá, drckám ho v kočárku víc jak třičtvrtě hodiny a on furt nespí - to už pak ztrácím nerva i já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.14 11:48
@Allee píše:
@Padre Paolo nesouhlasím s tebou asi v ničem, výchova není ovlivňování a usměrňování, ale prostě výchova, nemá smysl to nazývat jinak. Výchova musí být z pozice autority, pokud není, vypadá to potom jako ve školách, kde se „nevychovaní“ parchanti vysmívají veřejně učitelům nebo i něco horšího. Nejsem zastánce tvrdý výchovy, to v žádným případě, ale dítě prostě musí vědět, že dospělý je autorita ne rovnocenný partner - samozřejmě to není myšleno negativně. Mám skvělou knížku o výchově batolat a tam je, že děti do cca 3 let jsou v podstatě „neandrtálnci“ a je potřeba se naučit „jejich řeč“, doporučuju, fakt to fungovalo
A to víš jak? Zažila jsi to snad jinak, že přesně víš jak to vypadá? Pokoušela ses o to? Já ano, a rozhodně to nevypadá jako ve školách, kde se „nevychovaní“ parchanti vysmívají veřejně učitelům nebo i něco horšího
Hranice jsou ve výchově důležité a dokonce naprosto nezbytné, ale jde o to vytvářet je spolu s dětmi, ne jim je pouze předložit a čekat, že se podle nich budou řídit jako poslušní psi. Knížek o výchově je mnoho, a každá předkládá něco jiného. Pokud se nějakou řídíš a funguje to, jak říkáš, neznamená to že jiný přístup nefunguje.
Toto téma vždy vyvolá kontroverzní názory a já jsem se sem nepřišla dohadovat o tom, co je lepší a co horší, ale opravdu mi nedá spát, když někdo tvrdí, že Výchova musí být z pozice autority když to ani jinak nezažil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padre Paolo
5.1.14 11:51
@Skytafka Jo, souhlas. Výchova z pozice autority, tomu já říkám „ochočování“. Výchova z pozice rovnoprávného postavení, tomu říkám „rozvoj osobnosti dítěte“.
- Citovat
- Upravit
5.1.14 12:30
@Padre Paolo píše:
@Skytafka Jo, souhlas. Výchova z pozice autority, tomu já říkám „ochočování“. Výchova z pozice rovnoprávného postavení, tomu říkám „rozvoj osobnosti dítěte“.
jenže já nejsem rovnoprávný kamarád svého dítěte, ale jeho matka a tu má jenom jedu. Kamarádů si najde kolik chce, takže rodič není žádný kamarád, ale prostě rodič se vším všudy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padre Paolo
5.1.14 13:13
@terien píše:
jenže já nejsem rovnoprávný kamarád svého dítěte, ale jeho matka a tu má jenom jedu. Kamarádů si najde kolik chce, takže rodič není žádný kamarád, ale prostě rodič se vším všudy.
Hlavní je, že to oba děláme s láskou k dítěti. Oboje může vést k dobře vychovanému potomkovi. 
- Citovat
- Upravit
5.1.14 13:25
Ale tak on každý si autoritu představuje nějak jinak, autoritou myslím prostě to, že jeden určuje pravidla. Nemůžeš přece po dítěti chtít, aby určovalo pravidla a vůbec přemýšlelo jako dospělej? Takhle já to myslím, ne že autorita je mlácení nebo dril.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padre Paolo
5.1.14 13:35
@Allee píše:
@SkytafkaAle tak on každý si autoritu představuje nějak jinak, autoritou myslím prostě to, že jeden určuje pravidla. Nemůžeš přece po dítěti chtít, aby určovalo pravidla a vůbec přemýšlelo jako dospělej? Takhle já to myslím, ne že autorita je mlácení nebo dril.
Nechápu, proč by si dítě nemohlo určit nějaká pravidla, která by rodič respektoval…
- Citovat
- Upravit
5.1.14 13:36
@Allee Kde jsem napsala, že chci po dítěti, aby určovalo pravidla? 
Když se dítě podílí na vytváření pravidel (to znamená, že jde o spolupráci, kdy mu je vysvětleno proč a jak se co dělá a je mu dán prostor, aby se k tomu vyjádřilo), tak cítí zodpovědnost za porušení těchto pravidel, a znamená to pro něj mnohem víc, než když jen neudělá něco, co mu dospělý nařídil.
Tohle nemá smysl, každá se na to díváme jinak a já tvůj pohled měnit nehodlám, to bys musela chtít sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.14 14:30
@Skytafka jenomže dítě není dospělý ani náš kamarád, Bože… Tady z těch vyčtených mouder fakt rostu. Největší sranda jsou ty, co prosazují neustálé vysvětlování. Mýmu klukovi je 4,5 a ve školce je přesně vidět, kdo děti vychovával a kdo jenom vysvětloval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
